Zdroj: Shutterstock
Na začátku dubna schválila vláda v demisi přípravu zákona, který by v Česku umožnil podávat hromadné žaloby. Ministerstvo spravedlnosti v návrhu věcného záměru zákona tvrdí, že lidem nebo podnikatelům se v Česku při menší škodě často nevyplatí kvůli nákladům na soudní řízení podávat žalobu. Svých nároků se nedomůžou a viník zůstává bez trestu. „Řešení, které se nabízí a které se postupně rozšiřuje po celé Evropě, je institut hromadné žaloby čili možnost, aby někdo vytvořil tzv. skupinu stejně postižených osob a jménem celé skupiny se domáhal náhrady vzniklé škody nebo vydání bezdůvodného obohacení,“ prohlásil na tiskové konferenci vlády ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
Co jste proti telefonnímu operátorovi? Pojišťovně? Automobilce? Nic! Stará moudrost ale praví, že stokrát nic umořilo osla. A jiná, že v jednotě je síla. Od zavedení možnosti hromadně žalovat si Ministerstvo spravedlnosti slibuje, že spotřebitelům usnadní a zlevní domáhat se svých práv. Vedlejší efekt pak může být úspora času soudců: místo mnoha sporů můžou řešit jediný.
Vášnivé debaty se vedou především o tom, jak by mělo probíhat zapojení účastníků do hromadné žaloby. Ministerstvo spravedlnosti zatím navrhuje takzvaný opt-out model. To v praxi znamená, že se rozsudek týká všech potenciálně poškozených, tedy i těch, kteří se ve sporu aktivně neangažovali. Kritici ale namítají, že takový přístup je v českém i evropském kontextu cizorodý. „Návrh Ministerstva spravedlnosti v podstatě ignoruje existující doporučení Evropské komise o hromadných žalobách a s největší pravděpodobností jde i proti duchu nyní připravované evropské směrnice na toto téma,“ říká hlavní právník České bankovní asociace Filip Hanzlík. Tato směrnice prý jednoznačně upřednostňuje hromadné žaloby založené na principu‚opt-in. To znamená, že výsledky soudního sporu se týkají jen těch poškozených, kteří se za svá práva budou aspoň minimálně brát a k žalobě se připojí.
Co si o hromadných žalobách myslí odborníci? Bylo by dobře moct je v Česku podávat? Co by to přineslo dobrého a co špatného? Měly by být spíš opt-out, tedy pro všechny poškozené, nebo opt-in, tedy pro poškozené aktivní?
předseda TOP 09, bývalý ministr spravedlnosti
Jde o zajímavý institut, ale jak se říká, ďábel se skrývá v detailu. Bohužel věcný záměr ministerstvo spravedlnosti náležitě neprodiskutovalo s odbornou veřejností. Nekoresponduje ani s doporučením Evropské komise pro oblast spotřebitelského práva. Institut hromadných žalob může pomoci poškozeným občanům domoci se svých práv a zároveň může postihnout subjekty, které se ve velkém počtu obohatily nebo získaly jinou výhodu. Pro české právní prostředí se jeví jako vhodnější opt-in princip pro zapojení poškozených, který předpokládá jejich aktivní souhlas. Jako opoziční strana vyčkáme na konkrétní podobu paragrafového znění zákona a poté se k němu detailně vyjádříme.
vedoucí právního oddělení dTest
Institut hromadných žalob je jednoznačně přínosný. Umožní spotřebitelům vymáhat některé drobné nároky, které by jinak nechali být, což může být velmi dobré z hlediska vymahatelnosti práva. Vezměme si například situaci, kdy by nějaká velká společnost způsobila řádově stovkám spotřebitelů škodu ve výši tisíc korun. Zřejmě by se zřejmě našlo velmi málo těch, kteří by se individuálně obrátili na soud a svůj nárok vymáhali. Pokud by se však mohli spojit a postupovat jednotně, časové i finanční náklady by se mezi ně rozdělily a větší by byl také tlak na společnost. Žaloba na plnění v řádu stovek tisíc či milionů korun je něco jiného než několik stovek či tisíců žalob na plnění ve výši tisícikoruny. Navíc by jednotlivě šlo o takzvané bagatelní spory, v nichž by nebylo přípustné ani odvolání.
Pro spotřebitele je přínosnější, aby základním principem pro zapojení poškozených byl „opt-out“. Automaticky by se tak účastníky řízení stali i ti, kteří se aktivně k žalobě nepřidali, což ještě zvýší tlak na společnost, která se dopustí protiprávního jednání.
advokát, bývalý ministr spravedlnosti
Dříve než se uzákoní průlomový procesní institut, je nutné zjistit, zda je nezbytný a jak zasáhne do základních principů civilního sporného procesu a jejich ústavní ochrany. To, že je něco občas praktické, nota bene jen pro jednu stranu sporu, důvodem není.
Neoslovují mne ani „spotřebitelské“ argumenty, založené na údajné nerovnosti mezi bohatou firmou s finančním a právním potenciálem a bezbranným spotřebitelem. Jednak to často neplatí, jednak se i dnes může spotřebitel spojit s ostatními v počtu desetitisíců; takový spor u Městského soudu v Praze před pár lety proběhl a jeho organizace na straně žalobců byla zhruba stejně složitá, jako by byla organizace hromadné žaloby v podobě, o které se nyní diskutuje. V této anketě není prostor na detailní právní otázky vztahu hromadné žaloby ke stávajícímu procesu. Když už uvažovat dále, pak – podle mne – o hromadné žalobě na principu opt-in a s plným zachováním volby každého žalobce. Omylem by byla konstrukce hromadné žaloby jako ryze spotřebitelského bypassu normálního procesu. Pro každého z nás platí vigilantibus iura scripta sunt, a to i v případě, že jsme spotřebiteli.
advokát
Hromadné žaloby potřebujeme jako sůl. V Česku totiž nefunguje skutečná konkurence. Stačí si vzít, že MONETA Money Bank byla nakonec loni soudem pravomocně usvědčena, že klientům neoprávněně zvyšovala poplatky, a musí vracet peníze. Správně by toho měla využít konkurence. To samé vidíme v kauze dieselgate nebo klamavého RPSN. Korporace ale nechávají své konkurenty páchat podvody a drží s nimi basu, aby zas oni neupozornili na jejich prohřešky. Pokud tedy selhává konkurence, musí dostat efektivní nástroj spotřebitelé.
Pokud má jít o nástroj opravdu efektivní, musí být zvolen režim opt-out. Jinak hrozá, že řízení o hromadných žalobách bude jen přehlídka průtahů. V kauze klamavého RPSN, kde hovoříme o újmě spotřebitelů v řádu miliard, provinilý ESSOX zvolil jednoduchou taktiku – průtahy. Této strategii vycházely vstříc i soudy, které se bály rozhodnout a čekaly a čekaly, případně rozhodovaly se zjevně úmyslnými chybami, aby odpovědnost byla na soudech vyšších. Výsledek je, že ESSOX ustoupil od žaloby s konstatováním, že už je mu jedno, jak spor dopadne, protože se nárok všech poškozených promlčel. Penízky skončily v kapsách managementu a Češi potvrdili pověst dojných krav s neschopnými soudy, které je neochrání. To bude pochopitelně lákat další a další podvodníky.
advokát
Nikdo přesně neví, zda vůbec takovou úpravu potřebujeme, nakolik se u nás tento institut „uživí“, nakolik zlepší ochranu spotřebitelů a nakolik se stane jen prostředkem pro eventuální vydírání výrobců či prodejců. Nesporně jsou právní systémy, kde hromadné žaloby upraveny jsou, ale nikdo seriózně nezkoumal, jak se tam osvědčily.
