Co unese galský kohout

Francie už není jen sociálním státem. Je to rozbujelý stát směřující do rozpočtového pekla.
Co unese galský kohout

Francie přišla o nejvyšší rating od agentury Moody’s. Devět měsíců poté, co agentura zařadila zemi do seznamu „negativní výhled“, se hrozba stala skutečností. Nicméně samotné snížení ratingu na stupeň Aa1 ještě není tragédií. U agentury Standard & Poor’s Francie stále má kýžená tři áčka. Zrovna jako u agentury Fitch, která je mimochodem ve francouzském vlastnictví.

Skutečným neštěstím pro druhou největší evropskou ekonomiku není rating. Ten je jen nepřesným zrcadlem, které ukazuje skutečnost zkreslenou a navíc se zpožděním. Problém je francouzské hospodaření samo o sobě.

Eduard Janota, zesnulý ministr financí a někdejší dlouholetý náměstek pro přípravu rozpočtu, pronesl jednou památnou větu: nelze mít zároveň anglické daně a švédské výdaje. Jedním z problémů dnešní Evropy je fakt, že mnohde tomu tak bohužel je. Francie má daně francouzské, které obnášejí v celkovém součtu asi polovinu hrubého domácího produktu. To není málo: Británie vybírá celkem asi 40 procent HDP, podobně jako například Česká republika, Polsko nebo Estonsko.

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Právě mu vychází politicko-kritická práce s názvem Úsvit a podtitulem Kritika politického systému a návrh nové ústavy pro Českou republiku. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem správní rady české pobočky neziskové organizace Transparency International a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako ředitel pro strategii.

Skandinávské výdaje

Problémem Francie je skandinávská úroveň výdajů. Celkový objem výdajů dosáhl podle údajů OECD za roky 2008–2010 hodnoty 55,1 procenta HDP. Francie již předstihla Finsko a Švédsko. Poslední metou je Dánsko, které vydává 56,2 procenta HDP. A pokud jde o veřejné sociální výdaje, zde již Francie překonala Evropu a zbytek světa. Země, která je schopna postavit sídliště pro celou vesnici, která se přistěhuje z Rumunska, drží světový rekord v „sociálnosti“.

Francie vydává na „sociálno“ 28,4 procenta HDP proti průměru zemí OECD, který činí 19,3 procenta HDP. Rozdíl zhruba devíti procent HDP představuje luxus svého druhu – luxus, na který země nemá. Přesto Francii dominuje levice. I většina tamních pravicových politiků nebo stran hovoří a jedná tak, že by se ve většině ostatních evropských zemí zařadili jednoznačně doleva.

Nejde přitom o žádnou prastarou tradici. Nejsou historicky vzdálené doby, kdy francouzský stát byl poměrně úsporný. V roce 1980 Francie vydávala 46,1 procenta HDP. Tento objem již odpovídá slušně vyspělému sociálnímu státu. Musel by nutně stačit i dnes – a vláda by mohla mít přebytkový rozpočet. Jenže Francie již není jen obyčejným sociálním státem: jde o rozbujelý, rozhazovačný, zhoubně přerostlý stát směřující do rozpočtového pekla.

Jaký kontrast ve srovnání například s rokem 1960, kdy Francie celkově vydávala jen 34,6 procenta HDP. Bylo by to dnes nemožné a nepředstavitelné, protože pokrok je pokrok a sociální stát si žádá vyšší přerozdělování? V Austrálii nebo ve Švýcarsku je takto nízká míra státního přerozdělování skutečností – a nikdo nežehrá, že by v těchto zemích chudina umírala hladem na ulicích.

Francouzský sociální stát je historickou anomálií, která nebude mít dlouhého trvání. Tamní ekonomika není dostatečně silná, aby unesla břemeno dluhu. To dosáhlo ve druhém čtvrtletí 2012 váhy 91 procent HDP, jak udává statistický úřad INSEE. Jedním z důvodů snížení ratingu byl pokles konkurenceschopnosti kvůli rostoucím nákladům. Vskutku, pokud pohlédneme na kumulativní bilanci francouzského zahraničního obchodu, vidíme křivku podobnou dráze padajícího kamene.

Francie nemá naštěstí tradici finančně slabého státu. Její platební síla i morálka byla tradičně výborná, včetně období po prohrané válce v roce 1871, kdy nesla břemeno reparací. Na konci druhé světové války Francie nesla dluh o tíze neuvěřitelných 250 procent HDP a také jej dokázala splatit! Sice za cenu vyšší inflace ve srovnání s Německem, jemuž byly válečné dluhy prominuty, ale koncem 60. let byl francouzský dluh téměř splacen. Francouzská ekonomika od roku 1945 do první poloviny let sedmdesátých byla nesmírně úspěšná. Na veřejných financích to bylo znát.

Tehdy se ovšem začal hlásit o slovo moderní sociální stát. Válečné dluhy byly splaceny, ale začaly se hromadit dluhy spojené s bojem proti chudobě. Ukázalo se, že chudoba je nepřítelem nákladnějším, než byli nacisté, neboť není nikdy poražena. Kdykoli se podaří zvýšit životní úroveň chudých, vždy se objeví další požadavek na další nárůst komfortu. Politikové neradi říkají „ne“, pokud jde o sociální záležitosti. Lekce pro českou politiku: stav našich veřejných financí zhruba odpovídá Francii během první poloviny 90. let. Tehdejší francouzský dluh přesáhl hranici 40 procent HDP a stále rostl. Pak se blížil hranici 60 procent HDP. Nyní přesáhl 90 procent, konec nárůstu v nedohlednu. Je třeba udržet finance v rovnováze, byť za cenu omezení některých populárních výdajů. Máloco je asociálnějšího než stát ve stavu platební neschopnosti. Možná zchromlá ekonomika zhroucená pod vahou daní.

Psáno pro Lidové noviny

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

+22
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 2 komentářů

A tohle už jste četli?

Peníze jsou virtuální, dluhy neexistují? Velmi reálná sekera!

13. 8. 2012 | Aleš Tůma | 24 komentářů

Peníze jsou virtuální, dluhy neexistují? Velmi reálná sekera!

Lidský mozek zřejmě není evolučně vybaven na to, aby si představoval velká čísla. Ať už jde o vzdálenosti ve vesmíru nebo třeba astronomické státní dluhy. To, že si něco nedokážeme... celý článek

Václav Klaus: Eurokrize? Dno teprve přijde

18. 7. 2012 | Lukáš Kovanda | 15 komentářů

Václav Klaus: Eurokrize? Dno teprve přijde

Prezident České republiky Václav Klaus říká v exkluzivním rozhovoru: „To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie,... celý článek

Aleš Michl: Čína jednou Evropu naporcuje jako pekingskou kachnu

19. 5. 2012 | Ondřej Tůma | 9 komentářů

Aleš Michl: Čína jednou Evropu naporcuje jako pekingskou kachnu

Pomohl by eurozóně odchod Řecka? V čem se Česká republika podobá Španělsku? A proč by měli evropští lídři radši jezdit na chatu než do Bruselu? Exkluzivní rozhovor s ekonomem Alešem... celý článek

Očima expertů: Jak dál v eurozóně? Půjde někdo letos z kola ven?

27. 1. 2012 | Ondřej Tůma | 3 komentáře

Očima expertů: Jak dál v eurozóně? Půjde někdo letos z kola ven?

Situaci v eurozóně se stále nepodařilo příliš uklidnit. Půjde ještě letos nějaký stát z kola ven? Přečtěte si, co si o tom myslí ekonomové Tomáš Prouza a Petr Mach, podnikatel Tomio... celý článek

Očima expertů: Jsme otroci mocných bankéřů?

18. 11. 2011 | Ondřej Tůma | 9 komentářů

Očima expertů: Jsme otroci mocných bankéřů?

Chamtiví bankéři – viníci dluhové krize, jež stahuje smyčku kolem krku obyčejných lidí. Ti svůj vztek dávají najevo v ulicích. Mají bankéři opravdu vliv, jaký se jim připisuje? Ptáme... celý článek

Hledáte nové bydlení?

Berzrealitky

Vyzkoušejte náš katalog nemovitostí, při jehož tvorbě jsme se spojili s předním českým portálem Bezrealitky.

Partners Financial Services

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.