Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Petrof aneb piáno z hospody

Petrof aneb piáno z hospody
Ti hudebnější z nás mají značku Petrof přímo vtisknutou do očí, neboť ji měli prakticky stále před sebou. Ti méně nadaní si ale i tak Petrof pamatují, protože pianino této značky bývalo v každé škole. Jiné piáno nebylo v dobách "budování socialismu" téměř ani možno koupit. Pokud by to ve vás vyvolávalo dojem, že jde o nějaké laciné kousky, jste na omylu. Petrof patřil a stále patří ke světové špičce. Proč tomu tak je? Jak firma vznikla, jaké důležité události provázely její existenci a jak se vyrovnávala s problémy?

Zakladatel dynastie Petrofů, Antonín, se měl stát truhlářem. Takové bylo povolání jeho otce i děda. Truhlářem se také stal, k výrobě hudebních nástrojů jej pak přivedla náhoda. Jednou si šel k zákazníkovi prohlédnout pár kusů starého nábytku, které měl opravit, a zaujala ho novinka: klavír. Zvědavě se vyptával na spoustu aspektů týkající se té zajímavé věci, nadšený majitel také rád něco povykládal. A tak vznikl zájem Antonína Petrofa o hudební nástroje a především klavíry.

Lákavé na nich také bylo obchodní hledisko. V českých zemích tou dobou neexistoval žádný výrobce, a piána se musela dovážet z Vídně, ovšem s velkými obtížemi. V polovině 19. století totiž ještě nefungovala železniční doprava a vézt obrovské křídlo na koňském povoze určitě nebylo jednoduché. Zároveň to samozřejmě bylo drahé.
Shodou okolností měl Petrofův strýc, Josef Heitzman, ve Vídni dílnu na stavbu klavírů. Antonín Petrof, který byl v té době už vyučeným truhlářem, přemluvil tedy rodiče, aby jej pustili za strýcem do Vídně. Zde se pak celkem sedm let učil stavět piána. Prvních pět let v dílně svého strýce.

Kde se vzala značka Petrof
Samozřejmě vás napadne, že Petrof nese název podle svého zakladatele. Máte pravdu, jméno Petrof, původně prý snad Pietroff, pochází z Ruska, odkud přišel některý z předků rodiny v 18. století. Můžete se ale také setkat s tvrzením, že jméno Petrof je pozpátku fortep neboli fortepiano. Pravda také může být někde uprostřed, zakladatel rodu si změnil jméno Pietroff na Petrof i díky oné důmyslné hříčce s písmenky.
Výuční proces to nebyl jednoduchý, v té době již ve výrobě hudebních nástrojů panovala dělba práce. Každý byl tedy specializovaný na některou část piána, pokud ale chtěl Antonín Petrof po svém návratu vyrábět kompletní nástroje, musel se naučit celý výrobní proces až do posledních detailů. Když jej strýc uznal za "dovedného, zručného a na slovo vzatého stavitele a ladiče pian", odešel od něj a ještě dva roky působil u dalších vídeňských stavitelů pian. O tom, jak moc se toho naučil, svědčí i to, že před svým návratem do Hradce Králové musel odmítnout několik výhodných nabídek na vedoucí pozice v řadě vídeňských dílen.


První český klavír

Po návratu začal v dílně svého otce stavět první piáno značky Petrof. Stejně jako dnes i tehdy šlo o několikaměsíční práci, první výrobek nese rok výroby 1864. Jeho šťastným majitelem se prý stal člen obecní rady a místní řezník Josef Petříček. Úspěch samozřejmě Antonína Petrofa povzbudil k další výrobě, a tak v dalším roce se svými pomocníky vyrobil a prodal čtyři klavíry. Během několika let mu byla otcova dílna malá, zakoupil tedy nedaleký hostinec a v něm vybudoval novou, větší.
Antonín Petrof byl také příznivcem moderních technologií. Jeho závod se stal prvním, který v Hradci používal k pohonu strojů páru. Zmodernizoval i konstrukci klavíru, když se stal prvním Rakousko-uherským výrobcem, který používal odlévané železné rezonanční desky.

Brzy již roční produkce dosáhla stovek kusů. Petrof také převzal řadu českých i vídeňských výrobců, včetně dílny svého strýce, kde se kdysi vyučil. Třicetitisící kus byl vyroben před začátkem první světové války a dostal jej František Ferdinand d'Este. (Bohužel pro něj to bylo měsíc před sarajevským atentátem, takže si jej moc neužil.)

Samotná válka s sebou přinesla omezení výroby a propouštění dělníků. V roce 1915 navíc umřeli Antonín Petrof i jeho žena, která byla prokuristkou firmy. Do vedení tak nastoupila další generace rodiny, která úspěšně překonala válečné problémy a brzy začala zase prosperovat. Počátkem 20. let získala další trhy a piána Petrof se začala vyvážet do Jižní Ameriky, Afriky či Austrálie. Na konci 20. let zaměstnávala továrna téměř 400 dělníků a vyráběla každoročně přes 2 000 pián. Řada "zlepšováků" v konstrukci klavíru navíc přinesla továrně mnoho medailí ze světových výstav.


Válečný konec

Velkou ránu rozvoji firmy zasadila II. světová válka. Továrna musela přejít na válečnou výrobu, a místo klavírů tak vyráběla bedny pro dělostřelecké granáty. Po únoru 1948 pak byla rodina Petrofů zbavena vlastnických práv a továrna přešla pod národní správu. Obdobně jako u jiných znárodněných továren, jejichž produkce mířila na vývoz, si komunisté byli i tady vědomi hodnoty zavedené značka, a tak Petrof existoval i nadále.

Samotné závody se staly součástí koncernu Československé hudební nástroje, kam kromě Petrofu patřilo ještě například Amati Kraslice, výrobce dechových a bicích nástrojů, Varhany Krnov či Cremona vyrábějící kytary, housle a jiné strunné nástroje. Co je nutno přiznat komunistům ke cti, že nadále pokračoval vývoj a továrna Petrof si uchovala své kvality spočívající především v kvalifikované pracovní síle.


Nesnadný druhý začátek

Piano, pianino, křídlo či klavír
Také máte v těchto slovech zmatek? Slova piano, křídlo nebo klavír jsou názvem pro jeden a ten samý hudební nástroj, pianino pak označuje jeho "skladnější", stojatou variantu. Piano, klavír, někdy také fortepiano nebo pianoforte je strunný hudební nástroj, kde zvuk vzniká údery dřevěných kladívek do ocelových strun. Kladívka uvádí do pohybu údery hráče do klaviatury. Ta má dnes většinou 88 kláves, dříve se vyráběly klavíry s 85 klávesami, existují ale i speciální koncertní klavíry s větším počtem kláves. Struny, které vytváří zvuk, jsou v piánu umístěny vodorovně, což má za následek velké rozměry nástroje (existují křídla dlouhá i 3 metry). Řešení problémů s prostorem u piana je pianino, což je v podstatě klavír nastojato - struny jsou v něm umístěny svisle. Díky tomu je mnohem menší a nezabere tolik prostoru. Kvalitní piána či pianina jsou velmi nákladná záležitost, ceny nových začínají na mnoha desítkách (či spíše stovce) tisíc korun a mohou si vyšplhat až do miliónů korun.
Rodina Petrofů žila celou dobu v Hradci Králové blízko bývalé rodinné továrny. Když přišla sametová revoluce, začali se její členové se zajímat o možnost znovupřevzetí továrny. Už v roce 1990 se do továrny vrátili představitelé rodiny, když se Jan Petrof, pravnuk zakladatele továrny, stal obchodním ředitelem. Osm dlouhých let jezdil do Prahy na ministerstva, předkládal privatizační návrhy, až konečně došlo ke shodě.

Koncepce restituce byla z obchodního pohledu značně vražedná. Ministerstvo ocenilo restituční nárok Petrofů na 4 % továrny a zbytek si museli Petrofové za 250 miliónů koupit. Kde vzít peníze? Jak jinak než v bance. Celkové úvěrové zatížení tak dosáhlo hned na začátku stovek miliónů korun. S tím se nežije snadno, zvlášť když vám na záda dýchá asijská konkurence, která sice zdaleka nedosahuje vašich kvalit, ale je levná. Noví majitelé tedy neměli na růžích ustláno a celá továrna směřovala do velkých problémů.

V okamžiku nejtěžší krize, v roce 2004, se domluvili na předání majority ve firmě člence páté generace rodiny Zuzaně Ceralové-Petrofové. Tou dobou už hrozila stávková pohotovost zaměstnanců, kteří nedostávali výplaty, neboť banky zablokovaly firmě účet. Nová jednatelka začala jednat s bankami a pod podmínkou razantní restrukturalizace továrny získala od bank druhou šanci. Postupně zavřela a prodala čtyři z pěti závodů a výrobu soustředila na jedno místo. Musela také propustit část zaměstnanců. Zatím to vypadá, že restrukturalizace byla úspěšná. Současná produkce dosahuje kolem tisícovky křídel a desítky tisíc pianin, což dělá z Petrofu největšího výrobce klavírů v Evropě. Absolutní většina produkce jde na vývoz do 80 zemí světa a celkový obrat továrny se pohybuje kolem 700 miliónů Kč ročně.

Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží
Na dluh žije čím dál tím víc českých domácností. Úvěry nepochybně mají svoje klady, dovolují nám pořídit si zboží či služby, na které je naše peněženka krátká. Pokud ale jejich kouzlu bezhlavě podlehneme, mohou nás zavést až na samé finanční dno. Následující série článků vám poradí, jak proplout úvěrovým mořem bez úhony a co dělat v případě, pokud už se snad vaše finanční loď potápí. Spoustu užitečných článků, rad a informací týkajících se úvěrových produktů a zadluženosti naleznete v našem novém seriálu Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží.

Máte doma piano Petrof? Věděli jste o novodobých problémech podniku? Co si myslíte o budoucnosti značky Petrof? 

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+11
Ano
Ne

Diskuze

7. 8. 2008 | 11:18 | Zdenka

Před 15ti lety jsem koupily piano Petrof z 20. let minulého století a několik na sobě nezávislých ladičů nám potvrdilo vysokou kvalitu piana a jeho vzrůstající hodnotu. více

21. 9. 2006 | 10:31 | Míla

Někdy kolem r.1994 jsme koupili pro dceru za 5 tis.piano zn.Petrof s pancéřovou deskou, byl po zemřelé paní učitelce hudby, vyrobeno někdy v 30.letech min.století. Ke stěhování jsme museli najmou 6 lidí. Pan ladič, který...více

20. 9. 2006 | 8:29 | Pavel

No, nevím jak je to s tou kvalitou dnes, ale před časem (ještě za komunistů) mi dělal generálku piana Petrof jeden velmi šikovný opravář. V rozhovoru s jím mi řekl, že půvedně vyráběl piana u Petrofů, ale přestal to dělat,...více

20. 9. 2006 | 8:17 | MoB

Nelze než souhlasit... oni si to ukradli, nedali ani korunu, ale při restituci natáhli ruku do cizí kapsy klidně drze podruhé... na blití. Já vím, to nebyli "ti samí"... Ale jo, byli - měli stejný způsob uvažování. více

20. 9. 2006 | 0:40 | jezevec

Článek m.j. ukazuje naprostou zvrácenost komunistů a socánků všeho druhu. Kolik hnoje asi tak musí mít v hlavě člověk, který si myslí, že fabrika Petrof nemá patřit Petrofům? (víc či míň než ten, kdo si myslí že valdštejnský...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Hrubý národní produkt (HNP), Teorie lokálního očekávání, Objekt úvěru, daně, školkovné, invalidní důchod, banky, miroslav kalousek, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Skill, infolimit, stahování souborů, bond, Maďarsko, investiční rating, ceny akcií, tenis, Arnika

MK7R7777, 1P07110, 1P07110, 1P07110, 3Z86595

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK