Začneme pro pobavení obrázkem.
Protože jsme ale děsně seriózní, nebude na něm tyčit sošná blondýna, ale jen pár pramálo atraktivních sloupců. Prostě graf, tak my se tady bavíme. Vidíme na něm senzační úspěch naší kolegyně z Evropské unie. Italská republika radikálně snižuje nezaměstnanost mládeže. To jest mládeže mezi patnácti a čtyřiadvacíti lety. Pochopitelně se pro tento účel nepočítá s těmi, kteří chodí do školy a tak. Ale to snad není potřeba povídat.
Docela s tím od loňska zahýbali, že?
Legrace se smutnou statistikou
Jo, zahýbali!
Pozornější z vás si jistě všimli, že ypsilonová osa grafu nezačíná na nule… Nejdřív jsem myslel, že na webu Trading economics, kam se člověk občas mrkne, když potřebuje nějaká seriózní čísla, uplatňují poznatky z četby bestselleru Jak lhát se statistikou. A nešlo mi do hlavy, proč by mohli chtít lhát.
Nelhali ale. Vzali graf tak, jak ho vyplivne Excel, který ve své nekonečné moudrosti samozřejmě ví lépe než vy, co potřebujete.
Tady máte tatáž data. Vypadají méně dramaticky.
Do chvíle, než si uvědomíte, jaká je absolutní hodnota těch čísel. Nezaměstnanost mladých se v Itálii pohybuje někde mezi pětatřiceti a čtyřiceti procenty! Už asi tak pět roků. Pod dvacítkou chvilku vydržela naposledy snad v roce 2007.
(U nás je mimochodem v posledních letech tentýž ukazatel někde mezi jedenácti a třinácti procenty.)
Asi si dovedete snadno představit, co budete dělat, když pár let po střední nezavadíte o práci. Přesně: nebudete dělat nic a brzy v tom budete zatraceně dobří. Budete sedět na klandru nebo na opěradle lavičky, kouřit jednu od druhé, občas to proložíte hašišem. A budete dostávat čím dál většího vzteka. Čím dál většího. Zvlášť když vyhlídky na zlepšení nejsou veškeré žádné.
Pomalu zakrníte ve frustrovaného barbara.
Zkouška dospělosti: Zdolej knihu!
V září letošního roku, za pár dní, startuje v Itálii zajímavý protibarbarský projekt. K osmnáctým narozeninám budou mladí Italové dostávat 500 eur (zhruba 13 500 korun). Na knihy. Případně na divadlo a na kino, na koncerty. Tedy – nebudou dostávat peníze na ruku, ale do mobilní aplikace, to je ale technikálie, která vlastně není až tak zajímavá.
Mnohem zajímavější je, proč se v Itálii rozhodli k takovému zvláštnímu způsobu rozhazování přikročit.
Premiér Matteo Renzi s tím nápadem prvně přišel ke konci loňského roku, v reakci na listopadové útoky v Paříži. „Nekapitulujeme před terorem,“ řekl Renzi. „Máme za sebou stovky let dějin, které dokazují, že kultura zvítězí nad nevědomostí, že krása je mocnější než barbarství.“
Tahle akce pro víc než půlmilion teenagerů bude stát skoro tři sta milionů eur (přes osm miliard korun). Jeden by řekl, že v zemi, která má dluh ve výši přes sto třicet procent HDP, není úplně mravné vymýšlet, jak zadotovat mládež povyražení.
Druhý, méně zodpovědný, by řekl, že ve velké evropské zemi, která má dluh přes sto třicet procent HDP, se to už skoro ztratí a že se v ní zaručeně na jiných místech vyhazuje mnohem nemravněji.
Oba by asi měli pravdu, ten první navíc i zásady.
Přesto bych, kdybych byl Italem, a něco mi po tom tedy bylo, byl spíš ten druhý. Například pro to, že pro každé společenství jsou důležité zkoušky dospělosti. Pochopitelně nemyslím školní maturitu. Přechodové rituály. Mládenci se špagátem na kotníku se vrhá z vysoké palmy. Osamělý indián blouznící hladem a vysílením nachází svoji medicínu. A italský mladík dočítá poslední stránku své první knihy.
Jasně že si dělám trochu srandu. Ale ta úvaha, že proti teroristům a extremistům se nemá bojovat jenom policejně, pohraničně a rozvědčicky, ale že je potřeba taky vědět, jaké hodnoty proti nim bránit, ta se mi líbí. I když počítám s tím, že se najde někdo, kdo mně nebo italskému premiérovi vyčte, že bychom fidlali na housle, zatímco hoří Řím, případně že jsme pro svou zvrhlou potěchu i tou sirkou škrtli.
Jo – a příští rok chtějí takhle rozhazovat peníze mezi učitele.
Co si o tom myslíte vy? Je to dobré gesto a dobře využité peníze? Je třináct tisíc na knížky a na divadlo hodně, nebo málo? Možná by stačila tisícovka… Neměli bychom taky rozdávat? Je to dekadence a zvrácenost – při ekonomických trablích, ve kterých Itálie je? Není nejlepší obranou proti zbarbaření poctivá práce – takže knížka při čtyřicetiprocentní nezaměstnanosti nic neřeší? Je to nákup voličských hlasů? Může se za ty peníze i na barbarské filmy? Může proti barbarům obstát zas jen barbar? Napište nám do diskuze, pro jednoho z vás máme v redakci nachystanou… knížku.
Úvodní obrázek: Dante Alighieri od Michelina
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
26. 8. 2016 12:00 | jezevec
jako alternativa shazování peněz z vrtulníku je to skvělé. v nejhorším případě - blb ty prachy neutratí a nevznikne škoda, což je další plus. za mně chapeau.
25. 8. 2016 9:37 | kodiak medvěd
Zobrazeny všechny 2 komentáře