Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Design není luxus. Jeho poslání je, aby bylo člověku líp

| rubrika: Rozhovor | 4. 1. 2014 | 3 komentáře
„Představa designu jako něčeho drahého a luxusního je mylná. Design je disciplína demokratická, ve všem a pro všechny. Každou věc musí přece někdo navrhnout,“ říká v exkluzivním rozhovoru Lenka Žižková, ředitelka Design Cabinetu CZ, která pomáhá studentům a absolventům uměleckých a průmyslových škol s prvními krůčky v nesmlouvavém světě profesionálního designu.
Design není luxus. Jeho poslání je, aby bylo člověku líp

Jako ředitelce Design Cabinetu CZ se jí v roce 2008 podařilo alespoň částečně navázat na činnost Design centra České republiky, které bylo v rámci úsporných opatření zrušeno Ministerstvem průmyslu a obchodu. Za její aktivity by jí měli být vděční především studenti, kteří se i nadále můžou ucházet o Národní ceny za studentský design. Právě tato soutěž otevřela brány do světa spoustě českých designérských talentů, o které se pak začala zajímat nejen média, ale také zahraniční firmy.

O designu Lenka Žižková vypráví s obrovským zapálením. Za své ovečky je schopná bojovat do roztrhání těla, pomáhá jim získávat zahraniční stáže ve významných světových designérských společnostech. Samozřejmě si ale uvědomuje, že trh v tomto oboru je poměrně nasycený. „Stát tu bohužel nedělá příliš mnoho pro větší zapojení studentů do průmyslu a byznysu, tak jak je to zcela běžné v západních zemích,“ vysvětluje mi a kroutí hlavou nad politikou českého školství, které chrlí další a další studenty, kteří se bez větší praxe ve svých oborech jen velmi těžko uplatňují.

Design Cabinet CZ

Design Cabinet CZ byl založen v březnu 2008. Navazuje na některé činnosti bývalého Design centra ČR (založeno 1991, zrušeno 2007). Slouží jako servisní tým pro designéry, podnikatele, firmy, média, studenty a školy všech stupňů a typů. Spolupracuje se státními institucemi, nevládními organizacemi, odbornými sdruženími, spolky, skupinami a firmami i jednotlivými designéry a zájemci o design. Design Cabinet CZ funguje jako jeden z nadačních programů Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, která byla založena v roce 1991. Ta je mimo jiné organizátorem soutěže Stavba roku (od roku 1992) a organizuje celoživotní vzdělávání v oborech architektura a stavitelství prostřednictvím České stavební akademie. Design Cabinet CZ se opírá o nestátní a soukromé zdroje a usiluje o získání všech dostupných forem financování.

Jak byste našim čtenářům představila Design Cabinet CZ? Co je jeho cílem?

Když v roce 2007 zrušil ministr průmyslu a obchodu Martin Říman Design centrum České republiky, byla to pro náš design velká rána. S kolegy jsme si říkali, že by byla hrozná škoda, kdyby všechny jeho dosavadní aktivity zanikly. Založili jsme proto Design Cabinet CZ a začali pracovat na tom, abychom na činnost Design centra alespoň částečně navázali. Pořádali jsme přednášky, učili mladé designéry o průmyslovém duševním vlastnictví, radili jim v marketingových a obchodních záležitostech. Bohužel se ale ukázalo, že to všechno finančně neutáhneme. Museli jsme tedy naši činnost ještě trochu ořezat. V současné chvíli je Design Cabinet CZ jedním z programů Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. V podstatě jde o volné sdružení lidí, kteří mají zájem o oblast designu. Většinou jsou to studenti nebo absolventi oborů, které se designu věnují. Jedním z našich hlavních projektů je Národní cena za studentský design.

Proč vlastně došlo ke zrušení Design centra? Jak to tehdy ministr Říman vysvětloval?

Argumentoval tím, že ušetří. Rozpočet Design centra byl kolem dvacet milionů korun ročně. Asi na polovinu přispívala Evropská unie. Nemyslím si, že by úspora deset milionů byla pro stát tak zásadní. Navíc když tento krok napáchal značné škody. Ve všech kulturně a hospodářsky vyspělých zemích existují designová centra podporovaná státem. Design centrum České republiky vzniklo v roce 1991 a jeho největší zásluhy byly především v devadesátých letech, kdy se tu ještě o designu nemluvilo jako teď. Málokdo znal pravý obsah toho slova. Média se čas od času věnovala návrhářům, bydlení, sklu či porcelánu, ale třeba průmyslový design byl tehdy něco téměř neznámého. Jedním z úkolů Design centra bylo právě to, aby se o design začali zajímat začínající podnikatelé a širší veřejnost. Zároveň se vydával jediný český odborný časopis o designu, vznikaly naučné pořady pro Českou televizi a řada dalších projektů. S vládou ODS ale přišel ministr Říman, který rozhodl o tom, že naše země nepotřebuje „nějaký design“ a něco jako Design centrum a zrušil ho. To bohužel znamenalo zpřetrhání vazeb se zahraničím a konec spousty výměnných výstav, na kterých se mohli čeští designéři předvést světu. Zanikl tím i program z evropských fondů, který podporoval začínající garážová studia a dílny, kde vznikaly dobré české designérské firmy. Z mého pohledu to byla opravdu velmi smutná doba.

Nemohlo ke zrušení Design centra přispět i to, že si spousta lidí pod pojmem design stále představuje jen něco drahého, nepraktického a většině nedostupného?

Možná ano, ale představa designu jako něčeho drahého a luxusního je mylná. Design je disciplína demokratická, ve všem a pro všechny. Každou věc musí někdo navrhnout.

Jak proti takhle zkreslenému pohledu bojovat?

Určitě je to otázka médií, která mají moc lidi ovlivňovat. Když se podíváme na tištěná média, tak je jen minimum těch, která design popisují jako něco potřebného a funkčního, zkrátka něco, co by mělo pomáhat. To je přece jedním z hlavních poslání designu. Aby bylo člověku líp, aby byly věci funkční a krásné. Prezentovat designové výrobky kvůli tomu, že jsou drahé a luxusní, je nesmysl a velká chyba. Situaci by určitě pomohlo třeba to, kdyby se o designu začaly děti učit na školách, jak je to běžné například ve Skandinávii.

Cena za studentský design se u nás uděluje už dlouhou řádku let. Jak se ve světě byznysu prosazují studenti, kteří v této soutěži uspěli?

Musím říct, že za těch dvacet let se úroveň českého studentského designu výrazně zvýšila. V prvních ročnících připomínaly přihlášené práce často spíš jen nějaké výtvory z kroužku šití na střední škole. Dnes už se používají úplně jiné technologie a materiály. Výrazně se posunula i úroveň školství. Dělá mi velkou radost, že v posledních zhruba deseti letech jsou finalisté Národní ceny za studentský design většinou opravdu úspěšní. To je ale samozřejmě dáno i velkou mediální pozorností, kterou projekt získal. Někteří z oceněných studentů se prosadili v zahraničí, jiní získali místa v renomovaných českých firmách, další si úspěšně založili vlastní designérská studia, která vyvážejí produkty do celého světa.

Můžete uvést příklady?

Tak třeba Jan Čtvrtník pracuje v Itálii v Electroluxu a má tam už velmi slušné postavení. Ondřej Václavík dělá ve významné německé designérské firmě Phoenix Design. Roman Vrtíška a Vláďa Žák mají spoustu architektonických a interiérových realizací, například v developerských projektech. Anna Marešová zvítězila se sexuálními pomůckami, které se jí už podařilo dostat na trh. Eliška Kuchtová zase získala stáž v luxusní španělské firmě na výrobu bot Camper.

V čem je největší rozdíl mezi dnešními studenty designu a studenty, se kterými jste se setkávala před dvaceti lety?

Dnešní studenti jsou už do značné míry manažeři. Mají ohromné možnosti. Můžou se kamkoliv vypravit, všechno poznat. Dřív byly pro studenty například veletrhy v Miláně něco nedostupného, mohli se na ně maximálně dívat v časopisech. Dnes tam můžou zajet nebo na internetu vyhledat všechno potřebné. Musí být ale aktivní a dokázat se dobře prezentovat. Bez toho to dnes nejde.

NESPOLÉHEJTE NA NÁHODU!

Nechte si od nás zdarma zpracovat návrh optimálního pojištění majetku a domácnosti

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Na tiskové konferenci k Národní ceně za studentský design jste mluvila o tom, že je dnes pracovní trh v tomto oboru hodně nasycený. Čím to je? A jak se s tím studenti designu vyrovnávají?

V době, kdy jsme s cenou za studentský design začínali, tu byly tři vysoké školy, na kterých se učil design. Dnes jich je už šestnáct a navíc dalších šedesát středních a vyšších odborných škol. Pro studenty není opravdu vůbec jednoduché, aby se v tak široké konkurenci prosadili. Musím říct, že absolutně nechápu státní politiku školství. Školy jsou většinou finančně závislé na počtu studentů, takže jich přijímají hodně. V každém regionu dnes máme vysokou školu, kde studují designéři. Stát za jejich studium vydá obrovské prostředky, ale už nedělá nic pro to, aby je trh dokázal absorbovat. Chybí tady politika, která by dokázala studenty propojit s průmyslem, která by je uměla přivést do firem.

V jakých oblastech se dnes studenti designu nejvíc prosazují?

To je různé. Obrovský přetlak pracovníků je třeba v oblasti grafického designu. Někteří studenti se prosazují na poli průmyslového designu. Většinou díky tomu, že k této oblasti tíhli už na škole, že si ve firmách domlouvali stáže a různě s nimi spolupracovali. Velká část studentů působí ve světě módy – navrhují oděvy, obuv, šperky a podobně. Nepatrná část se uchytí ve firmách, které působí v sociální oblasti. Někteří zase pracují například pro sklárny a firmy se svítidly, kde sedí u počítačů a převádí různé nápady do technické podoby. Dále tu jsou malé firmy, které se na českém trhu snaží prosadit s produktem, který se dřív dovážel jen ze zahraničí. Najímají si tedy mladé designéry, aby jim pomohli navrhnout podobu výrobku. Často jde ale jen o nárazovou práci.

V čem se liší čeští a zahraničí studenti?

Studenti na západních školách mají mnohem lepší vybavení – jak materiálové, tak technologické. Design dnes spočívá opravdu hlavně v technologiích. Zahraniční školy spolupracují s firmami, ve kterých studenti můžou pracovat s chytrými materiály, s různými nanotechnologiemi, s 3D technologiemi. Tohle všechno našim studentům ve větší míře bohužel chybí. Zároveň je tam ale na studenty mnohem větší nápor, musí mnohem víc dřít než tady. To vám potvrdí každý český student, který absolvoval stáž v zahraničí.

Lenka Žižková

PhDr. Lenka Žižková (*1947), absolventka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a studií teorie architektury a designu ve Finsku. Publicistka v oboru designu, autorka projektů a kurátorka výstav o designu. Byla šéfredaktorkou časopisů Domov a Bydlení, autorka a kurátorka přehlídek českého a zahraničního designu v Národní galerii v Praze. Působila jako vedoucí pražského pracoviště a galerie Design centra České republiky, v současnosti vede Design Cabinet CZ. Vyučuje teorii a dějiny designu a kulturu bydlení na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Zmiňujete 3D technologie. Nedávno jsme publikovali rozhovor s absolventem ČVUT Davidem Miklasem, který založil firmu na výrobu 3D tiskáren. Co bude rozvoj 3D tiskáren a 3D tisku znamenat pro oblast designu? Někdo tvrdí, že to je pro designéry revoluční krok, jiní naopak hovoří o destrukci kreativity. Jak se na to díváte vy?

Pro designéry to je samozřejmě obrovská pomůcka. Nedokážu si ale představit, že doma bude mít 3D tiskárnu úplně každý a že se všichni budou snažit vyrobit většinu předmětů do domácnosti sami, nebo je dokonce budou nabízet na trhu. To asi nebude moc fungovat. Každopádně má ale oblast 3D technologií obrovskou budoucnost. Kdo ví, jak to tu bude jednou vypadat a co všechno budeme na 3D tiskárnách tisknout.

Jako o velmi perspektivní se z hlediska designu často hovoří také o sociální oblasti. Věříte, že se budou mladí designéři ubírat také tímto směrem?

Design se dělá pro lidi. Když se podíváme na čísla demografů, tak zjistíme, že populace nezadržitelně stárne a že se současně prodlužuje věk dožití. Kdo se ale o seniory bude jednou starat a v jakém prostředí budou žít? Myslím si, že tady mají designéři neuvěřitelné možnosti. Už by se na tom mělo začít mnohem intenzivněji pracovat v různých ústavech a zařízeních. Dobrý design totiž opravdu může stárnoucím lidem udělat život pohodlnější a příjemnější. To samé platí i v případě zdravotně handicapovaných. Kdysi jsme dělali projekt, který se jmenoval Design do tmy. Jeho zadání požadovalo po designérech vytvoření produktů, které pomáhají zrakově postiženým, ale zároveň to na nich není na první pohled znát. Ze začátku to bylo velmi obtížné. Lidé, kteří mají problém se zrakem, se báli slova design, protože si pod ním představovali něco šíleně drahého. Designéři si zase říkali, že zrakově postižení jejich produkty stejně nevidí, tak proč by je měli dělat hezčí. Nějaký čas trvalo, než se nám tuhle stereotypní představu podařilo u obou skupin zbořit. Nakonec z toho byly neuvěřitelně krásné věci a skvělá výstava, se kterou jsme objeli půl světa a všude s ní slavili velký úspěch.

Úvodní fotografie byla pořízena při vernisáži v galerii Českého centra v Mnichově, kde byla 22. října 2013 zahájena výstava Nový (z)boží! Výstava představuje oceněné práce z Národní ceny za studentský design 2012.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+14
Ano
Ne

Diskuze

4. 1. 2014 | 22:46

Eh, paní Žižkové, samozřejmě. Omlouvám se.
A koukám, že jsem rozhodně nešetřil slovem "bohužel" :)
více

4. 1. 2014 | 22:45 | czhunter

Ani se mi nechce věřit, že se tu objevil článek o "mém" oboru :)
Děkuji paní Žižlavské, že za své ovečky "bojuje do roztrhání těla". Bohužel je výjimkou. Na školách bohužel často učí buď lidé, kteří nejsou dobrými designéry,...
více

4. 1. 2014 | 14:05

Je spousta šikovných českých designerů a návrhářů, kteří se prosadili v zahraničí. Škoda, že se o tom moc nemluví. více

Čtenáři také navštívili

17. 1. 2015 |  | 12 komentářů

Rektor VŠUP: Tahle ekonomika nemá na tolik studentů

Mívali jsme čtyři vysoké umělecké školy. Dávno tomu. Dnes chrlí absolventy těchto oborů řada regionálních univerzit. Uživí se? A je vůbec o jejich práci zájem, nebo spíš vítězí obecný nevkus? V dvojrozhovoru...

7. 12. 2013 |

Čisté svědomí za charitu? Nadace nejsou morální pračky peněz

Jiří Bárta je ředitelem Nadace Via, organizace, která bohatým bere a potřebným dává. Na rozdíl od zbojníků jsou ale v tomto případě spokojeni všichni, jak chudí, tak bohatí. V druhé části exkluzivního... celý článek

16. 11. 2013 |  | 43 komentářů

Michal Špaňár z Partners: Dávat si 600 korun na penzi? Malé roztomilé kničemu

„Ano, jsou tu lidé, kteří se opravdu na stáří sami zajistit nemůžou, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to. Těm musíme otevřít oči,“ říká výkonný ředitel finančněporadenské společnosti...

19. 10. 2013 |  | 2 komentáře

David Miklas: 3D tisk Čínu rozhodně nepoloží

Znamená trojrozměrný tisk průmyslovou revoluci? V pokračování našeho rozhovoru říká apoštol 3D tisku v Česku David Miklas, že rozhodně ne v tom smyslu, že by 3D tiskárny nahradily výrobní linky. Řeč ale...

21. 9. 2013 |  | 9 komentářů

Hana Malinová: Nikdy nevíte, jestli přišel jen za sexem, nebo chce pomstít lidstvo

Rázná, ale nesmírně srdečná žena, která si nebere servítky a věci nazývá pravými jmény. Tak na mě zapůsobila při našich dvou setkáních Hana Malinová. Socioložka, hudebnice, autorka divadelních her a především...

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

CCMR, Devizy, Nabídka, billa kreditní karta, česká spořitelna, zuno, kariéra, era kreditka, tessile ditta, archivační povinnosti, kapitálové injekce, Poštovní spořitelna - Junior účet, chemikálie, výtvarná činnost, pragmatic capitalism, ceny zboží, ČS SUH, vstupy

5U47538, 4AY8691, 2B79787, 2B79787, 5U17156

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK