Automobilka SsangYong v Česku prodává pět modelů a specializuje se výhradně na robustní auta – vedle SUV nabízí také pick-up. Novinka Torres ale svou vizáží vybočuje z řady. Když se podíváte třeba na moderní mercedesy nebo audi, některé modely jsou si tak podobné, že je od sebe rozezná jen automobilový nadšenec. Ale Torres? Vedle Rextonu nebo Koranda působí, jako by tohle vejce do rodiny SsangYongů přinesla kukačka. Mimochodem, jeho jméno prý odkazuje na přírodní park Torres del Paine v Chile, který má být díky úchvatným jezerům a horským cestám snem všech dobrodruhů.
Něco na tom jeho divočejším charakteru objevitele asi bude. Kolemjdoucí, kteří nejsou v méně známých značkách zběhlí, ho většinou považují za nový jeep. Torres opravdu budí dojem, jako by patřil do party známých amerických off-roadů a terénních SUV. Určitě za to může přední ostře řezaná maska s příčnými lamelami, tu mají jeepy velmi podobnou. Ostatně, předchůdce firmy SsangYong opravdu v 60. letech minulého století vyráběl licencované jeepy pro americkou armádu.
Osočit SsangYong z kopírování by ale bylo nefér. Inspirace, to ano. Torres má unikátní výraz, možná až překombinované tvary plné ostrých linek, hran a netradičních detailů. Pokud se obleče do tmavé či kontrastní barvy, vynikne také stříbrný sloupek, který rozděluje okna ve druhé řadě a boční sklo kufru. I to je maličkost, kterou jen tak někdo nemá. Třeba Land Rover Defender, další auto, které rádo šplhá po kopcích a brouzdá se v bahně. V záplavě nemastných neslaných SUV na tuzemských silnicích je Torresův odvážný kabát docela šik.
Méně obvyklé je i otevírání kufru, které s madlem posunutým do strany působí, jako by se vyklápělo do boku. Zvlášť proto, že vyboulení na prostředku evokuje, že by tu mohlo být rezervní kolo, jak tomu bývá u „pravověrných“ off-roadů. Nicméně víko pátých dveří se klasicky zvedne vzhůru a ta boule je jenom na parádu.
Po otevření kufru se před vámi objeví nečekaně velkorysý prostor. Torres je velké SUV, na délku má 4,7 metru. V pohodě zvládne roli plnohodnotného rodinného auta, do kufru se mu vejde až 839 litrů, pokud místo rezervního kola přibalíte lepicí sadu. O dost víc, než nabízí třeba Volkswagen Tiguan, a téměř tolik jako Škoda Kodiaq, jedna z nejbližších Torresových konkurentek.
Interiér udělá dojem
Ještě zajímavější než neokoukaný kabát a malá jeskyně místo kufru je Torresův vnitřek kabiny. Kdyby někdo před vámi schválně zalepil logo na volantu, abyste si podle zpracování a materiálů tipli, o jaké auto se jedná, s klidem byste interiér řadili mezi nejlepší značky v této třídě. Zejména v béžové kůži mu to sluší. Designeři SsangYongu navíc použili „fintu“ – některé materiály, z nichž je vyrobeno obložení, vypadají jako kůže, ale jedná se o příjemně měkčený plast. Torres zkrátka umí udělat dojem.
Některé detaily jsou však dost kuriózní, asi proto, aby ladily s divokým zevnějškem auta. Například volant má záměrně nekulatý tvar. Těžko se dopátrat, proč si v SsangYongu myslí, že zrovna tohle je znak originality či snad dobrodružnosti. Tvar naštěstí na funkci nemá vliv a volant se dobře drží.
Rozvržení všeho, co řidič potřebuje k životu, je ale rozumně vymyšlené. Klimatizace má vlastní ovládací tablet pod hlavní obrazovkou, což je příjemné, protože zvlášť v zimním počasí si řidič nebo spolujezdec chtějí okamžitě po usednutí do auta vyhřát sedadlo a potřebné tlačítko rychle najdou. Jsou tu ikony i pro další důležité a často vyhledávané funkce, třeba vypnutí stop-startu.
S Torresem se žije dobře. Má pohodlná velká sedadla, která se dají nastavovat do všech směrů. Svou ideální kapitánskou pozici si najde úplně každý, ať je to rozložitá starší osoba, nebo drobná postava.
Z auta je navíc dobře vidět ven. Snad za to může rovná kapota před čelním sklem, na jejíchž bocích se nacházejí terénní oka. Další designový detail pro parádu, kterým se pyšní jeepy. V SsangYongu si prostě usmysleli, že člověk musí mít pocit, jako by seděl v autě s duší dobrodruha.
Motor má přitom docela obyčejný, benzinovou patnáctistovku se 163 koňmi, která je v případě testovaného kusu spárovaná s šestistupňovým automatem. Jde o známou techniku, stejný motor pohání také třeba Korando. Neznamená to, že je to špatně. Je docela tichý, dobře táhne už od nízkých otáček a dech mu stačí i při zrychlování na dálnici, pokud ho řidič rozumně naplánuje.
I když je Torres dost velké auto, není zbytečně těžké, a tak vcelku průměrné výkonové hodnoty stačí. Jedinou větší slabinou je o něco vyšší spotřeba, která se v závislosti na stylu jízdy a trase pohybuje okolo osmi až deseti litrů.
Čekali byste jinou cenovku
Stylem jízdy však potěší. S přehledem zvládá nerovnosti, podvozek je laděný tak, aby trefil rozumný kompromis mezi poddajnou a zároveň přiměřeně tuhou jízdou. Pozitivní stránkou auta je to, že má v porovnání s jinými SUV vyšší světlou výšku, a tak se hodí lidem hledajícím co nejuniverzálnější auto, které se neztratí ani v lehčím terénu. Připlatit si můžete i za pohon všech kol.
V SsangYongu dobře vědí, že málokdo je tak impulzivní, aby si tento typ auta kupoval jen proto, že mu připomíná legendární americký off-road. Pragmatičtější povahy by nakonec mohl přesvědčit pohled do ceníku.
Představte si, že vejdete do pěkné restaurace v centru města, s květinami na stolech a úslužným personálem v oblecích. Podvědomě čekáte, že při placení sáhnete hlouběji do peněženky. Tohle auto vás ale překvapí – částka na faktuře nakonec vypadá, jako když vám dali dvacetiprocentní slevu. Torres v základní výbavě se dá koupit za 700 tisíc korun, v bohaté výbavě Clever je o 160 tisíc korun dražší. Vyjde tedy na rozumné peníze, u konkurence byste platili od milionu výš. Jestli má SsangYong šanci na trhu konečně prorazit, pak je to právě s Torresem.
Eva Srpová
Vede automobilové redakce Aktuálně.cz, Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, spolupracuje i s magazínem Proč ne. Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem