Snaha dohnat a předehnat USA se Evropě nevyplatila

Evropská ekonomika či Evropa často působí vedle USA jako chudý příbuzný. Proč?
Důvodů je celá řada: pokračující socialistické tradice, nepružnost pracovních sil, nedostatek podnikavosti, nespolupráce s USA a Čínou, nepraktické a nepodnikatelské vzdělávání, ale také větší důraz na záchranu existujících pracovních příležitostí než na tvorbu nových. Navíc je tu i nízká produktivita práce, přebujelá byrokracie, ideologizace, partajnictví, státní intervencionismus a spokojenost s „dobrým bydlem“, jakož i nakažlivě dynamizující fenomén PIGS (Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko). Tedy ekonomik žijících na dluh a na úkor ostatních ekonomik. To může vést ke konečnému rozklížení EU, izolaci Německa a dalším problémům.

Dají se tyto „evropské“ problémy překonat?
Malé a slabé ekonomiky se nesmějí chovat jako velké. Chyby státních intervencí a masivní finanční pomoci si mohou dovolit USA, Japonsko nebo Čína, ale ne rozpolcená a slabá Evropa. Nástup Číny, Indie a Brazílie mění globální přerozdělení sil, které již Evropa kvůli bláhové snaze „dohnat a předehnat“ USA dokonale propásla. Malé a slabé ekonomiky se musí chovat jako malé a slabé ekonomiky, viz třeba Finsko, Dánsko, Singapur nebo Tchaj-wan. Klíč je ve vzdělání, které podporuje podnikatelského ducha, inovace, národní kapitalismus i prospěšné strategické aliance s velkými globálními hráči. Rovněž v nabídce specializovaných technologií a znalostí, jako jsou třeba ekotechnologie, originální expertízy. Důraz by měl být spíš na hlavičky než ručičky, jakkoliv „zlaté“.

Narážíte na českou ekonomiku. Lze odhadnout, jaký bude v nejbližších letech její růst?
Spolehlivě se to bohužel odhadnout nedá, protože struktura české ekonomiky není autonomní, ale chaoticky importovaná a závislá na chování okolních ekonomik. Meziročně jsme klesli o 4,2 procenta. A zatím se u nás neděje nic, co to může výrazně změnit. Musíme čekat na impulzy zvenčí, nemáme kritickou masu vlastních výrobků a služeb, jsme hlavně námezdní síla pro zahraniční outsourcing.

Jaké jsou bariéry tohoto růstu?
Vidím je především v tom, že pracujeme na dovezených procesech s nízkou přidanou hodnotou. Máme slabé instituce i díky státní korupci a mafiánství, slabé inovace a ochabující vzdělávání. Patří k nim i přílišné zadlužování, státní podnikání a intervence, plýtvání penězi daňových poplatníků, zameškávání nastupujících technologií, spíše námezdní než podnikatelské myšlení a schopnosti. Politické strany navíc fungují živelně, ze dne na den, ode zdi ke zdi, bez trvalejší hospodářské a politické strategie či alespoň vize. Nezáleží přece na tom, co říkají, ale jen na tom, co dělají. Lidé je ale bohužel střídavě volí s podivnou vytrvalostí a nepochopitelným „dobráctvím“. Vytratila se politická stabilita a permanence, nutná pro úspěšné podnikání Baťova typu.

Lze přesto očekávat, že se bude růst české ekonomiky postupně zrychlovat?
Po odeznění krize a nastavení nových úrovní a standardů zažije ČR řadu krizí místních. Ty vyplývají z monokulturního zaměření ekonomiky, soustředění na činnosti s nejnižší přidanou hodnotou, zahraničního vlastnictví kapitálu, zmeškání přechodu na ekologické výrobky a služby, ztráty potřebných znalostí a dovedností a úpadku kvality vzdělávání. Po těchto krizích, pokud se podaří obnovit fungování svobodných trhů, zbavit se socialismu některých partají a politiků a zamezit odlivu nejlepších národních kapitalistů, by měla růst každá ekonomika, tedy i ta česká.

Hovoří se o silné závislosti malé české ekonomiky na zahraničí a silné roli zahraničního kapitálu. Jak by se s tím mělo Česko nejlépe vyrovnat?
Česká závislost na zahraničním rozhodování a strategiích je až fatální. Nemáme vlastní autonomní ekonomiku, nemůžeme strategicky ovlivňovat sami sebe. Máme jen své nadmíru autonomní politiky. To je velmi nezdravý koktejl. Kvůli rostoucímu zadlužení jsme tak na cestě do klubu PIGS (Portugalsko, Řecko, Itálie, Španělsko). Jsme malá, ale ne otevřená, ekonomika. Mýtus o otevřené ekonomice šíří politici a platí jen vůči zahraničí, které má všechny výhody, úlevy, zvláštní režimy a dotace. Vůči vlastním podnikatelům, kapitalistům a investorům jsme ekonomika uzavřená dovnitř. Je sebezničující zvýhodňovat zahraniční podniky za cenu škrcení těch českých, protože pak nemůže vzniknout potřebná vrstva národních kapitalistů. Je to jakási hospodářská „Berlínská zeď“. Nebrání cizím ve vstupu dovnitř, ale brzdí národní konkurenceschopné výstupy ven do světa.

ČR se snaží oživit ekonomiku. Měla by ale také snižovat vysoké zadlužení, což může růst brzdit. Jak to udělat, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá?
Nevím, jak lze oživit ekonomiku postupným zadlužováním státu. Umělý růst na dluh je přesně to, co krizi způsobilo. Doufat, že růst obnovíme ještě větším zadlužením, nás vede do říše divů a za zrcadlo. Což je perfektní tautologie - zadlužení lze snižovat jen růstem, ale růst lze zvýšit pouze zadlužením. Takovéhle uvažování musí přivést do bankrotu každou rodinu, podnik nebo ekonomiku. Vždy je lepší dělat správné věci špatně, než nesprávné věci dobře. Z toho prvního se lze alespoň poučit, naučit se dělat je lépe. Dělat ale nesprávné věci lépe a lépe je cesta do neznáma.

Na co by se měla zaměřit nová česká vláda po květnových volbách?
Nová česká vláda bude vláda stranická a nemůže se zaměřit na nic jiného než na plnění ukvapeně populistických slibů. Bude tudíž dál zadlužovat stát, dusit růst a deformovat signály svobodného trhu. Řešit problémy nebo úspěšně podnikat se v takovém prostředí nedá. Lze se ale poučit z amerického hnutí „Tea Party“ a podpořit přímou demokracii, nezávislé a nestranické kandidáty odborníky. Tím lze zlomit mrtvý bod dvou silných stran, které se chovají stejně a z dobráků voličů si opakovaně utahují. Jen tehdy by se s řešením závažných problémů dalo konečně pohnout. Strany již dokázaly, že na problémy státu jejich zastaralé ideologie levice a pravice prostě nestačí a bez zdravého rozumu a zcela nezávislých odborníků to nepůjde.

První část rozhovoru vyšla pod názvem Proč prezident Obama Američany zklamal.