Oslavy desátých narozenin eura provází nadšení i rozpaky

Eurozóna slaví deset let od svého vzniku. V květnu roku 1998 se členské státy Evropské unie definitivně shodly, že euro zavede od 1. ledna 1999 jedenáct z nich. Eurem dnes platí občané patnácti členských zemí, přesto kritici společné měny, kteří jí prorokovali brzký zánik, se stále snaží najít důvody, proč by jednou měla zemřít. Najdou se mezi ekonomy ovšem už i tací, kteří vážně diskutují o datu, kdy euro převezme úlohu amerického dolaru jako hlavní mezinárodní rezervní měny.

Britský deník Financial Times k desátému výročí píše, že technické úspěchy eurozóny jsou úchvatné. Inflační očekávání v celé eurozóně se pevně připnula k průměrnému tempu růstu cen kolem dvou procent. Úrokové sazby klesly na nejnižší úroveň za poslední dvě desetiletí. Měnová unie dala nový impuls vzájemnému obchodu mezi členskými státy, i když ne takový, jaký mnozí očekávali, dodává Financial Times.

Během deseti let vytvořily firmy v eurozóně šestnáct milionů pracovních míst a umazaly tak část z dlouhodobě vysoké evropské nezaměstnanosti. Evropská centrální banka se po počátečních rozpacích vyrovnala s dosud málo vyzkoušeným modelem rozhodování a jako tvůrce měnové politiky obstála.

Nicméně desetiletý účet má i své temnější stránky. Navzdory očekávání řady ekonomů, že společná měna obnaží problémy jednotlivých národních ekonomik a donutí vlády k většímu reformnímu úsilí, evropští politici často v reformách polevili. To platí zejména o Itálii, kde se objevují hlasy nacionalistů o nevýhodnosti eura a volající po vystoupení z eurozóny.

Nedostatky odhalila i zpráva Evropské komise k desetiletému výročí zavedení eura. Ta poukazuje například na skutečnost, že i přes růst zaměstnanosti se příliš nezměnil ekonomický růst. To znamená, že produktivita práce v eurozóně se nijak výrazně nezlepšila. Komise nicméně dodává, že bez eura by byl výsledek pravděpodobně horší.

Je možné, že eurozóna má teprve skutečnou zkoušku přežití teprve před sebou, soudí Financial Times. Donedávna rychle rostoucí Španělsko, Irsko či Řecko se začínají potýkat se strukturálními problémy. Evropské firmy začíná dusit příliš silné euro, které bývá dáváno za vinu právě Evropské centrální bance. Bude tedy do značné míry záležet na politicích v jednotlivých členských státech, zda se odhodlají k reformám, které podpoří konkurenceschopnost tamních ekonomik, nebo budou veškerou vinu za své neúspěchy svalovat na společnou měnu.

Její dosavadní úspěch by přitom měl naopak vábit další státy, aby se staly její součástí, uzavírá optimisticky Financial Times.