Investiční strategie

Stručný přehled dílčích investičních strategií - akcie

1. Analýza trhu

• Top / down: odhad budoucího vývoje trhů je prováděn v závislosti na vývoji ekonomiky, sledovaném prostřednictvím makroekonomických ukazatelů.
• Bottom / up: odhad budoucího vývoje trhů je založen na analýze situace a trendů v hospodaření firem.
• Flexibilní přístup: snaha identifikovat vlivy působící na vývoj trhů, které v aktuálním období převažují. Analýza se provádí v reálném čase složitými algoritmy za využití velkého množství dat, někdy i prostřednictvím programů založených na neuronových sítích.
• Metoda založená na výměně názorů s portfolio manažery z jiných společností zpravidla při příležitosti hromadných odborných či společenských akcí.
• Důsledná aplikace závěrů firemního konsensu. Analýza indikátorů sentimentu trhu, které zjišťují míru optimismu účastníků trhu.

2. Analýza sektorů

• Top / down metoda, založená na skutečnosti, že vývoj jednotlivých sektorů (akcií) souvisí s fází hospodářského cyklu.
• Využívání závěrů lokálních / regionálních / oborových firemních analytiků.
• Vyhledávání oborů (v detailnějším členění) s vysokými bariérami proti vstupu konkurence, a tím pádem vyšší ziskovosti.
• Identifikace dlouhodobě platných obecnějších investičních tezí (např. stárnutí populace, vědeckotechnický rozvoj, orientace na spotřebu, apod.) a podrobné rozpracování důsledků na vybrané obory.
• Kvantitativní analýza, spočívající ve výpočtu časového vývoje statistických parametrů (alfa, beta, korelace, volatility), které následně slouží ke konstrukci portfolia s požadovanými parametry.

3. Analýza akciových titulů

• Preference titulů, jež jsou z různých důvodů na okraji zájmu analytiků a v důsledku toho mohou být podhodnocené.
• Kvantitativní analýza: identifikace a verifikace faktorů, přispívajících k nadprůměrné výnosnosti.
• Výběr titulů na základě detailního porozumění předmětu podnikání firmy a jeho souvislostí s vývojem oboru i ekonomiky jako celku.
• Identifikace investiční teze jednotlivých firem bez zahrnutí širších souvislostí.
• Hledání tržních neefektivností s využitím výpočetní techniky a velkého množství dat.
• Odhady ziskovosti firem.
• Preference titulů, jejichž hospodářské výsledky v minulosti pozitivně překvapily. Identifikace je jednoduchá, po zveřejnění výsledků nadprůměrně vzrostl jejich kurz.
• Preference současných, resp. hledání budoucích leaderů v oboru.
• Tzv. metoda stock ranking criteria spočívá v preferenci firem, jejichž vážený součet jednotlivých kvantitativních (měřitelných) i kvalitativních parametrů je nejvyšší.
• Detailní fundamentální analýza.
• Flexibilní způsob: výběr metody (metod), která podle zpětné verifikace funguje v aktuální situaci nejlépe.
• Horizontální (porovnání s konkurencí) a vertikální (vývoj v čase) analýza poměrových ukazatelů.

4. Příklady kriterií, založených na fundamentální analýze

• Operační marže - vývoj a porovnání s oborem.
• Minimálně 15% růst zisku nezávisle na vývoji ekonomiky.
• Ukazatel P/E, resp. dlouhodobý růst zisků (tzv. ukazatel PEG).
• Vysoký dividendový výnos.
• P/E v porovnání s oborem / trhem / historickým průměrem.
• Cash flow.
• Nízká zadluženost.

5. Příklady kvalitativních parametrů

• Kvalita managementu.
• Silná pozice na trhu v porovnání s konkurencí nebo jiná komparativní výhoda.
• Analýza klíčových dodavatelů, odběratelů a kvality produktů.
• Preference firem s akcionářsky přívětivým (informačně otevřeným) managementem.
• Dojmy z návštěvy firmy.
• Kvalitativní parametry hospodářských výsledků.

6. Míra autonomie portfolio manažera

• Omezení stanovenými limity
• Identifikace portfolio manažerů, kteří v minulosti dosáhli dobré výnosnosti bez ohledu na investiční styl. Následně portfolio manažer analyzuje a vybírá tituly sám bez omezení.
• Omezení seznamem titulů.
• Týmová práce, rozhodování v konsensu s ostatními.
• Silná kolegiální atmosféra.

7. Postupy pro rozhodování o nákupu/prodeji (investiční styl)

• Metoda stock ranking criteria (viz výše).
• Preference hodnotových / růstových akcií podle odchylky poměrových ukazatelů P/E, majetku na akcii apod. od průměru za celý akciový trh.
• Prodej výhradně při zhoršení fundamentu.
• Preference firem, jejichž fundamentální nebo poměrové ukazatele vykazují zlepšující se trend.
• Preference firem s velkou, resp. malou tržní kapitalizací.
• Pomocí fundamentální analýzy (u titulů se stabilním vývojem ziskovosti) se stanoví cílová cena. Pokud je cena nižší, titul je vhodný k nákupu a naopak.
• Kvantitativní analýza: vypočítají se statistické parametry (alfa, beta, korelace, volatility). V případě stabilního vývoje podle těchto parametrů lze předpokládat pokračování trendu a titul je možno považovat za perspektivní.

Sektorová rotace = využívání skutečnosti, že kurzový vývoj některých oborů bývá někdy opačný, neboť některé obory mají vzájemně negativní korelační koeficienty. Kontrariánská strategie spočívá v prodeji na základě dobré zprávy, pozitivního doporučení známé brokerské firmy nebo růst kurzu a naopak. Využívání tržních anomálií, tzn. odchylek od tržní efektivnosti. Nejznámější anomálií je tzv. lednový efekt (nadprůměrná výnosnost akciových trhů v lednu oproti průměru v celém roce). Technická analýza Timing (časování nákupů a prodejů): cílem je pomocí různých metod odhadnou směr vývoje kurzu, před růstem koupit a naopak. Psychologie trhu: pro odhad vývoje akciového trhu jsou využívány různě indikátory sentimentu trhu, založené na psychologických faktorech, jež účastníky trhu ovlivňují.

 

Sdílejte článek, než ho smažem