Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

David Miklas: 3D tisk otvírá neuvěřitelné možnosti. Časem ho budeme využívat všichni

| rubrika: Rozhovor | 12. 10. 2013 | 11 komentářů
Můžou se 3D tiskárny brzy objevit v běžných českých domácnostech? Nalezne tato nová technologie praktické využití? A nejsou řeči o technické revoluci, kterou by měl prý 3D tisk přinést, zatím jen science fiction? Přečtěte si rozhovor s mladým vývojářem Davidem Miklasem.
David Miklas: 3D tisk otvírá neuvěřitelné možnosti. Časem ho budeme využívat všichni

O 3D tisku se v médiích mluví a píše stále častěji. Většina lidí si ale nedovede představit, jaké praktické využití by jim tato nová technologie mohla přinést. Je pravda, že 3D tisk byl až dosud výsadou technických nadšenců, avšak to se může brzy změnit. Jedním z těch, kdo věří, že se tiskárny schopné vytisknout trojrozměrné modely začnou v hojném počtu objevovat i v běžných domácnostech a firmách, je David Miklas. Mladý absolvent Českého vysokého učení technického v Praze si před lety založil firmu, která se zabývá IT outsourcingem. Díky vědeckému inkubátoru se však záhy dostal také k 3D tisku, který ho naprosto uchvátil. „3D tisk přinese opravdovou technickou revoluci. Možnosti, které nabízí, si totiž lidé většinou ještě vůbec neuvědomují. Mým cílem je, aby si na 3D tiskárnách mohli tisknout úplně všichni, včetně dětí. Proto se snažíme nabízet uživatelsky jednoduché produkty,“ vysvětluje při našem setkání David Miklas. Se svým desetičlenným týmem už zároveň připravuje velkou 3D tiskárnu, která bude určena pro korporátní trh. Například pro automobilky, které budou moci tuto technologii využít při navrhování prototypů.

David Miklas

David Miklas

Vystudoval výpočetní techniku na ČVUT a v počátcích své podnikatelské kariéry se věnoval IT outsourcingu. Založil společnost DO-IT, se kterou se dostal do vědeckého inkubátoru InovaJET, který spadá pod ČVUT. V inkubátoru začal pracovat na projektu be3D.cz, pod kterým vyvíjí a prodává 3D tiskárny. V květnu 2013 představil menší tiskárnu DeeOrange a v listopadu představí na londýnském 3D veltrhu vetší model DeeRed, který bude určený pro průmyslové využití. V be3D.cz se chce věnovat přibližování 3D technologií běžným lidem a v budoucnu představit cenově dostupňujší model 3D tiskárny pro domácnosti.

Davida Miklase baví především jachting a hra na saxofon v kapele The Blues Brothers revival. Nepohrdne dobrým jídlem, kvalitním rumem a volný čas tráví nejraději s rodinou či v posilovně.

Na jakém principu fungují 3D tiskárny?

3D tisk je metoda, která vám umožní zhmotnit počítačový model v realitě. Stačí mít předlohu, kterou vytvoříte v animačním programu nebo za pomoci 3D scanovacího zařízení. Existuje hned celá řada tiskáren, na kterých si můžete model vytisknout. Některé přístroje tisknou i z kovu nebo z keramiky, jiné zase dělají fotopolymerové výrobky. Nejdostupnější kategorií jsou dnes ale FDM tiskárny, které tisknou z termoplastu. Tento způsob tisku využíváme také my.

Jak v tomto případě probíhá tisk finálního produktu?

FDM tiskárny fungují na principu tavné pistole. K tiskárně je připevněná špulka s namotanou plastovou strunou, která vypadá jako struna do sekaček. Náplně prodáváme po kilových baleních. Struna se nataví v tavném mechanismu a potom se vzniklá hmota pomocí trysky postupně nanáší na podložku v mnoha miniaturních vrstvách. Říká se tomu aditivní výroba. Použitý materiál se při ní efektivně využije na stavbu modelu – na začátku máte prázdnou podložku, na konci finální produkt.

Takže při tisku nevznikají žádné odpadové materiály?

Nějaké sice vznikají – například pokud se tiskne složitější objekt, tak si tiskárna nejprve musí vystavět jakési podpěrné lešení –, ale je jich naprosté minimum. To je oproti klasickému obrábění, při kterém vzniká velké množství odpadového materiálu, obrovská výhoda.

Kdy vás napadlo, že se pustíte právě do podnikání s 3D tiskárnami?

