Má již globální ekonomika to nejhorší za sebou?
Nejhorší z globální krize máme za sebou, ale to nejhorší z ekonomicko-společenské transformace nás ještě čeká, hlavně v oblasti zaměstnanosti. Řada ekonomik bude ještě procházet krizemi odvozenými, spuštěnými nezdravou ekonomickou strukturou a neudržitelnými strategiemi (či spíše nestrategiemi). I v globální ekonomice reagují různé země různě: některé bankrotem, jiné inovacemi a růstem. Nezodpovědné a bezprizorné ekonomiky Evropy čeká ještě mnoho krušných chvil. Ale i po oživení přijde inflace a splácení dluhů, často po celá desetiletí. Zaměstnanost se bude regenerovat velmi pomalu, hlavně v rozvinutých ekonomikách hrozí riziko vleklé stagnace či dalšího poklesu. Nelze také ignorovat fakt, že kromě krize probíhá i zásadní a radikální transformace ekonomického chování.
Milan Zelený (*22. 1. 1942, Klucké Chvalovice)
Po studiích na pražské VŠE pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1967 žije v USA, kde v roce 1972 získal doktorát na University of Rochester. Jako profesor zaměřený na globální problémy působí na Fordham University v New Yorku a v CAEV Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Přednáší také na Xidian Univesity v Xi´an, Fu Jen University v Taipei, Indian Institute of Technology v Kanpuru a IBMEC v Rio de Janeiru. Již 30 let je šéfredaktorem mezinárodního časopisu Human Systems Management. Napsal řadu knih a publikoval přes 400 odborných článků. Je nejcitovanějším českým ekonomem.
Největší ekonomika světa, tedy ta americká, roste. V loňském 4. čtvrtletí podle předběžných dat za čtvrtletí posílila o 5,7 procenta. Znamená to, že již v USA recese skončila?
Růst americké ekonomiky je spíše „fata morgana“ makroekonomiky, protože agregátní hrubý domácí produkt příliš neznamená, jestliže je zdrojem růstu prostá obnova zásob po měsících výprodejů a svátků. Důležitá je efektivní poptávka, a nikoliv neefektivní nabídka. Mnohé podniky dosud nejsou schopny pružně reagovat na potřeby zákazníků například zavedením just-in-time systémů (výroba zboží v určeném množství a čase dle požadavků zákazníka) a práce na zakázku a musí svůj kapitál dlouhodobě vázat ve skladech. Bez poptávky, nikoliv umělého „šrotovného“, výroba opět klesne a nezaměstnanost vzroste. Nepomáhá tomu ani rozsáhlé využití počítačů a automatizace, které ubírají dříve existující pracovní místa.
Americká ekonomika tak ztratila přes 8,4 milionů pracovních míst (a do dubna přijde 2,7 milionů Američanů o své podpory), státní deficit činí 10,6 procenta HDP a podle oficiálních odhadů má do roku 2020 vzrůst na 64 až 77 procenta, inflace se stává reálnou hrozbou a je makroekonomicky podpořena dalšími miliardovými injekcemi. Až přijde, bude pozdě. Ekonomie není o minulosti, ale o budoucnosti.
V čem vidíte přednosti a slabiny americké ekonomiky?
Předností USA je a zůstane podnikatelský duch a výkonnost malých a středních podniků. Již dnes dochází k transformaci podnikatelských modelů, zavádění nových výrobků a služeb, nástupu nových technologií a prosazování kvality nad kvantitou ve vzdělání. Jejich slabinou je současná arogance vlády, keynesiánští poradci, hrubé zásahy do fungování svobodného trhu, plýtvání státními penězi, propojení bankovnictví s politikou, rostoucí stranické zneužití moci a očividná neschopnost pochopit dynamiku zaměstnanosti ve vyzrálé ekonomice. Tvorba úřednických míst ve státním aparátu neumožňuje vytvářet přidanou hodnotu, jen se tak spotřebovává hodnota již vytvořená.
Jak hodnotíte opatření týmu prezidenta Baracka Obamy k oživení ekonomiky USA?
Přinesla rekordní zadlužení a nezaměstnanost, pokus o vládu jedné strany a naprostou ztrátu důvěry občanů (přes 80 procent Američanů dnes pokládá vládu a celý politický systém za dysfunkční). Obamovi hrozí ztráta většiny v Kongresu již v listopadových volbách. Klesají i jeho naděje na znovuzvolení. Ukazuje se, že tento „Velký komunikátor“ neumí komunikovat. I to se může stát. Vládní úředník by ovšem neměl řídit americkou ekonomiku. To je hlavní role trhu. Za 40 let života v USA nepamatuji prezidenta, jehož skluz v popularitě a důvěryhodnosti byl rychlejší či strmější.
A dokážou Obamova opatření skutečně řešit problémy americké ekonomiky?
Již jsem zmínil velký počet nezaměstnaných i těch, kteří brzy přijdou o podpory v nezaměstnanosti. Skutečná nezaměstnanost v USA je ale mnohem vyšší, protože miliony lidí již opustily fond pracovní síly a přestaly hledat práci či pobírat státní podpory. Odhady dosahují kolem 15 až 20 procent práceschopných. Jsou to nic neříkající agregáty: není přece job jako job. Začíná být ale zřejmé, že jde o významnou transformaci samotného ekonomického modelu, způsobu života a politického i ekonomického myšlení.
Bylo při řešení finanční krize a následné recese možné využít tradiční ekonomické recepty (keynesiánské či friedmanovské)?
Tyto paleo-recepty fungují částečně, a to jen v ekonomice založené na průmyslu, když je rozvoj sféry služeb v počátcích a představuje zaměstnaneckou „pojistku“. V ekonomice služeb (80 procent pracovní síly v USA) to ale možné není, protože když klesne zaměstnanost ve službách, není „kam jít“. Průmysl a zemědělství již negenerují nové příležitosti a zbývá jen státní služba, státní podniky, armáda a nezaměstnanost, tedy sektory spotřebovávající státem vybrané daně, které netvoří novou hodnotu. Navíc jsou platy v byrokratických sektorech nepoměrně vyšší než v těch, které testuje trh. USA jsou v dosud nepoznané situaci. Rekordní růst produktivity snižuje a bude snižovat zaměstnanost v zemědělství, průmyslu i službách. Za těchto podmínek je jakékoliv keynesiánství či friedmanovství, neboli větší či naopak minimální státní intervence v ekonomice, irelevantní. Potřebujeme ekonomii odpovídající 21. století, tj. nové paradigma, ne jen to staré.
Druhou část rozhovoru o české ekonomice s profesorem Milanem Zeleným si přečtete v článku Snaha dohnat a předehnat USA se Evropě nevyplatila.
Co tedy tato krize či recese změní v ekonomice, managementu a v podnikatelské sféře?
Krize spouští necyklickou transformaci, která mění podnikatelské modely a pravidla podnikání. Budeme se muset naučit více spoléhat na moudrost tržních mechanismů než státních institucí. Je třeba vypracovat nové teorie, napsat nové učebnice a zakládat nové univerzity. Musíme opustit makroekonomii agregátních veličin a jít cestou mikroekonomických motivů a lidského konání. Středobodem ekonomického zkoumání by se znovu měl stát člověk a jeho chování, lidské rozhodování a jednání. Ne nic neříkající makročísla průměrů a agregátů. V tomto ohledu Česko zřejmě opět propáslo svou příležitost, protože nástup nových technologií je vždy pomalý, vleklý, zdánlivě váhavý a pak se náhle rozšíří jako lavina.
Jaké by to bylo, kdyby vyhrál prezidentské volby John McCain?
Osobně pochybuji, že by McCain přinesl něco výrazně nového. Byl jedním z prvních, který podpořil nesmyslný stimulační balík na podporu americké ekonomiky (TARP) a přerušil kvůli tomu i předvolební kampaň. Spolu s Bushem a Obamou podlehli volání bank po záchranných injekcích, které skončily proplácením nemravných platů a bonusů. Nechali se vystrašit makropanikáři a selhali v ochraně svobodného trhu, který udělal z USA nejsilnější světovou ekonomiku. Možná by McCain přišel k rozumu dřív než Obama, protože není obklopen tak neschopnými poradci, ale to již je opravdu spekulace.
(Pokračování - na téma české ekonomiky - naleznete na stránkách Peníze.cz 1.3. 2010)
Sdílejte článek, než ho smažem
