O vás bez vás

CSdefence děkuje všem čtenářům článku za jejich čas. Zároveň si dovoluje vyjádřit naději, že alespoň ta nezaujatá část z nich si udělá obrázek o objektivitě těch, kteří jim doporučují, kam mají ukládat své prostředky. Myslím, že důvěra je na místě tam, kde máte již jistou zkušenost s jinými službami a zároveň lze požadovat i další servis produktu. Toto Vám neposkytne žádný personální šéf, a dealer většinou už vůbec ne. Kdežto lidé z Vaší banky jsou Vám k dispozici a vzhledem k stálému charakteru jejich činnosti lze předpokládat vyšší zodpovědnost a (ve vlastním zájmu) větší objektivitu při nabízení produktu.

Nepopírám, že v něčem můžete mít pravdu. Nezáleží ale opravdu na každém jednotlivci, kam své peníze bude chtít ukládat? To si opravdu myslíte, že za běžné lidi mají všechny kvalifikované rozhodnutí činit jen kvalifikovaní lidé? Vážený pane, doba, kdy za "primitivy" rozhodovali funkcionáři nahoře, kdy nám říkali co si máme kupovat, kam máme jezdit, ta už je dávno pryč. Nehledě k tomu, že ani mnohý fundovaný člověk nerozhoduje zrovna kvalifikovaně. Vzpomeňte se na akciovou hru v Mladé frontě. Náhoda (v tomto případě to byla opice) měla často lepší odhady než burzovní analytici.

Prave naopak. V normalni spolecnosti by zadna takova omezeni byt nemela. Je na zamestnavateli, jakou politiku zvoli. Kdyz svym zamestnancum nabidne pouze jeden fond, tak je to blbec, ale nikdo nema pravo po nem zadat opak. Ani zadni podelani odborari.

V normální společnosti by se třeba asociace penzijních fondů snažila zavést nějaké minimální standardy a doporučení (např. minimálně tři fondy), ale v ČR to je asi utopie.

Názor hodný primitiva. Proč vám záleží na tom, zdali neuvedu žádné jméno nebo si nějaké vymyslím? Jedna drobná statistika - přes 70% středoškolsky a níže vzdělaných pracovníků nad 30 let v naší firmě má stále sporožiro v ČS. Nikdy si běžný účet nevybírali - tehdy nic jiného nebylo a mají jej dodnes. Jogurty a prací prášky bezpochyby nakupuje podle reklamy, to asi sám dobře víte. Naproti tomu dobrý výběr penzijního fondu je věc velmi komplikovaná a potřebuje nějaké znalosti. A nezlobte se na mě, ti lidé ty znalosti nemají a tak je přesvědčí každý domovní prodavač (či "poradce pro finanční plánování").

Záleží na tom, čemu říkáte konečný klient. Ten, komu se spoří na důchod nebo ten, který dostává do kapsy tučné provize za to, že smlouvu s fondem uzavře?

Názor hodný primitiva. Vzhloedem k tomu, že se ani nedokážete podepsat, lze jen stěží usuzovat, v čem jste kvalifikovanější pro výběr penzijního fondu, než sekretářka. Chodíte snad své sekretářce do hypermarketu nakupovat potraviny? Nosíte jí oblečení do čistírny? Vybral jste jí, kde jí budou vést běžný účet či jste za ni rozhodl, který zubní lékař je pro ni nejvhodnější? Ne? Kdo jí tedy poradil? Asi to zůstalo na ní, že ano. Když si dokáže vybrat celé portfolio jiných služeb, proč si myslíte, že by si nedokázala vybrat penzijní fond?

Z obchodního hlediska je ale zájem o velké firmy pochopitelný - i malí zaměstnavatelé by sice jistě rádi slyšeli nabídku penzijních fondů přinášející jim nějaké výhody, ale bylo by poněkud neefektivní opečovávat "drobnou" klientelu. Získání velkých klientů je klíčovou záležitostí. Potíž ovšem je, že v daném případě je konečným klientem účastník penzijního připojištění a nikoliv management velkého podniku.

Víte, já pracuji ve firmě, která má do 20 zaměstnanců. Mohu si zvolit pouze jediný fond. Tvrzení pokud chce příspěvek, ať bere to co vyberu já, zavání diktátem. Vy nemusíte přece ztrácet ani energii, ani čas. Nechte to na zaměstnanci. A názor na této stránce, že si zaměstnanci neumějí vybírat, snad ani nelze komentovat. I kdyby se rozhodli špatně, je to jen jejich věc. Nadpis článku "O nás bez nás" je skutečně výstižný. Zaměstnavatel přece získá úlevu na dani, kterou by jinak musel odvést státu, a zaměstnanec má zvýšený také nedaněný příjem. Tak ať mi nikdo nevykládá, že musí šetřit náklady. Aspoň by se mohlo vybírat ze 3 fondů, přinejhorším.

A vy si opravdu myslíte, že si sekretářka umí kvalifikovaně vybrat penzijní fond? Někdy si to zkuste a uvidíte, že základním kritériem je něco osobního - bratranec prodejce, hezké logo, reklama v novinách, jedna paní povídala...

Přesně tak. Pokud chce zaměstnanec příspěvek, tak ať akceptuje mé podmínky. Pokud bych měl malou firmu o pár lidech, můžu vybírat s nimi a dát jim několik možností. Pokud mám ale zaměstnanců dvě stě, nemám na to čas ani energii. A to nemluvím o úspoře nákladů, které při 200 zaměstnancích a smlouvě s jedním fondem získám.

Kde vůbec berete tolik drzosti se pokládat za nejkvalifikovanějšího z kvalifikovaných? Jak si vůbec můžete dovolit být manažerem, s takovým přístupem k zaměstnancům?

Je trochu zvláštní, že onu praktiku"pouze jeden fond" vyznávají především velké firmy typu Českých drah nebo Telecomu. Pokud by šlo o malou firmu, možná bych to i pochopil, ale u takových firem opravdu musí jít o masivní úplatky těch, kteří rozhodují. Žádný jiný argument podle mě neexistuje.

Nevím, proč bych jako zaměstnavatel měl ztrácet čas jednáním s řadou fondů. Pro mě je zajímavé, že něco přispívám zaměstnancům a něco z toho dostanu zpátky ve formě provize. Pokud bych neměl exkluzivní smlouvu, tak samozřejmě dostanu méně. Navíc si nemyslím, že je mezi velkými penzijními fondy nějaký rozdíl a že je proto třeba nabízet jich několik. Zaněstnanci si stejně vybírají jenom podle reklamy nebo podle toho, který fond zastupuje jejich známý, a to nejsou kvalifikovaná rozhodnutí.

Etika? V Čechách a zvlášť pokud jde o získání zaručených a dlouhodobých peněz, což příspěvky zaměstnavatelů jsou? Kde to žijete?