Nikdo přesně neví, jak by zákon o hromadných žalobách měl vypadat. Neřeší se totiž konkrétní problém, jen se realizuje idea, podle které by nemuselo být špatné mít tento institut. Argumentace pro hromadné žaloby postrádá racionální argumenty, postavené na exaktních číslech nebo alespoň přijatelném odhadu. Například kolik žalob lze ročně předpokládat, kolika účastníků (opt-out) nebo potenciálních účastníků (opt-in) by se hromadná žaloba týkala. Není jasné, kdo by měl účastníky zastupovat, hovoří se o subjektu licencovaném státem. Tedy zase prostor pro korupci v případech státního udělování a odnímání licence. Licencovány by podle zvažované verze měly být neziskové spotřebitelské organizace. Už je vidím bez advokáta u soudu. Není ale jasné, kdo bude tyhle licencované spotřebitelské subjekty financovat a kdo za ně zaplatí náklady zastoupení protistrany, když spor prohrají. Celkově to vypadá, že jako už mnohokrát nadšení předběhlo rozum. Vládou schválený věcný záměr zákona má ale do paragrafového znění ještě na míle daleko. Naštěstí. A do toho všeho ještě dodává hraběcí rady Evropská komise.
předseda poslaneckého klubu Pirátů
Jak ukazují zkušenosti z posledních let, institut hromadných žalob je v českém právním prostředí nezbytný a žalostně ho postrádáme. Jeho zavedení by mělo vést k efektivnějšímu vymáhání nároků jednotlivců. V současnosti se totiž můžeme setkat s případy, kdy spotřebitel ví, že došlo k porušení jeho práv, ale škodu, která mu vznikla, raději oželí, než aby se obrátil na soud. V situaci, kdy by bylo možno domáhat se takovýchto nároků hromadnou žalobou, lze očekávat, že by se spotřebitel se svým nárokem přihlásil.
Riziko spojené s hromadnými žaloby je evidentní – zahlcení justice neopodstatněnými spory, nebezpečí vytvoření specializovaných advokátních kanceláří, které by si z hromadných žalob udělaly byznys, a zapojení třetích stran, které se zavážou k uhrazení nákladů spojených s žalobou za podíl na vymoženém odškodnění. I tak je ovšem lepší, když je více nároků uplatněno jednou žalobou a řešeno v jednom řízení, jinak jsou soudy zahlceny ještě víc. Zapojení poškozených musí být cestou opt-in, který vyžaduje, aby byl každý poškozený jednoznačně identifikován.
advokát
Osobně bych volil jednodušší řešení: umožnil soudu, aby projednávaný případ mohl prohlásit za „vzorový“, což by mělo vliv na povinné přerušení všech dalších zahájených řízení se stejným skutkovým a právním základem a na zastavení promlčecích lhůt u žalobců, kteří svůj nárok dosud u soudu neuplatnili. Pochopitelně s možností neakceptovat tento obecný postup. Všemi soudními stupni by tak prošlo pouze rozhodování o tom, zda se jedná o pilotní kauzu, a potom kauza jako taková. Ostatní žalobci by se svými nároky vyčkali, jak bude věc rozhodnuta, a podle toho se zachovali. V případě úspěchu by se jistě ani žalovaný nebránil mimosoudnímu vyřešení sporů.
Myšlenka je jednoduchá, chtěla by dále propracovat a domyslet veškeré souvislosti. Domnívám se však, že by její realizace byla jednodušší než předložený návrh. Co mu vyčítám, je především fakt, že nebyl dostatečně prodiskutován v odborných kruzích (především se soudci, advokáty a podnikatelskými i spotřebitelskými spolky) a že se inspiruje spíš právní úpravou v USA než daleko bližšími úpravami evropskými. Příprava zákona by měla také probíhat souběžně s rekodifikací občanského soudního řádu.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
