Politiků, jejichž vysokoškolské vzdělání je spojené s podezřením z podvodu i s podvodem prokázaným, stále přibývá. Nejnověji se seznam rozrostl o položku se jménem Miroslav Svoboda. Poslanec ČSSD získal v roce 2006 inženýrský titul na Vysoké škole finanční a správní za diplomovou práci, ve které byly doslovně okopírovány dlouhé pasáže textu bez uvedení skutečných autorů. Nejdelší souvislá a nepřiznaná „citace“ má takřka deset stránek. Svobodovo pochybení přiznali i zástupci Vysoké školy finanční a správní, titul mu však odebrat nehodlají – a podle zákona vlastně ani nemohou. Podobně na celou věc reaguje i sám Svoboda, s diplomkou sice uklouzl, ale jinak si školu odchodil, zkoušky udělal, a tak se domnívá, že má na titul právo. O možné rezignaci na veřejné funkce nemůže být ani řeč.
Shoda mezi diplomkou Miroslava Svobody a článkem ekonoma Karla Mráčka, publikovaným ve vědeckém časopise VŠE. Celkově jde o 80 řádků, které jsou opsány doslovně, v několika případech je změněno jedno slovo ve větě. Najděte šest rozdílů v krátké ukázce.
Článek Karla Mráčka:
Rizikový kapitál zahrnuje ve svém striktním vymezení investice počátečního kapitálu do fází založení a rozběhu firmy (seed stage and start up) a kapitálové investice do fáze rozšíření firmy (expansion), přičemž jde o rizikové nové společnosti a nové obchodní aktivity s příslibem budoucího výrazného zhodnocení vložených prostředků.
Svobodova diplomová práce:
Rizikový kapitál zahrnuje ve svém striktním vymezení investice počátečního kapitálu do fází založení a rozběhu firmy (seed a start up capital), a kapitálové investice do fáze rozšíření firmy (expansion capital), přičemž jde o rizikové, nové společnost a nové obchodní aktivity s příslibem budoucího výrazného zhodnocení vložených prostředků.
Zdroj: Aktuálně.cz
Bohužel nejde o nijak ojedinělý případ toho, že politik nedokáže za své studijní prohřešky nést odpovědnost.
Nejznámějším případem je asi kauza plzeňských práv, kde vystudovala řada českých zákonodárců. Jedním z „výtečníků“, kterému bylo dokázáno podvádění, je poslanec ODS Marek Benda, který ve sněmovně zastává funkci místopředsedy ústavně právního výboru. Ten svou diplomovou práci předložil později i jako rigorózní. To je sice možné – jenomže Bendova diplomka požadavky na rigorózní práci nesplňovala, byla totiž například kratší. Pan poslanec si poradil snadno: práci opticky natáhl tím, že zvětšil písmo a řádkování. I když byl usvědčen, žádné osobní důsledky z toho nevyvodil.
Nestandardní okolnosti mělo i studium tehdejší primátorky Chomutova Ivany Řápkové, dnes poslankyni za ODS. Ani ona však o rezignaci nikdy neuvažovala. Dalším z plzeňských podezřelých je bývalý starosta Prahy 5 Milan Jančík, který je mimo jiné zapleten do několika korupčních kauz.
Zpochybňována je také řádnost studia Stanislava Grosse. Diplomová práce bývalého premiéra měla prý nedostatečný počet stran. Tento fakt však již nikdo nepotvrdí. Kopie práce byla totiž zničena v archivu univerzity a další exemplář zase zmizel z trezoru v děkanátu. Na Vysoké škole Karla Engliše zase s velkými otazníky studoval brněnský primátor Roman Onderka. Podle předsedkyně Akreditační komise Vladimíry Dvořákové měla jeho bakalářská práce velké nedostatky a k obhajobě neměla být vůbec připuštěna. Při následné reportáži České televize se Onderka zmohl jen na zbabělý úprk před kamerou.
To jsou jen některé z mnoha příkladů toho, jak se čeští politici nedokážou přiznat ani v případě, když je jim pochybení jasně dokázáno.
– Já bych potřebovala vědět, o jaké šlo přesně diplomy. Jestli by bylo možné třeba z Karlovy univerzity?
– No, pokud na ni máte peníze, tak jo.
– Aha, mohla bych se zeptat, kolik tak stojí?
– Na to mít nebudete, to stojí 550 tisíc.
– Jaké školy máte?
– Jakou potřebujete konkrétně? (...) co vy konkrétně byste potřebovala?
– Ekonomii.
– Hm. Ekonomii?
– Management.
– Management a marketing?
– Ano.
– Ten by šel, ten není problém. (...) Český máme od 120 do 550 tisíc.
– Aha a slovenský?
– 45 tisíc pevná cena.
V roce, kdy vyšla, byla reportáž Lucie Šťastné (tehdy ovšem Kařízkové) o nákupu inženýrského diplomu zdaleka nejčtenějším článkem Peníze.cz. Jak vyplývá z přepisu autentického telefonátu se zprostředkovateli „vzdělání snadno a rychle“, diplom z Karlovy univerzity tehdy stál přes půl milionu, slovenské tituly se daly pořídit už za desetitisíce. Změnilo se od té doby něco? (Tedy kromě ceny, samozřejmě, inflace nikdy nespí.)
Odstoupení politika v takové situaci by u nás asi vzbudilo překvapení, v jiných zemích je však naprosto běžné. Politik, který je zapleten do nějakého skandálu a nemůže prokázat svoji nevinu, rezignuje. Odstupuje ze své vůle a nemusí k tomu být nijak formálně donucen. Rozhodně se nemusí scházet parlament kvůli tomu, aby nějakého poslance či ministra odvolal. Pro názorný příklad nemusíme jít daleko v čase, ani v prostoru. Karl Theodor Maria Nikolaus Johann Jacob Philipp Franz Joseph Sylvester svobodný pán von und zu Guttenberg – tak zní celé jméno bavorského politika, který v posledních letech patřil k vůbec nejpopulárnějším v Německu. Již délka jeho jména napovídá, že mu v žilách koluje modrá krev. V roce 2002 byl zvolen poslancem Německého spolkového sněmu za Křesťansko-sociální unii Bavorska (CSU) a jeho kariéra nezadržitelně stoupala vzhůru. V roce 2009 se stal spolkovým ministrem hospodářství a technologií. Na konci téhož roku na něj kancléřka Angela Merkelová nezapomněla ani při sestavování své druhé vlády a svěřila mu post spolkového ministra obrany.
Mnozí křesťanští demokraté v jeho osobě viděli člověka, který konzervativní straně vdechne nového ducha a mohl by se jednou dokonce stát spolkovým kancléřem. Jejich vize se během února 2011 sesypaly jako domeček z karet. Z oblíbeného a seriózního politika se stal během okamžiku podvodník, když vyšlo najevo, že opsal velkou část své doktorské práce. Pro německá média byla tato zpráva mimořádným soustem. Guttenbergovi, kterému se začalo posměšně přezdívat Googleberg, opisování politicky zlomilo vaz. Prvního března rezignoval na všechny politické funkce.
Plagiátorský prohřešek na Guttenbergově důvěryhodnosti rozhodně zanechal výraznou negativní stopu a tlak médií i akademické obce byl velmi silný. Přesto nemusel úplně odcházet z politického života. Na jeho straně byla i po vypuknutí skandálu kancléřka Angela Merkelová, která se nechtěla jen tak vzdát výrazné osobnosti ve svém vládním kabinetu. Hájil ho i bulvární deník Bild, který hlásal, že tento prohřešek nesmí zapříčinit jeho konec ve funkci ministra obrany.
Karl Theodor zu Guttenberg po vypuknutí plagiátorské aféry musel volit mezi dvěma scénáři: risknout to a pokusit se za každou cenu udržet svou politickou moc, nebo z vlastní vůle odstoupit a stáhnout se do ústraní. Nakonec zvítězila druhá varianta.
Naši politici ve stejné situaci hrají zásadně podle prvního ze scénářů a v soutěži nepřilnavosti hravě porážejí teflon i modernější materiály. Jedinou čestnou výjimkou zůstává Jan Kalvoda. Ministr spravedlnosti Klausovy vlády rezignoval v roce 1996 na svůj post, protože neoprávněně používal titul JUDr. Jeho postup tenkrát vzbudil velká očekávání – stane se snad Česká republika standardní zemí, kde v politice fungují samoočistné mechanismy a ve které slova jako čest, morálka či sousloví vyvodit politickou odpovědnost přestanou být jen navoněnou cukrovou slovní vatou? Po patnácti letech je odpověď bohužel až brutálně prostá: ne, takovou zemí se Česko nestalo. A jen tak nestane.
Kolik ušetříte s fotovoltaikou?
Zjistěte své roční úspory zdarma a do 2 minut. S Řešímto.cz porovnáte nabídky od ověřených dodavatelů ve vašem okolí.
Sdílejte článek, než ho smažem
