Poplatky ve zdravotnictví: neplaťte, co nemusíte

Regulační poplatky ve zdravotnictví se vybírají od začátku letošního ledna. Lékaři ovšem někdy pacienty nutí, aby platili  i za to, co je od poplatků osvobozeno. Například poplatek 30 korun nemá právo požadovat lékař, který pacienta v ordinaci nevyšetří a jen mu mezi dveřmi vypíše recept. Pouhé vypisování „papírů“ totiž není klinickým vyšetřením, a proto se za ně poplatek nevybírá.

Neplatí se proto ani za výpis z dokumentace, potvrzení žádosti o podporu při ošetřování nemocného člena rodiny nebo pro ukončení této podpory. Do ordinací přicházejí lidé také pro jiná potvrzení. Například když potřebují doklad o tom, že je jejich dítě zdravé a může odjet na tábor nebo kvůli řidičskému průkazu. Tato služba však není hrazena z veřejného pojištění, jde o službu placenou pacientem, a proto se jí regulační poplatek netýká. Lékaři si za toto vyšetření s potvrzením zpravidla účtují částku 100 až 500 korun, kterou platí pacient vždy ze své kapsy. Třicetikorunový regulační poplatek se do této částky započítávat nesmí.

V ordinacích lékařů jsou od poplatků osvobozeny rovněž preventivní prohlídky. Na co má pacient v rámci prevence nárok, je přesně stanoveno ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví č.56/1997 Sb. Například u dítěte v prvním roce života je bez poplatku celkem devět preventivních kontrol a od patnácti let věku má pacient nárok na prevenci vždy jedenkrát za dva roky (nejdříve však 23 měsíců po provedení poslední preventivní prohlídky).
Poplatek se nevztahuje ani na očkování, které je částečně, nebo zcela hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a na očkování placené státem (například v rámci očkovacího kalendáře u dětí).
V ordinacích se nesmí vybírat poplatky také u laboratorních a diagnostických vyšetření jako je odběr krve, vyšetření moče, rentgen, ultrazvuk nebo magnetická rezonance.
Zpoplatněna není rovněž telefonická konzultace s lékařem, když nelze lékaře kontaktovat jinak. Neplatí se však ani tehdy, když pacient přichází do ordinace pouze pro výsledky vyšetření.

V zubařských ordinacích se třicetikorunový poplatek nevybírá za preventivní vyšetření u dětí do 18 let dvakrát ročně, u těhotných žen dvakrát v průběhu těhotenství a u dospělých jednou ročně. Neplatí se rovněž při návštěvě, kdy je proveden pouze samostatný rentgen chrupu. U výkonů, které vyžadují několik návštěv, vybírá zubař poplatek jen jednou, a to při úvodním vyšetření. Další plánovaná samostatná fáze ošetření již zpoplatněna není. Například pacient, který potřebuje zubní korunku, zaplatí 30 korun při první návštěvě, kdy ho zubař vyšetří a udělá otisk. Za další návštěvy, kdy je nutno korunku vyzkoušet a nasadit, již ale pacient poplatek nehradí. Pokud ale zubař bude muset při nich provést ještě jiné doprovodné vyšetření, musí ze zákona třicetikorunový poplatek od pacienta vybrat. Měl by mu však vždy předem vysvětlit, proč je takový postup nutný.

V nemocnicích se poplatky nevybírají při poskytnutí jednodenní péče na lůžku, kdy pacient přijde ráno na lékařský zákrok, po zákroku si odpočine na lůžku a večer odchází domů. Neplatí se také v případě, že nemocný požádá o víkendovou propustku z nemocnice a sobotu a neděli zůstane doma. Rovněž pobyt v denním stacionáři, do kterého klient přichází ráno a večer se vrací domů, je od regulačního poplatku osvobozen.

V lékárnách se poplatek 30 korun neplatí, když lékárna vydává pacientovi lék na recept, který lékař označil „hradí pacient“. Dále se neplatí poplatek ani za recept na antikoncepci, protože ta se nehradí z veřejného zdravotního pojištění. Poplatky se také nevztahují na volně prodejné léky a na výdej zdravotnických prostředků na poukaz, které pacientovi předepíše lékař, jako jsou například pooperační punčochy, berle, ortézy, bandáže či speciální obvazy.

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s poplatky u lékaře? Stalo se vám, že po vás lékař chtěl poplatek neoprávněně?