Zvykli jsme si na titulky o úsporných opatřeních a zvyšování daní, jejichž cílem je dodržet plánovaný schodek státního rozpočtu. Zvýšením DPH o jeden procentní bod získá rozpočet zhruba 20 miliard korun navíc. Zvýšení daně z příjmu pro bohaté – pouhé 4,5 miliardy korun. Bohužel pro nás všechny nikdo nemluví časované bombě, která pod státním rozpočtem tiká: o chybách při čerpání peněz z fondů Evropské unie. A nejde jen o to, že letos nevyčerpáme to, co bychom mohli vyčerpat, ale hlavně o to, že ze státního rozpočtu ministerstva vyplácejí peníze, které Evropská komise buď již odmítla proplatit, nebo je proplatit pravděpodobně odmítne v budoucnu.
Částka peněz proplacených ministerstvy ze státního rozpočtu, která by nemusela být z Unie refundována, může dosáhnout řádově stovek miliard korun. Pak by ve státním rozpočtu zela díra, kterou ani taková opatření vlády, která navrhuje v současnosti, nezalepí. Zatím není nic ztraceno, jelikož je možné pomocí přesunů v rámci operačních programů ve směru k těm „efektivním“ zajistit vyšší pravděpodobnost proplacení peněz Evropskou komisí. Je však třeba jednat rychle.
Peníze nejdou z evropských fondů přímo, ale formou refundace
Celý proces čerpání z evropských fondů vypadá tak, že po podání žádosti o čerpání peněz, jejím schválení (rozhodnutí nebo smlouva o poskytnutí dotace) a realizaci vlastního projektu proplácí peníze realizátorovi ministerstvo, které je za daný operační program zodpovědné. Peníze ministerstvu refunduje ministerstvo financí a to je pak souhrnně požaduje od Evropské komise. Ta samozřejmě zkoumá, zda byly peníze vynaloženy v souladu s pravidly pro operační programy, a buď peníze proplatí, nebo to odmítne. Pokud dojde k zamítnutí, tak jsou peníze de facto ze státního rozpočtu ztracené – realizátor je vracet nemusí a Evropská komise je neproplatí.
Celkově je k rozdělení prostřednictvím jednotlivých operačních programů pro roky 2007 až 2013 alokovaná (přidělená) částka ve výši 779 miliard korun. Doposud podané žádosti jsou na 1203 miliard korun (154 procent oproti alokaci). Schválené ze strany ministerstev byly zatím projekty v celkové výši 572 miliard korun (73 procent alokace) a proplaceno příjemcům bylo 321 miliard (41 procent alokace). Částka skutečně proplacená z evropských fondů (schválená Evropskou komisí) je ale jen 139 miliard korun (18 procent alokace). To, že zatím byla z prostředků pro roky 2007 až 2013 refundována z Evropské komise jen necelá pětina z alokovaných prostředků je alarmující, i přesto, že se peníze samozřejmě proplácejí s časovým zpožděním.
Jaký podíl na tomto stavu mají jednotlivé operační programy, potažmo jednotlivá ministerstva?
Nejmenší šance na vyčerpání prostředků jsou u životního prostředí a vzdělávání
Které operační programy (bez regionálních) jsou nejméně pokryté smlouvami s žadateli, tedy v rámci kterých programů je buď málo dobrých projektů, nebo existují problémy s jejich zpracováním? Jsou jimi operační program (dále jen OP) Životní prostředí v gesci ministerstva životního prostředí (pokryto 28,6 procenta), OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost v gesci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (68,5 procenta), OP Praha – Adaptabilita v gesci Magistrátu hlavního města Prahy (70,5 procenta), OP Technická pomoc (71,3 procenta) a OP Integrovaný operační program (72,9 procenta) v gesci ministerstva pro místní rozvoj. Operační program Životní prostředí se navíc významně podílí na celkové alokaci prostředků, a to 18,5 procenty (druhý největší podíl po OP Doprava).
Nejvíc je pokrytý zmíněný OP Doprava v gesci ministerstva dopravy (99,3 procenta), ale právě u tohoto operačního programu se vyskytují problémy s proplácením peněz. Potenciálně tedy jde o jedno z největších rizik neplánovaného zvýšení schodku státního rozpočtu. Podíl tohoto programu – nejrozsáhlejšího ze všech – na alokaci celkových prostředků z evropských zdrojů je 21,8 procenta.
Bez kontroly
Pokud se podíváme na situaci z hlediska proplacení peněz žadatelům od řídících orgánů operačního programu (tj. od ministerstev a dalších institucí), tak je vzhledem k celkové alokaci prostředků nejvíc proplaceno u OP Doprava (70,7 procenta z celkové alokace), OP Praha – Adaptabilita (60,1 procenta) a OP Praha – Konkurenceschopnost (59,9 procenta). Dál je relativně vysoká proplacenost regionálních operačních programů (38 až 59 procent). U některých regionálních programů však byly peníze použité netransparentně (problém s proplácením obecně často souvisí s užitím peněz na jiné účely, než jsou v rámci daného programu povolené) a hrozí, že je Evropská komise neproplatí. Programy na celostátní úrovni mají transparentnější kritéria, a proto u nich tyto problémy nevznikají.
Celkový systém operačních programů je v Česku zbytečně složitý. Programů je mnoho, šestadvacet. Srovnatelné státy si vystačí s několika málo nebo dokonce s jedním programem s jasnými kritérii.
Navíc v Česku neexistuje kontrolní orgán, který by kontroloval schvalování a vyplácení peněz jednotlivými ministerstvy. Jeho absenci Česku nedávno vytkla Evropská komise – a pozastavila proplácení peněz do června letošního roku, s tím, že se kontrolní orgán musí zřídit. Ministerstvo financí na něm tedy pracuje.
Co je doma, to se počítá...
A teď se dostáváme k tomu hlavnímu. Kolik peněz Evropská komise skutečně proplatila, tedy jaký je stav tzv. certifikovaných finančních prostředků vzhledem k celkové alokaci. Ten stav je tristní...
Jeden z úspěšných programů, kde dokonce existuje přebytek žádostí nad možnostmi danými alokovanými prostředky, je OP Podnikání a inovace. Na necelých 100 miliard korun alokovaných v rámci programu byly podány žádosti v objemu přes 200 miliard korun, tj. více než dvojnásobný objem. Nejčastěji se žádosti týkaly inovací (25 miliard Kč) a Eko-energie (18,5 miliardy Kč).
Co dělat? Podpořit úspěšné programy na úkor neúspěšných
Rozumná a možná strategie je přesunout peníze z programů, kde se o ně nikdo nehlásí, případně z těch, kde by nemusely být proplacené, do programů úspěšných. V rámci těch neúspěšných se peníze buď vůbec nevyčerpají, nebo jich značná část nemusí být Evropskou komisí proplacena. Jen u operačního programu Doprava by mohlo v nejhorším scénáři jít až o 100 miliard korun, pokud by se proplatily projekty do celkové alokace a nebyly pak Evropskou komisí certifikovány (celková alokace OP Doprava je zhruba 170 miliard korun, Evropská komise dosud potvrdila proplacení 28 miliard korun).
V jiných státech už takové přesuny mezi operačními programy v minulosti proběhly. Pokud bychom o to usilovali také musí přesun nejprve schválit vláda a pak je třeba změnu vyjednat v Bruselu. A usilovat bychom asi měli: pokud porovnáme zmíněných 100 miliard s prostředky získanými do rozpočtu prostřednictvím zvýšené DPH (20 miliard) nebo daně pro bohaté (4,5 miliardy), je na první pohled jasné, kam se jazýček vah vychýlí.
Času však není nazbyt. Blíží se prázdniny, to se v Bruselu nepracuje, a pak už zbudou jen čtyři měsíce do konce roku, do kterého je třeba všechny změny domluvit, nechat schválit a zrealizovat. Ale je to zřejmě jediná cesta, jak zabránit další díře do státních financí, a tedy i do našich kapes.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 4. 2012 7:28, Jan
Z toho vyplývá jedno. Dotace jsou čiré zlo.
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.