Je smutný fakt, že průměrnou rodinu v České republice dělí od bankrotu jeden až tři měsíce. Podobné statistiky ukazují na dvě věci. Neumíme spořit, vytvářet rezervy a nevíme, jak hospodařit s penězi. Jak bychom také mohli? Nikdo nás to neučil a všudypřítomná lákadla a reklamy nabádající k neustálé spotřebě nám to rozhodně neulehčují. A tak čím dál víc zaměňujeme skutečnou potřebu za krátkodobý rozmar, pleteme si potřebuji a chci. A co naše děti? Od nejútlejšího věku toho vědí víc o utrácení než o tom, jak si peníze vydělat a následně i udržet.
Je proto velmi důležité co nejdřív začít učit potomky s penězi zacházet a rozhodovat o nich. Vysvětlovat jim, jak šetřit, za co utrácet, ale také třeba za jakých okolností lze peníze darovat. Mnoho dobrých, ale i špatných návyků pochází z rodinného prostředí. Děti velmi dobře vidí a vnímají, jakým způsobem s penězi nakládají jejich rodiče. Je tedy dobré znát alespoň základy správy osobních financí, abychom je mohli průběžně předávat svým dětem a nemuseli uhýbat před jejich zvědavými dotazy. V této souvislosti lze pouze doporučit, aby se rodiče o penězích učili zároveň se svými dětmi, protože ty potřebují pozitivní vzor. Děti se učí nejlépe příkladem.
Jdete svým dětem dobrým příkladem, nebo v rodinném rozpočtu tak trochu plavete? Projděte si starší (ale nestárnoucí) seriál o rodinném rozpočtu, který pro vás Peníze.cz připravily:
Užitečné zásady, ale i tipy, triky a nástroje najdete v hodině Školy finanční gramotnosti, kterou autor věnoval právě rodinnému rozpočtu: Jak zvládat rodinný rozpočet.
Velmi důležité je, aby se děti nejprve naučily, jak s penězi zacházet, a až potom, jak je vydělávat. Nepochopení tohoto základního pravidla bývá obvykle příčinou budoucích finančních problémů. Pokud totiž neumím s penězi správně hospodařit, je úplně jedno, kolik si jich dokážu vydělat. Stejně je utratím za hromadu nepotřebných věcí, nedokážu z nich nic ušetřit, natož dlouhodobě vytvářet bezpečnou rezervu. (Nejenom) ve financích platí, že pokud chci mít víc, musím se nejdřív umět postarat o málo.
Seznamovat děti s hodnotou a funkcí peněz můžeme opravdu od malička. Rodiče velmi často čelí otázce: „Koupíš mi to?“ Tu otázku pravidelně slýcháváme už od řekněme tří let do období puberty a dospívání. To, jak na ni odpovídáme, je klíčové. I v případě, že nám to rodinný rozpočet dovoluje, není dobré a hlavně výchovné dopřávat dítěti vše, oč požádá. V běžném životě si také nebude moci koupit všechno, co uvidí. Naopak, pokud dokážeme říci „ne“ zbytečnostem, naučíme dítě vážit si ostatních věcí a rozlišovat mezi chci a potřebuji. Je ovšem potřeba dítěti ukázat, že i my máme svá přání, která nelze hned nebo nikdy uskutečnit. A svá rozhodnutí musíme umět s ohledem na věk dítěte také umět vysvětlit.
U malých dětí a v předškolním věku je důležité, aby dítě pochopilo, že nemůže mít všechno, co vidí, musí si umět občas něco odepřít nebo si na předmět své touhy počkat. Výborně se osvědčují různé formy her s dětskými penězi, například na prodavače v supermarketu, kde každý druh zboží něco stojí a dítě pomalu začíná poznávat cenu běžných komodit. V reálném obchodě je možné dětem ukazovat stejné druhy potravin, bonbonů nebo hraček a porovnávat jejich ceny a značky.
Ve věku okolo pěti let je vhodné zapojit děti do šetření. Ve fázi kdy ještě dítě nedostává kapesné, může být pokladnička společná, každý den do ní spolu s rodiči vloží nějaké peníze a jednou za týden se jde nakupovat. Vhodné je stanovit si cíl spoření. Bez cíle nemá žádné spoření smysl. Napoprvé to může být běžný nákup v supermarketu, později, kdy dítě pravidelně dostává své kapesné a má vlastní spořicí prasátko, to může být například nějaká hračka, po které touží. Některé věci jsou drahé a pravidelné spoření mu může pomoci potřebné peníze našetřit. Klíčové je, aby dítě mělo motivaci a vidělo reálný výsledek.
Kapesné by mělo dítě dostat nejpozději, když jde do školy. Kapesné má ve finančním vzdělání velmi důležitou úlohu. Učí, jak s penězi vyjít a jak a proč peníze spořit. Jeho výše je individuální a velmi záleží na finančních možnostech rodiny. Důležité je se od samého začátku domluvit, k čemu bude dítěti kapesné sloužit a co budou kupovat a platit rodiče.
Ve věku kolem osmého a devátého roku je dobré s dětmi o výši kapesného diskutovat a nechat je, aby vysvětlily, jaké mají potřeby a výdaje. Společně je pak možné dojít k optimální částce, která bude respektovat finanční možnosti rodiny i potřeby dítěte. Vždy by však částka kapesného měla být vyšší, než jsou nutné výdaje, aby dítě mělo šanci si něco šetřit. A to už si připravujeme rozpravu o rodinném rozpočtu, o jeho příjmech a pravidelných či plánovaných výdajích. Je to zároveň vhodný okamžik k tomu, abychom potomka seznámili s tokem peněz v rodině. Jaké jsou příjmy, jak dlouho je třeba pracovat, aby rodič vydělal tisíc korun. Kolik stojí jídlo, bydlení, oblečení nebo zábava, například lístky do kina.
Nejdůležitější finanční vzdělání dostávají děti od svých rodičů. Děti mají sklon své rodiče napodobovat takřka ve všem a je moudré toho využít. Tedy – pokud naše vlastní chování za nápodobu stojí.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
2. 11. 2011 12:27, blanka
Myslím, že se zapomíná na fakt, že mnoho rodin ani nemá z čeho spořit. A naopak je s podivem, že s tím co mají vůbec každý měsíc vyjdou. Tyto rodiny nejsou finančně negramotné, ale naopak dokáží velice dobře zacházet s hubeným rodinným rozpočtem. Od nich by se mohl leckdo učit a né je hanit a nazývat negramoty.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
2. 11. 2011 8:49, eďa
První věcí, co jsem učil své děti o penězích je to, že jsou to luciferovy papírky, dluhy, které je budou nahánět 24 hodin denně a že čím více jich budou chtít či používat, tím více dluhů, zmaru a hladomoru kolem nich bude i vznikat. Že pokud se chtějí dluhům, hladu a zmaru vyhnout, nechť tyto luciferovy papírky a mince používají v omezených případech, nejlépe tehdy, když jim jde o život.
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.