Během měsíce by mělo padnout jedno z nejzásadnějších ekonomických rozhodnutí v novodobých dějinách Slovenska. Evropská administrativa by měla říci, zda od 1. ledna 2009 se začne pod Tatrami platit eurem, a nebo zda patnáctiletá historie slovenské koruny bude dál pokračovat. Všeobecně se předpokládá, že Slovensko bude do euroklubu přizváno.
Společná měnaeuro byla od svého začátku více politickým než ekonomickým projektem. Asi nejlepším důkazem je, že podmínky vstupu – maastrichtská kriteria – na začátku plnil z 11 členů jediný stát, nejmenší Lucembursko. Řecko, které do eurozóny vstoupilo dodatečně, dokonce všech pět kriterii neplnilo nikdy.
Před dvěma roky se o členství v eurozóně ucházely Slovinsko s Litvou a vloni Malta s Kyprem. V prvním případě evropská administrativa, bazírovala na plnění kriterii do puntíku a Litva byla odmítnuta kvůli inflaci vyšší o 0,1 %. Slovinsku vstup povolila. Naopak v případě středomořských států se přistoupilo k volnějšímu výkladu rozpočtových kriterii, protože v obou případech byl veřejný dluh vyšší než 60 % HDP a minimálně Malta měla problémy s rozpočtovým deficitem, který nesmí překročit 3 % HDP.
Slovensko nyní plní maastrichtská kriteria s rezervou, a tak hlavní výtka Evropské centrální banky poukazuje na dlouhodobou udržitelnost nízké inflace. Přitom Slovensko má nižší inflaci než je průměr Eurozóny.
Ovšem právě v tom je jádro pudla. Pokud nové země EU dohání ekonomickou úroveň západní Evropy, znamená to, že rychleji rostou, což je spojeno s inflačními tlaky a posilující měnou. Maastrichtská kritéria ovšem vyžadují stabilitu. Slovenská ekonomika roste dvojciferným tempem a podobně jako v českém případě inflaci pomáhá držet na uzdě posilující měna. Když tento vliv odpadne, tak buď se zvýší inflace, nebo se zpomalí růst, aby se inflace udržela na nízké úrovni.
Slovenská koruna k euru za posledních pět let posílila o 22 %, to je v průměru více jak 4 % ročně. Centrální banka Slovenska na to musela reagovat změnou podmínek, za nichž byla koruna fixována vůči euru v evropském mechanismu směnných kurzů ERM-II. Původní parita 38,56 slovenských korun za euro byla postupně snižována na 35,44 a trh spekuluje,že nyní bude upravena až na 32,50 koruny za euro. Škarohlíd by asi poznamenal, že pod pojmem fixace si představuje něco jiného.
Jen tento případ ilustruje, že maastrichtská kritéria, mezi něž patří i dvouleté členství v ERM-II, již nejsou ideálním nástrojem pro posouzení členství v eurozóně. Jejich hlavním cílem bylo, aby si státy udržely fiskální disciplinu před přijetím eura. Přitom všechny země byly přibližně na stejné ekonomické úrovni. Navíc při výpočtu kritérií se počítá s celou EU, i když euro má „jen“ 15 státu z 27. Proto mohou vznikat paradoxy jako před dvěma lety s Litvou. Inflační kriterium se vypočítá ze tří států EU s nejnižší inflací, což před dvěma roky bylo Švédsko, Polsko a Finsko. Litva tedy byla odmítnuta, protože státy mimo euro měly nízkou inflaci.
ECB by přijetí eura na Slovensku nejraději oddálila, kvůli obavám ze zrychlení inflace, které zažilo v minulosti Irsko, Portugalsko a loni Slovinsko. Proti názoru Evropské centrální banky ovšem stojí politické faktory v Bruselu. Odmítnutí dobře připraveného Slovenska by totiž zvýšilo napětí mezi starými a novými členy EU. Jelikož euro bylo od začátku primárně nástrojem politické integrace, zdá se být konečné rozhodnutí jasné.
Autor je hlavní ekonom Atlantik FT.
Podle čeho by se podle vás měla posuzovat připravenost kandidátů na členství v eurozóně? Podělte se o názor.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
