Den matek: Kdy bude svátek v roce 2025 a kde se vlastně vzal
20. 4. 2025 | Gabriel Pleska

Svátek matek je svátek pohyblivý, takže každý rok připadne na jiný den. Přečtěte si, kdy se slaví jinde ve světě a kdo a kdy ho vlastně přinesl do Česka.
Tomu odpovídalo i zjištění politiků, kteří sice přiklusali na pomoc poškozeným, ale stejně tak rychle zase odtáhli domů, když zjistili, že bitva proběhla už dávno předtím, než začalo být zajímavé předstírat zájem.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu vzbudilo nejprve nebývalou kritiku. A já nikdy nepatřil mezi ty, kteří by tvrdili, že pravomocná rozhodnutí soudu nelze kritizovat a musí se mlčky respektovat. Pravda, respektovat jej musíme, ale i pravomocné rozhodnutí soudu může být chybné a pak si zaslouží kritiku. A to i klidně ze strany politiků. Ostatně nespokojenost lidí s chybující a nespravedlivou justicí padne na hlavy politiků, nikoliv soudců.
Společnost H-System v devadesátých letech slibovala výstavbu levných bytových domů v několika obcích nedaleko Prahy. Naprostá většina jejích klientů – zhruba tisícovka – se jich nikdy nedočkala, firma zkrachovala a v roce 1998 přešla do konkurzu. Zbyly po ní stavební pozemky, rozestavěné domy a dluhy.
Skoro šedesát rodin se potom rozhodlo některé domy v Horoměřicích dostavět na vlastní náklady. Háček je v tom, že pozemky ani rozestavěné domy jim nepatřily. Byly stále v majetku zkrachovalé firmy, respektive byly součástí konkurzní podstaty.
Výstavbu rodinám sdruženým do družstva Svatopluk dovolil v roce 1999 tehdejší správce konkurzní podstaty, věřitelský výbor souhlasil s prodejem dotčených pozemků a hrubých staveb – jenže aby tohle všechno proběhlo, byl potřeba ještě souhlas konkurzního soudu. A soud souhlas neudělil, naopak zakázal s majetkem hýbat a konkurzního správce odvolal.
Nový konkurzní správce už v roce 2000 vyzval Svatopluk, ať dál nestaví a domy vyklidí. V témže roce rovněž o vyklizení podal žalobu k soudu. Konečný verdikt přišel až letos v létě.
Většinu majetku někdejšího H-Systemu už správce konkurzní podstaty rozprodal, aby mohl z výtěžků uspokojovat její věřitele (tedy i členy družstva Svatopluk), majetek, který ještě není rozprodaný, zahrnuje mimo jiné právě dostavěné domy v Horoměřicích.
V tomto případě ale myslím, že je rozhodnutí soudu správné. Navíc je i přesvědčivě a citlivě odůvodněné. Nejvyšší soud tušil, co jeho rozhodnutí spustí, a byl připraven. To se pak pozitivně projevilo v tom, jak rozhodnutí zpracovali novináři. Jako právník musím uznat, že média obstála. Nejvyšší soud hledal aspoň nějakou a co nejširší spravedlnost v hromadě nespravedlností. Jeho rozhodnutí totiž nebylo jen o právech klientů, co si domky dostavěli, ale i o právech těch, co tak neučinili a kterých je většina. Na to média od počátku upozorňovala a přinášela objektivní pohled, a to i přesto, že příběhy klientů, co si domky dostavěli, jsou esencí zmaru a bylo by tolik snadné dělat reportáže plné jednostranných háelpéček – hlubokých lidských příběhů.
Že klienti neměli právo dostavět si domy, se vědělo už dávno. Že jim domy nepatří, o tom bylo rozhodnuto před desíti lety. Rozhodnutí o jejich vystěhování tak bylo jen logickým vyústěním celého sporu. A jen pro pořádek. Vystěhování klientů se konkurzní správce Josef Monsport domáhal, kvůli tomu, aby mohl zpeněžit konkurzní podstatu, tedy prodat předmětné domy. Jejich cenu by ale „ilegální obyvatelé“ snižovali. A to pochopitelně není v zájmu věřitelů, mezi které by se pak rozdělovalo méně peněz. Správce ani neměl jinou možnost než postupovat, jak postupoval.
Můžu plně chápat pohnutky, které vedly lidi k tomu, že si domky sami dostavěli. I snad se umím vžít do jejich přesvědčení a naivního očekávání, že pak je snad nebude moci nikdo vystěhovat a že se to už tak nějak uhraje, aby to dopadlo dobře, a že po 20 letech přece nemůžou přijít o střechu nad hlavou. Jenže právo a spravedlnost je složitější. Domky postavili na cizím, nejsou jejich, a obývají je tedy neprávem. Pochopitelně do nich investovali peníze a zhodnotili předmětné pozemky a rozestavěné stavby. Za to jim má náležet kompenzace v podobě nároku na bezdůvodné obohacení od vlastníka. Na to zákony taky máme.
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje Českou modernu a vede nejúspěšnější aukční dům v Česku. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už po 150 let sbírá umění? A jak to, že ani nejmladší generace nemá důvod se vzepřít a sází na tenhle byznys?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Ostatně taková možnost byla i na stole. Dotčené rodiny mohly bydlení (ano, to které si samy postavily) odkoupit průměrně za 2,5 milionu korun. Následně by jim správce vyplatil zhodnocení nemovitosti. Zhodnocení by pochopitelně nedosáhlo kupní ceny, ale to plyne už z prostého faktu, že nedostavěli svůj majetek, ale cizí. Na tom nic nemění, že i oni jsou mezi podvedenými klienty. To jim nedává právo zabrat si majetek zkrachovalého H-Systemu na úkor jiných, tedy ostatních podvedených.
Dnešní optikou se znalostí cen nemovitostí se pochopitelně jeví rozhodnutí nabídku odmítnout jako chybné, ale po bitvě každý generál. Problém je ten, že od počátku byly jejich vyhlídky na to, že by jim zabrání a dostavění cizího majetku prošlo, víc než pochybné. Část klientů H-Systemu se prostě rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou a nemohlo to dopadnout dobře. Nedopadá to nikdy dobře.
Ačkoliv Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy klienti nemůžou být hned vystěhováni (což ale správce ani nezamýšlel udělat), neznamená to, že nakonec nebude rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzeno. A kdyby snad bylo i zrušeno, nic se nezmění na tom, že jsou dané domy obývány neprávem a otázka vystěhování se jen odsune. Bez odkoupení domků či hrazení nájmu půjde situaci vyřešit už jen těžko.
Na celé kauze je nejhrozivější to, jak dlouho trvá. Pro všechny to musí být neskutečně ubíjející. Jak ukazuje třeba kauza Rath, naše justice má problém. Ten ale ani tak neplyne z nějakých pochybení soudců, ale z nekvalitních procesních předpisů, které nevedou k efektivnímu a rychlému rozhodování. Někdo by mohl namítat, že rychlá spravedlnost povede ke špatné spravedlnosti, ale to je jen projev pesimismu a nedostatku ambicí. Naopak spravedlnost, co přijde pozdě, přestává být uspokojující spravedlností.
V kauze H-System tak už nebude vítězů. Za ty můžeme považovat jen amnestované stíhané tuneláře H-Systemu, kteří nestihli být pravomocně odsouzeni. Pokud se pak někdo podvedeným klientům vysmál, nebyla to justice, ale politici, konkrétně Klaus a Nečas, kteří amnestii umožnili. Amnestovat trestně stíhané podvodníky s argumentem, že je třeba udělat tlustou čáru a že jejich stíhání trvá dlouho, když to je víc než osm let, je výsměchem do tváře poškozených, kteří tehdy za sebou měli 15 let sporů. A od té doby do dneška uplynulo dalších pět roků.
Pokud tedy někdo neobstál, tak to byli politici. Zákony i amnestie jsou jejich dílem. Pokud musí soudci pracovat s vadným materiálem, nelze čekat zázraky. Příště si tak můžeme povědět o vadném Rathovi.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 8. 2018 8:26, PD
Problém je v tom, že věc neměl rozhodovat JUDr. Zdeněk Krčmář ze senátu 29, ale senát 26! Stačí se podívat na rozvrh práce Nejvyššího soudu z doby, kdy tam dorazilo dovolání JUDr. Monsporta. Vyklizování nemovitostí řeší vždy senát 26 a protože pro vyklizování nemovitostí není speciální právní úprava v konkursním zákoně, tak nejde o incidenční spor, který by měl řešit specializovaný senát 29. Jde prostě o běžný spor, který měl rozhodovat senát 26.
A judikatura senátu 26 týkající se vyklizování nemovitostí "neoprávněnými" osobami v případě úpadku vlastníka nemovitosti je také velmi zajímavá, protože v celé řadě případů odmítl senát 26 vyklidit "neoprávněné" osoby.
Ústavní soud to jistě rozhodne správně a pochybuji o tom, že by potvrdil rozhodnutí JUDr. Krčmáře jako správné. Předpokládám, že jedním z argumentů bude porušení práva na spravedlivý proces, protože přidělení do senátu 29 bylo v rozporu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu (říjen 2015).
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
29. 8. 2018 10:33, KAB
Tuneláři nevyhráli díky amnestii (byť já bych ji takto nevyhlásil), ale díky tomu, že soudy nebyly schopny vynést pravomocné rozsudky nad tuneláři déle než 10 let - jednoznačně je to chyba soudců, kteří rozhodovali, respektive tedy nerozhodovali.
Takže to neházejte na amnestii - ta přišla v době, kdy už pachatelé měli několik let sedět v kriminále a žádná amnestie by se na ně nevztahovala (když už tedy používáte slovo amnestie, ve skutečnosti šlo o abolici, ale dnes už od novináře neočekávám, že rozumí tomu co píše, když ho může dělat každý i bez vzdělání a všeobecného rozhledu).
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.