„Neprodáváme auta, prodáváme sny,“ řekl o Ferrari Lapo Elkann, významný akcionář skupiny Fiat Chrysler a vnuk automobilového magnáta Gianniho Agnelliho.
Vzpomeňte si na něj, až zavolá makléř a nadšeně vám začne popisovat skvělou investiční příležitost – například teď zrovna čerstvé akcie Ferrari. I ten makléř totiž prodává sen. Jenže kdo by odolal, když si může koupit kousek legendy!
Zrádná známost
Písnička je to vlastně pořád stejná, ať už jde na burzu kdokoliv. Při takovém IPO (initial public offering, tedy první veřejná nabídka akcií) prý vyděláte patnáct nebo dvacet procent během několika dní či týdnů. Jen musí jít o dostatečně známou značku, aby upoutala pozornost. Na fejsbúku jsme všichni, tak si koupíme jeho akcie…
Co dělat, když vám zavolá mladě znějící hlas ze zprostředkovatelské firmy, o které slyšíte prvně, a bude vám takovou investiční příležitost nabízet?
Uctivě poděkovat a zavěsit.
Zjevný háček je, že takzvaný „IPO efekt“ není vůbec jistý. Řada firem po vstupu na burzu skutečně raketově stoupla. Zmiňovaný Facebook spadl jako cihla. (Růst přišel o rok později, ale to už asi řada původních investorů ztratila nervy.)
Znalostní test pro vlčata
Proč by akcie měla nebo neměla po vstupu na burzu nadprůměrně růst, to je složitější otázka. Jádro pudla je ale jinde. Ve většině případů ji budete kupovat podstatně dráž než sofistikovaní investoři.
Vtip je v tom, jak vlastně takové primární nabídka akcií funguje. Mnozí mladí aspiranti na vlka z Wall Street to možná sami nevědí, takže malé opáčko pro ně i jejich potenciální klienty.
Když se akcionáři soukromé firmy rozhodnou získat od investorů peníze na její další rozvoj a/nebo prodat svoje podíly a užívat si života, pověří tím jednu nebo více investičních bank. Bankéři emisi propagují mezi investory a sbírají jejich objednávky.
Jak přesně akcie rozdělí mezi klienty, to je trochu alchymie, ale na velikosti rozhodně záleží. Na drobné investory se nemusí vůbec dostat. Tím spíš u „horkých“ emisí, kde poptávka výrazně převyšuje nabídku.
Pokud nejde o emisi v Praze či na jiném blízkém trhu, váš „naháněč“ vám nejspíš bude nabízet nákup akcií nikoli v tomto „předprodeji“, ale v první den veřejného obchodování. A to je velký rozdíl.
Čas jsou peníze
Cenu, za kterou akcie prodají původní akcionáři, stanovuje firma ve spolupráci se zmíněnými investičními bankéři. V první den obchodování na burze si ale cena může začít žít vlastním životem. A taky začne. Může se vyšplhat výrazně nad cenu upisovací, celý vtip je ale v tom, že to bude okamžitě při otevření trhu.
Malý příklad: upisovací cena akcií Twitteru byla 26 dolarů, první den na burze už ale akcie otevřela na 45,10 dolaru. Na této ceně se zkrátka potkaly prodejní a nákupní pokyny dychtivých investorů. Na konci dne byla cena dokonce o něco níž a v dalších několika týdnech výrazně nerostla.
Suma sumárum: pokud vás makléř zlanaří k nákupu akcií v první den obchodování, ve skutečnosti sloužíte jako bankomat pro velké investory. Jistě, vydělat můžete i tak, ale naskakujete do značně rozjetého vlaku (či auta).
Luxusní akcie za luxusní cenu
A že zrovna Ferrari je rozjeté slušně. Ono se totiž ve skutečnosti na burze už obchoduje – tvoří něco přes polovinu hodnoty mateřského koncernu Fiat Chrysler. Ten prodává zhruba desetinu Ferrari, dalších 80 procent rozdělí na přelomu roku mezi svoje stávající akcionáře.
Na růst Ferrari jde tedy poměrně snadno spekulovat koupí akcie Fiat Chrysler Automobiles – samozřejmě s rizikem, že zbývající polovina firmy může v ceně klesnout.
I tady ovšem platí poznámka o rozjetém dopravním prostředku. Trh není slepý, takže za poslední rok, od prvních zpráv o plánovaném prodeji Ferrari, stoupla cena akcií Fiat Chrysler o 81 procent. Jenže před rokem vám nejspíš žádný makléř nevolal.
Akcie má být oceněna na víc než dvacetinásobek ročního zisku, v odvětví jsou přitom běžná poloviční čísla. Ferrari se tak řadí spíš mezi výrobce luxusního zboží, jako je třeba LVMH, než mezi automobilky.
Je to férová cena? Na to v tomto článku odpověď nenajdete, ale můžete si přečíst třeba blog povolanější autority, slavného profesora financí Aswatha Damodarana. Jemu vychází hodnota firmy na něco přes šest miliard eur. Ocenění při IPO se přitom odhaduje na deset miliard eur. „Hodnotoví“ investoři se asi budou muset poohlédnout jinde.
Tento článek nemá za cíl znectít investování při IPO nebo do akcií obecně. Jen musí být podložené nějakou seriózní analýzou, ne tipem od hošíka, který včera shlédl Vlka z Wall Street, a už se vidí ve vlastním luxusním voze…
Úvodní foto: Sergey Kohl / Shutterstock.com
Sdílejte článek, než ho smažem