Nejdřív jsem založil firmu, která se zabývala IT outsourcingem. Náš tým zajišťoval IT servis sice jen pár klientům, ale jejich počet se poměrně rychle rozrostl. Potom jsme se dostali do vědeckého inkubátoru ČVUT, kde jsme spolupracovali s firmami, které se věnovaly inovativním projektům. S jednou z nich jsme nakonec navázali užší spolupráci a začali jsme pro ni dělat hardwarové produkty pro synchronizaci tabletů. Při vývoji jsme ale zjistili, že bude poměrně často potřeba testovat různé prototypy. V takové situaci máte na výběr, jestli někomu zadáte jejich výrobu, nebo si je zajistíte sami. Když si zvolíte první cestu, tak většinou měsíc čekáte, než vám to někdo vyrobí, pak zjistíte, že tam je chyba, týden ji opravujete a potom to zase zadáte do výroby a čekáte další měsíc. To nám z časového a finančního hlediska přišlo hrozně neefektivní. Proto jsme se rozhodli, že si z Ameriky objednáme 3D tiskárnu a budeme si prototypovat sami. Najednou se všechno neuvěřitelně zrychlilo. Ráno jsme něco nakreslili, odpoledne jsme to dali do tisku, v podvečer jsme měli model v ruce a vychytávali další mouchy a přes noc jsme to dali zase tisknout, abychom hned další den mohli začít zase testovat.

Tehdy vás tedy 3D tisk nadchnul natolik, že jste se vrhnul do vývoje vlastních tiskáren?

Nepopírám, že jsem byl z možností 3D tisku nadšený. Než jsem se ale pustil do vlastních tiskáren, tak to ještě nějakou chvíli trvalo. Protože jsme koupenou tiskárnu nedokázali vytěžovat na sto procent, tak jsme nabízeli možnost 3D tisku i dalším firmám. Postupem času jsme začali FDM tiskárny sami distribuovat a brzy jsme se stali největším distributorem pro tento typ tiskáren v České republice. Když nám přestala stačit kvalita a spolehlivost výrobků našich dodavatelů, rozhodli jsme se jít svou vlastní cestou a začali vyvíjet vlastní 3D tiskárnu. Tehdy nám hodně pomohlo, že jsme byli napojeni na České vysoké učení technické.

Tam jste předtím i studoval?

Ano, na Fakultě elektrotechnické jsem studoval výpočetní techniku. Dnes už je to přes dva a půl roku, co jsem studium dokončil. S univerzitou ale nadále spolupracuji, máme totiž smlouvu o podpoře malé inovační firmy. Sídlíme ve vědeckém inkubátoru InovaJET, kde máme podporu z hlediska mentoringu, ale také ohledně právních otázek, třeba kolem ochrany duševního vlastnictví.

České univerzity jsou často kritizovány za to, že svým studentům nedokážou předat dostatek praktických dovedností a že je nepodporují ve vlastních podnikatelských projektech. Nedávno jsme ale na serveru Peníze.cz měli rozhovor s Janem Šedivým, který na ČVUT vede projekt eClub, vám zase pomáhá inkubátor InovaJET. Neznamená to, že to s praktickou podporou studentů není ze strany univerzit zas tak hrozné, jak se někdy říká?

Hrozné to rozhodně není, ale cestu si k tomu musíte najít sám. Rozhodně to není tak, že by vás někdo v průběhu studia oslovoval, jestli nemáte nějaký zajímavý nápad, se kterým byste potřeboval poradit a finančně na něj přispět. Já jsem se do inkubátoru ČVUT dostal v podstatě náhodou. Hledal jsem tehdy kancelář pro firmu a shodou okolností jsem si všimnul, že ČVUT nabízí začínajícím technologickým společnostem a projektům volné prostory s výhodným nájmem. Když jsem zjistil, že jsou na tento inkubátor navázáni také mentoři, investoři a že je možnost využívat různých školení, tak nebylo co řešit. Před komisí jsem nejdřív musel odprezentovat podnikatelský plán. Měl jsem trochu strach, že nebudou mít zájem o firmu, která dělá IT outsourcing, ale nakonec to naštěstí klaplo. I díky tomu jsem se později dostal k 3D tisku.

Byl jste odjakživa technický nadšenec? Hrál jste si například už jako malé dítě se stavebnicí Merkur nebo se šroubovákem v ruce rozebíral počítače?

Rozhodně. Techniku jsem měl rád už od mala. Měl jsem výhodu, že táta je námořní kapitán. Často ze svých plaveb vozil věci, které u nás ještě nebyly dostupné. Z Ameriky mi například dovezl počítač, takže jsme doma měli jedno z prvních Pentií v České republice. Já jsem si s ním hrál a zkoušel všechny možné funkce. Ve škole na základce bohužel v člověku technické znalosti a dovednosti moc nepodporovali, ale pak jsem nastoupil na soukromou střední školu výpočetní techniky na Proseku, kde mě z IT naučili úplně nejvíc. S tím se nedá srovnávat ani ČVUT. I na univerzitě jsem v podstatě celou dobu těžil z toho, co jsem se o výpočetní technice naučil na střední. Vždycky jsem se snažil, aby mé projekty byly co nejpraktičtější. Někdo dělal bakalářku a diplomku na nějaké nesmyslné téma, já jsem radši zdokonalil školní rozhlas postavený na IP ústředně. Pak jsem začal pracovat jako řadový ajťák, ale vždycky jsem chtěl dělat věci trochu po svém. Mým cílem bylo, že se jednou osamostatním. Nechtěl jsem, aby nade mnou pořád někdo stál a říkal mi, jak mám všechno dělat.

To se vám velmi záhy podařilo. Dnes máte vlastní firmu, která vyrábí 3D tiskárny. Poměrně často se ale můžeme setkat s názorem, že 3D tisk je stále spíš jen pro nadšence, než že by ho využívali také lidé v běžných domácnostech. Jaký se na to díváte vy?

Já to vždycky přirovnávám k laserové tiskárně. Před třiceti lety to byla obrovská krabice, která stála čtyřicet až padesát tisíc korun a navíc na ní nebylo úplně jednoduché tisknout. Dneska už ji má doma skoro každý, stačí se jen připojit přes USB k počítači a tisk může vesele začít. Cena je už taky úplně někde jinde. Myslím si, že něco podobného zažijeme i v oblasti 3D tisku. Dřív stály 3D tiskárny jeden až dva miliony korun, protože se na tuhle technologii ještě vztahovaly důležité patenty, které bránily jejímu rozšíření. Ty ale kolem roku 2010 vypršely a od té doby zažívá 3D tisk velký boom. Ještě před časem musel každý uživatel svou tiskárnu naprogramovat, ale i tohle už je pryč. U naší tiskárny se musíte starat jen o to, aby model, který chcete vytisknout, odpovídal vašim představám. A to jde poměrně lehce. Grafické programy jsou čím dál tím víc uživatelsky jednodušší, navíc není problém, abyste si stáhli šablonu hotového modelu, který si jen přepošlete do tiskárny. Další možností je pak 3D scanner, s jehož pomocí si do počítače můžete nascanovat nějaký předmět nebo třeba i vlastní hlavu. Nascanovaný objekt je potom ještě možné v grafickém programu poupravit nebo ho zkrátka v patřičném měřítku vytisknout tak, jak je.

Na vašich webových stránkách be3D.cz se můžeme dočíst, že postupně plánujete uvést na trh dva typy tiskáren. V čem se od sebe budou lišit?

V tuhle chvíli je naším základním produktem tiskárna DeeOrange, která primárně cílí na jednotlivce, domácnosti a malé firmy. Tisková plocha je 13×10×10 centimetrů. Její cena je něco málo přes 43 tisíc včetně DPH. Vyvíjíme ale už také tiskárnu DeeRed, která bude tisknout mnohem větší modely a k dispozici bude mít spoustu nových funkcionalit. Cílovou skupinou jsou velké korporace, například automobilky. Zákazníkům ale chceme nabídnout co nejširší paletu produktů, takže si u nás můžou koupit speciální grafický program Leonar3Do, již zmiňovaný 3D scanner nebo 3D pero SwissPen, které také funguje na principu tavení plastového drátu. Uvědomuju si, že prodávat jen samotný přístroj dnes nestačí. Snažíme se proto obecně propagovat 3D tisk a spoluvytvářet komunitu lidí, které tato nová technologie zaujala a kteří se jí chtějí věnovat, ať už amatérsky, nebo profesionálně.

Cena přes 40 tisíc korun ale není úplně lidová. Věříte, že se najde dostatek zákazníků, kteří si váš produkt koupí?

Musíte si uvědomit, že podobné přístroje jsou v Americe několikanásobně dražší. Jsem přesvědčený o tom, že se zákazníci najdou. Stačí se podívat na to, kolik rodiče utrácejí za hračky pro své děti. Když se pak zamyslíte nad tím, jestli děti mají hrát na playstationu nějakou střílečku, nebo rozvíjet svoji fantazii a kreativitu pomocí 3D tiskárny a doplňkových grafických programů, tak je to celkem jasná volba, ne? DeeOrange si navíc objednávají i designeři, výtvarníci a grafici. Právě v této oblasti totiž 3D tisk otevírá neuvěřitelné možnosti. A ani tady by cena neměla být zas tak velkou překážkou. Stejná cílová skupina miluje například produkty společnosti Apple, které rozhodně nejsou za hubičku.

Neobáváte se toho, že by se v této technologické oblasti, která se vyznačuje neskutečným progresem, mohlo snadno stát, že vaše produkty budou zastaralé dřív, než si na trhu získají patřičnou pozici, ze které by šlo komerčně těžit?

Rychlost, kterou jde tato technologie kupředu, je opravdu neuvěřitelná. Na druhou stranu, pokud se v této oblasti rozhodnete podnikat, tak s tím musíte počítat. Kdybych si myslel, že vytvořím dvě 3D tiskárny a tím budu mít odpracováno a vyděláno, tak bych byl hodně naivní. Samozřejmě, že budeme i nadále pokračovat ve zdokonalování stávajících a vývoji nových produktů a v hledání, jak 3D tisk dostat do co nejvíce domácností a korporací. Je to sice běh na dlouhou trať, ale zatím mě hrozně baví.

Pokračování příště. Ve druhé části rozhovoru bude řeč především o tom, zda může 3D tisk znamenat revoluci ve velkovýrobě. Hovořit ale budeme také o technologických firmách v České republice a neochotě bank a neschopnosti státu podporovat nadějné projekty…

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+18
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

13. 10. 2013 15:17, jezevec

praskne vám plastové kolečko, pant, nebo nejaký šteftík, u věci kterou ještě nechcete vyhodit, ale díly s k ní už dávno nedají sehnat. díl si oscanujete, doplníte zlomenou část, vytisknete. do roka a do dne to budete dělat pro spousty lidí ze svého okolí a náklady se vrátí. moje zkušenost.
i když, největším polem využití je tzv prototyping. u výroby plastů je neskutečně nákladné vytvářet licí (vstřikovací) formy, nebo obrábět plasty z ingotu. možnost vytisknout si za dvě hodiny deset verzí na testování, a druhý den jiných dvacet - je k nezaplacení.

Reagovat

 

+10
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (SocPredator 13. 10. 2013 09:48)

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

13. 10. 2013 19:58, eďa

Bingo, jezevče.

Reagovat

 

-5
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (jezevec 13. 10. 2013 15:17)

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

13. 10. 2013 | 19:58 | eďa

Bingo, jezevče. více

13. 10. 2013 | 15:17 | jezevec

praskne vám plastové kolečko, pant, nebo nejaký šteftík, u věci kterou ještě nechcete vyhodit, ale díly s k ní už dávno nedají sehnat. díl si oscanujete, doplníte zlomenou část, vytisknete. do roka a do dne to budete dělat...více

13. 10. 2013 | 15:07 | czhunter

PS: Proč není na webu be3D žádná makrofotografie vytištěných modelů?

Mně to přijde jako dost důležitá věc a konkurence, třeba firma Shapeways, je běžně ukazuje
více

13. 10. 2013 | 14:59 | czhunter

To co píšete je krásný "sen" bohužel zcela nereálný.
Nebudu teď uvažovat, že dnes, ani za 5 nebo 10 let se ekonomicky nedostanete na takovou úroveň, aby se vám to vyplatilo (cena přístroje + cena materiálu + odpad (který...
více

13. 10. 2013 | 13:07 | Petr

Dobrý den moc pěkně napsaný článek však co jsem měl možnost vidět na výstavách kde se 3Dtiskárna od společnosti BE3D prezentovala tak výsledek poměrně špatný (model ujížděl,vynechával vrstvy) ale chapu že je to začínající...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Hypoteční banka, Indikátor, Strategické certifikáty, nta, petr mach, euro, invalidní důchod, unicredit, průzkum trhu, Reálná úroková sazba, fpv, reforma daní, úmluva o právech dítěte, José Barroso, obvodní lékař, Pardubice, terrinvest, mKonto

8A72634, 2AC9026, 2AS9026, 2AS9626, 2AC9626

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK