Kdy může stát vyhlásit bankrot

Až donedávna nikdo nečekal, že by mohl zbankrotovat rozvinutý stát. Jenže kvůli nynější finanční krizise na pokraj státního bankrotu dostal Island a všechny původní předpoklady vzaly za své. Tři největší islandské banky vytvořily zahraniční dluh ve výši devíti ročních hrubých domácích produktů země. Island tak byl jen krok od stavu, za kterým následuje vyhlášení neschopnosti platit dluhy.

Státní bankrot je situace, kdy stát neplní závazky vůči věřitelům. „Vláda není schopna dostát svým závazkům spojeným se splácením ať již domácího, nebo zahraničního dluhu,“ vysvětluje Pavel Dvořák z Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Praze a dodává, že v případě Islandu se spíše hodí termín vnější dluhová krize, kdy vláda není schopna splácet zahraniční dluh. Jde tedy spíše o problémy s nedostatkem hotovosti, které jsou spojené s krátkou dobou splatnosti dluhu, než o případ celkové státní insolvence.

Mohlo by se zdát divné, že nějaký stát vůbec může zkrachovat, když může krýt hrazení dluhů vydáním vládních dluhopisů. „Tento způsob je ale kriticky závislý na tom, zda trh bude mít o nové obligace zájem. V případě poklesu důvěryhodnosti vlády, ať již z politických, nebo ekonomických důvodů, nemusí být vláda schopná novou emisi obligací na trhu umístit,“ uvádí Dvořák. Proto i v případě Islandu, kdy si banky nemohou půjčit peníze na zaplacení dluhů, nemá snadnou situaci ani samotný stát.

Donutit stát platit závazky není jednoduché. To bylo vidět na argentinské krizi, zatím největším případu neplacení státních dluhů v historii. V prosinci 2001 neposkytl Mezinárodní měnový fond (MMF) Argentině další půjčku, protože neplnila dlouhodobé rozpočtové cíle. „Ztráta důvěry investorů vyvolala prudkou bankovní krizi. Následovala administrativní opatření k zamezení odlivu kapitálu ze země, sociální nepokoje a pád prezidenta,“ píše o krizi Dvořák v knize Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Na nového prezidenta Nestora Kirchnera čekala složitá jednání, jaká výše dluhu má být zaplacena a kdy.

Podle analytiků si Argentina, hlavně pro to, že to není malý stát, počínala velmi nepřátelsky. Zatímco stále prohlašovala, že bude jednat s věřiteli, nečinila tak. A i když 75 procent držitelů argentinských vládních dluhopisůutvořilo Globální výbor držitelů argentinských dluhopisů, aby si vymohli co největší splacení dluhu, argentinská vláda necouvla. Zatímco běžně se vlády při platební neschopnosti snažily dohodnout na nových termínech splácení s tím, že nominální hodnota dluhopisu se sníží (například o 25 procent), či vymění staré dluhopisy za nové, Argentina postupovala odlišně.

„Snížení by mělo být stoprocentní,“ uvedl argentinský ministr financí v roce 2005, kdy vláda podala konečný návrh věřitelům, „ale vzhledem ke komplexní situaci jsme se rozhodli, že nebudeme nic skrývat. Náš ekonometrický model ukazuje, že si můžeme dovolit splatit maximálně 25 procent původní hodnoty dluhu.“ Vzhledem k období od roku 2001, kdy dluhopisy nenesly žádné úroky, na kterých Argentina ušetřila přes 2,1 miliardy dolarů, jednalo se o celkovou ztrátu 90 procent z původní hodnoty dluhopisů. Prezident Kirchner uvedl, že kdo kupoval vysoce úročené argentinské dluhopisy, musel vědět, že to je jako jít do kasina.

Země, která někdy zkrachovala, většinou uznávala, že dohoda je platná, pokud ji přijalo alespoň 75 procent věřitelů. Argentina zvolila i v tomto tvrdý postup a prohlásila, že kdo nebude dohodu akceptovat, nedostane v budoucnu nic. „Je těžké donutit platit stát, protože zdroje k zaplacení dluhu se nachází uvnitř tohoto státu. Majetek, proti kterému lze vést exekuci, je velmi omezen,“ míní Mariano Soto Gajardo z chilské univerzity. Nakonec přes 75 procent věřitelů přijalo tuto nabídku a argentinské dluhopisy dostaly hodnocení B-.

Případ Argentiny také ve světě rozvířil debatu o tom, jestli by neměl vzniknout nějaký mezinárodní režim, který by řešil insolventnost států. Vznik takového režimu ale naráží na problém, že podřídit se stát může, ale nemusí. Na druhé straně věřitelé mají tendenci jednat nekoordinovaně a snaží se pro sebe získat zpět co největší část ztráty.

Nakolik může vyhlášení bankrotu státu prospět je diskutabilní. „Pokud chápeme ozdravení jako situaci, kdy se stát zbaví svých dluhů, nebo jejich restrukturalizací docílí odklad splácení nebo dočasné snížení dluhové služby, pak ano. Protože však vždy dochází k poškození investorů a snížení důvěryhodnosti finančního systému země a při měnových projevech zároveň i k výrazným dopadům na životní úroveň obyvatelstva, nelze tuto „ozdravnou kůru“ v žádném případě doporučit,“ dodává docent Dvořák.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem