Typy rizik

Každá investice je spojena s rizikem a obvykle platí přímá úměrnost: čím vyšší riziko, tím vyšší možný výnos. Jinak řečeno, je zbytečné podstupovat rizika, která nejsou vyvážena odpovídajícím předpokládaným výnosem. V praxi však není možno podstupovat nadměrně vysoká rizika, ačkoli jejich předpokládaný výnos může být považován za vyvažující. S majetkem podílníků nelze riskovat nad určitou mez. Portfolio manažer tedy musí všechna potenciální rizika znát a umět je kvantifikovat. Hlavní rizika týkající se investic do fondů jsou popsána v následujícím přehledu:

1. Kreditní riziko

• Rozumí se jím riziko zhoršení finanční situace (v extrémním případě riziko krachu) firmy, jejichž cenné papíry (akcie, dluhopisy) jsou v portfoliu.
• U dluhopisů je toto riziko (nejistota při splácení závazků) obvykle měřeno ratingovými agenturami (např. Standard&Poors, Moody's, Fitch apod.) a udáváno jako hodnoty ratingu (např. AA, BBB+ Baa apod.). Rating firmy může významně napovědět i při investicích do akcií. Ne všechny firmy však emitují dluhopisy a ne všechny firmy, které vydávají dluhopisy, se mohou vykázat ratingem od ratingových agentur, to platí např. pro české podniky. Proto je třeba věnovat velkou pozornost analýze jejich finančních výkazů (tzv. fundamentální analýza).

2. Tržní, jedinečné a celkové riziko

• Tržní riziko dílčího aktiva (převážně se stanovuje u akcií) je rovno jeho parametru "beta" (= míra citlivosti na změnu celkového trhu), pokud se korelace s celkovým trhem blíží hodnotě 1. Parametr "1 minus Rsquare" (1 minus korelace na druhou) vyjadřuje tzv. jedinečné riziko; udává o kolik je celkové riziko daného aktiva vyšší než tržní riziko). Při korelaci blízké hodnotě 1 platí, že jedinečné riziko se blíží hodnotě 0 a tržní riziko je úměrné volatilitě aktiva.
• Při korelaci některého aktiva s celkovým trhem, která je mnohem menší než 1, může být sice jeho jedinečné riziko významné, ale celkové riziko (volatilita) je nízká. Takové aktivum je užitečné pro diverzifikaci, tzn. zvýšení poměru "výnos/ riziko" (nižší volatilita při stejné výnosnosti).

3. Volatilita

• Volatilita znamená kolísavost kurzu a matematicky řečeno, počítá se jako směrodatná odchylka denních, resp. týdenních změn ceny aktiva. U fondu se počítá pro majetek na jeden podílový list (NAV/PL). Volatilita se mění v čase a závisí na volatilitě aktiv obsažených ve fondu. Teorie portfolia praví, že očekávaný výnos nad bezrizikovou sazbu je v dlouhodobém časovém horizontu u tržního (dokonale diverzifikovaného) portfolia úměrný volatilitě. To platí při efektivním trhu. Světové akciové trhy se efektivností blíží.

4. Riziko regionu, politické riziko

• Riziko regionu (státu) spočívá v dodatečném negativním vlivu na cenné papíry, úrokové sazby nebo měnové kurzy oproti ostatnímu světu. Obvykle je spojeno se změnou vývoje ekonomiky v důsledku měnové politiky centrální banky, fiskální politiky vlády či externích vlivů. Nemusí se nutně jednat o zhoršení vývoje ekonomiky, neboť např. dluhopisy oslabují v opačném případě. Cestou k omezení tohoto rizika (v širším odhadu nejistoty vývoje) je analýza makroekonomických ukazatelů v daném regionu.
• Druhou příčinou zvýšeného rizika v regionu (státu) je mezinárodní politické riziko. Mezinárodní politika vedoucích představitelů (vlády) může zapříčinit negativní vývoj kurzu cenných papírů, úrokových sazeb, měnových kurzů.)

5. Riziko odvětví

• Jednotlivá odvětví ekonomiky se nevyvíjejí shodným směrem ani tempem, záleží na hospodářském cyklu a na mnoha dalších vlivech (mikroekonomika, regulace, fiskální politika vlády, apod.). Avšak vzhledem k postupující globalizaci se často podobá vývoj určitého odvětví v různých regionech (např. USA a EU). Důsledky této situace jsou zřejmé. Oborová diverzifikace nabývá ve srovnání s regionální diverzifikací na stále vyšší důležitosti. Proto u globálně zaměřeného fondu je užitečné "sestoupit" od analýzy makroekonomických ukazatelů k analýze odvětví, neboť může výraznou měrou přispět k výnosnosti.

6. Měnové riziko

• Měnové riziko se týká investic v cizích měnách a spočívá v možnosti nevýhodné změny kurzu vůči měně, v níž investor investuje. Vyhnout se mu lze 100% hedgingem, což je v podstatě termínovaný prodej cizí měny, uzavřený v okamžiku jejího nákupu.

7. Likvidní riziko

• Riziko nízké likvidity může nastat v případě, že se nenajde kupec pro nabízený cenný papír nebo je prodejní cena neúměrně nízká. Proto je třeba u akcií, obchodovaných na veřejném trhu sledovat průměrný denní objem a u dluhopisů, které se obchodují prostřednictvím přímých odchodů, průběžně sledovat počet obchodníků, kteří dluhopis kótují. Likvidní riziko dluhopisů obvykle stoupá při rostoucím kreditním riziku.

8. Úrokové riziko

• Úrokové riziko se týká dluhopisů a spočívá v možnosti poklesu jejich ceny, pokud dojde k růstu úrokových sazeb. Nejde pouze o krátkodobé sazby stanovované centrální bankou, ale především o dlouhodobé sazby, které závisí na mnoha dalších vlivech, jako je např. fiskální politika vlády, externí vlivy apod. Úrokové riziko je přímo úměrné duraci (méně přesně lze říci délce doby do splatnosti pevně úročeného dluhopisu). Platí matematický vztah: Změna ceny dluhopisu = - (Změna úrokových sazeb v horizontu odpovídajícím jeho duraci) * (Durace dluhopisu).

9. Riziko protistrany

• Rozumí se jím riziko nesolventnosti obchodního partnera (obchodníka, banky) v přímém obchodu s cenným papírem nebo v obchodu s peněžními instrumenty (měnový swap, měnový forward, úrokový swap, apod.). V případě nákupu nesolventní partner nedodá slíbený cenný papír, v případě prodeje ho nezaplatí.
• Cestou k vyloučení tohoto rizika je uzavírání obchodů pouze s renomovanými protistranami.

10. Riziko portfolio manažera

• Každá investiční společnost musí pečlivě zvažovat míru samostatnosti, kterou poskytne portfolio manažerovi ke správě aktiv fondu. Ačkoli se portfolio manažer upřímně snaží překonat benchmark, v důsledku jeho nesprávných rozhodnutí může dojít k pravému opaku. Proto je třeba stanovit kontrolní mechanismy, které takové riziko limitují

 

Sdílejte článek, než ho smažem