Nabrala slovenská reforma penzí správný kurz?

Kdo tu mluví o tom, že jsme vyspělá země? Ano, starost o děti by měla být starost rodičů. Ale kde vzít paní na hlídání? Západní země to schovávají za výuku jazyka, i když je do jen služka k dětem za stravu a byt. To abychom začali au-pair inzerovat v Číně, na Ukrajině nebo v Afghanistánu.
S tou diskriminací je to ještě trochu jinak: lepší, když babička v důchodu hlídá vnoučata, než když tatáž babička stojí ve frontě na Úřadě práce, protože je jí 50, práci nesežene, protože je považována za starou a do odchodu do důchodu jí zbývá nějakých 11-13 let. Pokud vím, tak nezaměstnanost žen je vyšší než mužů, u výše platu je tomu přesně naopak. U těch dětí se starší dáma může věnovat i koníčkům a vést k nim i děti a nepřipadá si přitom zcela zbytečná. Ono by vůbec nebylo od věci, kdyby se dětem víc věnovali i muži.

V tomto případě jsem se o ženách zmínil v reakci na příspěvek p. Iva. On píše, že žena po mateřské má dnes problém, který tehdy neměla. Pokud jde o možnost uplatnění talentů v minulosti, samozřejmě souhlasím, že se to týká i mužů.

Ta diverzifikace je samozřejmě ztížena tím, že peníze, které bychom pro ni mohli použít musíme ukládat povinně někam jinam.
Nesdílím Vaše nadšení pro průběžný systém, zvláště, když píšete: "Neřešmě důchody, řešme důchodce...". Právě průběžný systém shrnuje všechny důchodce do několika obrovských čísel a je přesným opakem individuální starosti o důchod jednotlivce. Také nechápu, jak může prosté přelévání nastartovat ekonomický růst? PAYG spíše nahrává ekonomicky nepodloženému růstu mezd a následně i důchodů. To sice zvýší nominálně spotřebu, ale ještě předtím daňovou zátěž firem, takže ty nic navíc nedostanou. Naopak vzroste inflace, která ty peníze kolující od firem přes PAYG a důchodce zpět k firmám znehodnotí. PAYG chrání před poklesem kupní síly důchodce. Avšak ani toto nedělá geniálně, protože je citlivý na populační výkyvy.

Poněkud opomíjíte fakt, paní Kateřino, že často, pod vlivem okolností, bývají kasy mezigeneračně alespoň zčásti propojeny. A to ne pro hezké oči paní Kateřiny, ale pro peníze, kterých se tak nějak zde nedostává. A babička s dědečkem ještě rádi pohlídají vnoučka, protože zeťák jim (též naturálně) opraví v zase v jejich bytě strop, co jim padá na hlavu a potom vymaluje. To, čím se tzv. vyspěle oháníte, ve skutečnosti znamená, že veškeré tyto "služby" a tím vlastně mezigenerační nezávislost, je kupována na trhu jako služba, a tedy je i zahrnuta v ceně mzdy (úrovni mezd) toho produktivního a odvozeno (v případě průběžného systému) v důchodu. To ale přece není náš případ, kdy naopak, viz třeba pan Fredy, se volá po dalším zlevnění pracovní síly! I přece ta sama diskuse o důchodech je toho jen dokladem!

Dobrý den všem, kteří přidávají svůj názor na slovenskou penzijní reformu. Velice se bavím, když čtu některé články, a některým bych dokonce doporučil zasedat ve vládě či parlamentu(s těmito názory by určitě prošla reforma u nás). Myslím si, že neexistuje reforma v tomto směru, která by byla dokonalá, ještě jsem žádnou takovou neviděl. Ale vem me to z druhé stránky. Bismarck, byl chytrý člověk, ale ve své době, dnes jsme o 2OOlet někde jinde a fungujeme pořád podle této metody. Není náhodu čas na změnu??? Jedinné co bych vytknul slovenské reformě je poměrně vysoká povinná část do vlastního systému. Hold slováci potřebují být, alespon v něčem první na světě..

Pokud přijmeme povinnost státu kompenzovat občanům dobrodinní, pak nelze odměňovat jen jednu z jeho forem! Děti se snadno evidují, spousta jiných (a možná i cennějších) skutků nikoli. Podpora státu za péči o postižené apod. sice existuje, ale v ostudné formě a výši. Stát tuto roli hraje špatně a z toho, co schvátí, vždy jen málo vrátí. Zvyšovat chuť lidí k plození dětí lze mnohem lépe tím, že stát rodičům nebude vytvářet překážky, kterých je požehnaně. Sám píšete, že je snahou neznemožnit ekonomicky lidem mít a vychovávat děti. Pak ta podpora musí přijít dříve, než v důchodu. A bylo by jistě praktičtější, kdyby stát zajistil dostatek školek, než rozdávat pár stovek na dávkách matkám, které místo zaměstnání musí s těmi dětmi absolvovat pravidelné obchůzky a fronty na úřadech, aby ty dávky dostaly.
Bez zajímavosti není ani otázka prospěšnosti plození dětí. Samozřejmě, že reprodukci zachovat musíme. Stát k ní ovšem pobízí proto, že tím udržuje výhodnější poměr mezi produktivní a neproduktivní částí obyvatelstva a pokřivuje přirozený vývoj. Pak se mu snáze "hospodaří". Neměli bychom ovšem usilovat o snadné, nýbrž o správné hospodaření státu. Donekonečna se rozmnožovat nemůžeme. Naučmě se hospodařit při vyrovnané porodnosti.
Pokud se většina dětí povede (sám v to doufám), pak není třeba, aby rodičům jejich péči vraceli přes stát, který si vždy část ponechá pro obživu svých milovaných a zbytečných úředníků. Ti, co se nepovedou, buď žijí na dluh a pak podle Vašeho návrhu z nich rodiče nic mít nebudou. Nebo si ekonomicky vedou dobře, ale na rodiče kašlou. Takoví rodiče budou odměněni za to, že své děti vychovali k lásce k majetku, místo k lásce k lidem. Co zařídí stát lépe? Když ubere dětem z jejich příjmů, aby podpořil jejich rodiče, zbaví mnohé z těch dětí chuti rodiče přímo podporovat. Mezilidské vztahy se sociální politikou pokřivují. Zbytečně roste závist a také zvyk lidí, že se o ně stará stát a nese odpovědnost za jejich osudy. Měli bychom už konečně vykročit opačným směrem. Nechci upírat odměnu většině, kvůli nespravedlnosti na menšině. Jen bych byl rád, kdybychom dali lidem příležitost odměňovat se přirozeně a za všechno dobro, ne povinně přes stát a jen za děti. Protože věřím, že v přirozeném prostředí se dobro šíří účinněji, než pod taktovkou státu. Dobro se má konat nezištně. Když se člověk bojí, že se mu to nevrátí, pak nic neudělá. Když se nedočká očekávané vděčnosti, zahořkne. Když se o to nestará, udělá dobrého víc a ta odměna odněkud přijde. Dobré skutky i odměna za ně často nemají formu peněz.
Opravdu věříte, že nejlepší motivací k aktivitě jsou sociální příplatky? Já to vidím přesně opačně. Když už se bavíme o dětech: je známou pravdou, že hýčkané dítě se neumí postarat o sebe, natož o rodiče. A chodí si pro kapesné i v dospělosti. Takže rodiče obere i o ty příplatky na důchod. Má pak ten státní taneček kolem důchodů a dětí smysl? Stejně tak se bude přiživovat občan hýčkaný státem na státu.

No, ehm, já jsem ty parchantící "osůbky" musel dodatečně rozšířit právě o ty jejich "učenlivé potomky", to jsem prostě a jasně musel, to se nedá jinak svítit. Už jsem ale opomenul větu opravit i správně gramaticky, omlouvám se čtenářům. Nu což, Ferdy, Vy mi jistě i tak dobře rozumíte :-))

Ale vždyť tu i Vy, Jirko a škoda přeškoda, také plácáte nehorázný nesmysly: ano, tehdy byl malý rozdíl v ocenění mezi skutečně kvalifikovanou prací a tou nekvalifikovanou či méně kvalifikovanou, a tak bylo pro peníze lepší u VŠ muže někde začít dělat třeba zedníka nebo v dole, u VŠ ženský v kravíně, a to nehledě na to, že si přišli tito jmenovaní prakticky zdarma a hned k bytu a k dalším výhodám, které se jim strkaly pod nos. Pokud ale chtěli dělat kariéru resp. něco dokázat sami sobě, tak problém nebyl v pohlaví, tedy jestli to je žena, to tu šíříte nepravdy. Tou velkou nespravedlností bylo třídění "použitelných" a těch "nepoužitelných" dle stranické knížky a dle tzv. třídního původu. To přece s pohlavím jako takovým nemá nic společného! A zajímavé bylo, že ti nejhorší kádrováci byli takoví ti poturčenci (poturčenec horší turka), tedy ti, co si svůj kádrový profil, s "tehdejším" máslem na hlavě, nějakou sviňárnou a právě na svém blízkém vyspravili: včas ukázat a ukazovat na druhýho, jen aby nebylo ukázáno na něj. A to, že tu řešíme dnes co s důchodci, je nejen po té ekonomické, ale i související stránce morální, jen logické pokračování toho všeho - nijak moc jsme se nezměnili, jen ty kulisy za námi :-))

...nechte prosím, pane Ferdinande, už těch otřepaných blábolíků: ano, tehdy jsem byl velmi nespokojený a naše rodina byla postižená, dnes jsem velice rozčarován a nespokojený také. Asi to bude též tím, že osůbky a jejich učenliví potomci, kteří parchantí každý režim a které byly zrovna tehdy u komunistů, místo zaslouženýho výprasku dostaly ještě více povolený opratě a dnes, také včas rozlezlý v plné šíři od ČSSD až po ODS, to tady parchantí vesele a pro sebe dál. Tak si to alespoň já vysvětluji a řeči, které slyším od Vás a Vám podobných, mi už zní po 15 letech zkušeností, logicky a dle pořekadla, že zase "zloděj křičí chyťte zloděje." Cha, chááá. Doufám, že nechcete tvrdit, že to společenství našich rodin v Česku je všeobecně už natolik bohaté, že tyto rodiny nechtějí mít své potomky z takové té degenerované rozmrzelosti, upřednostňujíc svoji požitkářskou osobní a okamžitou spotřebu. Resp., že náš demografický propad je způsoben především propadem od těch bohatých a máme tedy těch bohatých proto už tolik, že je může snad z hromady na hromadu vidlemi přehazovat. Tak to přece není a já se obávám, že demografický propad je způsoben především ekonomickými důvody a ztrátou takových těch alespoň střednědobých životních jistot a perspektiv, které dnes prostě nejsou a lidé se dosud, právě s novými nejistotami, nedokázali sžít. My zatím nemáme mentalitu maňaná, kdy problémy se "úspěšně" odkládají na zítřek a žije se vteřinou dneška, včetně toho plození potomků. Režim, který dá lidem základní jistoty a perpsektivy, resp. třeba i zdání toho, bude mít vyřešený (po nějakou dobu) i demografický problém. Současnému se to zatím moc nedaří a musí s tím něco začít honem dělat: to je neoddiskutovatelný fakt a vůbec, prosím, nesouvisí s tím, zda-li mám při vyslovení tohoto soudu k režimu poměr naskrze kladný nebo více kritický.

Stát za ženu na mateřské neplatí pojistné, ale tato doba je tzv. náhradní a vyloučenou dobou. ˇCili do důchodu se započítává jako odpracovaná, a to s vyměřovacím základem stejným jako v období, kdy pracovala. V tom problém není. Společné důchodové pojištění manželů - tady jste uhodil hřebíček na hlavičku. Mělo by být v případě manželů s dětmi povinné. Protože je fakt, že i po nástupu do zaměstnání má žena kvůli tomu, že se předpokládá její větší angažovanost v péči o děti a tudíž menší angažovanost a vyšší rizikovost pro zaměstnavatele, nižší plat a hůř hledá slušné zaměstnání. Společné důchodové pojištění by to alespoň trochu vyrovnalo. Na druhé straně je ale třeba, aby měl stejná práva muž, který je na rodičovské dovolené - včetně doby odchodu do důchodu. Nemůžeme chtít rovné zacházení pouze z jedné strany.

Paní Jarmilo, váš příspěvek výmluvně uakzuje jednu z příčin, proč u nás přetrvává diskriminace žen. Jestliže se ženy samy domnívají, že babičky by měly automaticky hlídat vnoučata a že je to lepší, než aby se věnovaly své kariéře, svým koníčkům - pak je to smutné. Proč by to dělaly? S vnoučaty se lze potěšit, vzít je na prázdniny, mít je rád i je trochu rozmazlovat - babička i dědeček. Ale vychovávat?! To je věc rodičů, jak si to zařídí. Jestli doma sami, ve školce, paní na hlídání - to není starost prarodičů! Neznám vyspělou zemi, kde by někoho vůbec napadlo, že by měli prarodiče suplovat baby-sitting.

Ano, za socialismu měla žena jistotu, že po mateřské bude MUSET do zaměstnání. Také měla téměř jisté, že pokud má talent, inteligenci a vůli dokázat více, než dělat dělnici u pásu či účetní, je jí to houby platné.

Spořit a diverzifikovat si každý tady může přece už nyní, v tom teoreticky není problém, praktická však je potíž, že ve skutečnosti ne(!)diverzifikuje, jen žije v té představě a okolí ho v tom utvrzuje. Ano, to je možno pozitivně změnit, ale nevidím to nijak nadějně, ostatně o tom píšu zde jinde v příspěvcích. A tzv. investovat "někam" na důchod(!), kde stát nebude mít tvrdou kontrolu (či eufemisticky řečeno dohled), tak to, nezlobte se, zase já a na rozdíl od Vás, poučen svojí peněženkou putující zdejšími kapitálovými trhy, pokládám za čiré bláznovství a plácání nesmyslů. A "nový" penzijní fond, ať už nepovinný nebo povinný, se zařadí a s velkou pravděpodobností do stejné šedi o které hovořím a o diverzifikaci zatím(!) nebude(!) možno mluvit. Navíc nelze přece porušit beztrestně(!) trojúhelník: likvidita, riziko, výnos, a proto skutečné reálné zhodnocení v těchto fondech a podobných instrumentech nebude nijak vysoké. Pokud nebudou, pro lepší stravitelnost, dotovány opět(!) z kapes daňových poplatníků, což se děje u již existujících finančních a státem podporovaných produktů. Nula od nuly pojde. Genialitu průběžného systému (už se to nebojím takto nazvat) vidím také v tom (a úspěšně řešený problém inflace dávám stranou), že je velice citlivým barometrem úspěšnosti vývoje té které společnosti lidského druhu homo sapiens: ano, zde se všechny ty i letitě naskládané neschopnosti a disproporce ukazují pěkně natvrdo. Vždyť kdyby tato společnost dlouhodobě zdravě prosperovala, tak zde neřešíme zhovadilosti typu, co najednou s důchodci. A dále, průběžný systém má dle mne obrovskou schopnost regenerace(!!!): nastartujte růst společnosti, nejen ekonomický ale i po té morální stránce, a je vyřešen demografický problém a otázka důchodců. Neřešme důchody, řešme důchodce, ať za tím vidíme člověka a ne číslo. Ano, společnost upadá, tak budou menší důchody z průběžného systému a s tím ostatním si, každý člověče, poraď jak umíš. Nazvěme to takto a není snad co řešit!!!!!!!!!!

Tento ženský problém by byl na hodně dlouhou debatu. Nevím, jestli jej někdo někdy dokáže uspokojivě vyřešit. Možná jednou lékaři umožní chlapům rodit a pak se to srovná. Další problém je v tom, že nám odchází generace správných babiček na hlídání. Moderní babičky mají jiné představy, jak trávit důchod. Takže na socialistický model můžeme stejně zapomenout.
V souvislosti s článkem o společném zdanění manželů mne napadlo, že právě tady by mohla být lepší cesta, jak finančně vyrovnat důchody manželů. Společné pojistné na důchodové zabezpečení. Jen nevím, jak se úředníci poperou s případy několikrát rozvedených lidí. A také to neřeší problém, který jsem naznačil v předchozím příspěvku. Matky potřebují podporu už v době, kdy děti vychovávají a ne až v důchodu. Není ale už dnes v případě matek na mateřské plátcem pojistného stát? Pokud ano, pak jde o to, aby to pojistné bylo ve výši odpovídající té, kterou žena odváděla (včetně odvodu zaměstnavatele) v době před MD. Tím sice ještě neřešíme pomalejší kariérní postup žen, ale i to by byl pokrok. Nemyslím si ale, že by stát měl vyrovnávat úplně vše.
O něco by se měli starat manželé. Teď budu asi trochu nespravedlivý, ale o tom, zda a kolik bude mít žena dětí, rozhoduje především ona. Stejně tak odpovídá na radnici či před oltářem na otázku "Berete si zde přítomného pana XY dobrovolně?". Je to tedy volba ženy, zda jí stojí za to mít děti a právě s panem XY. Onen pán sice také může odmítnout svatbu i děti, ale nemůže ženu nutit. To by bylo znásilnění. Zvolí-li žena rozumně partnera, nemusí mít o svůj důchod starost. O počtu dětí se dohodnou společně a společně se podělí i o náklady. Nejen na potřeby dětí, ale také matky, která se mateřstvím části životních příjmů vzdává. Tuto ztrátu by měl kompenzovat manžel. Teď je třeba legislativně vymezit hranici odpovědnosti ženy za volbu partnera. Nelze se vyhnout případům, kdy má žena smůlu na člověka, který několik let před svatbou i po ní byl vzorným manželem a pak se úplně změnil. V takovýchto případech by měl stát ženu podpořit. Ne však tehdy, když si vezme frajera, násilníka či povaleče vědomě. Dokáže-li soud posuzovat partnerský vztah v případě rozvodového řízení, měl by dokázat totéž v případě žaloby o finanční náhradě opuštěné matce. Bude to mít těžší jen proto, že bude zkoumat starší skutky.
Budu se opakovat, ale chce-li stát odměňovat lidi za prospěšné skutky, pak by to neměl dělat jen za reprodukci. Horolezci také neplatí jen těm šerpům, kteří na svá bedra vzali např. potraviny. Stany, léky, výzbroj atd. neváží o nic méně. Stát má ovšem tendenci zabývat se jen tím, co se mu snadno eviduje. Platit by měl pouze za objednané služby, ne za dobrovolné skutky. Když to funguje mezi lidmi, proč by to nešlo ve státě, který (jak nás stále politici ujišťují) je tu pro občany.

Je pravda, že nemožnost diverzifikace rizika při povinném investování do (a pouze jediného zvoleného) penzijního fondu je chybou. Ovšem průběžný systém je také průběžně tunelován. Jakmile je v něm trochu přebytku, hned se hodí politikům k uplácení voličů ve formě zvýšení důchodů či jednorázových příplatků, zejména před volbami. Nejlepším způsobem, jak ochránit důchodce před jejich osobním krachem, je rozložení spoření a investic na důchod do většího počtu rozmanitých nástrojů, které nebude mít stát pod těsnou kontrolou. U malého počtu povinných pilířů, které občanům v době ekonomické aktivity odebírají velkou část příjmů, bude nebezpečí krachu důchodců vždy veliké. Průběžný systém sice nekrachne na nulu, ale pro průšvih bohatě stačí, že nebude schopen vyplácet důchody v přijatelné výši.

