Výhody rozhodčího řízení v kostce:
- Rychlejší vyřízení sporu a s tím související nižší finanční náklady - spor je zpravidla rozhodnut v horizontu několika málo měsíců, v jednodušších sporech lze věc vyřídit písemně, tj. bez ústního jednání.
- Svobodná volba rozhodce a procedurálních pravidel - smluvní strany si mohou vybrat takového rozhodce, který jim nejlépe vyhovuje (např. specialistu na příslušné odvětví práva či na daný obor). To úplně neplatí u spotřebitelských sporů, kde je spotřebitel v nevýhodnějším postavení a rozhodce volí instituce, s níž podepsal například smlouvu o úvěru.
- Neformálnost - Rozhodci postupují tak, aby byl bez zbytečných formalit zjištěn skutkový stav potřebný pro rozhodnutí.
- Důvěrnost - soudní jednání je veřejné, tj. každý se může zúčastnit projednávání sporu (veřejnost lze vyloučit jen výjimečně v případech stanovených zákonem); rozsudek obecného soudu musí být vždy vyhlášen veřejně. Naproti tomu rozhodčí řízení je zásadně neveřejné a totéž platí o vynesení rozhodčího nálezu.
- Jednoinstanční řízení - rozhodčí nález je konečný a nelze se proti němu odvolat, pokud se strany nedohodly jinak. Také díky tomu je celková délka rozhodčího řízení typicky podstatně kratší než je tomu u soudního řízení.
- Široká vykonatelnost - rozhodčí nálezy jsou vykonatelné nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (viz Newyorská úmluva z roku 1958, jejímž signatářem je cca 130 států a která zajišťuje uznání a výkon rozhodčích nálezů). Díky těmto mnohostranným mezinárodním smlouvám jsou tuzemské rozhodčích nálezy v zahraničí snadněji vykonatelné než tuzemská rozhodnutí soudu.
- Důvěryhodnost - spory jsou rozhodovány rozhodci, na nichž se strany předem dohodly, mají důvěru obou zainteresovaných stran.
- Spravedlnost - dohodnou-li se na tom smluvní strany předem, může se rozhodce odchýlit od ustanovení platného hmotného práva a rozhodnout podle zásady spravedlnosti (ekvity).
- Flexibilnější využití moderních technologií - je-li možno se ziskem aplikovat při poskytování služeb moderních technologií (internet, e-mail, videokonference aj.), rozhodčí instituce takové ziskové příležitosti ochotně a rychle využijí (viz např. nabídku rozhodčího řízení vedeného "on-line" - zde či zde).
Zápory rozhodčího řízení:
- Užší pravomoc - co se týče dokazování, rozhodci (na rozdíl od soudů) nemohou vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Rozhodci tedy mohou vyslýchat svědky a znalce jen tehdy, pokud se k nim dobrovolně dostaví a vypovídají; nemají donucovací pravomoc předvolávat svědky. Dále nemají pravomoc vyžadovat předložení písemností k provedení důkazu, vydávat předběžná opatření k zatímní úpravě poměrů účastníků apod. K provedení všech těchto úkonů by rozhodci museli dožádat soud.
- Jednoinstanční řízení - bude-li o sporu rozhodnuto neodborně, nebude-li zjištěn řádně skutkový stav nebo dojde- li k nesprávnému posouzení důkazů a tím k vydání vadného nálezu, strany již nemají možnost tento nedostatek zvrátit, resp. namítnout před odvolacím orgánem (ledaže by se dohodly na tom, že rozhodčí nález je možno přezkoumat).
- Nejednotné rozhodování rozhodců - každý rozhodce či arbitrážní centrum je nezávislým subjektem, proto tu není žádná nadřízená instance, která by sjednocovala rozhodovací praxi různých rozhodčích center či rozhodců. Toto je však zároveň výhodou, neboť strany si mohou zvolit takového rozhodce či rozhodčí centrum, s jehož rozhodovací praxí se nejvíce ztotožňují a považují ji za spravedlivou.
- Nerovná vyjednávací síla stran - je-li jedna ze stran ve fakticky (např. ekonomicky) výrazně silnější pozici než druhá strana, může tu být obava, že rozhodčí smlouva nebyla přijata na základě svobodného rozhodnutí obou stran, ale "silnější" strana ji fakticky "vnutila" "slabší straně", přičemž jednostranně určila všechny rozhodující podmínky, tj. vybrala rozhodce a pravidla, podle nichž se rozhodčí řízení bude konat apod. Tato obava bývá často vyslovována zejména v případě rozhodčích doložek ve smlouvách mezi obchodníky a spotřebiteli či zaměstnavateli a zaměstnanci.
Sdílejte článek, než ho smažem
