Deset let pátral Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) po vlastnících zapomenutých pozemků. Za tu dobu se podařilo najít majitele více než 57 tisíc nemovitostí. Stále ale zůstává opuštěných 140 586 pozemků a 2458 staveb.
„K 1. září 2023 bylo v katastru nemovitostí evidováno celkem 116 417 nedostatečně identifikovaných osob, na které bylo zapsáno 330 274 položek. Jednu nemovitost může totiž spoluvlastnit více nedostatečně identifikovaných vlastníků a stejně tak jeden neidentifikovaný vlastník může být majitelem několika nemovitostí,“ říká mluvčí úřadu Michaela Tesařová.
Vysvětluje, že pátrání po vlastnících je odborně a časově náročná činnost. Nejčastějším výsledkem šetření bylo podání podnětu k zahájení dědického řízení, a to v 64 procentech případů.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se zaměřuje především na nemovitosti, které komplikují městům a obcím jejich rozvoj, například při budování potřebné infrastruktury. A v posledních dvou letech také na stavby, kde má vlastník evidován trvalý pobyt.
„K nejkomplikovanějším případům patří nemovitosti, u nichž chybí v katastru nemovitostí jakékoliv údaje o vlastníkovi. Takové případy však tvoří necelá tři procenta z celkového počtu položek,“ upřesňuje Tesařová.
Seznam mají i obce
Letošní rok je podle občanského zákoníku posledním, kdy se mohou vlastníci nemovitostí přihlásit o svá práva. Pak takzvaný bezprizorní majetek přejde na stát. „Doporučuji proto všem nahlédnout do seznamu na našich stránkách a zkontrolovat, zda předkům nebo jim samotným nepatří nemovitost, o které nevěděli,“ dodává Tesařová.
Ani po roce 2024 však majitelé definitivně neztratí naději. Případný vlastnický nárok na nemovitost ale budou muset prokázat pravomocným rozhodnutím soudu.
Seznam najdete na webu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Je rozdělen nejprve podle místa, kde se nachází pobočka úřadu, a dále pak podle okresů.
Nejvíce nemovitostí bez identifikovaného majitele se nachází v okresech na česko–slovenské hranici, nejméně pak v Praze. Největší podíl těchto nemovitostí v současné době tvoří orná půda a lesní pozemky, nejnižší pak chmelnice. V seznamech lze nalézt i stavby, například garáže či chaty.
Úřad má ze zákona povinnost evidenci o nemovitostech s nejednoznačným vlastníkem předat obecnímu úřadu, na jehož území se nemovitost nachází. Obecní úřad pak údaje zveřejní na úřední desce.
„Zjistí-li úřad vlastníka nemovitosti, písemně ho vyzve, aby předložil listiny dokládající jeho vlastnictví příslušnému katastrálnímu úřadu nebo uplatnil svá vlastnická práva v občanskoprávním řízení. Přihlásí-li se osoba, která tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti, musí doložit listiny dokládající její vlastnictví katastrálnímu úřadu nebo uplatnit vlastnická práva v občanskoprávním řízení,“ píše úřad.
Na internetu se s blížícím termínem převodu pozemků na stát začínají objevovat zprávy, které varují české občany, že jim stát znárodní jejich majetek i v případě, že mají například chybu ve jméně či v rodném čísle.
„Tyto informace nejsou pravdivé. Katastr nemovitostí je propojen se základními registry. Pokud dojde ke změně příjmení či trvalého bydliště, tato informace se propíše i do katastru nemovitostí. Správnost údajů mohou občané zjistit také náhledem do výpisu z katastru nemovitostí ke svému majetku. Každý vlastník je tam identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a kompletní adresou trvalého pobytu,“ radí Tesařová.
Operní pěvkyně a chudý bohatý příbuzný
Jedním z nedávno vyřešených případů jsou pozemky podél Zlaté stoky v jihočeské Třeboni. Městský úřad potřeboval zrekonstruovat chodníky nedaleko historického centra. Pozemek u stoky měl však nejasného vlastníka. Město proto požádalo jindřichohradecký ÚZSVM o pomoc.
Podařilo se zjistit, že původní majitelka pozemku byla česká operní pěvkyně. Ve 20. letech 20. století vystupovala na divadelních scénách v Berlíně. Po nástupu nacistů utekla se svým manželem židovského původu zpět do Československa a v pěvecké kariéře pokračovala v Praze. V 50. letech byla hlasatelkou německé sekce Československého rozhlasu. Republiku opustila podruhé a definitivně v roce 1960, když emigrovala do Rakouska.
V roce 2018 byla rozsudkem soudu prohlášena za mrtvou a žádné zákonné dědice se dohledat nepodařilo. Pozemek tedy připadl státu jako odúmrť a byl bezúplatně převeden Třeboni ve veřejném zájmu a s omezujícími podmínkami na dobu 10 let.
Úřad také hledal vlastníky parcel o rozloze přes 1000 metrů čtverečních v pražských ulicích Liběšická a Podohradská, na nichž se nacházejí komunikace v majetku města. Ve spolupráci s Národním archivem a Centrální evidencí obyvatel zjistil, že neznámý majitel naposledy bydlel v Králově Dvoře a zemřel v roce 1954.
Úřad tedy podal podnět k projednání dodatečného dědictví. Soud oslovil všechny v úvahu přicházející dědice, ti se však dědictví zřekli. Parcely tak připadly státu. Teprve pak došlo k sjednocení vlastnictví komunikací a pozemků pod pražský magistrát.
Úřad řešil také případ neznámého majitele pozemků v Blažejově, které měli 44 tisíc metrů čtvetečních. Vlastník se nakonec našel. V rodině byl považován za nemajetného. Případ se podařilo uzavřít tím, že budoucí dědička se o rozsáhlém majetku svého předka dozvěděla díky seznamu nedostatečně identifikovaných vlastníků. Na matrice jí poskytli duplikát úmrtního listu, žena poté navštívila ÚZSVM a vlastnictví se prokázalo.
V původním pozůstalostním řízení, které proběhlo před více než 30 lety, byly rozlehlé pozemky opomenuty. Snad i proto, že muž už nějakou dobu v Blažejově nebydlel.
Kateřina Hovorková
Na Peníze.cz se věnuje hlavně osobním financím a trhu práce. V médiích pracuje od 90. let. Začínala v České tiskové agentuře, později prošla redakcemi MF Dnes, iDnes, pracovala v Hospodářských novinách a na webu Aktuálně.cz.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem