Panevropský penzijní systém: zajímavá alternativa pro důchodovou reformu?

Návrh Německa, aby se v Evropě – nebo přinejmenším v eurozóně – sjednotil věk pro odchod do důchodu, neprošel. Jednotný evropský přístup k penzím však delší dobu prosazuje také Světová banka. V Česku je propagátorem takzvaného panevropského penzijního systému profesor Jaroslav Vostatek z Vysoké školy finanční a správní. Na včerejší konferenci o tomto důchodovém modelu, pořádanou jeho školou, ho přišel podpořit i bývalý ředitel sekce sociálního zabezpečení Světové banky a profesor Vídeňské univerzity Robert Holzmann.

Profesor Vostatek považuje panevropský penzijní systém za vhodnější než stávající vládní návrh, podle kterého by mohli Češi vyvést tři procenta ze státního průběžného důchodového pilíře do soukromého, kam by navíc museli přidat dvě procenta ze svého (tzv. opt-out). Současnou podobu reformy považuje víceméně za dílo lobbistů penzijních fondů a už dříve se vůči ní poměrně ostře vymezoval.

V čem tedy panevropský penzijní systém spočívá a jakým způsobem by ho Jaroslav Vostatek aplikoval u nás?

Dva veřejné pilíře, jeden soukromý

Autoři projektu navrhují rozdělit stávající důchodové pojištění (první pilíř důchodového systému) na tzv. pojistný pilíř a veřejný sociální pilíř. Kromě toho by si mohli občané samozřejmě dál sami spořit ve stávajících penzijních fondech (třetí pilíř důchodového systému).

Pojistný pilíř by měl podobu příspěvkově definovaného systému NDC (Notional Defined Contribution; v současné době zavedený ve Švédsku, Polsku, Lotyšsku a Itálii). Podoba penzijního systému v jednotlivých zemích se přitom může lišit. I tak je totiž možné udělat tzv. opt-out, tedy vyvést část peněz ze státního pilíře do soukromého. V Polsku je to například po nedávné změně 2,3 % místo dřívějších sedm procent. A do roku 2017 to má být konečných 3,5 %.

Blízkým příbuzným NDC je tzv. bodový systém (který dnes funguje např. v Německu a Francii). V obou případech se vychází ze zásluhovosti, to znamená, že výše penzí se stanovuje podle výše příspěvků do tohoto pilíře.

Veřejný sociální pilíř v ČR by pak stál na základech sociální solidarity a vyplácel by se ze státního rozpočtu. Tvořila by ho jako dosud tzv. základní výměra důchodu, stejná pro všechny. Ovšem podstatně zvýšená – zahrnovala by i náhradní dobu pojištění, oproti dnešku více omezenou, počítala by se do ní hlavně péče o dítě. O opt-outu Vostatek nehovoří.

Oči na stopkách...

... sledujeme reformu penzí dnem i nocí.
Čtěte články z našeho speciálu věnovaného  penzijní reformě!

Jaké by byly důchody?

Kdyby byly Vostatkovy návrhy uvedeny v život, zůstaly by prý dosavadní nároky na důchod zachovány. Od 1. října, kdy se musí podle Ústavního soudu změnit důchody, aby více odrážely výši uhrazeného pojistného na penzi, by již podle jeho návrhu neexistovala žádná redukční hranice pro výpočet důchodu, ale jen jediný strop pro výpočet pojistného.

Příspěvek v rámci prvního pilíře (NDC) by podle Vostatka mohl činit 16 % mzdy měsíčně až do stropu nastaveného na 150 % průměrné mzdy. Za každý rok pojištění by se každému do důchodu počítalo 0,8 % výpočtového základu (nyní 1,5 %). Kromě toho by měl nárok i na sociální důchod financovaný ze státního rozpočtu v rámci druhého pilíře. Ten by činil 3 614 Kč měsíčně (15 % průměrné mzdy brutto a 18,5 % průměrné mzdy netto). Za rok péče o dítě by se k důchodu přičítalo 1,6 % mzdy. Pro nejchudší by pak byl určen vyrovnávací příspěvek.

Proč vlastně NDC a ne soukromé fondy?

Profesor Vostatek tvrdí, že reálné výnosy penzijních fondů ve střední a východní Evropě jsou nízké, jejich náklady naopak vysoké. Stát by podle něj dokázal hospodařit levněji, už proto, že by nemusel investovat prostředky do konkurenčního boje. Výplata anuit přes soukromé fondy je navíc podle jeho názoru drahá a možnost dědit ji zdražuje o dalších 10–15 %. Dobrovolný systém soukromého důchodového spoření podle něj nemůže efektivně fungovat.

Ani by to moc nestálo...

Transformační náklady na provedení reformy by podle Vostatka nebyly nijak vysoké. Navrhuje zavést daň z finančních služeb, jakousi analogii DPH ve finančním sektoru, na který se daň z přidané hodnoty nevztahuje. Mohla by být hrazena třeba z bankovních poplatků. Je ovšem otázka, zda by ji nakonec nezaplatili klienti bank. Takto by mohl stát získat 20 miliard korun. Přibližně stejnou částku by pak prý získal při podstatném omezení dotací soukromého pojištění a spoření a stavebních spořitelen (na 3 % vkladu jako v Rakousku). V další fázi by prý bylo možné tuto podporu i zcela zrušit. Řada lidí by tak sice přišla o peníze, o stejnou částku by se jim prý však zvýšil důchod.

Je to všechno reálné? A hlavně – byl by podobný návrh politicky průchodný? Jak profesor Vostatek říká: „Politici nejsou náležitě informováni, návrh na zavedení NDC systému tu již v minulosti byl.“ Jistou výhodu a šanci vidí v politické neutralitě svého návrhu. „Není levicový ani pravicový, jde o konstrukci produktu,“ uvádí Vostatek.

Zatím to ovšem vypadá, že sluchu mu „nahoře“ nebude přáno.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem