Jiří Skuhrovec: U veřejných zakázek nejde o to ušetřit, ale neudělat formální chybu

Ondřej Tůma | rubrika: Rozhovor | 11. 7. 2015 | 1 komentář
Státní instituce při hledání dodavatelů dbají především o to, aby splnili formální náležitosti. Výsledek soutěže, tedy výhodný nákup kvalitního zboží či služeb, už není tak podstatný. Jiří Skuhrovec z Centra aplikované ekonomie, který se zakázkami zabývá už pět roků, o tom ví své.
Jiří Skuhrovec: U veřejných zakázek nejde o to ušetřit, ale neudělat formální chybu

Od roku 2010 se Jiří Skuhrovec a jeho kolegové z Centra aplikované ekonomie zabývají státními zakázkami. A veřejná správa z toho nemá příliš velkou radost. Projekt zIndex totiž ukazuje, jak moc se v Česku plýtvá s penězi daňových poplatníků.

Některé instituce se ale nakonec přece jen chytily a nechávají si poradit, jak dělat zakázky přehlednější a úspornější. A jakým způsobem zveřejňovat data. Jde například o Ministerstvo financí, kde od roku 2014 Jiří Skuhrovec radil prvnímu náměstkovi Lukáši Wagenknechtovi. Ten sice po neshodách s Andrejem Babišem ve své funkci skončil, mladý doktorand z Karlovy univerzity by ale přesto rád na ministerstvu pokračoval. „Pokud budu mít dál pocit, že je moje práce smysluplná, tak zůstanu. Pan ministr mi říkal, že by byl rád, kdybych pokračoval. Uvidíme, jaký náměstek přijde na místo Lukáše Wagenknechta a jaká bude ochota dál zprůhledňovat státní správu,“ vysvětluje Jiří Skuhrovec. V oblasti veřejných zakázek ho každopádně čeká spousta práce, předraženými smlouvami a podivnými dodavateli se to totiž ve státní správě přímo hemží.


Jiří Skuhrovec

Jiří Skuhrovec

Vystudoval ekonomii a informatiku, živí ho práce s daty. V rámci neziskového Centra aplikované ekonomie a firmy Datlab vede tým, který sbírá a analyzuje informace o veřejných zakázkách, evropských dotacích, insolvencích a dalších radostných věcech. Vyvíjí projekty VšechnyZakázky.cz, PolitickéFinance.cz a VášMajetek.cz, píše protikorupčně orientované analýzy s přesahem do seriózního ekonomického výzkumu na domovské FSV UK. Radí Ministerstvu financí jak zveřejňovat otevřená data. Zasedá v různých komisích (od NERVu po Rekonstrukci státu), a sem tam zajde na pivo s lidmi, co se živí nějakou skutečnou prací.

Z výsledků vašeho zIndexu, který sleduje praxi zadavatelů veřejných zakázek, plyne, že zadavatelům nejde tolik o to, aby vysoutěžili dobré zboží či službu za dobrou cenu, ale v první řadě o to, aby bezpečně splnili formální kritéria a byli z obliga. Dá se s tím něco dělat, když už to tak funguje dlouhá léta?

Určitě dá. Naše státní správa se s tím sice potýká dlouhodobě, ale trend výrazně zesílil po roce 2010, kdy Evropská komise zavelela auditorům, aby při posuzování veřejných zakázek přitvrdili. Zároveň se začaly některé rozumné postupy démonizovat. Spousta zadavatelů proto spustila obranný reflex. Najednou se začala ještě víc řešit formální stránka věci a hospodárné nakládání s prostředky se úplně odsunulo na vedlejší kolej.

Jak se to projevuje v praxi?

Vede to třeba k absurdnímu stavu, kdy se tady všechno soutěží jenom podle ceny. Zatímco u nás se tak rozhoduje osmdesát pět procent zakázek, na Západě je to jenom patnáct až dvacet procent. Je například naprostý nesmysl rozhodovat o IT zakázkách jen na základě ceny. Přesto se to u nás běžně dělá. My podle podobných věcí zadavatele porovnáváme v hodnocení zIndex, snažíme se je tak trochu vychovávat.

Úřadům vytýkáte také to, že množství zakázek přidělují bez vypsání tendru. Proč je to podle vás tak častý jev?

Když právník vidí, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady, aby bylo možné vypsat řízení bez uveřejnění, volí logicky pohodlnější řešení a zakázku zadá z ruky. Už se ale nezabývá tím, že se nejedná o cestu nejefektivnější. Otevřená soutěž by mohla být výhodnější, ale je pracnější a nejistější. Problém je ale taky v auditorech, kterým to vůbec nevadí.

Jak to?

Auditoři se potřebují naučit přemýšlet o zakázkách jinak, míň bazírovat na formalitách a víc sledovat věcnou podstatu. Dnes vám například těžko zpochybní, zda je dobrý nápad každoročně zadávat datové schránky České poště bez vypsání výběrového řízení. Nebudou chtít hodnotit, jestli je Česká pošta opravdu ten nejlepší dodavatel a jestli by náhodou nemělo ekonomicky smysl celý projekt přesoutěžit.

„Datové schránky stojí zhruba čtyři sta milionů korun ročně. Za trochu chytřejší e-mail. Postavit celý systém znovu by bylo levnější než tříletá údržba stávajícího.“

Vyplatilo by se to?

Jsem přesvědčený, že ano. Teď nás datové schránky stojí zhruba čtyři sta milionů korun ročně. Za trochu chytřejší e-mail. Postavit celý systém znovu by podle mě bylo levnější než tříletá údržba stávajícího. Najděte ale auditora, který přijde na Ministerstvo vnitra a řekne jim, že postupují v rozporu se zákonem, protože to jde udělat mnohem hospodárněji. Něco takového se asi jen tak nestane.

Opravdu to nejde změnit?

Snad by mohl pomoci zákon o finanční kontrole, pokud tedy někdy projde vládou a Sněmovnou. Pak by se nad změnou dodavatele muselo ministerstvo pravidelně alespoň zamýšlet. Museli by vyhodnotit alternativní varianty a vybrat nejvhodnější. Pod vybranou variantou by pak musel být podepsaný konkrétní úředník, který by za rozhodnutí zodpovídal. Když bude tenhle mechanismus nastaven, pak se může vést rozumná debata, jestli bylo rozhodování úředníka dostatečně fundované, jestli si vyžádal a nechal vypracovat smysluplné podklady, nebo jestli jen střílel od boku a svoji práci neodvedl dobře.

Teď to ale funguje tak, že v útrobách ministerstva vznikne poptávka, že se musí prodloužit správa datových schránek o další období, a automaticky se to přiklepne České poště. Zvolí se nejjednodušší cesta, nikdo se ani nezamyslí nad tím, jestli je správná.

Propojeno!

David Ondráčka

Peníze z veřejných zakázek končí neznámo kde. Tedy – pokud se nesmíříme s tím, že nám jako bližší určení stačí jméno toho nebo onoho daňového ráje. Proč s tím politici nic neudělají? Možná jim jistá neprůhlednost taky vyhovuje. S šéfem české Transparency International o financování politických stran a jejich kampaní i o daňových rájích a veřejných penězích.

A myslíte, že zadavatelé nějak svoje chování změní, když na ně ukážete prstem?

Všichni ne, někteří ano. Projekt hodnocení zadavatelů jsme startovali relativně v tichosti, ale stejně se na nás už obrátilo dost zadavatelů, se kterými jsem strávil při vypořádávání připomínek dlouhé hodiny na telefonu nebo na osobních schůzkách. Nemyslete si, že je nezajímá zpětná vazba na jejich práci a srovnání s dalšími úřady. Naopak, někteří jsou docela soutěživí, což se snažíme podnítit.

Tím samozřejmě netvrdím, že s většinou našich závěrů souhlasí. Ti rozumnější se ale z našich výtek mají snahu poučit. Třeba Ministerstvo životního prostředí, Česká technologická agentura nebo Ministerstvo zemědělství s námi jednotlivé chyby prošly a řadu z nich přiznaly. A co šlo, rovnou opravily. Kladnou odezvu jsme měli i u ministra financí Andreje Babiše, který se hodně zajímal o to, jak vypadají zakázky ministerstva za dobu, co je ve funkci, a jak vypadají zakázky jeho podřízených organizací, jako jsou třeba celníci nebo finanční správa.

Hodláte jednotlivým šéfům rezortů zpětně připomenout jejich nezdary?

Určitě ano. Ale dnes spíš nastavujeme zrcadlo jejich úřadům. Mezi lety 2012 až 2014 se vystřídaly tři vlády, takže je těžké přiřazovat výsledky konkrétním lidem a stranám. Něco jiného to snad už bude v příštích letech, kdy bude možné jednotlivým ministrům jasně ukázat hodnocení zakázek, ke kterým došlo během jejich vlády. Letos na podzim hodláme obdobně hodnotit kraje, tam už bude vypovídací hodnota dobrá.

„Veřejné zakázky jsou doména právníků. Drtivá většina z nich vůbec neřeší, aby se něco vysoutěžilo za rozumné peníze. Jde jim jen o to, aby neudělali faktickou chybu a neskončili u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebo v titulcích novin.“

Přesto, které rezorty z vašeho hodnocení veřejných zakázek z let 2012 až 2014 vyšly nejhůř?

Nejhůř dopadly rezorty obrany, zdravotnictví a právě i financí.

Kde to nejvíc skřípalo v případě zakázek spadajících pod rezort financí?

Nakupují množství předražených IT systémů a jsou navíc navázáni na úzkou skupinu dodavatelů, jako je třeba IBM, se kterými mají nevýhodné smlouvy. Problém je navíc v tom, že spousta zakázek se přidělí bez vypsané soutěže.

Na jaké neobvyklé zakázky jste ještě narazili?

Například Vězeňská služba České republiky tvrdí, že nákupy jídla pro vězně nemůže zajišťovat ve veřejné soutěži.

Proč?

My už jsme to s nimi řešili v roce 2011, ale pořád se na tom nic nezměnilo. Tvrdí, že jídlo musí být čerstvé, takže veřejnou zakázku prý nejde vypsat.

Třeba si všechno vypěstují sami na políčku ve věznici…

Vy se smějete, ale už tehdy to bylo nějakých čtyři sta milionů korun ročně. To rozhodně není málo.

Jaké další instituce nedopadly ve vašem hodnocení dobře?

Jako jeden z nejhorších zadavatelů nám vyšel Státní fond dopravní infrastruktury. A to z jednoho prostého důvodu. Má pár malých zakázek, které jsou celkem bez problému. Pak je tam ale jedna gigantická na distribuci dálničních kuponů, kterou dostala shodou okolností bez soutěže Česká pošta. Je důležité zmínit, že hodnotíme, jak moc se zadavatel zakázky odchýlil od dobré praxe. Ten k tomu ale může mít nějaký pádný důvod. Musíme se tedy dívat do detailů a dát zadavateli možnost vysvětlit, proč se problematickou zakázku rozhodl řešit daným způsobem. Státní fond dopravní infrastruktury se v tomto případě hájil tím, že zakázku sice zkoušel vypsat, ale nikdo se prý nepřihlásil. Mně přijde divné, že by tady nebyla firma, která by za čtyři sta milionů korun nedokázala najmout řidiče a distribuovat po republice dálniční kupony. Paradoxní je, že ve finále tuhle zakázku Česká pošta nevyřizuje sama, ale prostřednictvím externích firem. Zakázku přitom mohl rozdělit už původní zadavatel, třeba po krajích. Mohlo se o ni soutěžit, mohlo to vyjít podstatně levněji.

Anketa

Bude ve veřejných zakázkách líp?

Je podle vás u státních úředníků větší problém v korupci, nebo spíš v žalostné efektivitě?

Jednoznačně v efektivitě. Veřejné zakázky jsou v Česku doména právníků. Drtivá většina z nich vůbec neřeší, aby se něco vysoutěžilo za rozumné peníze. Jde jim jen o to, aby neudělali faktickou chybu a neskončili u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebo v titulcích novin. Podle toho pak výběrová řízení vypadají.

Co se týče korupce, tak ta se špatně měří, takže tam může člověk jen velmi zhruba odhadovat. Můj osobní dojem je ale takový, že zkorumpovaných zakázek je v posledních letech sice méně, jsou ale větší.

Čím to je?

Malou korupci se daří potlačovat tím, že se potenciální korupčníci chytají na formální chyby a nezvládnou celou zakázku ani správně „zprocesovat“. Ale ve chvíli, kdy mají peníze na dobré právníky a znalost toho, jak systém funguje a jak ho obcházet, dokážou udělat zakázku formálně křišťálově čistě. Auditor pak zřejmě nebude mít žádné výhrady. Negativní roli hraje taky chybějící zákon o finanční kontrole. Naprosto se tím totiž rozptyluje osobní zodpovědnost uvnitř instituce, která zakázku vypisuje. Proti tomu se hrozně špatně bojuje.

Fakt je ale i to, že spousta korupčníků postupem času přesídlila mimo veřejné zakázky, které jsou už přeci jen pod větší kontrolou. Dnes je mnohem větší terno dělat šedivý byznys v insolvencích, ve zdravotnictví nebo ve vědě a výzkumu, kde je v tuhle chvíli regulace a kontrola veřejnosti podstatně menší.

Pokračování: Já a Babišův muž? Podívejte na naše výsledky


Úvodní foto: Tomáš Krist / MAFRA / Profimedia

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+18
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 1 komentářů

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Jiří Skuhrovec: Já a Babišův muž? Podívejte se na naše výsledky

18. 7. 2015 | Ondřej Tůma | 1 komentář

Jiří Skuhrovec: Já a Babišův muž? Podívejte se na naše výsledky

Jiří Skuhrovec věří v otevřená data. V to, že dobrá práce s transparentními informacemi pomůže zefektivnit státní správu a šetřit peníze z rozpočtu. Pracuje jako poradce na Ministerstvu... celý článek

Musí to bejt něčí známej aneb Proč nezávidím úředníkům

13. 3. 2015 | Michal Kašpárek | 5 komentářů

Musí to bejt něčí známej aneb Proč nezávidím úředníkům

Pár postřehů člověka, kterého těsně minul kalich „teplého místa“.

Očima expertů: Sto miliard minus. Dělá vláda s rozpočtem dobře?

19. 12. 2014 | Ondřej Tůma | 7 komentářů

Očima expertů: Sto miliard minus. Dělá vláda s rozpočtem dobře?

Stát má v plánu v roce 2015 hospodařit se stamiliardovým schodkem. Není to zbytečně moc? A míří peníze opravdu tam, kde jsou potřeba? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta a Lukáše... celý článek

Richard Kaucký: Elektronizace státní správy? Nevyužíváme potenciál, který tu je

19. 4. 2014 | Ondřej Tůma | 1 komentář

Richard Kaucký: Elektronizace státní správy? Nevyužíváme potenciál, který tu je

„Pokud zavádím další a další technologie jen proto, že je to momentálně v módě, pak to téměř jistě nepovede k úspěchu. Informační technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán,“ varuje... celý článek

David Ondráčka: Veřejné peníze už nesmí utíkat do daňových rájů

10. 2. 2014 | Ondřej Tůma | 9 komentářů

David Ondráčka: Veřejné peníze už nesmí utíkat do daňových rájů

Peníze z veřejných zakázek končí neznámo kde. Tedy – pokud se nesmíříme s tím, že nám jako bližší určení stačí jméno toho nebo onoho daňového ráje. Proč s tím politici nic neudělají?... celý článek

Partners Financial Services