Jo, a ještě jsem zapoměla: máte pravdu, že důchod by měl řešit zabezpečení člověka na stáří. Ale ona s tím souvisí i ta péče o děti. Při naší katastrofálně nízké porodnosti a vysoké nezaměstnanosti budou za pár let důchody problémem. Nejenom jejich výše, ale kdo bude zboží, léky a další vyrábět, udržovat a spravovat?

Ono to s tím taky souviselo. I za socialismu to nebylo růžové, pro matky malých dětí teprve ne (já jsem nakonec taky skončila jen s jedním dítětem, a to jsem chtěla mít původně 3). Ale ženy odcházely do důchodu kolem 56. roku života a jejich úkolem bylo většinou hlídání vnoučat, aby nemusely být ve školce nebo ve družině do pozdních odpoledních hodin. Tím se uvolnila mladší pracovní síla. Pomocnice v domácnosti je sice řešení, ale ta babička to dělala ZADARMO, tedy zadarmo pro rodinu. Když to tak vezmu, tak ji vlastně platil stát. V případě pomocnice by stát chtěl sociální, zdravotní a jiná pojištění a tato práce by blokovala mladou pracovní sílu, zatímco u té babičky byla využita pracovní síla staršího člověka, který se ještě necítil dost starý na absolutní odpočinek a chtěl být užitečný. Pomocnice v domácnosti (au-pair) se tu asi těžko sežene, pro hodně mladých děvčat je to nezajímavé, nedá jim to praxi a ani základ do dalšího profesního života. I tak si hodně au-pair-dívek, které se vrátí ze zahraničí, stěžují, že se na ně čeští zaměstnavatelé dívají jako na dívky, které nedovedou nic jiného než utírat dětem zadeček, kromě toho, že se k nim v zahraničí chovali jako k odpadu. Se školkami je problém i dneska. Tenkrát nebyla volná místa, dneska se musí do školky většinou dojíždět a ještě se za ni platí, při dvou dětech to leze mladé rodině dost do peněz. A babička jde do důchodu až v 63 letech...

No ano a kdyby u nás socialismus trval o pár let déle, nemuseli jsme se o zaměstnání strachovat nikdo, protože by žádné nebylo! I když oni by soudruzi jistě vymysleli, kde se dá podpírat lopata a podobně... Stačí se podívat do statistiky, abyste zjistil, že třída, která nemá děti, jsou především ti bohatí, ne chudí. A to z toho důvodu, že děti mít nechtějí (ať už proto, že porody odkládají, anebo proto, že se na ně vůbec nechystají), ne, že nemohou. Mají konečně po 40 letech vězení možnost studovat, cestovat a dělat zajímavé věci. Tím ovšem rozhodně nezastávám názor, že by ženy neměly mít děti.

Diskutující, kteří odsuzují Bismarkův průběžný systém by si měli uvědomit, že řeší problém inflace fungoval desítky let. Všem příznivcům povinného fondového systému přeji aby dopadli tak jako američtí zaměstnanci fondu ENRON (a nebyl to jediný, který krachl). Kdyby jsme se nenechali okrádat Železnými, LTO, Diag... atd. měli bychom ještě na desítky let vystaráno. Takhle máme vys.áno. Ale je fakt, že po ukončení činnosti kampeliček je třeba otevřít nové tunely pomocí povinných fondů.

Za socialismu se žena nemusela obávat, že po mateřské dovolené nebude zaměstnána. Dnes se moje kolegyně v práci bojí mít dítě protože ví, že budou nahrazeny a musí shánět jiné místo. Příprava žen na zaměstnání pak znemožňuje mít dítě brzy. Dnešní kvalifikační podmínky se se socialstickými nedají vůbec srovnávat. Při tom zde není silná střední vrstva, která by si mohla dovolit pomocnici v domácnosti. To si myslím, že jsou hlavní faktory nízké natality.