Lampárna: Nejsem pan Lacina

Pan H. na mě velmi zapůsobil, hned věděl, co všechno potřebuji, uzavřel se mnou na místě pojistku, která je při podpisu smlouvy nutná a dohodl si se mnou schůzku na další týden. V tuto chvíli jsem byla šťastná, že moje volba padla právě na tuto instituci.

29.7.2002 jsem mu předala veškerou dokumentaci, kterou si vyžádal a on ji zaslal na pobočku do Prahy. Potřebovala jsem Smlouvu o smlouvě budoucí – kupní smlouvu, potvrzení o příjmu mém i mého ručitele, výpis z katastru nemovitostí a ještě nějaké dokumenty. Ujistil mě, že pokud nastane nějaký problém, což neočekává, ozvou se mi přímo z Prahy a pak se nějak dohodneme. Byla jsem téměř v euforii z toho, jak hladce vše probíhá a také z toho, že mám za sebou lítání po úřadech. Všude jsem se chlubila, jak dobré mám stavební spoření.

7.8. 2002 se mi ozvala paní Š. z Prahy, že ji chybí nájemní smlouva. Prý je to pouze formalita, může být i stará a nemusí být ověřená. Ptala jsem se jí, zda je to všechno, nebo jestli bude ještě potřebovat nějaké dokumenty. Odpověděla mi, že je to jediná věc, která ji chybí a že hned, jak ji dodám, můžeme přistoupit ke koupi bytu. Tato drobnost rozhodně moji euforii nemohla nabourat. Stále se všem chlubím a Wüstenrot (profil, názory, koupit) vřele doporučuji.

8.8. 2002 - paní Š. si ještě uvědomila, že na smlouvě budoucí propadl den koupě bytu, tudíž budu potřebovat novou kupní smlouvu. Ověřováním u notáře se nemusím zabývat, protože prý stejně bude muset být podepsána ještě jedna těsně před proplacením úvěru. Euforie se začíná vytrácet, Realitka začíná ztrácet nervy, byt měl být již odkoupen.

12.8.2002 - Dodala jsem nájemní i kupní smlouvu. Paní Š. mě ujistila, že mě již nebude více obtěžovat a zpracuje úvěr. Realitka pookřála, já otevřela víno a začala oslavovat. Přesvědčila jsem sousedku, aby šla za panem H.

Paní Š. mě opravdu neobtěžovala až do 20. 9. 2002 (39 dní!!!), kdy se znovu ozvala, že jí chybí ověření na kupní smlouvě a znovu vyžaduje nájemní smlouvu. Také chce nový výpis z katastru nemovitostí. Asi budu potřebovat psychiatra. Jednak nechápu, co jí na tomto zjištění trvalo 39 dní a jednak si naprosto odporovala s tím, co říkala před tím. Nicméně mě uklidnila, že již do týdne bude vše vyřízené. Zavolala jsem tedy radostnou novinu do realitní kanceláře. V RK si již mysleli, že jsem se utopila při povodních a Wüstenrot zkrachoval. Sousedka byla u pana H. a uzavřela s ním pojistku.

26.9. 2002 - paní Š. již netelefonuje mně, ale panu H., abych ještě dodala vyměřovací základ zdravotního pojištění ručitele za období leden - září 2002. Můj ručitel tedy jede z Prahy do Ústí nad Orlicí, aby si jej vyzvedl... Znovu žádá nájemní smlouvu, ačkoli ji již obdržela! Zavolala jsem ji tedy a dohodli jsme se, že ji přinesu 15.10. 2002. Navíc paní Š. potají vrátila úvěrový spis panu H. z důvodu, že se změnily podmínky pro poskytování úvěru. Upozorňuji, že jsem žádala již v červenci!!! Ani pět psychoanalytiků by nebylo schopno popsat mé pocity. Začínám se vyhýbat sousedce. Přestala jsem oslavovat, piji na žal.

15.10. 2002 volám paní Š., že ji tedy přivezu tu nájemní smlouvu a vyměřovací základ a zda je to opravdu všechno, co chce. Dovídám se, že ačkoli jsme byly dohodnuté na osobním předání, zaslala již spis zpět panu H.! Mám pocit, že tady někdo brzy zemře. Sousedka čeká na schválení úvěru.

20.10. 2002 tedy jedu 150 km k panu H., abych mu předala další dokumenty

21.10. 2002 pan H. obdržel již druhou nájemní smlouvu (ověřená od notáře) a třetí kupní smlouvu (ověřená od notáře) a druhý výpis z katastru. Připadám si jako blbec.

22.10. 2002 pan H. ihned přepracované posílá zpět do centrály, protože se blížil termín úhrady kupní ceny. Bojím se zavolat Realitce. O sousedce nemluvě.

28.10.2002 ještě raději volám paní Š., zda je vše v pořádku. Ona říká, že mohu být klidná, dokonce se omluvila za neustálé zdržování. Dobře, ještě ji nechám žít.

12.11. 2002 Znovu telefonuji do kanceláře, protože Realitka začala volat mně. Nějaký zaměstnanec mi řekl, že paní Š. je nemocná, ale ochotně se nabízí, že zjistí, jak to s mým úvěrem je. Dovídám se, že ho ještě nemá paní Š. v ruce, že to teď všechno nějak dlouho trvá a že mám křičet, jestli chci, aby se něco pohnulo... To si piště, že budu křičet! Začíná mě shánět sousedka.

15.11. 2002 - Pan H. byl informován pí Š., že chybí vyměřovací základy sociálního pojištění, o kterém se do této doby vůbec nezmínila a navíc propadla platnost dalších dokladů včetně termínu úhrady závazku. Paní Š. chce výměr OSSZ, kupní smlouvu s ověřeným podpisem (upozorňuji, že jsem ji již dávno dodala), aktuální potvrzení o příjmech (já i ručitel), úředně ověřenou kopii nájemní smlouvy (také jsem dodala), prohlášení o trvání závazku nebo zakomponovat ke kupní smlouvě. Jdu k psychiatrovi nebo se něco stane… Když slyším reklamu o panu Lacinovi, propadám v hysterický smích. Sousedka prý potřebuje jiného ručitele.

A jsme znovu tam, kde jsme byli před čtyřmi měsíci!!!

Ztrácím trpělivost a volám do Wüstenrotu nadřízenému paní Š. Pan K. je celkem milý člověk, slibuje, že vše vyřeší. Mám si volat odpoledne. Odpoledne nezvedá telefon, následující týden nezvedá telefon, kolegové předávají vzkazy. Začínám vyhrožovat. Nic. Dobře, jak chcete! Zběsile hledám na internetu e-mailové adresy na vedení Wüstenrotu a posílám hromadný e-mail s popsáním mé zkušenosti a žádostí domluvení schůzky s panem K. Chci zrušit smlouvu a získat zpět své peníze – ihned! Pan K. žije! Domlouváme se na pondělí na 9 hodin ráno. Pondělí 9:30. Smlouva zrušena, peníze prý přijdou na účet do tří dnů. Uzavíráme gentlemanskou dohodu. Wüstenrot si nebude strhávat žádné poplatky, já nebudu vyžadovat úroky, náhradu za proježděný benzín, notáře, uzavření zbytečných smluv… O tři dny později přicházejí peníze na účet. Chybí asi 1500 Kč. Zuřím. Píšu panu K. výhružný e-mail. Snad mě za to nezavřou. Přichází omluva a ujištění, že pokud budu mít někdy zájem o služby jeho společnosti, mohu se na něj s důvěrou obrátit. Je to profesionál, vsadím se, že doufá, že už o mně do konce života neuslyší. Také doufám. O tři dny později přichází na můj účet zbytek peněz.

Váhám mezi zaplacením bytu v hotovosti nebo druhým pokusem u České spořitelny. Po dlouhém přemýšlení si vybírám ČS. V pátek jsem přinesla dokumenty, v pondělí bylo vše vyřízeno. Ano, mám byt v osobním vlastnictví!

Pan Lacina buď lže nebo měl štěstí, já nakonec také bytovou problematiku vyřešila. Sousedka bojuje a uvažuje, že půjde v mých šlépějích. A co Vy? Jaké jsou Vaše zkušenosti se stavebním spořením? Podělte se o své názory s ostatními.

Stalo se vám něco podobného? Stěžujte si v Lampárně, rubrice serveru Peníze.CZ určené speciálně pro vaše stížnosti a připomínky!