Důchodce budoucnosti podle Nečase

Váš úvod byl v pořádku, ale s tím závěrem nevím co sledujete. Tu dobu "výminkářů" sice nepamatuji přímo, ale z vyprávění rodičů. Ostatně i za bolševika jsme v tomto pokračovali. A věřím že i mnoho dalších. Prostě jsme nechali rodiče doma dožít (žádný domov důchodců - nebo-li odkladiště nepotřebných a překážejících starců) a pokud to bylo v našich silách, tak jim ten podzim života zpříjemňovat. Z tohoto pohledu je dnešní doba zlá. Myslím si, že cesta návratu už asi 100% možná nebude. Alespoň ne všude. Tudíž to lze vylepšovat alespoň lepším systémem podpor penzionů pro seniory. Nejlépe umožnit vznik soukromých. Pár jich sice za Klause vzniklo, ale socdem to pak utnula. Tak, jak je to běžné ve všem, tak i v tomto je stát drahý, neefektivní a plný korupce. Dnešní, či budoucí důchodci již asi do výminků nepůjdou, ale lze to řešit alespoň finanční podporou dětí svým rodičům, jak bylo některými stranami navrhováno. Jednak dle zákona a pak dobrovolnou, která by mohlo být třeba daňovým odpočtem pro poplatníka. PS: Důchodce nechte, ať si užívají, jak se jim zachce. Nic jim nenavrhujte a neplánujte. To se dělalo za bolševika a vidíte, jak to dopadlo.....

Moc tomu nerozumím, ale není možné se zařídit tak, aby byl majetek firmy oddělen od majetku rodiny? Prostě nedávat všechna vejce do jednoho košíku? Znám pár podnikatelů a vidím jak žijí. Nedovedu si představit, co by dělali v případě kdy např. po autonehodě (prakticky pracují v autě) zůstanou půl roku v nemocnici. Firmu by to položilo a nemají vůbec žádné rezervy. Protože co vydělají, to spotřebují. Nevím, jak ekonomicky, ale lidsky je nezbytné děti mít (když to jde). Děti jsou smysl našeho života. Je přece úplně jedno, kolik mám milionů, když je mi např. 50 a nemám se s kým podělit o radost z finanční nezávislosti, nemám radost z toho, jak se dětem daří. Jen je třeba trochu přemýšlet a nepořizovat si děti v osmnácti s holou prdelí a bydlením u rodičů ve 2+1. Úspory je potřeba zabezpečit tak, aby na ně stát nemohl (nebo alespoň na část z nich). Takže to znamená udělat si výlet do Švýcar nebo na Bahamy a tam si založit účet v bance s nezbytnými rezervami. Riziko budoucího znárodnění vnímám jako velmi vysoké. Takže to také znamená nemít nemovitosti jen v jedné zemi. Nebo alespoň když se věci začnou kazit, tak vzít nohy na ramena. I na konci 40. let se dalo vytušit, co se stane. A dnes máme více zkušeností a můžeme lépe předvídat.

Milý Keme, co když tvé děti onemocní, nedejbože zemřou a nebo se prostě nevyvedou. Potom si běž se svými moudry sednout pod most. To ti bezdětní byli chytřejší. Co ty jsi utratil na děti, oni si dali do punčochy. Holt špatná investice. Pojištění si sám zamítl.

První postřech je víc než pravdivý. Ovšem řešení nás vrací do středověku. Společný systém důchodů byl prozíravě zaveden v době kdy s rozvojem industrializace se děti vzdalovaly od rodičů a jejich existenční osud byl nejistý. V systému stále platí, že děti platí rodičům. Ergo: Kdo děti nemá, nemůže mít důchod. Za svého života platit ale do systému musí, protože evidentně rodiče měl. Jak prosté Watsone, neníliž pravda. To jen dnešní mudrlanti by chtěli aby jim, bezdětným, platily penzi cizí děti. Oni na ně výdaje mít nemusí a tak si na stará kolena ještě něco našetří.

Víte, Larusi, já to sem uvedla jako příklad. Má mít rodina víc dětí nebo jen jedno, protože když se něco stane, snáz přežije? Dítě nemáte doma rok, ale 20 let, to je dost dlouhá doba na to, aby se cokoliv změnilo, k lepšímu i horšímu. Naši předkové taky měli děti a netušili, že přijde Hitler, válka, komunisti a 50. léta. Pořizovali by si děti, kdyby to tušili? Tato rodina se dřív taky měla podstatně lépe. Otec podnikal a měl stejný sen jako Fredy: zajistit rodinu na důchod. Jeho firma ale byla poslána do konkursu. Ví kým, ale nepomůže si. Konkurs znamenal naprosté ožebračení, ještě jim zbydou dluhy, protože všechny úvěry se musely splatit najednou, přičemž byl rozprodán veškerý majetek. Práci by otec sehnal, ale jen na vlastní ŽL, to při konkursu (byl OSVČ-FO) mít nemohl. Jako zaměstnance ho po 50 nikdo nechtěl, tak dělal aspoň toho obchodního zástupce, za minimální mzdu + zbytek načerno a byl rád, že sehnal aspoň to. Taky se v té době dostal do nemocnice, byl tam půl roku. Stát se to v roce 2008, tak rodina ani omylem neutáhne poplatky za nemocnici a další dítko, možná obě dvě, nedodělají školu a půjdou pracovat se základním vzděláním. Já čekala, že po r. 1989 budeme mít větší svobodu i zodpovědnost. Zatím je to jen pokračování socialismu, kdy si stát bere čím dál víc, ale chce dávat čím dál míň. Takže si kladu otázky: - mít děti nebo je lepší je nemít? Zatím mi vychází, že z finančního hlediska je lepší je nemít. V průběhu aktivního života nemáte zvýšené výdaje (větší byt, auto, oeníze na živobytí pro dítě) a máte čas a prostředky si našetřit na důchod. Mám kolem sebe dost důchodců a ti bezdětní jsou na tom o dosti lépe, a to vychovávali děti za komunismu, kdy měli jako bezdětní vyšší daňové odvody. - šetřit na důchod nebo spoléhat na stát? V tomto prostoru bylo tolik majetkových převratů, že těžko radit, jednou se arizovalo, pak znárodňovalo, podruhé privatizovalo, kdo zaručí, že se v budoucnu nebude znovu přerozdělovat? Náš stát, ve kterém je vymahatelnost práva 18 let po revoluci cárem papíru?

Já bych přidal ještě další téma. Dřív na vesnicích nebyli důchodci, ale výminkáři. Mladý převzal hospodářství, starý dostal jednu světničku, ale velice často v ní jen neseděl. Když mohl, tak ještě něco dělal, třeba se staral o drobné zvířectvo, nebo o zahrádku a výsledky přispíval do rodinného hospodářství. Kolikrát to dělal prakticky až do vysokého věku a smrti. Dneska je zavedené, že okamžikem odchodu do důchodu člověl přestává být absolutně ekonomicky aktivní a jen "bere" z těch pilířů důchod, od státu, od soukromého fondu atd. Důchodce, který si ještě přivydělává je rarita. Pojďme začít uvažovat o tom, co by mohl důchodce provádět i za výdělečnou činnost, pokud ještě může. Třeba činnost, která by byla před důchodem koníčkem a v důchodu něco jako přivýdělek. třeba průvodcovská činnost, fotografování, nějaké činnost po internetu, šití atd. Spousta lidí má ještě 10 - 20 let v důchodu slušně fungující tělo i fungující mozek, je jen třeba zavést jako normální, že tito lidé ještě mohou trochu vydělávat.

Je to zajímavé, mám totiž dojem, že oba uznáváme stejná vstupní data, ale nakonec (někdy) docházíme k odlišným závěrům. Já Vám rozumím, ale nemohu tu rozebírat vše, co jste napsala. Znovu tvrdím, že každý si lehne, jak si ustele. A může si za to vždy jen a jen on sám. Kdo si s nízkými příjmy pořídí šest dětí, ten nemá žádný nárok si na něco stěžovat, ty děti mu přeci nepřidělil národní výbor. Proč budou šetřit na důchod? Mají přece šest dětí! Senior (pokud není opravdu zcela nemohoucí) může být cennou pomocí v domácnosti, ne? Nemá většina venkovských domácností slušný pozemek, ze kterého si může vypomoci např. zeleninou, vejci, vepříkem? Nechci zcela zrušit státní sociální síť, ve vzácných opodstatněných případech může být podle mě prospěšná, ale drtivá většina lidí se musí o sebe postarat sama. Proč se otec vaší příkladové rodiny nenechá najmout např. jako zedník? Měl by dvojnásobnou (i vyšší) mzdu. Proč nedělá řidiče kamionu? Každý činíme volby, nechtějme, aby stát garantoval životní štěstí těm, kteří volí špatně. Já jsem v životě udělal spoustu chybných rozhodnutí, ale dělám vše proto, abych sebe i rodinu zajistil, mám na to plán a ten plán mi vychází (a to mám podprůměrnou mzdu). Nevím, jak Vám, ale mě před narozením nikdo neslíbil, že život bude snadný ani že se můžu chovat jako pitomec a nenést za to následky. Před nějakou dobou byl na CNN příběh ženy, které jeden manžel umřel s dluhy, druhý utekl a neplatí alimenty, má snad čtyři děti a je milionářkou. Proč? Protože nefňuká, od nikoho nic nechce, zjistila si, které zaměstnání hodně vynáší (byly to nějaké konstrukce ropných vrtů nebo co), podle toho v dospělosti coby vdova s dětmi udělala střední školu a začala pracovat. Bylo to v USA, kde mají mnohem menší státní podporu takzvaně chudým lidem, než je zvykem v Evropě. nikdo jí nepomáhal a zvládla to a ještě je příkladem pro spoustu papírově mnohem líp vybavených lidí. Nakonec k té vaší otázce: děti mám a chovám se tak, abych byl zajištěn i kdyby mne zajistit nemohly. Peníze jsou jednoduché, když je nemám, tak mohu buďto zvednout příjmy nebo snížit výdaje ale každopádně něco musím udělat a nefňukat, jak je to těžké. Vždycky to jde, před sto lety se lidé stěhovali za oceán, dnes Ukrajinci pracují u nás. Vidím na vlastním příbuzenstvu, že za chudobu si každý může sám.

Oprava: školní docházka končila ve 12 letech (a to ještě v době před 1. sv. válkou)

A na závěr Vám položím otázku: nevím, jestli máte děti. Myslíte, že Vaše děti by byly schopny se o Vás postarat, kdybyste byl starý a nemohoucí? To není jen otázka lidských vztahů, kolikrát i otázka peněz. Pokud rodina spytlíkuje peníze sotva na vlastní přežití, bohužel jí nezbývají prostředky na seniora. Uvedu příklad, mám ho v rodině: rodina ve střediskové obci, kde je práce v bývalém JZD, za minimální mzdu. Otec dělal obchodního zástupce, za 10.000 čistého, matka donesla nějakých 7.500. Mají 6 dětí. Jedno dítko šlo na střední školu, což znamená týdenní pobyt na internátě + stravné ve škole (2.000/měsíc), dojíždění (500), oblečení dítka a stravování o víkendech (1.500). Za dítko tak dala měsíčně 4.000, na škole měla v inkriminované době dvě děti. Po dvou letech to prostě neutáhla, takže výsledkem je, že z 6 dětí jsou dvě se základním vzděláním, dvě mají alespoň výuční list, páté začalo letos studovat střední školu a šesté to čeká za rok. Dovedete si představit, že by tato rodina ještě živila seniora? Z čeho si rodiče našetří na důchod? Chápu, že 6 dětí nemá každá rodina, ale projděte se po venkově, na žádné vyskakování to tam není.

Larusi, to se Vám fakt jen zdá. Problém se netýká matek s dětmi, ale vztahů v rodině. Když se vrátím o nějakých 150 let zpátky, tak v rodině bylo 10, ale taky 20 dětí. Svobodné dívky i mládenci šli do služby, pokud se chtěli naučit řemeslo, vandrovali po světě. Když se oženili/vdaly a založili rodinu, čekalo se od muže, že rodinu uživí, a od ženy, že zvládne domácí práce. Péče o rodinu byla práce na plný úvazek a rodiče si s dětmi nehráli, jak o tom slyšíme dneska, jen byli doma a děti pracovaly podle svých schopností od útlého dětství. Povinná školní docházka končila ve 16 letech a pak do práce/učení. Žádná selanka jako dneska a chození do školy do 18 let a déle, to ani náhodou a pokud ano, pak jen zlomek populace. Za rozbití tradičních vazeb nemůže Bismarck ani náhodou, může za to změna životního stylu a vznik kapitalismu v pol. 19. stol., kdy se pracovní síla stala mobilní a začala se stěhovat do města. Tam měla prostor tak maximálně pro své bydlení, ale už se - právě kvůli vzdálenosti - nemohla starat o staré rodiče. Rozvoj techniky na konci 19. stol. umožnil osvobození ženy od domácích prací a postupně jí umožnil nemít služku. Nebylo to hned, ale trvalo to do cca poč. 50. let století dvacátého. A protože domácnost zvládla sama a za 2. sv. války byla zdecimována mužská pracovní síla, nastoupila do práce mimo domov a za peníze i ženská pracovní síla. tady se objevují první problémy: kdo se bude starat o děti, když je žena v práci? Dřív to byly babičky. Po 2. sv. válce a za komunistů vznikají školky a jesle. Dětí už taky není v rodinách tolik, za to může hygiena, rozvoj lékařství, očkování, objev antibiotik a další vlivy. Spolu s tím se prodlužuje věk dožití. Podívejte se na fotku J.Vrchlického – zemřel v 59 letech a na fotce vypadá jako stoletý stařík s fousama až na kolena. Naproti tomu K. Gottovi je 65 a nedávno si pořídil malé dítě. V 50. letech už jsou v rodinách 2-3 děti. To byl trend nejen v Čechách, ale v celé Evropě. Navštivte laskavě první skanzen, podívejte se, jak lidé žili před 50 léty a položte si otázku, jestli byste to chtěl vrátit. Já jako ženská ani náhodou!

Dobrý den, nuda to není, ba naopak. Mám práce až nad hlavu. Rozdíl je jen v tom, že dělám kdy se mi chce a co se mi chce. Pracuji denně asi 4 hodiny, někdy i více.
Říká se, že pesimista je poučený optimista...... tak nevím :-)

Původně jsem chtěla napsat něco o sobě, ale rozmyslela jsem si to. Pan Nečas včetně Julínka a jim podobní, by se měli přestěhovat do Karvinského okresu a pracovat tady za minimální mzdu - protože jiná, kromě státních úředníků, se tady nikde nenabízí, anebo ještě pak mají možnost jít pracovat na šachtu - do 65 let. Kdyby to alespoň zkusili na 2 roky!!! Pak by se asi dívali na život jinak................ .HOVADA

Původně jsem chtěla napsat něco o sobě, ale rozmyslela jsem si to. Pan Nečas včetně Julínka a jim podobní, by se měli přestěhovat do Karvinského okresu a pracovat tady za minimální mzdu - protože jiná, kromě státních úředníků, se tady nikde nenabízí, anebo ještě pak mají možnost jít pracovat na šachtu - do 65 let. Kdyby to alespoň zkusili na 2 roky!!! Pak by se asi dívali na život jinak................ .HOVADA

To je nepochopení. Netvrdím, že by bylo dobré vrátit se kompletně před Bismarcka. Ale určitě by bylo rozumné zmiňované "sociální asignace" zavést. Nemuselo by se to týkat jen vlastních rodičů - ocenili by to určitě i adoptivní rodiče, možná i dětské domovy. Ale to je jen spekulace a nemám to samozřejmě do detailu promyšlené. Hlavní benefit je pozitivní zpětná vazba, že se vyplatí dobře vychovat vlastní děti, věnovat ji více času. Třeba by pak ubylo kriminálníků a flákačů.
Co se týká rizika - jistou míru rizika vykazuje každá investice. Dokonce i do vlastních dětí. S tím se musíte smířit a nějak ji minimalizovat. Když se zamyslíte, tak určitě na nějakou přijdete :)

