O vás bez vás

Snad mohu něco podotknou z pozice člověka, který se prodejem PF (nejen PF) živí. Nákladově je úplně jedno, zda máte 20, 200, nebo 2 000 zaměstnanců. Spíše naopak, čím více máte zaměstnanců, tím lépe. A naopak. Proč? Pokud máte dostatek zaměstnanců, PF vám povolí tzv. hromadné platby. V praxi to znamená to, že Vaše účetní nahlásí, že těmto rodným číslům chcete přispívat a kolik. Buď pevnou částku, nebo procentuální podíl. Pak každý měsíc vezmete balík peněz, který chcete zaměstnancům dát a PF si to již rozúčtuje sám. Horší to mají firmy, které mají málo zaměstnanců, těm nezbývá než každému zaměstnanci příspěvek posílat zvlášť. A na co že nemáte energii? Máte na výběr ze dvou možností a)Prostě řeknete zaměstnanci: „přines si svoji smlouvu, ať si může účetní opsat číslo tvé smlouvy a u koho vlastně jseš“ A tím to celé pro Vás vadne. b) Naopak, když chcete přispívat pouze na jeden fond, měl byste Vy, jako člověk odpovědný za rozhodnutí, ve kterém se jedná o peníze jiného člověka, vybrat ten nej nej nej fond. Tzn. vyslechnout si všechny dealry, s jejich nabídkou a pak kvalifikovaně rozhodnout. Závěr: co je pro Vás jednodušší, když se tak oháníte tou energií? Nebo se necháte ovlivnit nějakou reklamou nebo vašim příbuzným u nějakého fondu a bez porovnání vyberete jeden fond?

Po krachu tolika finančních ústavů preferuji hromadný příspěvek do jednoho vybraného fondu. Zaměstnavatel příspěvek poskytuje a má právo zásadně ovlivnit, kam tento příspěvek nasměruje. Nese za finance odpovědnost, má možnost lepší kontroly, informací atd. Většina zaměstnanců nerozumí hlouběji této problematice a nemá čas se jí ani podrobně zabývat. V případě krachu penzijního fondu (a k tomuto jevu dochází stále) by "český člověk" vzápětí obvinil zaměstnavatele, že se nestaral.

Racionální řešení. Proč by ovšem nemohlo fungovat hned od začátku. Chcete připojistit naše zaměstnance? Proč ne - ale nebudete po nás chtít žádnou agendu. Pošleme vám peníze a basta. Je to složité řešení?

Většina reakcí je z pohledu zaměstnance, takže připojím jeden ze strany zaměstnavatele. Penzijních fondů je poměrně dost a každý se dožaduje na zaměstnavateli zasílání informací, ale každý chce něco jiného - seznam klientů, seznam změn za období, někdo to chce faxem, někdo e-mailem apod. Proč by to měl zaměstnavatel podstupovat každý měsíc ? Zaměstnavatel má i jiné věci na práci než agendu spojenou s PF. Proto docela chápu snahu větších firem o omezení počtu fondů. Proto jsme po několika letech bez omezení omezili počet "podporovaných" fondů na 5 a to podle dosavadního počtu jejich klientů ve firmě. Ty stávající v jiných fondech(6) necháme "doběhnout"(20), žádosti těchto fondů o informace ovšem ignorujeme. Nejedná se o diskriminaci, ale o racionálnější chod firmy - a to je něco jiného. Pozn: Smlouvu o provizi nemáme uzavřenu s žádným fondem.

Překvapujete mne. Na člověka spojeného s tímto serverem zde prezentujete velmi vyhraněný názor.

Odbory jsou nádorem ekonomiky. Je až s podivem, co všechno si dokáží vylobbovat. I když ono se nelze vlastně ani čemu divit, když mají dva senátory, což je celkem slušný odrazový můstek pro další vyjednávání. Před nedávnem jsem měl možnost strávit nějaký ten měsíc v domě odborové hrůzy na Žižkově. Doporučoval bych odborářům (a nejen jim) z odlehlejších míst naší vlasti, aby se vypravili do jejich centrály a podívali se, co se tam děje. Myslím, že by to byl docela slušný materiál na scénář pro Alfreda Hitchcocka. Jenom čekám, až se od soudruha Špidly dozvíme, že smíme pracovat pouze tři dny v týdnu, musíme mít přes oběd tříhodinovou siestu, minimální mzda předčí platy ředitelů bank, musíme zaměstnávat jednoho gaye, jednoho pianistu, jednoho kulaka, jednoho socdemáka a jednoho nevidomého člověka.

Není to v pořádku, že spojují penzijní fond s bankou. Ale na druhou stranu, pokud Vám nedali úvěr, asi jste nesplňoval podmínky pro přidělení nebo jste nebyl pro ně zajímavý. Nechci se Vás samozřejmě nijak dotknout. Byl bych rád, aby konečně přestaly banky půjčovat každému, neboť to stejně potom zaplatíme všichni (viz výstižný článek v nešní MFD). Závěrem: Pokud se pán ohání nějakými dluhy a půjčami, popř. vklady v Podílových fondech, buďto má pro to nějaký rozumný důvod, o kterém víte, nebo zneužívá interních informací. To samozřejmě nemůžu vědět.

