Nabrala slovenská reforma penzí správný kurz?

Já s Vámi nemohu souhlasit.
Především: já nenavrhuji odměňovat prosté plození dětí jak píšete. Přilepšení k minimálnímu důchodu je vázáno na odvádění min. soc. odvodů dětmi (což znamená, že se už z principu nejedná o parazitování na systému). (Vy cudně zmiňujete Rómskou menšinu, ale vadilo by vám, pokud by jejich děti platily soc. odvod a jejich rodiče v důchodu za to dostali onen bonus? doufám že ne). A už vůbec nelze mluvit o tom, že někdo vychovává děti jen pro peníze, pokud dostane v důchodu (pokud se dožije) nějaký bonus k minimálnímu důchodu (jako kompenzaci nemožnosti si spořit). Na tom se nic vydělat nedá, snahou je jenom kompenzovat objektivní nevýhody, čili neznemožnit ekonomicky lidem mít a vychovávat děti.
Další problém máte s tím, že podle vás neexistuje přímá vazba mezi kvalitou a obětavostí výchovy a ekonomickou aktivitou dítěte. Podle mě až na výjimky existuje. A tyto výjimky (tedy postižené děti stejně jako péče o staré apod.) lze řešit systémy jaké máme už dnes. Vy zastáváte takový ten názor, že lepší než nějak znevýhodnit (tyto nevýhody ale podle mě neexistují) nějakou malou menšinu je lepší znevýhodnit všechny a stejně. Je pravda, že možná by bylo více košér platit bonus k důchodu za děti všem důchodcům a to bez ohledu na ekonomickou aktivitu jejich dětí. Byla by to kompenzace za to, že tito důchodci část svých prostředků museli dát do výchovy a ne na vlastní důchodové spoření, o tom všem je možné diskutovat. Vy ale odmítáte jakoukoliv formu kompenzace státu této zcela objektivní nerovnosti...
Píšetete, že "cokoli dobrého uděláte pro druhé, to se Vám vrátí", to je pravda a je to hezké. Ale toto platilo i např. v 19.století, kdy mnoho lidí muselo žít a pracovat ve strašných a nelidských podmínkách. A my bychom se tam již neměli vracet. Účelem našeho snažení by neměl být apriorně za každou cenu minimální stát přenášející úplně vše na občany, ale především co nejvíce spravedlivý stát. Je evidentní, že současné sociální systémy (a samozř. i DS) již nejsou spravedlivé a je potřeba v zájmu občanů samých jim vrátit velkou míru zodpovědnosti za jejich vlastní osud. Snaha o kompenzaci objektivních nerovností, které vzniknou tím, že někdo vychovává děti (čímž vlastně ze svých prostředků investuje do obecného blaha) a druhý je bezdětný (a má možnost investovat do sebe) jde ale určitě směrem spravedlivým. Nebo jak by jste tuto objektivní nevýhodu kompenzoval Vy, nechal by jste ji jak píšete na předpokládaném všeobecném altruismu lidí? To by mohlo vypadat třeba tak, že by se zřídil nějaký altruistický dobrovolný fond, nebo by mohly jít rodiny rovnou žebrat na ulici...A nebo by jsme velmi rychle vymřeli.
Jde jenom o to vybalancovat tu správnou míru zásahů státu. Aby byli lidé motivovaní k aktivitě (tedy i rození a výchově dětí) a nestávali se jenom lhostejnými figurkami bez důstojnosti.

Problém je právě v tom, že ani nejvyšší úsilí při výchově dětí nemusí zajistit jejich dobré vychování, šikovnost, inteligenci atd. Za těžkou výchovu dítěte, které se někde mimo domov chytlo špatného vzoru nebo se narodilo s vadou bychom rodiče ještě potrestali na důchodu. Jiné bychom zvýhodnili za to, že měli štěstí, jejich dítě jim od narození dělalo samou radost a o jeho výchovu se ani nemuseli moc zasloužit. Jsou případy, kdy se dítě porve se životem a stane se vzorem úspěchu, protože vidí ve svých rodičích špatný příklad, kterému se nechce podobat. Tyto nespravedlnosti samozřejmě neodstraní ani mezigenerační solidarita uvnitř rodiny, ani stát. Ten je příliš slepý. Těm, kteří to mají těžší nejlépe pomůžeme sami formou skutečné solidarity. Stačí nebýt lhostejní. Spoléhání se na stát však tu lhostejnost spíše posiluje. Myslíte to dobře, ale zkuste se na to dívat i z jiných stran. Říká se, že cokoli dobrého uděláte pro druhé, to se Vám vrátí. Někdy i z jiné strany, než čekáte. Považuji to za moudré rčení a mnohokrát se mi povrdilo. Všimněte si, že se tam nepíše "Cokoli dobrého uděláte pro své děti...". Je snad menší zásluha, staráte-li se o někoho (nebo něco) jiného? Na to je třeba také spousty času a energie. A právě to může být důvodem, proč někdo nemá vlastní děti.
Ještě něco společného má plození dětí a starost o jiné lidi a záležitosti. Děláme to dobrovolně! A představa, že takové bohulibé činnosti budeme dělat pro peníze, mi připadá nemorální. Ostatně plození dětí pro peníze je oblíbenou disciplínou jisté menšiny už dlouho a málokdo tuto sociální vymoženost chválí. Nedělejme si tedy další podobné problémy a nechme lidskou dobrotu vracet se k lidem přirozenou cestou.