Pro pánečka, pan ministr objevil Ameriku.To o čem tu mluví jsem musela udělat již dávno před tím než jsem šla do důchodu, jinak bych asi dnes byla bezdomovec, protože poplatky za byt 2+1cca 49m2, platím se vším všudy 8000Kč a můj vdovský důchod činí 8670. Takže své životní úspory již nyní vybírám a musím je mít setsakra dobře rozprostřené, aby mi je stát zas nějakým úžasným tahem nesebral.A starat jsem se musela také sama o sebe a nečekat na "dobrodiní " státu.Myslím, že to již každý, kdo má všech pět pohromadě, dělá již dávno. Takže žádné extra řešení. A k otázce co říkám k odchodu do důchodu v 65letech? Každý se cítí jinak, to je podle toho jakou má práci. Já po 25letech ve zdravotnictví jsem toho měla tak akorát a byla jsem šťastná, když nastal ten den.A doma se nenudím, mám plné ruce práce.

Pan Nečas je vystudovaný fyzik s dvouletou praxí ve výzkumném ústavu. Po dvou letech skutečné práce se živil politikou. To mi úplně stačí, abych mu nevěřil v odbornosti práce a soc. věci ani slovo. Další že je člen ODS to je jen další důvod, abych mu nevěřil. ODS slibovala před volbali zvýšení současných důchodů o 1000 Kč a skutečnost je 345 Kč. Co chcete víc od ODS? Pozn. V případě, že penzijní fondy, do kterých se bude v budoucnosti platit pojistné ať povinně nebo dobrovolně a nebudou pojištěné státem, tak bych já do tohoto fonjdu nedal ani korunu!

Dobrý den, Fredy, jak se Vám rentiéruje? :-) Není to nuda? Koukám, že Vás ještě neopustilo snění :-) Rozhodně se ve snech nedržíte při zemi. Na rozdíl od Vás jsem pesimista a nevěřím, že by většina lidí kdy do důsledků pochopila Váš sen. Ovšem rád se nechám příjemně překvapit :-)

Nerozlisoval bych to podle pohlavi. Samozrejme se najdou takovi ucitele, jak popisujete, ale u zen to nebyva o nic lepsi.

Jarmilo, je to můj pocit, nebo na všechna témata roubujete matky s dětmi a jejich problémy? :-) Proč je problém, že "v minulosti bylo mnoho starých lidí, kteří se od dětí dočkali leda kulového?" Já v tom žádný problém nevidím, každý si lehne, jak si ustele. Nechci přispívat na důchod člověku, který z dětí vychoval grázly. A k tomu druhému: proč nemá váš modelový člověk "šanci situaci zvládnout?" Nemyslíte, že lidi trochu podceňujete? Určitě existuje alespoň jeden člověk podle vašeho popisu, který tu situaci zvládnul, ne?

Skláním se před Vámi, Anno, že se nebojíte říct pravdu. I já si myslím, že jsou učitelé placeni vcelku dobře, protože když to srovnám se svou prací, jsem prodavačka potravin v marketu, kde děláme sedm dní v týdnu, i o svátcích, musíme oddělat spoustu přesčasů, samozřejmě neplacených, někteří zákazníci si na nás chodí vybíjet svou špatnou náladu, jsme utahané, unavené, někdy mám pocit, že už prostě nemůžu dál, že padnu a nevstanu. A co za to-6700 korun, takže výše platů učitelů by byla pro mě královskou odměnou! Vím, že to nikdy mít nebudu, ale alespoň trošku se přiblížit ! A to jsem vyučená v oboru, s dvacetiletou praxí. A jaký mě asi čeká důchod, radši nepřemýšlet.