Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Historický vývoj evropské integrace

| 13. 4. 2004

Evropské společenství uhlí a oceli
Úvahy o jednotné Evropě provázejí její obyvatele již dlouhý čas, přičemž významným impulsem pro vzedmutí těchto názorů byla zejména tragédie I. světové války, která postihla především evropský kontinent způsobem do té doby nemyslitelným. Oficiálním vyjádřením tohoto pojetí se stalo prohlášení francouzské vlády ze dne 9. května 1950, jež se označuje podle tehdejšího francouzského ministra zahraničí jako Schumanova deklarace. Obsahem byl návrh na vytvoření organizace, jež by místo jednotlivých členských států koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními zeměmi zúčastněnými v tomto projektu měly být Francie a Německo jako dva státy, jejichž často nedobré vztahy byly po celá staletí nebezpečím pro stabilitu celého kontinentu. Tato výzva se setkala s kladnou odezvou a 18. dubna 1951 byla šesti evropskými státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo) podepsána tzv. Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jež vstoupila v platnost 27. července následujícího roku. Hlavními cíli ESUO bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a racionalizaci výroby, a to skrze společný trh, na němž by neplatila žádná diskriminační omezení jednotlivých států. Další významnou rolí, pochopitelnou vzhledem k poválečným souvislostem, byla kontrola průmyslových odvětví (zejména německých), která byla v té době nejvýznamnějším sektorem pro válečné hospodářství. K prohloubení spolupráce mezi šesti státy Společenství a nepřímo i k další mezinárodní kontrole v té době se remilitarizující SRN měla sloužit Smlouva o Evropském obranném společenství, podepsaná v Paříži 27. 5. 1952, kterou ovšem v roce 1954 odmítl ratifikovat francouzský parlament. Její úlohu proto částečně převzala Západoevropská unie, ve stejném roce přetransformovaná z dříve založené Západní unie spolu se současným přijetím Itálie a SRN.

Evropské hospodářské společenství a Euratom
Po tomto neúspěchu se rozšířily obavy o další osud integrace. Jako reakci předložily země Beneluxu dne 20. května 1955 ostatním členům ESUO memorandum s návrhy na další rozvoj integrace zaměřený do hospodářské oblasti. Messinská jednání šesti ministrů zahraničí členských států ESUO na počátku června 1955 doporučila na základě tohoto návrhu vytvořit výbor vládních zástupců k vypracování návrhů na další postup. Výsledky jednání výboru byly shrnuty do tzv. Spaakovy zprávy, jež byla schválena na benátském setkání 29.5. 1956. Tam bylo zároveň rozhodnuto zahájit mezivládní jednání, jež nakonec vyústila v přijetí dvou tzv. Římských smluv, zakládajících Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství atomové energie (ESAE, často též Euratom). Obě smlouvy byly šesti státy zúčastněnými na ESUO podepsány 25. března 1957 a v platnost vstoupily 1. ledna 1958. Základním úkolem EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu skrze postupné sbližování hospodářské politiky členských států. ESAE, jak již z jeho názvu vyplývá, je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a především nadnárodní kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie. Vzhledem ke shodné členské základně všech tří společenství, jakož i v podstatě obdobnému základnímu účelu - společný trh a vzájemná spolupráce na nadnárodní úrovni, začala být tři formálně samostatná společenství vnímána jako určitý vzájemně se doplňující celek, pro který se vžil výraz Evropská společenství. Již krátce poté, v šedesátých letech, se začaly objevovat dvě základní tendence dalšího vývoje Evropských společenství, ovšem neuskutečnilo se ani rozšíření teritoriální (především s ohledem na negativní postoj, který zaujal francouzský prezident de Gaulle vůči přijetí Spojeného království), ani rozšíření spolupráce nad původní programový rámec zakládajících smluv. Určitým posunem vzhledem k zahraničním vztahům (a jako předznamenání pozdějších procesů) bylo jen sjednání dohody o přidružení s Řeckem r. 1961 s dobou trvání 20 let a poté s koloniemi a závislými územími členských států dne 20. 7. 1963 v kamerunském Yaoundé. Významnou změnou směrem k integraci však prošly orgány všech tří Společenství. Ačkoli měla již od roku 1958 společné Parlamentní shromáždění a Soudní dvůr, ostatní orgány (Rada ministrů, Komise (u ESUO Vysoký úřad) byly pro každé společenství samostatné. Dne 8. 4. 1965 byla podepsána tzv. Slučovací smlouva vytvářející jednotné orgány pro všechna Evropská společenství, která vstoupila v platnost 1. 7. 1967. Přelom let 1965-6 byl také poznamenán konfliktem ohledně rozhodování v závažných otázkách, který byl urovnán tzv. Lucemburským kompromisem. Ten v případech "velmi důležitých zájmů jedné nebo více členských zemí" stanovil vyloučení rozhodování většinového ve prospěch jednomyslnosti.

Dobudování celní unie
Dalším krokem směrem k naplnění cílů EHS bylo dobudování celní unie k 1. červenci 1968, kdy byla mezi členskými státy zrušena cla na dovoz průmyslových výrobků. Do 18 měsíců byla odbourána i všechna cla na zemědělské produkty a pro obchodování mimo Společenství byl přijat jednotný celní sazebník. V roce 1970 došlo k dalšímu posunu. Na rozdíl od dosavadní praxe, kdy výdaje Společenství byly hrazeny prostřednictvím příspěvků členských států, získala Společenství samostatné příjmy, plynoucí do jejich rozpočtu automaticky z každého členského státu - tedy již příjmy trvalé, nezávislé na vůli států je poskytovat - jejichž zdroji byly především celní dávky a část daně z přidané hodnoty. V červnu byly zahájeny rozhovory o přistoupení s dalšími čtyřmi státy (Dánskem, Irskem, Norskem a Spojeným královstvím), jež byly uzavřeny 22. 1. 1972 podpisem Smlouvy o přístupu. V říjnu téhož roku byla přijata tzv. Davignonova zpráva, která se stala základem pro spolupráci a koordinaci zahraniční politiky členských států ve všech důležitých otázkách.

První rozšíření
Prvního rozšíření se Evropská společenství dočkala 1. ledna 1973. Novými členy se staly Dánsko, Irsko a Spojené království (norské přistoupení se neuskutečnilo z důvodu zamítavého referenda). V průběhu tohoto procesu byly přijaty dvě základními zásady, provázející od té doby každé rozšíření: povinnost nových členů přejmout principy Evropských společenství a dosud vydaných politických a právních aktů (v terminologii ES obecně zvaných acquis communautaire) přistupujícími státy; bezprostřední změny v institucích Společenství. Na pařížském summitu v prosinci 1974 byla přijata deklarace zřizující Evropskou radu, jež se měla scházet třikrát ročně jako platforma pro rozhodování základních politických otázek a řešení nejvážnějších problémů v rámci ES. Zároveň byl odsouhlasen záměr obsazovat Evropský parlament (EP) v přímých a všeobecných volbách. Parlament se tak měl stát významným prostředkem demokratizace složení orgánů Společenství. První volby do Evropského parlamentu na základě všeobecného a přímého volebního práva se konaly v červnu 1979. V roce 1975 byla podepsána smlouva zřizující společný Účetní dvůr Evropských společenství a rozšiřující pravomoci EP v rozpočtových otázkách. Vstoupila v platnost o dva roky později. V druhé polovině sedmdesátých let se Evropská společenství zaměřila především na harmonizaci jednotlivých ekonomických odvětví v souvislosti se svým rozšířením, stabilizaci hospodářství po ropných šocích a vyjednávání v mezinárodně-ekonomických vztazích. Významnou skutečností, reagující na rozpad světového finančního systému, se stalo vytvoření Evropského měnového systému (EMS), založeného na Mechanismu směnných kursů (ERM) a společné Evropské měnové jednotce (ECU) na konci roku 1978 v rámci bruselského jednání Evropské rady a jeho následné spuštění k 13. březnu následujícího roku.

Jižní rozšíření a dobudování Jednotného vnitřního trhu
Na počátku roku 1981 se desátým členem Evropských společenství stalo Řecko, nejjižnější a nejchudší členská země Společenství. Změny, které proběhly v sedmdesátých letech, znamenaly ve svých důsledcích nebezpečí stagnace integračního procesu - ropné šoky a další vývoj ve světové ekonomice spolu s větším rozpětím úrovně rozvoje a ekonomické struktury členských států (spolu se zvýšením počtu jejich zástupců v orgánech Společenství) kladly stále větší nároky na společnou ekonomickou spolupráci a na rozhodovací proces. Tyto obtíže se však nakonec staly podnětem pro prohloubení integračních snah v polovině let osmdesátých. Téměř současně se vstupem Španělska a Portugalska v roce 1986 byly, především za účelem dokončení jednotného vnitřního trhu, přijaty další dva významné dokumenty:

"Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992", jež přinesla důkladnou analýzu situace a ukázala, že na cestě ke skutečnému jednotnému trhu stojí tři skupiny překážek:

  • fyzické - překážky na hranicích mezi členskými státy, bránící skutečně volnému pohybu zboží a osob;

  • technické - existence různých technických standardů v každém členském státě přispívalo k roztříštěnosti trhu;

  • daňové - různé systémy nepřímého zdaňování, zejména sazby daně z přidané hodnoty si vynucovaly hraniční kontroly.

K odstranění těchto základních problémů byl zároveň vypracován podrobný program (tzv. Program 1992) s návrhy téměř 300 legislativních opatření.

"Jednotný evropský akt", který byl první významnou revizí Římských smluv o založení ES a upravil potřebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 - zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic, který byl předpokládán již původními Římskými smlouvami. Změna spočívala ve významné reformě rozhodovacích mechanismů v orgánech Společenství, neboť Rada ministrů získala pravomoci přijímat rozhodnutí, týkající se zavádění jednotného vnitřního trhu, kvalifikovanou většinou místo dosavadní praxe jednomyslnosti, což velmi výrazně přispělo k akceschopnosti celého rozhodovacího procesu. Další změny, které Jednotný evropský akt přinesl, byly:

  • začlenění Evropské rady do institučního rámce Evropských společenství;

  • rozšíření působnosti EHS o sociální politiku a posilování soudržnosti zemí Společenství zmenšováním rozdílů v hospodářské vyspělosti jednotlivých regionů;

  • rozšíření hospodářské politiky koordinované na úrovni ES o podporu výzkumu a technického rozvoje a o ochranu životního prostředí;

  • důraz na sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí - první oficiální zmínky o hospodářské a měnové unii;

  • snahy o nové formulování zahraniční politiky s cílem, aby země ES mohly důsledně, solidárně a účinně hájit společné zájmy - aby stále více "mluvily jedním hlasem".

  • Tyto kroky k rozšíření spolupráce o nová témata již směřovaly k postupné komplexní přeměně dosavadních společenství v Evropskou unii.

Období změn
Přelom osmdesátých a devadesátých let byl významně poznamenán společenskými a politickými změnami v zemích střední a východní Evropy jakož i vztahy Společenství k nim: v červenci 1989 se začalo jednat o spolupráci při restrukturalizaci hospodářství Polska a Maďarska; 19. září téhož roku byla podepsána smlouva o obchodní a ekonomické spolupráci s Polskem; 18. prosince následovala obdobná smlouva se SSSR; 29. května 1990 byla v Paříži podepsána smlouva o založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), která měla poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy. Nové politické reprezentace zemí bývalého socialistického tábora považovaly vstup do ES za jeden ze základních cílů společenské proměny a první asociační dohody se zeměmi střední a východní Evropy - Polskem, Maďarskem a ČSFR, byly podepsány 16. prosince 1991. Významnou událostí v dějinách ES i celé Evropy bylo sjednocení Spolkové republiky Německo s Německou demokratickou republikou na podzim 1990. Společenství se rázem, bez jakékoli přípravy, fakticky rozšířila o jeden stát a byla konfrontována s velmi naléhavými úkoly spojenými s transformací hospodářství založeného na státním plánování, restrukturalizací podnikové sféry, zvýšením produktivity práce apod.. Německo se rázem stalo jednou z vedoucích evropských mocností. Zároveň však bylo nuceno směrovat značné finanční částky do podpory svých východních oblastí. To se samozřejmě odrazilo i v menší ochotě německé vlády, jako představitele největšího zdroje příspěvků do rozpočtu EU, podporovat vše, co by znamenalo významnější výdaje Společenství, opatrnějším přístupu k finančním záležitostem a snahou o škrty a restrikce v hospodaření ES všude tam, kde je to možné.

Evropská unie: od Maastrichtu k Amsterdamu
Vývoj konce osmdesátých let evropskou integraci výrazně posílil. V prosinci 1990 byla v Římě zahájeny dvě mezivládní konference, jejichž cílem bylo podruhé podstatně revidovat dosavadní zakládací smlouvy. Hlavním úkolem první konference bylo vytvoření smluvního rámce pro vytvoření hospodářské a měnové unie členských zemí Společenství, která se stala jedním z nejvýznamnějších integračních projektů vůbec. Druhá konference se, pod vlivem politických změn konce osmdesátých let i nových výzev a rizik konce tisíciletí, věnovala vytvoření rámce pro užší politickou spolupráci v oblasti zahraniční politiky, justice a vnitřní bezpečnosti. Roční jednání vyvrcholilo v Maastrichtu ve dnech 9. a 10. prosince 1991, kde hlavy států a vlád členských zemí přijaly návrh smlouvy o Evropské unii, který byl následně slavnostně podepsán 7.února 1992 rovněž v Maastrichtu. Ratifikace této smlouvy jednotlivými zeměmi se zkomplikovala již v úvodu, kdy byla odmítnuta v dánském referendu z června téhož roku. Problém, který tím vznikl, se mohl stát velmi vážnou překážkou dalšího postupu integračních snah. Podařilo se jej vyřešit na zasedání Evropské rady, které hostil skotský Edinburgh. Zde byl 12. prosince vypracován zvláštní protokol o postavení Dánska v některých aspektech. V ostatních státech, jakož i při druhém referendu v Dánsku v květnu 1993, proběhly ratifikace úspěšně, takže po dokončení všech ratifikací vstoupila Smlouva o Evropské unii v platnost dne 1. listopadu 1993. V říjnu 1991 bylo dohodnuto vytvoření Evropského hospodářského prostoru (EHP) - zóny volného obchodu se zeměmi ESVO, a smlouva byla následně podepsána 2. května 1992 v portugalském Portu. Vytvoření EHP předcházelo formálnímu okamžiku dobudování jednotného vnitřního trhu, který byl stanoven na konec prosince 1992. Od 1. ledna 1993 tak byly, až na určité výjimky, naplněny čtyři základní ekonomické svobody:

  • volný pohyb zboží mezi členskými státy bez jakýchkoli překážek;

  • volný pohyb osob mezi členskými zeměmi s právem usadit se, pracovat a žít v kterékoli zemi ES;

  • volný pohyb kapitálu mezi členskými zeměmi bez jakýchkoli omezení a překážek;

  • volný prostor pro poskytování služeb po celém území ES.

Jediným problémem, který byl plně odstraněn až koncem roku 1996, byly rozdíly v dani z přidané hodnoty a z toho vyplývající kontroly zboží na hranici. Nyní je zboží zdaňováno v zemi původu zboží a hraniční formality tudíž odpadly jako zbytečné. Po dokončení jednotného vnitřního trhu se EU plně soustředila na realizaci projektu hospodářské a měnové unie, který si stanovila ve smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě). První fáze přechodu k Hospodářské a měnové unii (HMU) byla zahájena zpětně již 1. července 1990 odstraněním všech překážek pohybu kapitálu mezi členskými státy. Počátkem roku 1994 započala druhá fáze vzniku EMU - byl vytvořen Evropský měnový institut (EMI), jehož úkoly byly především posílení spolupráce ústředních bank členských států, koordinace měnových politik a příprava vzniku Evropského systému ústředních bank. Na madridském zasedání Evropské rady v prosinci 1995 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné měny s názvem "euro" k 1. lednu 1999. Dosud poslední rozšíření se uskutečnilo k 1. lednu 1995, kdy se členy EU staly Finsko, Rakousko a Švédsko. Referendum o přístupu Norska z listopadu 1994 skončilo opět s negativním výsledkem a Norské království se členem EU nestalo. V polovině devadesátých let již bylo zřejmé, že Evropská unie jde v integraci správným směrem, a proto byly na doporučení odborníků zahájeny práce na přípravě změn, jež by měly přinést: pružnější přizpůsobování se změněným mezinárodním a ekonomickým podmínkám; zvýšení efektivnosti jednotlivých institucí EU; přiblížení Společenství jeho občanům; systém umožňující jak rozšiřování Unie východním a jižním směrem, tak i prohlubování integrace za účasti jen některých států bez ohrožení soudržnosti zemí Společenství. Tyto otázky se staly předmětem jednání konference, zahájené v roce 1996 v Turíně a ukončené o rok později návrhem tzv. Amsterdamské smlouvy, jež revidovala Smlouvu o EU i zakládací Římské smlouvy. Amsterdamská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 5. 1999, přinesla následující změny:

  • je změněn systém obsazování Komise v neprospěch velkých států;

  • pro hlasování v Radě EU je upravena velikost kvót pro případy tzv. váženého hlasování;

  • počet poslanců v Evropském parlamentu nepřesáhne číslo 700;

  • Evropská rada bude moci označit členský stát, jenž se neřídí základními zásadami EU (svoboda, demokracie, lidská práva a základní svobody, právní stát) a hrubě je porušuje. Takovému státu mohou být, za stálé platnosti povinností, pozastavena některá práva, zejména právo hlasování v Radě EU;

  • v rámci rozvoje Unie jako oblasti svobody, bezpečnosti a práva má Rada právo na návrh Komise a po konzultaci s parlamentem rozhodovat o vybraných otázkách vízové povinnosti;

  • v některých otázkách třetího pilíře (vnitro a justice) získala Rada oprávnění rozhodovat upravenou kvalifikovanou většinou na rozdíl od jednomyslnosti;

  • jsou podstatnou měrou posíleny pravomoci institucí EU v boji proti finanční kriminalitě.

Nové výzvy: Agenda 2000
Krátce po podpisu smlouvy byl Komisí uveřejněn soubor dokumentů s názvem "Agenda 2000". Agenda 2000 představuje pohled na vývoj Evropské unie a její politiku na začátku příštího století. Zabývá se mj. otázkou, jaký dopad bude mít předpokládané rozšíření na Unii, na její jednotlivé politiky a na finanční rámec Unie. Od poloviny devadesátých let podalo 10 zemí střední a východní Evropy (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko) a Kypr oficiální žádost o členství v EU (s Maltou, která podala žádost dříve, byla jednání obnovena). Česká republika tak učinila 23. ledna 1996, kdy předseda vlády ČR předal českou žádost spolu s vysvětlujícím memorandem do rukou italského předsednictví. Evropská komise vypracovala na všechny žadatelské země tzv. posudky, které se staly součástí Agendy 2000. Při jejich vypracování se Komise opírala především o kritéria přijatá na zasedání Evropské rady v Kodani v červnu 1993 (tzv. kodaňská kritéria) a o předvstupní strategii, definovanou na essenském summitu Evropské rady v prosinci 1994. Agenda 2000 i doporučení Evropské komise se staly jedním z podkladů pro zasedání Evropské rady v prosinci 1997 v Lucemburku, která rozhodla o zahájení jednání o členství s ČR, Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a Kyprem. Pro každou z kandidátských zemí přijala Komise dne 4. února 1998 dokument nazvaný Přístupové partnerství, který obsahuje hlavní oblasti, na něž by jednotlivé kandidátské země měly zaměřit pozornost při přípravě na členství v EU, a stanoví priority, které by měly být dodržovány při přejímání acquis Unie i čerpání finančních zdrojů, které jsou za tímto účelem k dispozici. Rozhovory o přistoupení kandidátských zemí byly zahájeny 30. března 1998, nejprve technickou částí, tzv. screeningem a později, od října 1998, vlastním jednáním o jednotlivých problematikách. V listopadu 1998 vydala Evropská komise tzv. Pravidelné zprávy o pokroku jednotlivých kandidátských zemí v přípravě na členství za období 14 měsíců od července 1997 do září 1998.

Dovršení hospodářské a měnové unie
Dne 1. ledna 1999 byla na světové trhy uvedena jednotná měna "euro", která je hlavní součástí hospodářské a měnové unie jedenácti členských států Evropské unie (SRN, Francie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Itálie, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, Rakousko). Měny těchto států byly vůči euru zafixovány pomocí nezměnitelného koeficientu dle výsledků devizových trhů k 31. 12. 1998. Vznikla nová měna, která je schopna převzít úlohu jednoho z rozhodujících světových platidel. Euro však zatím funguje pouze v neviditelné formě bankovních účtů a bezhotovostních převodů. První bankovky a mince se do oběhu dostanou na počátku roku 2002 a od července téhož roku úplně nahradí bankovky a mince národních měn členských zemí unie. Do 21. století vstupuje Evropská unie silnější o společnou měnu, ale zároveň s mnoha výzvami před sebou. Další vývoj, i rozšíření o země jako Česká republika, bude přímo záviset na úspěchu jejích vnitřních reforem i na úspěchu hospodářské a měnové unie.

Rozhodný krok k rozšíření
Na začátku roku se předsednické role v Evropské unii ujalo Portugalsko. V březnu se v Lisabonu pod jeho vedením konalo zvláštní zasedání Evropské rady, na němž bylo dosaženo konsensu ve stanovení nové desetileté strategie k vytvoření dynamičtějšího a konkurenceschopnějšího hospodářství v Evropě. Nový přístup se zaměřuje na rozvoj výzkumu, uplatnění špičkových technologií a zejména na zvýšení investic do vzdělanosti obyvatelstva. Summit také přijal cíl dosáhnout do roku 2010 plné zaměstnanosti prostřednictvím stabilního tempa růstu HDP ve výši nejméně 3 %. Na podzim odmítli Dánové vyměnit korunu za euro a hlasovali proti zavedení společné měny v jejich zemi. V prosinci se v Nice pod předsednictvím Francie konal vrcholný summit Evropské rady. Státy se po velmi bouřlivé debatě kolem reformy evropských institucí před přijetím dalších zemí dohodly na rozšíření většinové volby, na změně v přidělování křesel v Evropské komisi (1 komisař za každou zemi), dále pak na zvýšení počtu křesel v parlamentu na 740 (ČR 20). Upravily také rozdělení hlasů v Radě ministrů podle počtu budoucích členů (ČR 12). Lídři EU sice nestanovili přesné datum rozšíření, nicméně vyjádřili jasný záměr rozšířit Unii o nejlépe připravené země v červnu 2004. Informace o výsledcích summitu naleznete zde. V roce 2000 začala také projevem německého ministra zahraničí J. Fischera debata na téma „Budoucnost Evropské unie“.

Historický vývoj evropské integrace v datech

19. září 1946
Předseda vlády Velké Británie Sir Winston Churchill vyzývá v Zürichu k založení Spojených států evropských.

17. prosinec 1946
Založení Evropské federalistické unie v Paříži.

14. květen 1947
Sir Winston Churchill zakládá Hnutí za sjednocenou Evropu (United Europe movement).

5. červen 1947
USA vyhlašují Marshallův plán k obnově zničené Evropy.

1. leden 1948
Celní unie mezi zeměmi Beneluxu vstupuje v platnost.

17. březen 1948
Bruselská smlouva o založení Západoevropské unie (po modifikaci a rozšíření v roce 1954 ZEU - Západoevropská unie) podepsána Belgií, Francií, Lucemburskem, Nizozemskem a Velkou Británií.

16. duben 1948
Založena Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), aby koordinovala realizaci Marshallova plánu.

7. - 11. květen 1948
Evropský kongres
se schází v Haagu. Předsedá mu W. Churchill. Dává impuls k institucionalizaci evropského sjednocování.

4. duben 1949
Podpis Washingtonské smlouvy - založení NATO.

5. květen 1949
Dohodou z ledna 1949 mezi pěti účastnickými zeměmi Bruselské smlouvy vzniká Rada Evropy, otevřená všem zemím Evropy.

9. květen 1950
Schumanova deklarace Jean Monnet inspiruje Roberta Schumana, ministra zahraničních věcí Francie, k návrhu, aby Francie, Německo a další země mající zájem se připojit vytvořily společný dohled nad zásobami, těžbou, výrobou a obchodem uhlí a oceli.

3. červen 1950
Belgie, Francie, Lucembursko, Itálie, Nizozemsko a Německo se hlásí k iniciativě Schumanovy deklarace.

26. - 28. srpen 1950
Shromáždění Rady Evropy schvaluje Schumanův plán.

4. listopad 1950
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod - podepsána z iniciativy Rady Evropy v Římě.

15. leden 1951
Schůzka v Paříži s cílem založit Evropské obranné společenství (EOS) za účasti Belgie, Francie, Lucemburska a Německa - jako pozorovatelé vystupují USA, Kanada, Dánsko, Norsko, Velká Británie a Nizozemsko.

18. duben 1951 Pařížská dohoda, Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli - ESUO, podepsána představiteli Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska - tzv. Šestkou.

27. květen 1952
Šestka podepisuje v Paříži smlouvy o založení EOS.

23. červenec 1952
ESUO nabývá účinnosti - V Bruselu zahajuje činnost Vysoký úřad (předsedá mu Jean Monnet) a Rada ESUO, v Lucemburku je zřízen Soudní dvůr ESUO, Vzniká Společné shromáždění delegátů parlamentů členských zemí ESUO, předsedá mu Paul-Henri Spaak.

30. srpen 1954
Francouzské Národní shromáždění odmítá ratifikaci EOS.

20. říjen 1954
Modifikovaná Bruselská smlouva - do Západoevropské unie se začleňují Itálie a SRN.

8. prosinec 1955
Rada ministrů Rady Evropy přijímá za svůj znak modrou látku s dvanácti zlatými hvězdami.

1. - 2. červen 1955
Setkání ministrů zahraničních věcí šestky v italské Messině – dohoda o ekonomické integraci, tzv. Messinská deklarace.

25. březen 1957
Římské smlouvy - založení EHS a Euratomu, podepsány Šestkou.

1. leden 1958
Římské smlouvy vstupují v platnost V Bruselu jsou zřízeny Komise EHS a Komise Euratomu. Vzniká Parlamentární shromáždění. Působnost Soudního dvora se rozšiřuje z ESUO i na EHS a Euratom. Vzniká Evropská investiční banka (Lucemburk) a Hospodářský a sociální výbor (Brusel).

26. leden 1958
Šestka rozhodla o vytvoření výboru státních zástupců (COREPER), který připravuje jednání Rady.

8. červen 1958
Řecko podává přihlášku k přidružení do EHS.

3. - 11. červenec 1958
Mezivládní konference v italském městě Stresa klade základy Společné zemědělské politiky EHS.

31. červenec 1959
Turecko se uchází o přidružení k EHS.

20. - 21. červenec 1959
Sedm členských států Organizace pro evropskou a hospodářskou spolupráci – OEEC rozhodují o založení EFTA.

24. leden 1960
Stockholmská úmluva Úmluvou sedmi evropských států (Dánska, Norska, Portugalska, Rakouska, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Švédska a Švýcarska) založené Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), známé také jako EFTA - European Free Trade Association, nabývá účinnosti.

14. prosinec 1960
OEEC se mění na OECD – Organizaci pro hospodářský a společenský rozvoj.

31. červenec a 10. srpen 1961 Irsko (31.7.), Dánsko (10.8.) a Velká Británie (9.8.) žádají o členství ve Společenství.

30. duben 1962
Norsko žádá o členství ve Společenství.

1. listopad 1962
Smlouva o přidružení mezi Řeckem a Společenstvím nabývá účinnosti.

14. leden 1963
Odmítnutí Británie. Generál de Gaulle, prezident Francouzské republiky, prohlašuje, že Francie pochybuje o politické vůli Velké Británie připojit se ke Společenství. O několik dní později jsou pozastavena jednání o přistoupení ke Společenství se všemi kandidátskými zeměmi.

4. květen 1963
Oficiální otevření “Kennedyho kola” jednání GATT.

19. červenec 1963
Úmluva z Yaoundé, Dohoda o přidružení uzavřena mezi Společenstvím a 17 zeměmi Afrického kontinentu a Madagaskarem v Kamerunském městě Yaoundé.

12. září 1963
Turecko a EHS podepisují Smlouvu o přidružení. 1. červenec 1964
Zřízení Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu.

1. červenec 1965
Francouzský bojkot
Francie přerušuje jednání o financování Společné zemědělské politiky; zástupci Francie bojkotují zasedání Rady ministrů EHS, tzv. politika "prázdné židle".

28. - 29. leden 1966
Lucemburský kompromis Po sedmi měsících bojkotu zaujímá Francie své místo v Radě výměnou za získání dohody o jejím jednomyslném rozhodování v záležitostech dotýkajících se významných národních zájmů kteréhokoli členského státu. (Prakticky šlo o zavedení práva veta.)

11. květen 1967
Velká Británie opětovně žádá o členství ve Společenství, následována Irskem a Dánskem a o něco později také Norskem.

1. červenec 1967
Slučovací smlouva Smlouva o sloučení výkonných orgánů třech společenství vstupuje v platnost (ESUO, Euratom, EHS). Podepsána byla dne 8. dubna 1965.

1. leden 1968
Francie přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1968
Celní unie EHS
Odstraněním posledních celních poplatků pro obchod uvnitř EHS a zavedením společného vnějšího tarifního režimu nabývá účinnosti celní unie šestice států Společenství.

1. červenec 1968
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1969
Lucembursko přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1969
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě.

29. červenec 1969 Podpis druhé úmluvy z Yaoundé.

1. leden 1970
Belgie přebírá předsednictví v Radě.

22. duben 1970
Rozhodnutí o finanční soběstačnosti Společenství, tzv. Lucemburská smlouva Rada rozhoduje o postupném přechodu Společenství na financování z vlastních zdrojů, vytvářených příjmy ze cla na dovoz průmyslových výrobků a z proměnných poplatků za dovoz zemědělských produktů do prostoru celní unie a z odvodu části daně z přidané hodnoty.

1. červenec 1970
Německo přebírá předsednictví v Radě.

5. prosinec 1970
Malta a Společenství podepisují smlouvu o přidružení.

1. leden 1971
Francie přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1971
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1972
Lucembursko přebírá předsednictví v Radě.

22. leden 1972
Podpis smluv o přistoupení k Společenství s Dánskem, Irskem, Norskem a Velkou Británií. Smlouvy následně ratifikují parlamenty členských i přistupujících států s výjimkou Norska, kde občané v referendu vstup do Společenství v referendu (25. září) odmítají.

1. červenec 1972
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě.

19. prosinec 1972
Kypr a Společenství podepisují smlouvu a přidružení.

1. leden 1973
První rozšíření. Dánské království, Irská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska se stávají členy Společenství - vzniká Devítka.

1. leden 1973
Smlouvy Společenství o volném obchodu s Rakouskem, Švýcarskem, Portugalskem a Švédskem vstupují v platnost.

Belgie přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1973
Dánsko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1974
Německo přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1974
Francie přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1975
Irsko přebírá předsednictví v Radě.

28. únor 1975
Dohody Společenství a 46 zemí ACP (zemí Africké, Karibské a Pacifické oblasti) podepsány v Lomé (Togo), v platnost vstupují 1. dubna 1976. Tato úmluva známá jako Lomé I., nahradila úmluvy z Yaoundé.

12. červen 1975
Řecko
žádá o členství ve Společenství

1. červenec 1975
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

22. červenec 1975
Smlouva o finančním hospodaření Společenství Podepsána smlouva, kterou se předávají Parlamentárnímu shromáždění/Evropskému parlamentu širší rozpočtové pravomoci a zřizuje se Účetní dvůr se sídlem v Lucembursku.

1. srpen 1975
Závěrečný akt Konference o spolupráci a bezpečnosti v Evropě je podepsán v Helsinkách 35 státy.

1. leden 1976
Lucembursko
přebírá předsednictví v Radě.

25. – 26. duben 1976
Společenství podepisuje smlouvu o spolupráci se zeměmi Maghrebu (Alžír, Maroko, Tunis).

1. červenec 1976
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě.

13. září 1976
Společenství podepisuje Barcelonskou úmluvu o ochraně Středozemního moře před znečištěním.

1. leden 1977
Velká Británie přebírá předsednictví v Radě.

18. leden 1977
Smlouva o spolupráci mezi Evropským společenstvím a zeměmi Mashregu (Egypt, Jordánsko, Sýrie).

28. březen 1977
Portugalsko
žádá o členství ve Společenství.

1. červenec 1977
Belgie přebírá předsednictví v Radě.

28. červenec 1977
Španělsko žádá o členství ve Společenství

25. říjen 1977
První zasedání Účetního dvora.

1. leden 1978
Dánsko přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1978
Německo přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1979

Francie přebírá předsednictví v Radě.

13. březen 1979
Evropský měnový systém (EMS) vstupuje v platnost. Osm účastnických zemí se zavazuje udržovat výměnné kurzy svých měn v dohodnutém rozpětí. Vznik evropské měnové jednotky ECU - European Currency Unit.

16. březen 1979
Zemřel Jean Monnet.

7. - 10. červen 1979
Evropský parlament První přímé volby do Evropského parlamentu v zemích Devítky.

1. červenec 1979
Irsko přebírá předsednictví v Radě.

1. říjen 1979
Lomé II. Podpis druhé dohody v Togu (Lomé).

21. - 22. červen 1979
Zasedání Evropské rady ve Štrasburku.

29. - 30. listopad 1979
Zasedání Evropské rady v Dublinu.

1. leden 1980
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

7. - 8. březen 1980
Podpis dohody o spolupráci mezi EHS a ASEAN.

2. duben 1980
Podpis dohody o spolupráci mezi EHS a Jugoslávií.

27. - 28. duben 1980
Zasedání Evropské rady v Lucemburku.

12. - 13. červen 1980
Zasedání Evropské rady v Benátkách (Itálie).

1. červenec 1980
Lucembursko přebírá předsednictví v Radě.

11. listopad 1980
Konference o spolupráci a bezpečnosti v Evropě v Madridu.

1. - 2. prosinec 1980
Zasedání Evropské rady v Lucemburku.
1. leden 1981
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1981
Druhé rozšíření Řecká republika se stává desátým členem Evropských společenství - vzniká Desítka.

23. - 24. březen 1981
Zasedání Evropské rady v Maastrichtu.

29. - 30. červen 1981
Zasedání Evropské rady v Lucemburku, řeší se otázka hospodářských a sociálních vztahů mezi Společenstvím, USA a Japonskem.

1. červenec 1981
Velká Británie
přebírá předsednictví v Radě.

7. listopad 1981
Francie a Německo předkládají Genscher - Colombův plán, projekt k zlepšení institucionálních mechanismů.

26. -27. listopad 1981
Zasedání Evropské rady v Londýně.

1. leden 1982
Belgie přebírá předsednictví v Radě.

23. únor 1982
Grónsko v referendu rozhoduje o vystoupení ze Společenství.

29. - 30. březen 1982
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

.28. - 29. červen 1982
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

1. leden 1982
Dánsko přebírá předsednictví v Radě.

3. - 4. prosinec 1982
Zasedání Evropské rady v Kodani.

1. leden 1983
Německo přebírá předsednictví v Radě.

21. - 22. březen 1983
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

17. -19. červen 1983
Zasedání Evropské rady ve Stuttgartu.

1. červenec 1983
Řecko poprvé přebírá předsednictví v Radě.

14. srpen 1983
Altiero Spinelli předkládá Evropskému parlamentu návrh smlouvy zakládající Evropskou unii.

4. - 6. prosinec 1983
Zasedání Evropské rady v Aténách.

1. leden 1984
Francie přebírá předsednictví v Radě.

14. únor 1984
Návrh Smlouvy o Evropské unii (Spinelliho návrh) prošel Evropským parlamentem.

19. - 20. březen 1984
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

14. a 17. červen 1984
Druhé přímé volby do Evropského parlamentu.

25. - 26. červen 1984
Zasedání Evropské rady ve Fontainebleau (Francie).

1. červenec 1984
Irsko přebírá předsednictví v Radě.

3. - 4. prosinec 1984
Zasedání Evropské rady v Dublinu.

8. prosinec 1984
Úmluvy z Lomé III. Podepsány z 65 zeměmi ACP (Africké, Karibské a Pacifické oblasti).

1. leden 1985
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

1. únor 1985
Grónsko opouští Společenství, ale zůstává přidruženo jako jeho zámořské území.

29. - 30. březen 1985
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

12. červen 1985
Podpis asociačních dohod se Španělskem a Portugalskem.

14. červen 1985
Schengenská dohoda Německo, Francie a státy Beneluxu podepisují samostatnou dohodu o odstranění hraničních kontrol mezi účastnickými státy. Dohoda nebyla součástí práva ES, ale k nabytí účinnosti musela být ratifikována účastnickými zeměmi.

28. - 29. červen 1985
Zasedání Evropské rady v Miláně - přijetí Bílé knihy o dokončení vnitřního trhu.

1. červenec 1985
Lucembursko přebírá předsednictví v Radě.

22. červenec 1985
Rada schvaluje svolání konference zástupců členských zemí, která by učinila dodatky ke Smlouvě o EHS a navrhla smlouvu o Společné zahraniční a bezpečnostní politice.

2. - 4. prosinec 1985
Zasedání Evropské rady v Lucemburku.

1. leden 1986
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1986
Třetí rozšíření Portugalská republika a Španělské království se připojují ke Společenství - vzniká Dvanáctka.

26. - 27. červen 1986
Zasedání Evropské rady v Haagu.

1. červenec 1986
Velká Británie přebírá předsednictví v Radě.

15. - 20. srpen 1986
Uruguayské kolo GATT.

5. - 6. prosinec 1986
Zasedání Evropské rady v Londýně.

1. leden 1987
Belgie přebírá předsednictví v Radě.

14. duben 1987
Turecká vláda oficiálně žádá o vstup do Společenství.

1. červenec 1987
Dánsko přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1987
Jednotný evropský akt (JEA) nabývá účinnosti. JEA podepsaný v únoru 1986 podstatným způsobem novelizuje Smlouvu o EHS, vytyčuje nový cíl - do konce roku 1992 vybudovat Jednotný vnitřní trh jako prostor bez vnitřních hranic pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, rozšiřuje oblasti působnosti Společenství a činí z Evropského parlamentu demokratický protějšek Radě a Komisi.

1. leden 1988
Německo přebírá předsednictví v Radě.

27. - 28. červen 1988
Zasedání Evropské rady v Hannoveru (SRN).

25. červen 1988
EHS a Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) sdružující země sovětského bloku podepisují společnou Deklaraci o navázání oficiálních vztahů.

1. červenec 1988
Řecko přebírá předsednictví v Radě.

26. září 1988
Maďarsko a Společenství podepisují v Bruselu smlouvu o obchodně-politické a hospodářské spolupráci.

24. říjen 1988
Evropská rada přijímá rozhodnutí o zřízení Soudu první instance Společenství.

2. - 3. prosinec 1988
Zasedání Evropské rady na Rhodu (Řecko).

1. leden 1989
Španělsko přebírá předsednictví v Radě.

12. duben 1989
Delorsův výbor předkládá zprávu o Hospodářské a měnové unii.

15. - 18. červen 1989
Třetí přímé volby do Evropského parlamentu.

26. - 27. červen 1989
Zasedání Evropské rady v Madridu.

1. červenec 1989
Francie přebírá předsednictví v Radě.

16. červenec 1989
Program PHARE Hlavy států západní Evropy a Severní Ameriky rozhodují na summitu podpořit hospodářské reformy zahájené v některých zemích střední Evropy. Evropská komise byla pověřena koordinací podpory hospodářské restrukturalizace v Polsku a Maďarsku - odtud název programu PHARE - Poland - Hungary - Aid for Restructuring Economy.

17. červenec 1989
Rakousko žádá o členství ve Společenství.

19. září 1989
Polsko a Společenství podepisují smlouvu o spolupráci.

9. listopad 1989
Pád berlínské zdi Po neurčitém výroku ministra vnitra dřívější Německé demokratické republiky rozebrali lidé spontánně zeď kolem Západního Berlína - symbol Evropy rozdělené na Západ a Východ. Zboření zdi signalizuje skutečný konec studené války a návrat svobody a demokracie do zemí střední a východní Evropy.

8. - 9. prosinec 1989
Zasedání Evropské rady ve Štrasburku. Jedenáct zemí Společenství přijímá Chartu základních sociálních práv pracujících.

15. prosinec 1989
Úmluvy z Lomé IV. Podepsány s 69 zeměmi ACP (Africké, Karibské a Pacifické oblasti).

1990 – 2000
1. leden 1990
Irsko přebírá předsednictví v Radě.

5. únor 1990
Akční program pro střední a východní Evropu Rada schvaluje akční program pro rozvoj spolupráce mezi Společenstvím a zeměmi střední a východní Evropy opírající se o program PHARE.

28. duben 1990
Zvláštní zasedání Evropské rady v Dublinu přijímá společný postoj ke sjednocenému Německu a ke vztahům Společenství k zemím střední a východní Evropy (SVE).

29. květen 1990
Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj Podpis Dohody o ustavení Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD). Jejím cílem je také poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy.

19. červen 1990
Schengenská dohoda o zrušení hraničních kontrol podepsána zeměmi Beneluxu, Francií a Německem.

20. červen 1990
Země EHS a ESVO zahajují oficiální jednání o vytvoření Evropského hospodářského prostoru (EHP).

25. - 26. červen 1990
Zasedání Evropské rady v Dublinu.

1. červenec 1990
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1990
Hospodářská a měnová unie (HMU) vstupuje do první fáze: Odstraněna většina zbývajících překážek pro pohyb kapitálu, posíleny koordinace hospodářské politiky a spolupráce centrálních bank členských zemí Společenství.

4. červenec 1990
Kypr podává žádost o vstup do Evropského společenství.

16. červenec 1990
Malta podává žádost o vstup do Evropského společenství.

3. říjen 1990
Sjednocení Německa.

27. - 28. říjen 1990
Zvláštní zasedání Evropské rady v Římě. Dokončuje přípravu dvou nadcházejících mezivládních konferencí o Hospodářské a měnové unii a o aspektech politické unie.

1. listopad 1990
Smlouva o spolupráci mezi ES a Československem vstupuje v platnost.

19. - 21. listopad 1990
Představitelé 34 států a vlád OBSE podepisují v Paříži Chartu o nové Evropě.

15. prosinec 1990
Mezivládní konference v Římě zahajují jednání o politické unii a o cílech Hospodářské a měnové unie.

1. leden 1991
Lucembursko přebírá předsednictví v Radě.

14. duben 1991
EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj) zřízena v Londýně.

19. červen 1991
Zahajovací jednání KBSE (Konference o spolupráci a bezpečnosti v Evropě) v Berlíně.

28. - 29. červen 1991
Zasedání Evropské rady v Lucemburku.

1. červenec 1991
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě.

1. červenec 1991
Švédsko žádá o členství ve Společenství.

9. - 12. prosinec 1991
Zasedání Evropské rady v Maastrichtu. Dohoda o návrhu budoucí Smlouvy o Evropské unii.

16. prosinec 1991
Evropské smlouvy (smlouvy o přidružení) podepsány s Polskem, Maďarskem a Československem.

17. prosinec 1991
Podpis Evropské energetické charty.

1. leden 1992
Portugalsko přebírá předsednictví v Radě.

7. únor 1992
Smlouva o Evropské unii podepsána v Maastrichtu.

18. březen 1992
Finsko žádá o přijetí do Společenství.

2. květen 1992
Smlouva o Evropském hospodářském prostoru (EHP) podepsána v Portu (Portugalsko).

20. květen 1992
Švýcarsko žádá o přijetí do Společenství.

2. červen 1992
Dánsko v referendu odmítá ratifikaci Smlouvy o Evropské unii.

18. červen 1992
Irsko v referendu souhlasí s ratifikací Smlouvy o Evropské unii.

26. - 27. červen 1992
Zasedání Evropské rady v Lisabonu.

1. červenec 1992
Velká Británie přebírá předsednictví v Radě.

2. červenec 1992
Lucembursko ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

31. červenec 1992
Řecko ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

7. srpen 1992
Rada přijímá nařízení o rozšíření programu hospodářské pomoci (Phare) na Slovinsko.

20. září 1992
Francie v referendu souhlasí s ratifikací Smlouvy o Evropské unii.

26. říjen 1992
Itálie ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

4. listopad 1992
Belgie ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

25. listopad 1992
Norsko žádá o přijetí do Společenství. Španělsko ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

6. prosinec 1992
Švýcarsko v referendu odmítá ratifikaci Smlouvy o založení Evropského hospodářského prostoru.

11. prosinec 1992
Portugalsko ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

11. - 12. prosinec 1992
Zasedání Evropské rady v Edinburku (UK). Dánsku je nabídnuta možnost uspořádat druhé referendum o ratifikaci Smlouvy o Evropské unii. Potvrzuje druhý Delorsův balík a souhlasí se zahájením jednání o vstupu s Rakouskem, Švédskem a Finskem k 1. lednu 1993.

15. prosinec 1992
Nizozemsko ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

18. prosinec 1992
Německo ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

1. leden 1993
Dánsko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1993
Jednotný vnitřní trh zakládající volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu vstupuje v platnost.

5. duben 1993
Zahájena jednání o vstupu Norska do Společenství.

18. květen 1993
Dánsko v druhém referendu souhlasí s ratifikací Smlouvy o Evropské unii.

21. - 22. červen 1993
Zasedání Evropské rady v Kodani. Společenství deklaruje své odhodlání přijmout země ucházející se o členství v Evropské unii, a to co nejdříve poté, co tyto země splní stanovená politická a hospodářská kritéria.

1. červenec 1993
Belgie přebírá předsednictví v Radě.

19. červenec 1993
Rada přijímá nový program TACIS na pomoc nově vzniklým nezávislým státům bývalého Sovětského svazu.

2. srpen 1993
Velká Británie ratifikuje Smlouvu o Evropské unii.

25. říjen 1993
Deklarace o demokracii a subsidiaritě Rada, Komise a Evropský parlament přijímají společnou Deklaraci o respektu k zásadám demokracie, subsidiarity a proporcionality ve smyslu politiky přiblížit rozhodování co nejblíže k občanům.

1. listopad 1993
Smlouva o Evropské unii nabývá účinnosti.

5. prosinec 1993
Komise přijímá Bílou knihu o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti : Výzvy na cestě k 21. století.

10. - 11. prosinec 1993
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

15. prosinec 1993
Uruguayské kolo GATT Delegace účastněných zemí podepisují v Ženevě dohodu o doposud největší liberalizaci světového obchodu.

1. leden 1994
Řecko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1994
Dohoda o ustanovení Evropského hospodářského prostoru - EEA (European Economic Area) vstupuje v platnost. Hospodářská a měnová unie (HMU) vstupuje do druhé fáze.

Je založen Evropský měnový institut (EMI) zajišťující na přechodné období úlohy nezbytné pro vytvoření Evropského měnového systému a připravující založení Evropské centrální banky v následující fázi HMU.

9. a 10. březen 1994
Výbor regionů založený Smlouvou o EU se poprvé schází.

29. březen 1994
Neformální schůzka ministrů zahraničních věcí Unie se koná v Ioannině. Je přijato kompromisní rozhodnutí týkající se hlasování kvalifikovanou většinou.

30. březen 1994
Čtvrté rozšíření Finská republika, Rakouská republika, Švédské království a Norské království završují jednání o vstupu do Evropské unie.

31. březen 1994
Maďarsko se uchází o členství v EU.

5. duben 1994
Polsko se uchází o členství v EU.

19. duben 1994
Rada rozhoduje o společné akci v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky na podporu mírového procesu na Blízkém východě.

26. duben 1994
Parlament a Rada přijímají čtvrtý rámcový program (1996 - 1998).

25. květen 1994
Rada guvernérů Evropské investiční banky zřizuje Evropský investiční fond.

26. - 27. květen 1994
Zahajující konference o Paktu stability pro střední a východní Evropu se koná v Paříži.

9. - 12. červen 1994
Čtvrté přímé volby do Evropského parlamentu.

12. červen 1994
Referendum v Rakousku ohledně vstupu do Unie. Většina občanů se vyslovuje pro vstup.

14. červen 1994
Smlouva o partnerství a spolupráci s Ukrajinou.

24. - 25. červen 1994
Zasedání Evropské rady na Korfu. Podepsány smlouvy o přistoupení Rakouska, Švédska, Finska a Norska k Unii.

1. červenec 1994
Německo přebírá předsednictví v Radě. 15. červenec 1994
Zvláštní zasedání Evropské rady v Bruselu. Jacques Santer je zvolen za nástupce Jacquese Delorse ve funkci předsedy Evropské komise.

18. červenec 1994
Smlouvy o volném obchodu podepsány s Estonskem, Lotyšskem a Litvou.

27. červenec 1994
Komise přijímá Bílou knihu o sociální politice.

10. říjen 1994
Podpis smlouvy o spolupráci s Jižní Afrikou. V Budapešti zahájena Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

16. říjen 1994
Finové v referendu souhlasí se vstupem do Evropské unie.

13. listopad 1994
Švédové v referendu souhlasí se vstupem do Evropské unie.

28. listopad 1994
Norové v referendu odmítají vstup Norska do Evropské unie.

29. listopad 1994
Parlament, Rada a Komise přijímají finanční perspektivu na období 1995 - 1999, která již zohledňuje budoucí rozšíření.

30. listopad 1994
Rada přijímá první společnou akci v rámci spolupráce v oblasti Justice a vnitřních věcí.

6. prosinec 1994
Rada schvaluje program Leonardo da Vinci.

9. -10. prosinec 1994
Zasedání Evropské rady v Essenu (Německo). Přijímá celkovou strategii jak přičlenit kandidátské země střední a východní Evropy blíže k Společenství.

17. prosinec 1994
Smlouva o Evropské energetické chartě podepsána v Lisabonu.

1. leden 1995
Francie přebírá předsednictví v Radě. Rakousko, Švédsko a Finsko se stávají členy Evropské unie - vzniká tzv. Patnáctka.

23. leden 1995
Na základě souhlasu Parlamentu je funkční období komisařů a předsedy Komise prodlouženo na 5 let.

1. únor 1995
Evropská dohoda mezi EU a Českou republikou vstupuje v platnost.

25. - 26. únor 1995
Ministerská konference G7 o Informační společnosti v Bruselu. Při této příležitosti je představena internetová stránka Evropské unie, "Europa".

14. březen 1995
Rada a Parlament přijímají program pro oblast vzdělávání Socrates.

20. - 21. březen 1995
Pakt stability pro střední a východní Evropu je přijat v Paříži.

26. březen 1995
Schengenská úmluva mezi Belgií, Francií, Lucemburskem, Německem, Nizozemskem, Portugalskem a Španělskem nabývá účinnosti.

9. duben 1995
Lichtenštejnsko v referendu ratifikuje smlouvu o přistoupení k Evropskému hospodářskému prostoru (v platnost 1. května 1995).

3. duben 1995
Komise přijímá program Info 2000, jehož cílem je stimulovat vývoj evropského multimediálního průmyslu.

3. - 10. duben 1995
Komise přijímá Bílou knihu o začlenění zemí střední a východní Evropy do vnitřního trhu Evropské unie.

11. duben 1995
Smlouva o nešíření jaderných zbraní je prodloužena na neurčito (společná akce v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky).

28. duben 1995
Rakousko podepisuje Schengenskou úmluvu.

12. červen 1995
Smlouvy o přidružení podepsány s Estonskem, Litvou a Lotyšskem.

22. červen 1995
Rumunsko se uchází o členství v Evropské unii.

27. červen 1995
Slovensko se uchází o členství v Evropské unii.

26. - 27. červen 1995
Zasedání Evropské rady v Cannes (Francie).

1. červenec 1995
Španělsko přebírá předsednictví v Radě.

12. červenec 1995
Evropský ombudsman Jacob Söderman (z Finska) byl zvolen Evropským parlamentem prvním Evropským ochráncem veřejného práva.

26. červenec 1995
Členské státy podepisují Úmluvu o Europolu o policejní spolupráci.

25. září 1995
Členské státy Unie přijímají listinu nečlenských zemí, jejichž občané potřebují ke vstupu do Unie vízum.

27. říjen 1995
Lotyšsko se uchází o členství v Evropské unii.

27. listopad 1995
Estonsko se uchází o členství v Evropské unii.

12. prosinec 1995
Litva se uchází o členství v Evropské unii.

13. prosinec 1995
Komise přijímá Bílou knihu o energetické politice Evropské unie.

14. prosinec 1995
Daytonské mírové dohody podepsány v Paříži.

15. - 16. prosinec 1995
Zasedání Evropské rady v Madridu. Stanoví jako zahajovací den mezivládní konference 29. březen 1996 a potvrzuje zavedení jednotné měny euro k 1. lednu 1999.

1. leden 1996
Itálie přebírá předsednictví v Radě. Celní unie mezi EU a Tureckem vstupuje v platnost.

17. leden 1996
Česká republika se uchází o členství v Evropské unii.

27. březen 1996
Komise přijímá rozhodnutí o naléhavých opatřeních v souvislosti s ochranou před BSE (Bovinní spongiformní encephalopathie). Zakazuje celosvětový export britského hovězího masa a hovězích výrobků.

29. březen 1996
V Turíně (Itálie) zahájena Mezivládní konference k revizi Maastrichtské smlouvy.

10. červen 1996
Slovinsko se uchází o členství v Evropské unii.

21. - 22. červen 1996
Zasedání Evropské rady ve Florencii.

1. červenec 1996
Irsko přebírá předsednictví v Radě.

5. říjen 1996
Zvláštní zasedání Evropské rady v Dublinu (Irsko) . Potvrzuje časový harmonogram Mezivládní konference.

13. říjen 1996
V Rakousku probíhají první volby do Evropského parlamentu.

14. říjen 1996
Finská marka vstupuje do Evropského měnového systému (EMS).

20. říjen 1996
Ve Finsku probíhají první volby do Evropského parlamentu.

13. - 14. prosinec 1996
Zasedání Evropské rady v Dublinu (Irsko). Shoda o různých elementech potřebných k zavedení jednotné měny (právní rámec, pakt stability, nový mechanismus směnných kurzů). Přijata Dublinská deklarace o zaměstnanosti a potvrzen časový harmonogram Mezivládní konference.

19. prosinec 1996
Dánsko, Finsko a Švédsko podepisují Schengenskou dohodu.

1. leden 1997
Nizozemsko přebírá předsednictví v Radě 4. červen 1997 Komise přijímá Akční plán pro vnitřní trh.

16. - 17. červen 1997
Zasedání Evropské rady v Amsterodamu. Evropská rada přijímá v Amsterodamu dohodu o novele Smlouvy o Evropské unii, kterou se upravují také tři smlouvy o Evropských společenství, tzv. Amsterodamskou smlouvu. Přijímá také rezoluci o zaměstnanosti a růstu.

1. červenec 1997
Lucembursko přebírá předsednictví v Radě.

16. červenec 1997
Agenda 2000 Komise předkládá dokument "Agenda 2000 - pro silnější a širší Unii" a posudky deseti kandidátských zemí střední a východní Evropy, Kypru, Malty a Turecka ucházejících se o členství v Evropské unii.

2. říjen 1997
Amsterodamská smlouva podepsána Radou Evropské unie.

21. - 22. listopad 1997
Zvláštní zasedání Evropské rady v Lucemburku o zaměstnanosti. Dohoda o vývojových liniích zaměstnanosti pro jednotlivé členské země na rok 1998.

26. listopad 1997
Komise přijímá Bílou knihu o obnovitelných zdrojích energie.

12. - 13. prosinec 1997
Evropská rada v Lucemburku rozhoduje o zahájení jednání s Estonskem, Českou republikou, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem o podmínkách členství v EU.

1. leden 1998
Velká Británie přebírá předsednictví v Radě.

1. únor 1998
Evropské dohody s Estonskem, Lotyšskem a Litvou vstupují v platnost.

12. březen 1998
Evropská konference V Londýně zahájena na úrovni předsedů vlád série multilaterálních jednání členských zemí EU se zeměmi žádajícími o členství v EU.

16. březen 1998
Řecká drachma se stává součástí mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému (EMS).

25. březen 1998
Komise přijímá zprávu o konvergenci a doporučuje, aby 11 členských zemí EU přijalo euro k 1. lednu 1999.

30. březen 1998
Zahájena přímá jednání o přistoupení ČR k EU.

29. duben 1998
Kjótský protokol o změnách klimatu podepsán v New Yorku.

30. duben 1998
Mírová dohoda o Severním Irsku.

1. červen 1998
Založena Evropská centrální banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem.

15. - 16. červen 1998
Zasedání Evropské rady v Cardiffu (UK).

1. červenec 1998
Rakousko přebírá předsednictví v Radě.

1. říjen 1998
Úmluva o boji proti drogám, kterou přijal Europol, vstupuje v platnost.

4. listopad 1998
Komise přijímá zprávy hodnotící pokrok kandidátských zemí v přípravě na členství v EU.

10. listopad 1998
Setkání na ministerské úrovni mezi představiteli EU a kandidátských zemích (Kypr, Polsko, Estonsko, Česká republika a Slovinsko). 11. - 12. prosinec 1998 Zasedání Evropské rady ve Vídni. 31. prosinec 1998 Rada přijímá zafixované a neměnné kurzy národních měn 11 členských států Unie vůči euru.

1. leden 1999
Německo přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 1999
Euro se stává oficiální měnou pro Belgii, Finsko, Francii, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Irsko, Itálii, Portugalsko, Rakousko a Španělsko - zatím jen pro bankovní operace.

12. leden 1999
Předseda Evropské komise, Jacques Santer, žádá Evropský parlament o vyslovení důvěry. 27. leden 1999 Komise přijímá Bílou knihu o obchodu.

15. březen 1999
Evropská komise Jacquese Santerse kolektivně odstupuje pro podezření z neetického jednání komisařky Cressonové.

24. - 25. duben 1999
Zvláštní zasedání Evropské rady v Berlíně. Dosaženo všeobecného souhlasu s dokumentem Agenda 2000.

1. květen 1999
Amsterodamská smlouva vstupuje v platnost.

3. - 4. červen 1999
Zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem. Javier Solana Madariaga zvolen Vysokým představitelem SZBP a tajemníkem Rady.

18. červen 1999
Zřízen Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

1. červenec 1999
Finsko přebírá předsednictví v Radě.

15. září 1999
Evropský parlament zvolený v červnu 1999 schvaluje na pětileté funkční období Evropskou komisi, které předsedá Romano Prodi.

15. - 16. říjen 1999
Zasedání Evropské rady v Tampere (Finsko).

19. říjen 1999
Rada Evropské unie zveřejňuje první výroční zprávu o lidských právech.

9. prosinec 1999
Evropská komise rozhoduje o založení Sdružení pro pomoc Společenství při rekonstrukci západního Balkánu (program CARA).

10. - 11. prosinec 1999
V Helsinkách Evropská rada rozhoduje o zahájení rozhovorů o podmínkách členství s dalšími kandidátskými zeměmi (Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem, Slovenskem) a Turecku přiznává statut kandidátské země. Vyjadřuje souhlas se záměrem svolat mezivládní konferenci o institucionální reformě v únoru 2000.

2000 - ...
1. leden 2000
Portugalsko přebírá předsednictví v Radě.

12. leden 2000
Komise přijímá Bílou knihu o bezpečnosti potravin.

15. leden 2000
V Bruselu zahájeny mezivládní konference na ministerské úrovni o vstupních jednáních s Maltou, Bulharskem, Lotyšskem, Litvou, Slovenskem a Rumunskem.

14. únor 2000
V Bruselu zahájena mezivládní konference o institucionální reformě EU.

1. březen 2000
Komise přijímá Bílou knihu o své reformě.

23. - 24. březen 2000
Zvláštní zasedání Evropské rady v Lisabonu (Portugalsko), na které bylo rozhodnuto o přijetí nové strategie Unie s cílem posílit zaměstnanost, hospodářské reformy a sociální soudržnost - Lisabonská strategie.

27. březen 2000
Rada ministrů přijímá akční plán proti organizovanému zločinu.

3. květen 2000
Komise navrhuje Řecku, aby se stalo 12 zemí eurozóny.

9. květen 2000
Evropské instituce oslavují 50. výročí Schumanovy deklarace.

8. červen 2000
Evropský parlament a Rada přijímají rozhodnutí o ustanovení roku 2001 evropským rokem jazyků.

19. - 20. červen 2000
Na zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira je potvrzeno odhodlání budovat Společnou bezpečnostní a obrannou politiku EU a dokončit práce na Chartě základních práv.

23. červen 2000
Společenství a země africké, karibské a pacifické oblasti (ACP) podepisují v Cotonou (Benin) novou Úmluvu nahrazující Úmluvy z Lomé.

1. červenec 2000
Francie přebírá předsednictví v Radě.

28. září 2000
V dánském referendu se většina vyslovuje proti zavedení eura.

8. listopad 2000
Komise předkládá Radě celkovou zprávu o rozšiřování, sestávající z pravidelných zpráv hodnotících přípravu kandidátských zemí na členství v EU a tzv. "Přístupové partnerství" pro Turecko, které identifikuje klíčové oblasti, kterými se Turecko musí zabývat předtím, než začne vyjednávat o podmínkách vstupu.

7. - 11. prosinec 2000
Zasedání Evropské rady v Nice (Francie). Formálně přijímá Chartu základních lidských práv, vítá postup v realizaci předvstupní strategie pro Turecko, postup při jednáních o vstupu s kandidátskými zeměmi střední a východní Evropy. Přijímá Evropskou sociální agendu. Na závěr dlouhého jednání se Evropská rada politicky dododne na znění Smlouvy z Nice, která má Unii institucionálně připravit na budoucí rozšíření.

1. leden 2001
Švédsko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 2001
Řecko se stává dvanáctou zemí eurozóny.

13. únor 2001
Evropská komise příjímá Bílou knihu o budoucí strategii týkající se chemikálií.

26. únor 2001
V návaznosti na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 je slavnostně podepsána Smlouva z Nice, nová smlouva, která doplňuje Smlouvu o založení EU a Smlouvy o založení ES. Zahájen ratifikační proces nové smlouvy ve všech členských zemích.

23. - 24. březen 2001
Zasedání Evropské rady ve Stockholmu (Švédsko).

7. červen 2001
Irsko v referendu odmítá přijetí Smlouvy z Nice.

15. - 16. červen 2001
Zasedání Evropské rady v Göteborgu (Švédsko).

1. červenec 2001
Belgie přebírá předsednictví v Radě.

25. červenec 2001
Komise přijímá Bílou knihu o Evropské správě věcí veřejných (European Governance).

12. září 2001
Komise přijímá Bílou knihu o evropské dopravní politice.

21. září 2001
Zvláštní zasedání Evropské rady v Bruselu hodnotí mezinárodní situaci po teroristických útocích z 11. září na New York a Washington.

19. říjen 2001
Neformální zasedání Evropské rady v belgickém Ghentu.

22. listopad 2001
Komise přijímá Bílou knihu o mládeži.

14. prosinec 2001
12 zemí eurozóny začíná vydávat balíčky s novými euromincemi, tzv. eurokity. Občané těchto zemí tak mají možnost zakoupit si euromince ještě před jejich zavedením a připravit se lépe na změnu.

14. – 15. prosinec 2001
Zasedání Evropské rady v Laekenu (Belgie) . Přijata Laekenská deklarace o budoucnosti Unie, která připravuje půdu pro zásadní institucionální reformy a která plánuje svolat konvent, který by připravil alternativy budoucího vývoje Unie pro mezivládní konferenci 2003.

1. leden 2002
Španělsko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 2002
Ve 12 zemích eurozóny (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko) vstupují do oběhu bankovky a mince euro.

15. leden 2002
Prezidentem Evropského parlamentu je zvolen Ir Pat Cox.

28. únor 2002
Národní bankovky a mince 12 zemí eurozóny přestávají platit (netýká se švédské a dánské koruny a britské libry).

28. únor 2002
Zahajovací schůze Konventu o budoucnosti Evropy v Bruselu.

26. březen 2002
Spuštěn evropský satelitní navigační systém GALILEO.

15. - 16. březen 2002
Zasedání Evropské rady v Barceloně (Španělsko).

23. duben 2002
Evropská Komise přijímá návrh na boj proti počítačové kriminalitě.

31. květen 2002
Evropská unie ratifikuje Kjótský protokol.

21. - 22. červen 2002
Zasedání Evropské rady v Seville (Španělsko).

1. červenec 2002
Dánsko přebírá předsednictví v Radě.

23. červenec 2002
Po padesáti letech končí platnost Smlouvy zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO).

9. říjen 2002
Evropská komise doporučuje ukončit jednání o vstupu do konce roku 2002

s následujícími zeměmi: Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

24. – 25. říjen 2002
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

12. – 13. prosinec 2002
Zasedání Evropské rady v Kodani (Dánsko). Ukončena vyjednávání o vstupu s deseti kandidátskými zeměmi.

1. leden 2003
Řecko přebírá předsednictví v Radě.

1. leden 2003
EU oslavuje desetileté výročí vytvoření jednotného trhu.

15. leden 2003
Zahájena první policejní mise EU v Bosně a Herzcegovině.

26. leden 2003
V Athénách vyhlášen Evropský rok postižených.

17. únor 2003
Zvláštní zasedání Evropské rady v Bruselu.

8. březen 2003
Referendum na Maltě o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

14. březen 2003
EU a NATO podepisují v Athénách Pakt o bezpečnosti.

20. - 21. březen 2003
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

23. březen 2003
Referendum ve Slovinsku o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

12. duben 2003
Referendum v Maďarsku o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

16. duben 2003
Smlouva o přistoupení mezi EU a Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovinskem a Slovenskem je slavnostně podepsána v Athénách.

10. – 11. květen 2003
Referendum v Litvě o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

16. - 17. květen 2003
Referendum na Slovensku o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

7. – 8. červen 2003
Referendum v Polsku o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

13.- 14. červen 2003
Referendum v České republice o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

20. – 21. červen 2003
Zasedání Evropské rady v Soluni (Řecko). Návrh ústavní smlouvy (část I a II), který předložil konvent jako výsledek svého jednání, byl označen jako dobrý základ pro nadcházející mezivládní konferenci.

1. červenec 2003
Itálie přebírá předsednictví v Radě.

10. červenec 2003
Evropský konvent oficiálně ukončil svoji činnost. Konsenzuálně přijatý výsledný dokument „Návrh Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu“ byl předsedou konventu Valéry Giscard d´Estaingem předán představitelům italského předsednictví v Římě dne 18. července 2003.

14. září 2003
Ve švédském referendu hlasuje většina proti zavedení měny euro.

14. září 2003
Referendum v Estonsku o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

20. září 2003
Referendum v Lotyšsku o připojení k EU. Většina obyvatel hlasuje pro vstup.

4. říjen 2003
Na zvláštním zasedání Evropské rady byla v Římě zahájena mezivládní konference. Jejím cílem je dohodnout se na konečném znění nové evropské smlouvy. Budoucí nové členské státy se účastní jako plnohodnotní členové.

16. říjen 2003
Zasedání Evropské rady v Bruselu.

5. listopad 2003
Evropská komise představuje tzv. Monitorovací zprávy

o pokroku přistupujících deseti členských států a jmenuje celkem 39 oblastí, ve kterých je potřeba před vstupem do EU vyvinout maximální snahu, aby byly splněny veškeré podmínky vyplývající z předvstupních jednání. Současně Evropská komise publikuje pravidelné zprávy o pokroku kandidátských zemí, Bulharska, Rumunska a Turecka.

12. – 13. prosinec 2003
Zasedání Evropské rady v Bruselu. Očekávaný závěr mezivládní konference.

1. leden 2004
Irsko přebírá předsednictví v Radě.

1. březen 2004
Jmenování komisařů z deseti vstupujících zemí. Jejich funkční období bude od 1. května do 31. října 2004.

1. květen 2004
Smlouva o přistoupení nových deseti členských zemí vstupuje v platnost.

1. květen 2004
Páté rozšíření Evropské unie. Předpokládaný vstup deseti zemí střední a východní Evropy do EU.

10. – 13. červen 2004
Volby do Evropského parlamentu v 25 členských státech EU. Česká republika volí svých 24 zástupců.

20. červen 2004
Zahajovací schůze nově zvoleného Evropského parlamentu. Potvrzení nového předsedy Evropské komise, který bude jejím předsedou od 1. listopadu 2004 do 31. října 2009. Tato nová komise bude mít 25 členů – každý členský stát bude zastoupen jedním komisařem.

1. červenec 2004
Nizozemí přebírá předsednictví v Radě.

1. listopad 2004
Nová Evropská komise o 25 členech se ujímá funkce.

Zdroj: EUROSKOP - oficiální server Ministerstva zahraničních věcí ČR informujícím o integraci ČR do EU (www. euroskop.cz), Delegace Evropské komise v ČR (www.evropska-unie.cz)

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-1
Ano
Ne

Diskuze

Žádný komentář nebyl vložen.

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Neplánované investice do zásob, Úspory, Entropie, česká spořitelna, start-up, sleva, neveřejná nabídka, petr dvořák, Radim Dohnal, mizi vam prachy, důchodový systém, otcovská dovolená, dvojí zdanění, nízkoenergetické bydlení, Pivkupectví, český olympijský výbor, ropný zlom, žebříček

2L13776, 4L04443, 4AK2555, 6C14949, 2S97832

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK