Jak vystavit směnku. A kdy neplatí

Jednodušší a efektivnější nástroj k zajištění pohledávky byste hledali těžko. Když má všechny náležitosti, soud toho většinou moc nezkoumá a vydá směnečný platební rozkaz: nařídí dlužníkovi do patnácti dnů zaplatit. Případnou neplatnost směnky musí dlužník prokázat – takže většinou tahá za kratší konec.

Pravidla vystavování, převádění a vymáhání směnek představíme ve dvoudílném článku. Dneska v prvním dílu začneme tím, jaké jsou druhy směnek a k čemu slouží. Víte, jaké musí mít směnka náležitosti?

Co je směnka

Směnka je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný písemný závazek dlužníka – jejím podpisem se zavazuje, že věřiteli (majiteli směnky) v určitý den na určitém místě uhradí sumu uvedenou na směnce. Vtip je v tom, že slib zaplatit nesmí být spojený se splněním jakékoli podmínky – to je jeden ze základních předpokladů toho, aby směnka platila.

Co musí obsahovat směnka, říká zákon směnečný a šekový (č. 191/1950 Sb.), my si o tom víc povíme níž. Forma směnky nijak přesně stanovená není, tedy kromě toho, že musí být písemná. Pokud je psaná ručně, teoreticky ji můžete sepsat třeba na krabici od banánů; když bude mít všechny obsahové náležitosti, bude platit. Lepší a praktičtější ale samozřejmě je sepsat ji klasicky na papíře; v papírnictví i prodávají bločky s předtištěnými formuláři směnek.

Jak se dělí směnky

Podle zákona existují dva základní druhy směnek: směnka vlastní a směnka cizí. Na směnce vlastní se člověk, který ji vystavuje, zavazuje, že uhradí v dohodnutém termínu a na dohodnutém místě jistou sumu. Na směnce cizí se dlužník nezavazuje, že sumu sám zaplatí, ale přikazuje platbu někomu dalšímu – třeba bance, kde má vedený účet.

V praxi se směnky rozlišují také podle toho, k jakému slouží účelu. Platební směnka slouží k tomu, aby ve chvíli splatnosti došlo k jejímu proplacení; používá se míň často, například při dodávkách zboží a služeb. Smyslem zajišťovací směnky je zajistit, aby došlo ke splnění jiného závazku – jakmile je tento závazek splněný, měl by podle oboustranné dohody zaniknout důvod směnku proplatit. Tak například: půjčíte si od někoho dlouhodobě vůz, dotyčný se kryje tak, že vám dá podepsat směnku. Jakmile auto v pořádku vrátíte, důvod proplatit směnku zaniká. Tedy v ideálním případě. Když je váš věřitel neseriózní, může směnku zneužít (víc si o nástrahách směnek povíme příště, v článku o tom, jak se směnka vymáhá a jak se může převádět).

Nejčastěji se směnky využívají k zajištění půjček. Nesmějí se ale používat k zajištění spotřebitelských úvěrů.

Anketa

Půjčili jste někdy někomu větší sumu?

Ano. Všechno se vrátiloAno. Nakonec to dobře dopadloAno, nedopadlo toNe, nikdo nic nechtělNe, ten, kdo chtěl, na to nemělNe, nikdy nepůjčujuNe, větší suma mi jaksi nikdy neříkala pane

Co musí směnka obsahovat

Obsahové náležitosti směnek upravuje zákon směnečný a šekový. Na platné směnce nesmí chybět:

• výslovné označení, že jde o směnku (musí být součástí textu listiny, nestačí v nadpise, označení „směnka“ přitom není možné nahradit synonymem, jako je například dříve používané trata, ani slovními spojeními směnečná listina nebo směnečný závazek),
• bezpodmínečný slib (nebo příkaz) zaplatit určitou sumu peněz; částka, která má být uhrazena, se na směnce většinou uvádí slovem i číslem – zákon to sice výslovně nevyžaduje, ale předejdete tak pochybnostem u soudu,
• údaj o tom, kdy je směnka splatná (víc o tom níž),
• údaj o místě, kde má být suma uhrazena; stačí město nebo obec, lepší je ale napsat celou adresu,
• jméno člověka, kterému (nebo na jehož řad) má být placeno,
• datum a místo vystavení směnky,
• vlastnoruční podpis výstavce, tedy člověka, který směnku vystavil (a který se zavazuje platit), musí být pod textem směnky, aby bylo zřejmé, že podepsal celé směnečné prohlášení (podpis nemusí být čitelný ani obsahovat celé jméno výstavce, je ale dobré doplnit ho ještě dalšími údaji, které výstavce směnky jednoznačně identifikují, tedy připsat čitelně celé jméno a další identifikační údaje)
• jméno směnečníka (čili člověka, který má platit) je nezbytné jen u směnky cizí.

Jak stanovit splatnost směnky

Bez údaje o splatnosti je směnka neplatná. Nemusíte do ní ale nutně psát přesné datum. Splatnost směnky je možné určit čtyřmi způsoby:

• napíšete konkrétní datum splatnosti,
• nebo uvedete dobu od vystavení směnky, po jejímž uplynutí bude směnka splatná (například: do roka po vystavení),
• nebo uvedete, že je směnka splatná na viděnou; to znamená, že je splatná kdykoli ji věřitel dlužníkovi (vystaviteli směnky) předloží,
• nebo uvedete, že je splatná na určitý čas po viděné (například: tři měsíce po viděné); to znamená, že dlužník musí zaplatit do stanovené lhůty od chvíle, kdy mu věřitel směnku předloží.

Blankosměnka: ještě drsnější

Když směnka nemá některou z obsahových náležitostí, které jmenujeme výš, neplatí. Je tu ale jedna výjimka. Speciálním – a pro dlužníka obzvlášť nebezpečným – typem směnky je takzvaná blankosměnka, známá také jako biankosměnka nebo biancosměnka. To je směnka, která je při podpisu vyplněná jen částečně. Obvykle se nevyplňuje směnečná částka a datum splatnosti. Fakticky tedy nejdřív ani směnkou není, stává se jí až po doplnění všech údajů. Chybějící údaje může později doplnit ten, komu směnka zůstane, tedy věřitel.

Pokud někomu blankosměnku podepíšete, je důležité současně co nejpřesněji vymezit vyplňovací právo věřitele, v písemné dohodě k blankosměnce (obvykle je součástí smlouvy o půjčce, kterou směnka zajišťuje). V dohodě by mělo být jasně stanovené, jaký dluh směnka kryje, za jakých okolností smí věřitel směnku vyplnit a jakou částku do ní může zanést. Jinak může dlužníkovi blankosměnka zlomit vaz. O tom, jak se vymáhá, se dočtete v pokračování dnešního článku už brzy.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem