Pro začátek je třeba říci, že program Zelená úsporám je velmi dobrá věc. Jinou otázkou ovšem je, jak se ho v Česku podařilo realizovat. Výrazně se na něm podepsali tři ministři životního prostředí. Všichni se však svého úkolu nezhostili úplně se ctí.

Současný ministr Tomáš Chalupa si po nástupu do funkce začal odpovědnost za program se svými předchůdci přehazovat jako horký brambor. Vzájemně se dohadovali, zda se vlastně povedl nebo nepovedl a hlavně – kdo za nezdary může. Vezměme to tedy pěkně po pořádku.

Bursíkova éra

Jako první na trať štafetového běhu vyrazil Martin Bursík. Byl to právě on, kdo se o rozběhnutí programu zasadil a kdo mu nastavil parametry. Historie ukázala, že úloha startéra je nevděčná. Velká část kritiky pozdějších peripetií, které projekt provázely, totiž spadla na jeho hlavu. První úsek štafety se přitom povedl poměrně dobře.

Celý projekt vznikl díky Kjótskému protokolu čili mezinárodní dohodě o snižování emisí skleníkových plynů, která platí od roku 2005. Umožňuje prodávat emisní přebytky jiným státům nebo soukromým subjektům. Česká republika dokázala z prodeje kjótských kreditů hodně vytěžit, dokonce víc než kterýkoli stát Evropské unie. Většinu jich od nás odkoupilo Japonsko, další Španělsko a Světová banka. Na program Zelená úsporám se tak podařilo získat zhruba 19 miliard korun – ovšem za podmínky, že se je podaří vyčerpat k určitému datu. Využít se měly na podporu zateplování rodinných a bytových domů nebo přechodu na ekologičtější vytápění. Právě dobře připravený program byl údajně jednou z hlavních příčin toho, že Japonci a další kupci za kredity ochotně a dobře platili.

Minulý týden jsme se v rubrice Co si o tom myslíte? ptali na váš názor na bleskovou úpravu roky připravovaného zákona o ochraně ovzduší, již předvedli naši poslanci. Ze zákona těsně před schválením vypadly poplatky, které platí velcí znečišťovatelé. Ty se přitom měly zvedat.

► Velcí znečišťovatelé osvobozeni od poplatků za jedy ve vzduchu

Ze všech komentářů pod článkem nás tentokrát nejvíc zaujal ten, který tvrdil, že pokud by prošlo původně plánované zvýšení poplatků „objevil by se tu následně článek, jak občané využívající centrální vytápění musejí platit více peněz za dodané teplo, protože jim dodavatelé tepla zvýšili cenu kvůli nějakým poplatkům za znečišťování, které na ně samozřejmě logicky přenesli“. Ono na tom něco bude, určitě by se mezi našimi pravidelnými přispěvateli některý s takovým názorem našel. Příspěvek bohužel nebyl podepsaný, natož aby nám autor zanechal mejl, kam bychom mu mohli dát vědět, že u nás má knížku.

Bursík v ministerském křesle skončil pár měsíců poté, co se program v roce 2009 rozběhl. Začátky byly rozpačité. Během prvních dvou měsíců totiž dorazily jen dvě žádosti o dotace. O programu se rázem začalo pochybovat. Šířily se obavy, zda se podaří peníze vyčerpat, jak bylo s kupci emisních kreditů dohodnuto. Tehdy ještě nikdo netušil, že největší ránu má projektu o rok později zasadit problém zcela opačný – zájemců totiž najednou bylo až moc. Z dotačního programu Zelená úsporám se stal stavební hit. A tak Češi žádali o dotace a zateplovali jak diví.

Drobilova éra

Křeslo ministra životního prostředí bývá v Česku vratké, a tak se v něm v rychlém sledu vystřídali Ladislav Miko, Jan Dusík, Jakub Šebesta a Rut Bízková – všichni v úřednické vládě Jana Fišera. V době, kdy zájem o dotace kulminoval, vyběhl na trať třetí významný muž naší štafety: Pavel Drobil.

Abychom si zájem o dotace dokázali lépe představit – v říjnu 2010, týden před tím, než bylo přijímání dalších žádostí zastaveno, jich dorazilo 10 425. Dohromady jich bylo do té doby podáno přes 75 tisíc. Úředníci byli zahlceni a nestíhali administrativně náročné žádosti zpracovávat. Navíc se ukázalo se, že k tomu, aby mohli být uspokojeni všichni žadatelé, chybí asi osm miliard. O tom, že poptávka nabídku značně převyšuje, muselo ministerstvo vědět. Jenže nedělalo nic. Před senátními volbami se to nejspíš ministrovi Drobilovi nehodilo do krámu. Jako náhodou program zarazil teprve těsně po skončení druhého kola voleb.

Řada lidí se dostala do situace, kdy si dům zateplili, přešli na ekologičtější vytápění, nebo si aspoň zaplatili projekt, ale peníze od státu – ty se totiž vyplácely až zpětně – nikde. Z dotačního hitu se tak rázem stal zlý sen, který jim přidělal pěkných pár vrásek. Bez vidiny dotace by totiž většina lidí s rekonstrukcí vůbec nezačínala. Po Drobilově korupční aféře a následné rezignaci se nějakou dobu nedělo nic. Opět se tak ozvala stará hrozba, že peníze nestihneme vyčerpat.

Chalupova éra

Řešení zůstalo až na třetím muži naší štafety – Tomáši Chalupovi. Když nastoupil do funkce, prohlásil, že Bursík a Státní fond životního prostředí program manažersky nezvládli, že celý projekt stojí právně na vodě a od počátku má řadu nedostatků. Jeho výroky byly poměrně nešťastné, protože okamžitě vzbudily nedůvěru u potenciálních kupců dalších emisních kreditů.

Nicméně nakonec se Chalupovi podařilo z prekérní situace vybruslit a program Zelená úsporám znovu rozhýbat. Loni v dubnu ohlásil, že všechny žádosti splňující předepsaná kritéria budou schváleny a proplaceny. S jednou výjimkou: schodek se rozhodl vyřešit tím, že omezí podporu veřejným budovám – vysvětlil, že na rozdíl od soukromých žadatelů mohou dosáhnout i na jiné příspěvky. Další peníze měly být získány přísnějším kontrolováním žádostí a prodejem dalších emisních povolenek. Na konci loňského roku se podařilo administraci žádostí urychlit. Skluz byl ale veliký, a tak pořád není jisté, zda se podaří všechny peníze vyčerpat včas.

A teď lepší zprávy – program přes všechny nezdary prospěl životnímu prostředí i lokální ekonomice, údajně vytvořil až 19 tisíc pracovních míst.

Navzdory všem kotrmelcům a karambolům programu se nedávno ministr Chalupa nechal slyšet, že chystá druhé kolo. Zelená úsporám 2 má zatím jen hrubé obrysy. Vše bude prý záležet hlavně na tom, zda se ve vládě a parlamentu podaří prosadit, aby Chalupovu resortu připadla alespoň polovička budoucích výnosů z prodeje emisních povolenek. Že boj o ně bude tvrdý, není třeba připomínat.

Sdílejte článek, než ho smažem