...pokračování
I v případě, že průběžný systém zcela nahradíme individuálním spořením na důchod, spojeným s investováním, v jednom okamžiku se určitá suma přesouvá od pracujících do penzijních fondů (a příp. jiných institucí - dále jen fondy) a současně je vyplácena důchodcům. Jednou bude převažovat suma vkladů, jindy suma výplat důchodů. Průnik množin vkladů a výplat je de facto průběžný systém a zbytek přidává nebo ubírá z aktiv fondů, které se zhodnocují. Fondy tedy hrají roli vyrovnávacího fondu, který zhodnocuje momentální přebytky a vyrovnává díry v průběžném systému. Vlastní spotřeba několika fondů, které mezi sebou navíc soupeří, je mnohem vyšší, než by byla spotřeba jediného státem spravovaného fondu. Odpadají investice do reklamy, náklady na správu fondu, budovy, vozidla apod. jsou několikanásobně nižší. Matematicky by to bylo tedy nejekonomičtější řešení. Prakticky bohužel nikoli, protože takový tučný fond v rukou politiků s krátkým mandátem a vše kryjící imunitou... Pokud se obáváte, že takový vyrovnávací fond nebude schopen vykrýt dlouhodobou populační depresi, je nutné si uvědomit, že ve stejné situaci budou i jednotlivé penzijní fondy a díky vyšším nákladům to budou mít dokonce těžší. Předností fondového systému je však právě odolnost proti populačním výkyvům, neboť silné ročníky nejprve vkládají a teprve po mnoha letech vybírají. Ve fondu musí být minimálně jejich vklady, v lepší případě zhodnocené. Důležité je hlídat hranici pro odchod do důchodu a hranici úmrtnosti. Poměr mezi aktivními a důchodovými lety musí být konstantní.
Kombinovaný systém by byl sympatický i mně. Při růstu mezd, odpovídajícím ekonomickému růstu, by poskytoval rozumné důchody. Umělé zvyšování mezd v kombinovaném systému nastavuje vyšší laťku na začátku důchodového věku (první důchod v nominále), ale pak důchod tempu mezd nestačí. Na druhou stranu právě tento efekt může být vhodným nástrojem na krocení růstu mezd. Čím větší podíl fondů, tím méně může vláda zasahovat do výše důchodů. Pak před důchodci těžko obhájí vysoký nárůst mezd a spotřebitelských cen. Průběžná složka důchodu pak zajistí alespoň minimum pro ty, kteří neměli štěstí. Tím nemyslím štěstí na lépe placenou práci.

Pokusím se některé body objasnit:
Důchod musí pokrývat alespoň životní minimum. S růstem mezd rostou i ceny v obchodech (trh se přizpůsobuje). Naše vláda se zavázala mezinár. dohodou, že průměrný důchod neklesne pod 40% průměrné mzdy. Hledáte-li právo důchodců na zvyšování důchodů podle vývoje mezd, je třeba se ptát také na právo pracujících na zvyšování mezd NEPODLOŽENÉ ekonomickými výsledky, které vytváří vládní mzdová politika a tlak odborů. Mohou důchodci za neoprávněné zvyšování mezd, z něhož nic sami nemají, a tím i za zvyšování spotřebitelských cen? Nemohou a nemohou tento vývoj ani ovlivnit. Je potom správné, aby jejich kupní síla rychle klesala, aniž by to sami zavinili? Domnívám se, že správné je důchodci garantovat, že jeho někdejší ekonomické aktivitě bude odpovídat KUPNÍ síla jeho důchodu, nikoli inflací a růstem mezd znehodnocovaná NOMINÁLNÍ hodnota důchodu. Potom nepřijdou zkrátka ani v případě, že budou mzdy klesat. Za svůj důchod si vždy koupí stejné hodnoty.
Porodnost nemá pravidelnou periodu. Je však jisté, že permanentní pokles vede k vymření a permanentní růst populace k přelidnění planety. Oba extrémy jsou velmi nepravděpodobné a jde o konečné hranice. Vývoj se tedy občas musí obrátit. Navíc ty oscilace kolem rovnovážného stavu způsobuje řada faktorů.
pokračování...

S těmi nevýhodami žen máte samozřejmě pravdu a nechtěl jsem vyvolat dojem, že je přehlížím. Nemyslím si ovšem, že je vhodné tyto problémy řešit formou důchodů. Už třeba proto, že žena může odrodit a vychovat kupu dětí a důchodu se ani nedožije. Mnohem vhodnější by byla podpora žen už v době, kdy se jako matky činí. A úplně nejlepší mi připadá podpora takovou formou, která donutí otce k větší odpovědnosti za své potomky a větší solidaritě s matkou svých dětí. Také by bylo vhodnější umožnit pracujícím matkám ve větší míře umístit dítě do školky, než podporovat nezaměstnané bez chuti pracovat. Píšete, že bývalo těžké sehnat místo ve školce, ale v posledních letech se z mnoha školek staly kanceláře a provozovny podnikatelů, takže dnes je to skoro nemožné. Sestra má možnost umístit dítě jednou týdně a nebýt matky, která je hlídá, nemohla by pracovat. Spousta matek nemá babičku na hlídání. Pak jsou nezaměstnané, přestože pracovat chtějí a měly by i kde. Zkrátka si myslím, že důchody by měly řešit zabezpečení člověka na stáří a ne věci, které se stářím nesouvisí.

Ano, ale stále musíte vycházet ze současného stavu, tedy z panující politické vůle. Ta ve spolupráci právě s centrální bankou působí tak, že vlastně NENÍ zájem, aby dělné a produktivní obyvatelstvo nějak skutečně INVESTOVALO. Když se podíváte na současné úrokové sazby, tak tyto jejich, resp. naše peníze zcela záměrně NEMAJÍ cenu: žádoucí totiž je, aby byly utraceny, tedy SPOTŘEBOVÁNY třeba i v těch výprodejních akcích v marketech, aby se následně roztočil zadrhávající stroj ekonomiky (místní, světové, dnes se to prolíná). A to, co už pro okamžitý plný teřich nemůže jít do okamžité spotřeby, tak je státem a za další peníze daňových poplatníků cíleně směřováno skrze "finanční" produkty do STÁTNÍCH dluhopisů nebo SPP nebo do dalších podivných projektů, které se OBVYKLE vymykají původními účelu, viz jen stavební spoření (společensky VELICE DRAZE nahromaděné dnes ležící peníze a které NENACHÁZÍ uplatnění). Pozorujte přece okolí a svět kolem sebe! Přitom také zjistíte, že těmto "našim" prašulím jsou místní, skutečně investiční příležitosti cíleně UZAVÍRÁNY. I legislativně PODPOROVANÝ zánik veřejně obchodovaných akciových titulů a podpora VYAKČNĚNÍ drobných akcionářů toho je dokladem. To v takovém malém. Ve velkém je pro investice upřednostňován naopak CIZÍ kapitál, který teprve má být zhodnocován a z jehož zhodnocení si stát (možná) něco POHODLNĚ vezme na daních. Vy jako človíček státu odvádíte daň především ze své spotřeby a z mozolných příjmů, protože musíte nějak biologicky vyžít a tedy spotřebovávat. Vždyť příkladem té vší šílenosti je jedna fraška z mnoha: BEZ výběrového řízení státem rozeběhnutá a PŘEDRAŽENÁ židovská dálnice na Moravě. To, že jste NAKONEC a jako jistě daňový poplatník (spolu)zaplatil jen necelou miliardu na výpalném, opravuji a omlouvám se: odstupném, a navíc do oblasti, kde se letitě nedodržují rezoluce OSN a naopak by zde slušelo nějaké to embargo, tak to přece NENÍ Vaše vítězství. Neboť a mj. Vám NEBYLA nabídnuta možnost účastnit se, kapitálově a jako soukromé osobě, na novém nástupnickém a prý i levnějším projektu. To se jen vlastně poškorpilo, k Vaší škodě bezmocného a platícího diváka, několik zájmových kapitálových skupin a nakonec vyhrála ta druhá. Že nebyl nikdo za vzniklou škodu zastřelen, pověšen, nebo alespoň nebručí? Proč také? Vždyť se prý vlastně nic nestalo a nikdo za nic nemůže, chicht, a PŘEDEVŠÍM se NIKDO na NIC NEPTÁ: národ má přece na starosti ty výprodejní povánoční akce :-))

Velice příjemně jste mne překvapil. Opravdu. Ano, šíři problému a jeho strukturovanost vidíme stejně, rovněž akcenty, které by se asi, z našich hledisek, měly brát za daného stavu a především v potaz. A počítat, že systém je dynamický, že co bylo včera a dnes platit zítra nebude. Ano, systémový a vlastně mezioborový přístup k řešení: to, žel, bývá některým čistě teoretickým ekonomům, navíc bez zkušeností s dotykem se skutečností, dosti cizí a pokud se do toho zapletou politici, výsledek může být katastrofální. Já jsem se k ekonomice také dostal, dalo by se říci, přes techniku a dosti mě jeden čas frustrovalo, že, na rozdíl od takového výlisku, který je buď v pořádku nebo zmetek, tak vlastně z principu tatáž věc v ekonomickém posudku může být natřena buď na černo nebo na bílo. Jak libo a případně dle objednávky. Vždyť jsem sám, jistě z mladické nerozvážnosti, se kdysi takových kotrmelců účastnil...

Jako muži Vám to tak nepřipadá, ale já jako žena vidím souvislost mezi počtem dětí a pracovním znevýhodněním žen. Pokud je žena na mateřské a následně na rodičovské dovolené, nemá výdělek. Pak se stará o děti a je pro zaměstnavatele rizikovou pracovní silou, protože děti občas onemocní. Hůře shání práci, nemůže se za prací přestěhovat, musí si vybírat práci s pracovní dobou právě s ohledem na děti. Když děti vyrostou, je už prý zase stará. Má tedy celoživotně nižší plat = nižší důchod. Nezlobte se, ale mladé ženy, moje kolegyně, mi to takhle říkají, že pokud už dítě, pak nanejvýš jedno. Pokud mladá žena odloží narození potomka do věku kolem 30 let, pak většinou zůstane u toho jednoho. Nehledě na to, že s jedním dítětem nepotřebujete tak velký byt a máte nižší životní náklady.
Věc má ještě jeden háček, a tím je nestabilita rodiny. Pokud se z jakéhokoli důvodu stane, že žena zůstane sama, ať už po rozvodu nebo z důvodu smrti partnera, snáze se postará o jedno dítě než o dvě. Bohužel i toto hraje roli v rozhodování, protože pokud se např. v případě rozvodu otec rozhodne, že ho nějaké dítě nezajímá a že tedy přestane platit výživné, nikdo a nic ho k tomu nedonutí. Měl by to zajišťovat stát pomocí soudů, ale ten to bohužel nedělá. Takže se třeba setkáte se ženami, kterým jejich partneři dluží statisícové částky, ženy jsou s dětmi na sociálních dávkách a stát raději vyplácí sociální podpory, než aby donutil soudy k práci. Všechno souvisí se vším. Je třeba vidět širší souvislosti. Fakt je, že demografická politika je za posledních 15 let katastrofická. Jak to ti komunisti v 70. letech minulého století dělali, že se rodilo tolik dětí? Přitom pro děti nic nebylo, na všechno se stály fronty a byly pořadníky, třeba 2 roky se čekalo na zařazení dítěte do školky. Nebyly kočárky. když děti povyrostly, sice byly kočárky, ale zase nebylo sportovní náčiní, koooběžky, kola, pak byly problémy se školkami, pak s příjmáním na střední a vysoké školy... Ale může mi někdo vysvětlit, proč se přest relativně nepříznivé podmínky rodilo tolik dětí?

Docela mě zaujala Vaše teze, že je dnes obecně přebytek kapitálu a naopak nedostatek investičních příležitostí. Neboli je více lidí ochotných (a schopných) někomu půjčit peníze než lidí ochotných přemýšlet o tom, jak a na co ty peníze použít (například něco vyrobit). Jestli je to opravdu tak jak říkáte, mělo by to asi vést ke zlevnění peněz a zdražením myšlenek (čemuž fandím). Možná to i vypovídá něco o vztahu lidí ke všem kreativním oborům (technika apod.). Je asi stále méně lidí, kteří jsou vůbec schopni se v dnešním složitém civilizačně sofistikovaném systému zorientovat (komplexně ho vidět) a něco nového (inovativního) vymyslet nebo vyrobit. Stále větší podíl lidí je potřebný jenom k prostému udržení celého systému v chodu, tito "mazači koleček" jsou stále složitějším systémem bez problému pohlceni (část sektoru služeb, management apod.) a proto zbývá stále méně lidí na to, aby celý systém "oplodňovali" nebo inovovali. Časem se z toho možná stane "stroj" sám o sobě a pro sebe, kterému už nebude žádná lidská inteligence s to rozumět, ale všichni v něm budou mazat to svoje kolečko a budou se starat o to aby se nezadřel. Takové odhumanizování podstaty světa. Ale detail je nakonec také důležitý (možná důležitější) a ten zůstane doménou lidí. Jenom nevím jaké by to mohlo mít všechno nakonec důsledky. No nic, to je jen taková trochu filozoficko-fantasmagorická indukční úvaha.

Ta obava z nepřipravenosti je asi oprávněná, ale obecně nemám z toho, že lidem najednou zůstane v peněžence víc peněz, velkou obavu. Tím že spoření nebude povinné si ušetříme spoustu vrásek na čele. Lidé si už nějak poradí (to je spíš víra), tím že budou mít v podstatě neomezený výběr kam investovat se ty rizika a všechny špatné zkušenosti s nějakými povinnými institucionalizovanými fondy zminimalizují (např. Kožený, díky jehož slibům a unfair podpoře mocných - svého času byl při jednáních dokonce představen jako náměstek ministra financí, tehdy tuším za ODS - se vlastně rozjela nemastná neslaná kupónová privatizace). S tou degenerací lidí musím souhlasit, ale ty tragické obrázky ze supermarketů (a nejen to) značně zveličily média, obraz skutečnosti který nabízejí se musí hodně filtrovat abychom pochopili skutečnou realitu kterou lidé na těch obrázcích tvoří, ale to už je jiná věc... Dneska jsem náhodou poslouchal na Radiožurnálu debatu o důchodech (Rusnok, Páralová, Jahn) a z těch dotazů (výkřiků) lidí kteří tam volali mi bylo opravdu zle. Znovu se mi potvrdilo, že amorální průběžný DS udělal z lidí v tomto systému nenávistné a dezorientované osoby-trosky soužené celý produktivní věk nejrůznějšími platbami a v důchodu už jenom čekající na almužnu. Skutečně nevím jak zde vůbec někdo může mluvit o generační solidaritě. Je nejvyšší čas nechat lidi postavit se v tomto na vlastní nohy a vrátit jim jejich ztracenou důstojnost a zdravé sebe-vědomí, tedy vrátit se k přirozeným a skutečným společenským vazbám tvořených vždy a jedině lidmi, především pak v rámci rodiny.

:-)) no, tady jste mě sejmul, ale oprávněně, víte o investičních fondech, jejich portfoliích a vůbec určitě víc, já v tomto jenom vařím z vody. Je pravda, že ty kurzová rizika jsou opravdu zlobivá, zvlášť když nám koruna posiluje, to je fakt. Nezbývá než investovat v korunách, ale přijetí eura by nám potom mohlo radikálně rozšířit investiční příležitosti (teď doufám že jsem pochopil co jste měl na mysli). Článek pana Fejtka si určitě najdu a přečtu, včetně komentářů. Víte, já nemám ekonomické vzdělání, ekonomika která nám byla předhazována ve škole mi byla vždycky strašně protivná. Studuju techniku, což mi vždycky přišlo tak nějak "poctivější" než ekonomické vědy (subjektivní dojem). O důchodové systémy se aktivně zajímám teprve od včerejška (samozřejmě už jsem o tom dříve něco věděl), když jsem si konečně na tomto serveru přečetl podrobněji různé alternativy včetně hodnocení odborníků. Ono vlastně to hodnocení různých variant důchodových systémů o které se tu pokoušíme nepředstavuje ani tak ekonomický problém, daleko víc je to sociologicko-filozofický nerozlousknutelný oříšek. Exaktně se ani nedá vyřešit, protože je tam spousta neměřitelných kritérií. Spočítat lze pouze nějaké objektivně kvantifikovatelné dopady, což tuším řeší lidé z Matfyzu nebo od nás z FJFI, kteří sedí v těch hodnotících komisích nebo co to je (tam řeší také různé možnosti přechodových fází což je další zajímavý oříšek). Ale vyřešit celý problém, tedy najít to jedno jediné srávné a ideální řešení jednoduše není možné, existují jenom řešení s různým počtem kladů a záporů. Takže hlavním úkolem je především všechny ty plusy a mínusy najít, přiřadit jim podle nějakého klíče váhy (důležitosti), dát to celé na váhy a nějak rozhodnout. Takže vám přeji zdar při hledání těch správných investičních příležitostí. Diskuze s Vámi mi byla rovněž potěšením.

...navazuji z předchozího a jen dodávám:
Aby mi bylo dobře rozuměno, já vůbec nechci(!) negovat myšlenku osobní odpovědnosti a investování a spoření si na stáří. Právě i skrze nějaké ty kolektivní fondové formy, též upřednostňuji ty nepovinné. Ale nemohu zavírat oči před tím, že pro to nejsou vytvořeny podmínky. Zcela rozhodující a zásadní podmínky. A tvářit se, že tyto se jako udělají tzv. za pochodu už probíhající důchodové reformy, když se neudělaly za posledních 15 let, je velice nezodpovědné. A namočená v tom bahně je i sama ODS včetně těch různých pohrobků z ODA a podobně, kteří nás snad mají zase prý zachraňovat. Kdo si to myslí a věří tomu, tak dle mne nemá soudnost nebo má krátkou paměť. Pro mne to je proto velká beznaděj. Navíc, už druhý den si myslím, že lidi jsou horší než zvířata a že to jde s nimi čím dál tím více s kopce. Prostě degenerace. Myslím tím šílení davů, co ukazují v TV u povánočních slevových akcí v marketech. Taková slintající a zdivočelá hovádka, která tam po sobě šlapou, dneska rozhodují, kdo bude ve vládě, v parlamentu a v senátu, prostě o tom, kam nás potom dotyční povedou a hlavně dovedou. Žádnou koncepčnost proto nečekejme ani u důchodové reformy a do penzijních fondů bude lidi šikovně nahánět zase nějaký další Kožený. Který se jistě odkudsi vynoří. To je tak predikovatelný výhled dějů příštích. A jak to možná skončí? Nechť si laskavě každý přečte příslušnou a hodně nekonečnou diskusi k Harwardům na webu akcie.cz.

Já tvrdím, že kapitálu je ve světě dnes velký přebytek a nenalézá svý pořádný příležitosti ke zhodnocování. Natož tady v díře zvané Česko, kde navíc nevíte, v jaké měně budete za pár let platit a v jakém poměru budou zhodnoceny nebo znehodnoceny Vaše dosavadní letité korunové investice. Co si tak pečlivě skládáte právě na ten svůj důchod :-)) Proto Vám peníze na vkladech nezhodnotí ani naše "česká" banka, která to má jinak v hlavním(!) popisu(!) práce: místo toho si s Vámi hraje na schovávanou s úroky z vkladů nedosahujících ani inflaci a s odkazy na vyhlašované úrokové sazby centrální banky, neboť a mj. investuje z pohodlnosti a z výhodného kamaráčoftu se státem právě do státních dluhopisů a SPP. Mimochodem, nedávno tady a právě u tohoto téma v jiné diskuzi tento "kolotoč" s centrální bankou velice dobře rozebral jeden kovaný liberál: je to prostě celá jedna pěkná bouda na hejly, pardón, naše optimistické důvěřivce. A s našimi akciovými fondy si snad děláte schválně legraci nebo Vás jinak nemohu brát vážně. Zase se musíte podívat, co JE za tím a také se podívat do historie: že tomu zhodnocení také předcházely obrovské pády, že portfolio těchto "českých" fondů je tvořeno dnes jen už několika položkami, které jsou taženy nahoru z 90% privatizačními očekáváními, tedy jde o příležitosti neopakovatelné, jednorázové a které už jsou pomalu, ale ne zcela, za námi. Pokud jste si průběžně několik let takto spořil na důchod, a to se od Vás přece chce, tak výsledné zhodnocení fondů nic moc, a pokud jste tak činil sám na burze třeba skrze takový kdysi prestižní a spadový titul České radiokomunikace a který byl i v portfolích fondů, tak to může být dokonce, pro slabé povahy, i na mašli. Také se musíte ptát, proč příslušné fondy neměly včas zainvestováno v ČEZu kolem 50,- Kč a naopak, něco více nad touto cenou, i vyprodávaly (komu asi?). Máte pravdu, dá se zde získat zhodnocení: ale spíše spekulacemi než vážně míněnými investicemi, po kterých se volá a které by měly být v portfoliu důchodových fondů. Těch pár výjimek samozřejmě lze nalézt, ale na jednom dvou titulech nemůžete postavit portfolio důchodového fondu, to snad uznáte. ....pokračování dále

Promiň(te) mi, ale musím to takto, po 15 letech a nedávném výročí, říct: "Svatá prostoto!"
PS Jen tak na okraj je dobré si přečíst zde třeba poslední článek pana Fejtka k fondům a potom diskuzi, konkrétně jak a kterak se jakýsi borec ptá, proč jeho indexový fond je právě nula nula nic: věřím, že ale třeba v dolarovém vyjádření tam růst jistě byl, žel, rohlíky si jako v Emerice a za dolary tady já a on nekupujeme. Co udělá někdy v budoucnu s investicemi kurz eura a koruny také žel nevím (ten nějaký reálně odpovídající poměr tam pan Fejtek v článku uvedl, možno kolem diskutovat). Věci nejsou tak jednoduché, jak se zdají na první pohled: Vy si to asi s investováním představujete, jako když si dítě myslí, že se mlíko vyrábí někde v hypermárketu, o nějaké krávě ani tuch, o krmení, hownech který se musí odklízet a smradu kolem ani nemluvě. Ale jen asi nevhodně žertuji, promiňte mi to. Diskuse s Vámi mi byla a je potěšením, jen se mi u Vás zdá, že tu školu s teorií nutno doplnit zkušenostmi :-)) ...a s vlastní peněženkou :-))))

No, problém je asi v tom, že jsme tu na malém dvorečku, asi se to ještě pořádně nerozjelo a nezaužívalo. To se dá ale časem změnit, možná právě přinucení (byť nepovinné) lidí starat se o vlastní zabezpečení stáří vyvolá nějakou investiční aktivitou, která s tím pohne. Obecně ale platí, že peněz není nikdy dost, zájemců je vždy hodně, nemusí být nutně z ČR. Jen to chce nějak iniciovat a prolomit tu určitou "nesmělost", kterou za tím cítím. Jinak naše dnešní akciový fondy investují na burzách po celým světě, ne? Já bych prostě svěřil část svých úspor nějakýmu takovýmu fondu, pokud vím tak jsou výnosy většinou v desítkách procent. Pochopitelně by to většinu lidí nemohlo zaměstnat tolik jako vás. Ale od toho jsou právě ty fondy. Doufám že to Potěmkinovy vesnice nejsou.

Ale ne. Důchodci budou žít vždycky, takže budou vždycky někoho živit (nebo tvrdíte že v jiném než průběžném systému nikoho živit nebudou, neboli pochcípají?). To je přece nezávislé na systému. Pokud zpochybňujete možnost účelně investovat, tak nemohu souhlasit. Spořené peníze totiž dříve, než je důchodce prožere, poslouží k nějakému účelu, který je dokáže zhodnotit. Neplatí to samozřejmě paušálně jako konečně nic na světě, existují rizika atd. Obecně je ale dost investičních příležitostí, kde se dokáží uplatnit (peněz není nikdy dost) a zhodnotit. Já osobně podporuji nepovinné spoření, kdy se možnosti investování rapidně rozšíří. Jinak na zafinancování státu není vůbec nic špatného (morálně), pokud jdou finance na investice, které přinesou časem zisk (i stát může investovat dobře, i když se to u nás moc nevidí, bohužel). V ostatních případech jde pochopitelně o zadlužování, které nakonec zaplatíme všichni (z morálních důvodů bych možná vlastní stát financoval jenom po provedených reformách, zadlužování nepodporuju). Takže souhlasím jenom s tím, že efektivnější by bylo nepovinné spoření.
Ale ještě k těm různým fondům a jejich portfoliím. Podívejte se na výnosy našich akciových fondů, ty nejlepší snad mají i přes 20%, podívejte se na Prazskou burzu, PX50 je na historickzm maximu, tak mi nerikejte, ze se neda nikde investovat. Prece investovat se da leckde, pokud to bude nepovinne tak se jeste moznosti samozrejme obrovsky rozsiri.

To, že na každém omláceném rohu máte nabídku na investování přece neznamená, že to JE(!!!) investování. A problém nesouvisí s tím, jak naznačujete, že čísi babička si nechce(!) dát svý úspory do akciového fondu, který jí banka podstrkuje a sehraje s ní komedii s praštěným dotazníkem na odolnost vůči riziku. Podle této "odolnosti" a "horizontu" investování, což ale nemá nic moc společného s právě dosahovanou výkonností fondů a především okamžitým dalším potenciálem, jí mixuje dluhopisy s akciemi, na věky věků, nehledě na hospodářský cyklus tu i jinde a na případné kurzové riziko. A to kurzové riziko je významný fakor, neboť v korunovém Česku skutečně dobrých investičních příležitostí už není. Spočtete je na prstech obou rukou a budete mít co dělat, jak se zapotíte. Tady nejsme v USA. U nás se na kapitálový trh pro peníze nechodí. Programově nechodí. Taková byla a je politická (z)vůle a žel, tyto věci se, při "náhlém" obratu názoru, poručit nedají. Počasí také neporučíte. Mnohé procesy mohou být nevratné. Z kapitálové pouště tady asi investiční zahradu hned neuděláte. To, co totiž Vy zde z hlásáte, já už pátý rok odzkušuji na vlastní kůži. Sám v produktivním věku žiju ze spekulací se svojí odloženou, dříve vytvořenou spotřebou. Tedy žiji z úspor, které musí odolat inflaci a ještě se musí zhodnotit. Ze zhodnocení musím vyžít a na podstatu, pochopitelně, nemohu sáhnout. Vzhledem k tomu, že na důchod si v tomto státním bordýlku neplatím, tak i v důchodovém věku, pokud se ho dožiji, budu muset postupovat obdobně. A to nehledě na velice nechutné bilancování, jak vlastně dlouho budu žít. To mnohým makovičkám nedochází, dokud dotyčný před tuto otázku není přímo a zasyrova postaven. A buďte ubezpečen, že teprve tehdy poznáte celou hrůzu naší setrvalé státní nechopnosti a rozkrádaček, nehledě na to, že kurz té které pomalu už poslední české akcie záleží na tom, jak si kdo z věrchušky pustí hubu právě na špacír nebo přivolí okrást drobné akcionáře skrze šikovně zmanipulované posudky na firemní jmění. Některé ty prožité konce, pro moji peněženku, byly přímo fatální. Za těchto podmínek mi potřebné studium podkladů a souvislostí zabere tak kolem 4 až 6 hodin denně, kromě léta, to se válím raději u rybníka a věci řeším ráno nebo večer. A především řeším, jak odloženou spotřebu tady vůbec uchránit, to zhodnocení je až další v řadě. Nedovedu si představit, že toto by musel podstupovat, někde od středního věku, pomalu každý(!) další, jinak zaměstnaný nebo podnikající a s dalšími(!) starostmi, tak aby měl vyřešen prý důchod. Ano, řeknete, ale vždyť dotyčný si to koupí(!) jako službu a přidanou(!) hodnotu v těch důchodových fondech nebo kde jinde, třeba v bance nebo pojišťovně. Právě ale že ono to nefunguje, jsou to Potěmkinovy vesnice!!

Myslím že okolnost, že někdo vychovává děti, je potřeba do DS nějak zakomponovat, i když možná jiným způsobem než jak o tom píšu. Pokud někdo vychovává dítě, tak do něho musí investovat vlastní prostředky a čas, někdy se vzdát i své kariéry. Schopnost reprodukce společnosti je přitom obecným zájmem (zájmem státu), společnost děti chce a potřebuje, protože jenom díky nim může fungovat i ve stáří a po smrti jejich rodičů. Proto se měla rodičům jejich investice do výchovy dítěte nějak kompenzovat, lépe řečeno se nějakou formou zaplatit. Musí se tak dít po celou dobu výchovy dítěte, ale může to zasáhnout i dobu pozdější (důchod). Cílem je kompenzovat lidem s dětmi objektivní výhody, které vznikají bezdětností. Je otázkou, zda to udělat formou daňových úlev a různých příspěvků, zda to přímo zakomponovat do DS, případně to nějak zkombinovat. Mě ale nápad použít ekonomickou aktivitu dětí jako měřítko pro bonus rodičů-důchodců přijde docela dobrý. Jak píšete, stát nemůže nikdy určovat přesnou míru různých zásluh. Ale to snad ani nechceme, to by mě přímo děsilo. Buďme především lidmi a také pouze od lidí čekejme odměny, soucit nebo solidaritu. Stát by měl pouze garantovat nějaký standard a to pouze v čistě ekonomické (měřitelné) rovině. Ekonomická aktivita dětí (tedy placení minimálního sociálního odvodu) je podle mě dobrým měřítkem bonusového příspěvku k "bezdětnému" minimálnímu důchodu. Pokud někdo vychoval šest dětí, které jsou schopné odvádět rovný minimální sociální odvod, mělo by se to promítnout do výše jeho státem průběžně vypláceného minimálního důchodu. Měl by dostat víc než člověk bezdětný, který místo výchovy mohl svoje prostředky a svůj čas libovolně investovat (do sebe). Takže podle mě je rozhodně nutné skutečnost výchovy dětí do DS nějak zahrnout, otázkou je jenom způsob.
S posledním odstavcem naprosto souhlasím.

Souhlasím s názorem.Průběžný systém je založen na stejném počtu pracujících, či jejich růstu a stejné či rostoucí mzdě. Dnes kolabuje, odchod do důchodu se nesolidárně prodlužuje a přesto rozdíl v počtu důchodců k počtu pracujídích klesá. Pokud byly fondy v přebytku tak se prožírali. Politici mají horizont volebního období a dál nekoukají. To dokládá i doba odkládání tohoto problému. Průměrná mzda zatím roste, ale roste i nezaměstnanost. S tou se při valorizacích nejalkuluje. Dnešní růst mezd taky nemusí být věčný. Jsou opravdu důchodci připraveni na reálný pokles důchodů? Jsou to taky volici a horizont jejich zájmů není taky daleký. Začínám si myslet, že rovný minimální důchod na hranici životního minima je řešením. Tomu odpovídá pak snížení odvodů a ponechání na jednotlivci kam investujee, zda do akcií, dluhopisů, nemovitostí, vzdělání, do dětí. Možná jen zčásti určité povinné spoření.

Já jsem především pro to, aby spoření bylo nepovinné. Tady můj názor koreluje s návrhem DR od ODS. Tedy pouze nějaký minimální důchod hrazený přes stát průběžným systémem (tedy nějaká minimální kolektivní mezigenerační solidarita). (Plus možná příspěvek na rodiče-důchodce, jehož výše by byla nějakým způsobem závislá na ekonomické aktivitě jeho konkrétních dětí). Další zabezpečení stáří by ale bylo pouze v rukách lidí. A teď to podstatné k vašemu příspěvku. Myslím, že zcela bagatelizujete obecnou potřebu investičních prostředků. Přitom je to pro ekonomiku zcela klíčové. Podívejte se do USA, tam jsou úspory obyvatel rozložené do akciových fondů zcela běžné. "Naše" banky nás na poplatcích okrádají mimo jiné díky naši nízké investiční aktivitě, lidé mají nejradši peníze na běžných účtech. A na nedostatek investičních příležitostí bych si rozhodně nestěžoval, investovat může nakonec každý a nemusí to být vůbec přes fondy, co třeba vzdělání apod.? A tohle všechno průběžný systém likviduje, sebere lidem peníze, čímž omezí jejich možnosti spoření nebo investic a vyplatí je důchodcům (bez úspor), kteří je okamžitě použijí na nutné výdaje a krátkodobou spotřebu. Je to systém z "ruky do huby". Eliminuje to možnost nějakých dlouhodobých investic nebo seberealizace aktivních lidí. Nechce se mi ani příliš přemýšlet o těch obrovských škodách a ztrátách, které tento systém způsobuje. DS fungující na průběžném principu je podle mě amorální.
A mezigenerační závazky právě současný průběžný systém likviduje úplně nejvíc a to právě tím, že se je snaží sám suplovat, převádí je ovšem z osobní rodinné roviny (kam mezigenerační solidarita určitě patří) do anonymně kolektivní roviny. Stát by měl pouze garantovat nějaké minimum této mezigenerační solidarity, zbytek ať nechá na samotných lidech, jejich odpovědnosti a svědomí. Důležité je, aby místo kolektivní a anonymní mezigenerační soldarity byl kladen důraz na solidaritu osobní a adresnou (v rámci rodiny). Na individuálním spoření potom není nic špatného, je to jenom návrat do normálního stavu. Lidé si spořili vždycky a nedělali to přitom jen pro sebe...