Na maďarské krizi není zásadní propad hrubého domácího produktu – ten minulý rok poklesl ve velmi hrubých obrysech srovnatelně se Slovenskem nebo Českou republikou a hloubka maďarské recese rozhodně nedosáhla drtivého propadu, který zažilo Pobaltí, nebo Ukrajina.
Začalo to za Kádára
To, čím se maďarská krize od krize českého či slovenského typu odlišuje, je její délka, propad trvá už dva roky a ani v roce 2010 se Maďarsko zřejmě nedostane z přinejlepším mírné recese. A obrovská sociální cena ozdravování. A také hloubka a délka příčin dnešních problémů.
Podle ředitele Ústavu světové ekonomiky Andráse Inotaie sahají kořeny současné krize dokonce až někam do sedmdesátých, osmdesátých let, období gulášového komunismu.
Foto: Dreamstime
Tehdy se podle jeho názoru vytvořila nová společenská elita, vegetující v šedé zóně povoleného kapitalismu, zvyklá neplatit daně a ukládat peníze do ekonomicky neproduktivních věcí, jako nemovitosti, luxusní auta nebo je prostě utrácet za vysoce konzumní způsob života. V Česku jsme tuto třídu měli také, byli to oni pověstní veksláci, zelináři, řezníci a taxikáři, ale jejich množství bylo oproti zemi gulášového kapitalismu zlomkové.
Druhou zásadní věcí, na níž se většina maďarských ekonomů shodne, je skutečnost, že posledním větším pokusem udržet maďarské státní (ale i soukromé) finance na uzdě byl balíček ministra financí Lajose Bokrose v polovině devadesátých let. Od té doby už žádná maďarská vláda (s výjimkou té poslední, kterou loni v dubnu sestavil premiér Gordona Bajnai) neudělala žádný odvážnější pokus zabránit rostoucím rozpočtovým problémům země. Žádnou zvláštní chválu neuslyšíte ani na pravicovou vládu Fideszu Viktora Orbána (1998–2002), která dělala velmi prorůstovou politiku a vystačila si se sklízením plodů Bokrosových reforem. „Nepokračovat v této příznivé situaci v reformách byl zločin,“ říká Inotai.
Děsivé volební roky
Zločinnější věci však měly teprve nastat. Když se podíváte na graf vývoje deficitu maďarského státního rozpočtu, uvidíte dvě výrazné odchylky.
Jsou to roky 2002 a 2006, roky maďarských parlamentních voleb. Téměř 8 a 10 % HDP. V obojích volbách zvítězili maďarští socialisté a v obou soupeřily jejich populistické sliby s podobně populistickou kampaní Fideszu. Do dějin vstoupilo prohlášení vítězného socialistického premiéra Ference Gyurcsánye: „Lhali jsme ráno, v poledne, i večer. Lhali jsme pořád,“ které perfektně vystihuje situaci. Ovšem situaci nejen u socialistů, ale i u jejich protivníků.
Problémy zmírňovaly „zlaté časy“, kdy maďarská ekonomika, podobně jako ta česká v letech kolem vstupu do EU, rychle rostla. Díky poměrně vysoké inflaci a zhodnocování forintu se navíc Maďaři naučili půjčovat si v cizích měnách – v roce 2008 už to bylo 70 % všech soukromých a firemních úvěrů, včetně hypoték. Když před rokem forint strmě padal, hrozilo to katastrofou a skutečným celonárodním bankrotem.
Maďarská vláda zatáhla za záchrannou brzdu, drasticky seškrtala sociální a investiční výdaje, citelně zvýšila daně a vzala si půjčku 25 miliard dolarů od MMF, forint se stabilizoval. Cíl – a zároveň podmínka MMF –, schodek ve výši 3,8 % HDP byl dosažen. A schodek je poprvé po desetiletí neprohloubí ani v letošním „volebním roce“. „Maďarsko dělá velké pokroky,“ pochválil na počátku roku Budapešť šéf MMF Dominique Strauss-Kahn.
Fidesz: Krizový managment
Sociální a politická cena je ale obrovská. Nezaměstnanost na dvojnásobku předkrizového stavu, citelné zchudnutí důchodců i rodin s malými dětmi, blížící se drtivá volební porážka vládních socialistů (jejich preference klesly v posledních měsících ze 40 na 10 %)) a hrozivé posílení extrémní pravice, útočící mimo jiné na mezinárodní koncerny a zahraniční investory v zemi. Pravicový Fidesz, deroucí se k absolutní moci, o ekonomických plánech moc nemluví.“ První rok naší vlády bude krizový managment,“ řekl Hospodářským novinám Lázsló Domokos, poslanec Fideszu. V tom však Maďarsko žije už třetí rok.
Všechno začalo v dobrých časech, ke katastrofě nabralo směr v populistických volbách – a pak stačilo velice málo, aby katastrofa skutečně nastala. Pokud vám to připomíná Českou republiku posledních let, není to podobnost náhodná. Jen ty daně se u nás přece jen platí poctivěji. Možná díky Husákovi.
Psáno v Budapešti pro server www.finmag.cz.
Autor je redaktorem Lidových novin
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
