Dvě země na konci srpna oslavují statečný boj za svobodu. Slovensko si připomíná své národní povstání a Spojené státy tuto sobotu drží Národní den stánků s limonádou – jeden z hned několika dní oslavujících tradiční dětské podnikání. Hlúpe porovnanie, však? Tak považte: v červnu v okrese Montgomery ve státě Maryland policie uložila pokutu 500 dolarů školákům, kteří si poblíž rušné křižovatky postavili stánek se čtyřmi kanystry limonády a jejím prodejem se snažili přispět na dětskou onkologii. Ve státě Georgie zase tři děvčata před měsícem narazila na ozbrojenou pěst místních úřadů, když se snažila prodejem limonády vydělat na výlet do akvaparku. Chyběla jim k tomu licence za 50 dolarů na den nebo 180 dolarů na rok.
Neuč dítě rybařit, nauč ho starat se o rybník
Stánky nemají hlasitějšího a pracovitějšího zastánce než Michaela Holthouse. Jeho neziskovka Prepared 4 Life – „Připraveni pro život“ – od roku 2007 organizuje Limonádové dny v různých městech USA, učí děti přemýšlet o podnikání i o penězích samotných. Nad rozhovorem s Holthousem, který vyšel v magazínu Huffington Post, se lze snadno dojmout k slzám, podezřelým cifrám navzdory: „Jen v Houstonu děti loni prodaly během jediného dne limonádu za 4,1 milionu dolarů a milion z toho věnovaly komunitě. Některé z nich neměly na začátku ani dva nikláky, a najednou financují požárníky nebo kostely. Na Limonádovém dni je úžasné to, že učíme děti, jak si vydělat vlastní peníze, jak si ty příjmy udržet a jak se o ně podělit s těmi sousedy, na kterých jim záleží. Je to celistvý proces. Nechceme zůstat u toho, že naučíme mladé rybařit. Chceme je naučit starat se o rybník.“
„Nojo, podnikala, podnikala. Ale co jste dělala pořádného...?“
Střih. Česko, léto 2011. Sedím v kavárně s kamarádkou, která jako jedna z mála lidí v okolí podniká. Organizuje a vede výtvarné kurzy, obvykle do posledního místa vyprodané. „Nechceš růst?“ ptám se jí. „Nechceš třeba zdražit nebo si někoho zaškolit?“ První překvapení: chce se radši nechat zaměstnat někde, kde se bude moct věnovat svému oboru, který z diskrétnosti nebudeme zmiňovat, ale souvisí s ekonomií. Dobře, to se dá pochopit. Druhé překvapení a facka: „Je to ale těžký,“ povídá. „Posledně se mi personalistka smála, že mám jako referenci jen nějaký čmárání.“ I tak se dá shodit výdělečný byznys, který vás naučí plánovat, riskovat a komunikovat s lidmi.
Střih. O pár dnů dříve. Kamarád si chystá promoční projev na informatice. Má eseróčko, jako snad jediný čerstvý absolvent vysoké školy, co znám. „Hele, já tomu nerozumím,“ tahal na zahrádce z cigarety, „všichni jak ve snách mluví o tom, že se nechají někde zaměstnat a budou mít svůj klid.“
Z toho vyvozuji, že Národní den limonádových stánků potřebujeme jako sůl i v Česku. Děti by za těch pár hodin pochopily pár důležitých věcí:
- Peníze se netisknou, peníze se vydělávají. (Dobře, to bylo laciné.)
- Práce ani bohatství není omezené množství – obojího může přibývat i ubývat.
- Soukromý zisk a společenský užitek jdou velice dobře dohromady.
- Pohodlné zaměstnání není jediná správná životní cesta. Někdy dokonce není ani ta nejlepší.
- Když chceš někomu něco prodat, musíš se k němu chovat hezky.
- Každý, kdo se pustil do nějakého podniku, si bez ohledu na úspěšnost zaslouží respekt. (Ta baba z ejč-ár mi pořád leží v žaludku.)
Kdysi jsem se s jedním levicově smýšlejícím kamarádem bavil o školní „výchově k podnikatelství“. Ohradil se, že by se tak do lavic dostala neoliberální propaganda. Ne že už by tam nebylo dost propagand jiných, jen by to pomohlo vyváženosti, ale budiž. Pak lze sáhnout po modelu, který razí Michael Holthouse: postavit před školu stánek, nechat děti prodávat limču a čtvrtinu, půlku, nebo i všechno pak „vrátit komunitě“.
Pokud máte vlastní děti, plácek před domem a chcete o víkendu zkusit prodávat limonádu, koukněte na jednoduchý videonávod na stavbu stánku (anglicky, ale vše podstatné je vidět). Jasně, stejně jako v Marylandu tím i v Česku porušíte živnostenský zákon, zákoník práce, hygienické vyhlášky a urazíte starostenskou nohu – i menší konflikt s městskou policií ale může děti naučit i něco nad rámec prostého vydělávání peněz. Co? Krásné heslo všech prodavačů limonády: „Když po vás život hází samé citrony, připravte citronádu!“
Redakce radí: každý týden Kašpárka
Nové trendy a možnosti pro otevřené hlavy otevřených osobností. Začínající podnikatelé a klacky úřední pod jejich nohama:
Je podnikání na internetu snadné? Český úředník ruku v ruce s bruselským dělají vše pro to, aby dál nebylo.
Kafka internetovým podnikatelem: jak podivné regulace omezují služby
Ambiciozní čeští podnikatelé se do konce července můžou přihlásit do prvního „akcelerátoru“ a nechat se tři měsíce kopat do zadku zkušenými investory a mentory.
StartupYard nabízí tři sta let podnikatelských zkušeností výměnou za pět procent z firmy. Vyplatí se to?
Rozjet podnikání je ode dneška snazší, tvrdí ministerstvo průmyslu a obchodu. Správně mělo říci: Pošleme další peníze z vašich daní bankám.
Stát podpoří nové firmy: dá jim víc blbých absolventů
Legálně prodat doma pečenou buchtu je složitější než prodávat osmnáctky na videochatu.
Není buchta jako buchtička
Další články Michala Kašpárka na Peníze.cz
Michal Kašpárek pro Finmag: Recenze knížek o byznysu, motivaci a ekonomice
