V investicích je teď potřeba zatnout zuby a vydržet

| rubrika: Rozhovor | 23. 4. 2020 | 4 komentáře
Na finančních trzích toho Martin Řezáč zažil hodně. Splasknutí internetové bubliny na začátku milénia, velkou krizi po roce 2008 i rekordní akciovou jízdu posledních let. „Rozhodně není důvod k panice. Když dnes někdo vycouvá z investování, už se jen těžko vrátí zpátky,“ říká v rozhovoru předseda Asociace pro kapitálový trh ČR a šéf české pobočky Erste Asset Management.
Martin Řezáč
Zdroj: Erste

Jak v posledních týdnech vypadá život ve vaší investiční společnosti? Točí se všechno kolem uklidňování klientů a zahánění paniky?

Komunikace s bankéři, poradci i koncovými klienty je teď opravdu jednou z priorit. Nepoužíval bych ale slovo panika. Když dnešek srovnám s poslední velkou krizí po roce 2008, je nálada investorů mnohem lepší. Klienti jsou samozřejmě nervózní, takže se je snažíme uklidnit, dát stávající situaci do kontextu. Vysvětlujeme jim, že svět nekončí, i když na trzích dochází k větším propadům, než jsme si ještě na začátku letošního roku dokázali připustit. Musíme jim také říct nepříjemnou pravdu, že po víc než deseti letech hýčkání, kdy šly trhy až na pár výjimek jen nahoru, je teď potřeba trpělivost. V podstatě je to hlavně o připomínání starých investičních pouček a pravidel, které považujeme za samozřejmost, ale ve chvíli, kdy nastane větší propad, navíc umocněný velkou mediální masáží, se řada lidí začíná chovat iracionálně.

Martin Řezáč

Martin ŘezáčZdroj: Erste

Absolvoval studium na fakultě mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze, je zároveň držitelem titulu CFA. Ve finanční skupině Erste začínal v roce 2004. Předtím pracoval na dealingu Živnostenské banky, ve firmě MMB a jako senior portfolio manažer dluhopisových investic ve společnosti ING Invest Management. V roce 2013 se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva Investiční společnosti České spořitelny, kde o dva roky později provedl transformaci lokální akciové společnosti na pobočku Erste Asset Management GmbH, jejíž je momentálně i ředitelem. Zároveň je předsedou Asociace pro kapitálový trh České republiky.

Kolik lidí se dnes snaží z investování vystoupit?

Dochází k tomu, ale v menší míře, než jsme se zpočátku obávali. S klienty se musíme vracet na samý začátek. Musíme si říct, jestli jsou stále platné základní premisy, se kterými do investování šli. Pokud pořád platí stanovený investiční horizont a pokud se zásadně nezměnila jejich životní situace, nemá rozhodně cenu s investováním končit a peníze se ztrátou vybírat. Kdo to dnes udělá, tak se k investování už pravděpodobně nevrátí, nebo až v době, kdy budou trhy opět o desítky procent výš. Samozřejmě existují lidé, kteří na tyto argumenty neslyší. Uvědomí si, že to, co o své schopnosti akceptovat riziko před časem vyplňovali na papíře, dnes tváří v tvář krizi neplatí. Naštěstí jich ale není moc.

Jak moc se liší chování klientů, kteří investují pravidelně, a těch, co zainvestovali jednorázově?

Záleží na tom, kdy do investování nastoupili. Mnohem větší nervozita je teď pochopitelně u jednorázových investorů, zvlášť pokud nemají zainvestováno dlouho. Kdo nakoupil na podzim 2019, samozřejmě zažívá šok. A já tomu rozumím. Ale opravdu nezbývá nic jiného než zatnout zuby a vydržet to. V plné kráse se naopak ukazují výhody pravidelného investování, kdy riziko rozprostíráte v čase. Může to znít cynicky, ale v době, kdy trhy krvácí, vás pokles tolik nebolí, protože přikupujete levně.

V úvodu našeho rozhovoru jste zmínil poslední finanční krizi. V čem se té současné podobala a v čem byla naopak jiná?

Začnu s klienty, kteří v Česku za posledních deset let ušli solidní kus cesty. Jsou poučenější a s investicemi se stále víc sžívají. Letošní krize je horší v tom, že má velkou dynamiku. Trhy padaly velmi rychle a za čtrnáct dnů bylo v podstatě „vymalováno“. V roce 2008 to bublalo postupně. Samozřejmě i tehdy trhy zažívaly šoky jako třeba krach Lehman Brothers, ale celé to bylo plíživější než dnes, kdy jsme se do medvědího trhu dostali během chvilky.  

Dnešní situace je lepší i v tom, že není způsobená prasknutím nějaké velké cenové bubliny, jako to bylo třeba v roce 2008 u nemovitostí, nebo v roce 2001, kdy praskla dot-com bublina. I když na přísnou regulaci všichni nadáváme, je třeba uznat, že finanční sektor – ať už se jedná o banky, penzijní fondy, životní pojišťovny nebo investiční společnosti – je dnes ve výrazně lepší kondici než dřív.

Na druhou stranu tu srovnáváme krizi, která je už u konce, a současnou situaci, u které vlastně ani nevíme, v jaké fázi jsme a jak moc to ještě může bolet.

Ano, to máte pravdu. Rozhodně neříkám, že máme to nejhorší za sebou. Ekonomiky půjdou dolů, to je jasné. Zároveň platí, že je vždy dobré vidět světlo na konci tunelu. Až budeme schopni spočítat škody, až dokážeme určit pokles tempa růstu zisků korporátní sféry, přesnější dopad na deficity státních rozpočtů i spotřebitelskou poptávku, tak to trhům přinese obrovskou úlevu.

Zdroj: Shutterstock

Anketa

Nakupujete teď akcie „ve slevě“?

Jak můžou investoři současné situace využít? Vyplatí se teď nakupovat ve velkém ve slevách?

Pokud chce někdo kupovat akcie a držet je dalších pět let, tak je to určitě dobrá příležitost k nákupu. Krátkodobé časování trhu bych ale nedoporučoval. Nevíme, jestli jsme si už šlápli na dno, jestli přijde až za pár týdnů nebo za půl roku. Přijde mi, že v posledních dnech je na trzích možná až příliš optimismu. Já bych ještě nesázel na to, že už žádná korekce v dohledné době nepřijde.

Když má dnes někdo hotovost a láká ho naskočit do kapitálového trhu, tak bych mu doporučil osvědčenou metodu tří hromádek. Za první může nakoupit hned, protože trhy zažily výraznější pád, na který se dlouho čekalo. Druhá hromádka by měla přijít na řadu, kdyby první investice náhodou spadla o deset procent. A třetí až ve chvíli, kdy podle vás bude téct na trzích krev, což je samozřejmě hodně subjektivní. Každopádně byste tímhle způsobem neměli prohloupit. Pokud půjdou trhy zase výrazně nahoru, nebudete litovat, že vám to úplně uniklo. A kdyby ještě došlo k výraznějším propadům, máte připravené dvě záchranné brzdy. Zní to hrozně jednoduše, ale historicky tahle strategie vždycky fungovala.

A co ti, kteří už mají všechny tři hromádky pryč?

Buď musí najít ještě další hotovost, o které vědí, že ji nebudou dalších pár let potřebovat, nebo to zkrátka už musí nechat být a držet nakoupené pozice – samozřejmě pokud se zásadně nezměnila jejich životní situace.  

Jak dnes vlastně vypadá váš typický klient?

Většinu peněz má zainvestovanou spíše konzervativně, k tomu má nějaký smíšený fond s menším podílem akcií. Investiční horizont většinou na dobu tři až pět let.

Investovat a šetřit!

Jasně, nachystat se na stáří. Dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval lacino dobroty.

Ale k tomu pořád investovat a šetřit.

Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat. U vybraných podílových fondů neplatíte vstupní poplatek.

Jak moc takové klienty bolí současné propady trhů?

Typický klient naší finanční skupiny, který investuje do podílových fondů, je dnes – měřeno od počátku letošního roku – jednotky procent v minusu, což vzhledem k okolnostem není žádná tragédie. Šance, že se jeho portfolio vrátí v dohledné době do černých čísel, je podle mě docela velká.  

Dosud jsme se bavili o klientech, kteří chtějí z investování úplně vycouvat. Jak je to v případě změny investiční strategie?

K tomu samozřejmě také dochází. Chápu, že propad na trzích mohl investory znervózňovat, ale stojím si za tím, že pandemie koronaviru a její následné dopady na světovou ekonomiku by neměly být samy o sobě impulzem ke změně investiční strategie.

Jak moc může krize zamávat se segmentem nemovitostních fondů, o kterých se dlouho mluvilo jako o bezpečném přístavu?

Půvab nemovitostních fondů spočívá v tom, že je nemusíte přeceňovat na denní bázi. Zatímco do ceny akcií se každý otřes na trzích propíše okamžitě, nemovitostní fondy jsou vzhledem k principu svého fungování odolnější, ale ani ony nejsou zcela izolovány od situace v ekonomice. Je jasné, že odpadne část globální poptávky. Logistiky a skladových prostor by se to ale nemělo zásadně dotknout, ty můžou naopak ještě posílit. Nepříjemné to asi bude pro některá obchodní centra a kancelářské budovy, ale i tahle část trhu je alespoň částečně zajištěná dlouhodobými nájmy. U rezidenčního bydlení si netroufám odhadovat, protože tam hraje roli spousta dalších faktorů jako třeba rychlost stavebního řízení. Rozhodně si tedy nemyslím, že by nemovitostní trh měl zažít něco podobného jako v letech 2008 a 2009, kdy se krize týkala bezprostředně tohoto segmentu, takže i její dopad byl zásadní.

A ještě otázka na závěr. Statistiky z kapitálového trhu v posledních letech ukazovaly, že se Češi postupně hledají cestu k investování, nemáte strach, že může tahle důvěra s přicházející krizí vzít rychle za své?

Zůstávám optimista. Uvědomujeme si, že nastala doba, kdy je potřeba klientům trpělivě vysvětlovat, co je čeká, a probrat s nimi znovu jejich preference a vnímání rizika. Někteří z nich to asi zabalí, ale těm, kteří chtějí chránit reálnou kupní sílu svých peněz, nakonec stejně nezbyde nic jiného než dlouhodobé a diverzifikované investování do podílových fondů.

Partners Financial Services

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.