No nevím, jestli jsem mimo mísu. Ale když za mnou asi před půl rokem přišel jeden pán z jednoho penzijního fondu, věděl, jaké prostředky a jaké půjčky u jeho banky máme i to, že část peněz máme v podílových fondech jejich jiné dceřiné společnosti...

Děkujeme anonymovi za podrobný výklad zákona. Myslím, že účastníci diskuse se shodli na tom, že Antimonopolní úřad zde nebude hrát žádnou roli a jistě by to bylo kontraproduktivní zahlcovat starostmi už tak zaneprázněnou instituci. Pokud se každý střízlivě zamyslí, tak musí dojít k názoru, že sice nebylo nic porušeno, avšak není to správné, což se netýká jenom penzijnívh fondů. Zdraví anonym

Jinak je tomu v případě normy práva veřejného, kterou je zák. č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, který rovněž upravuje pravomoc a zásahy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Účelem tohoto zákona je ochrana hospodářské soutěže na trhu výrobků a výkonů proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování.
Zákon výslovně uvádí, že neplatné jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí sdružení podnikatelů a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže na trhu zboží, jsou zakázané a neplatné, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad na ochranu hospodářské soutěže nepovolí výjimku. Smlouva o spolupráci mezi penzijním fondem a zaměstnavatelem však takovou dohodou není, protože se nejedná o dohodu uzavřenou mezi soutěžiteli. Soutěžitelé by v tomto případě musely být jednotlivé penzijní fondy a pokud by dohody mezi nimi vedly nebo mohly vést k narušení hospodářské soutěže mezi nimi, pak by se jednalo o dohody neplatné a zakázané a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by mohl uložit pokutu do výše 10.000.000,- Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok a byl-li by prokázán v důsledku takové dohody majetkový prospěch, tak by mohla být uložena pokuta ve výši tohoto prospěchu.
Dále je nutno poukázat na úpravu dominantního a monopolního postavení na trhu. Monopolním postavením je takové, že soutěžitel sám nebo po dohodě s jiným soutěžitelem získá takové postavení, že není soutěži vystaven vůbec, nebo získá dominantní postavení, což znamená, že zajišťuje svými dodávkami 30 % shodného, porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží a toto postavení je podstatné. Získá-li monopolní nebo dominantní postavení, tak je povinen tuto skutečnost ohlásit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a nesmí svého postavení zneužívat. Je otázkou, zda v důsledku značného „přílivu“ účastníků penzijního připojištění z řad zaměstnanců významného zaměstnavatele nebude toto postavení získáno, ale hranice 30 % je dosti vysoká proto, aby tomu tak nebylo.
Z uvedeného je zřejmé, že smlouva penzijního fondu se zaměstnavatelem vymezující exkluzivní formu spolupráce v oblasti penzijního připojištění zaměstnanců není v rozporu s pravidly hospodářské soutěže a protože nejde o smlouvu mezi soutěžiteli a nezíská-li se v důsledku jejího uzavření monopolní nebo dominantní postavení na trhu.

Dovolím si reagovat na některé hlasy, volající po zásahu antimonoplního úřadu. Obecná úprava hospodářské soutěže je obsažena v Hlavě V. zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 41 výslovně uvádí, že fyzické i právnické osoby, i když nejsou podnikatelé mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Podle § 44 je pak nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným spotřebitelům nebo soutěžitelům, nekalou soutěží je zejména klamavá reklama, klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výroby či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.
Obchodní zákoník jako norma převážně soukromého práva stanoví tato pravidla pro soutěž mezi jednotlivými soutěžiteli v našem případě penzijními fondy a mám zato, že z pohledu normy soukromého práva jde o smlouvu uzavřenou v souladu s pravidly hospodářské soutěže, neboť upravuje práva a povinnosti jednoho ze soutěžitelů se svým klientem. Je věcí každého soutěžitele, jak si práva a povinnosti se svým klientem upraví a je věcí jeho „obchodní zručnosti“, jak jej získá. Lze připustit, že větší zaměstnavatel není klientem ve smyslu účastníka penzijního připojištění, ale na základě smlouvy o spolupráci plní funkci určitého zprostředkovatele. Takovou smlouvu však může uzavřít kterýkoli penzijní fond s jakýmkoli zaměstnavatelem, pokud nebude jednat nekalosoutěžně ve smyslu naznačeného shora. Poruší-li někdo pravidla hospodářské soutěže, tak má poškozený soutěžitel možnost domáhat se nápravy u soudu, nikoli u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a může se domáhat, aby se rušitel nakalosoutěžního jednání zdržel a odstranil závadný stav, požadoval přiměřené zadostiučinění v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.
....pokračování dále....

S prominutím, jste trochu mimo mísu. Fond Komerční banky má za prvé účet u spořitelny (ze zákona povinnost mít účet jinde než u dceřinné banky) a za druhé nepodporujete je Vy jako zaměstnavatel, ale zaměstnanec, jsou to totiž jeho peníze a ne Vaše, i když je dáváte.

Souhlasím, ať se rozhodne zaměstnavatel.Proč by měl třeba podporovat fond KB, když mu banka odmítla dát úvěr? Nebo mu naopak ten úvěr přislíbila?

Když už to zde zaznělo, mohu se přidat. Naprosto souhlasím, navíc si myslím, že typický obrázek "antifungování" odborů je v Německu. Tam to dotáhli pomalu až k recesi a propouštění... Ale téma je o něčem jiném

Tomuto diktátu zaměstnavatele pravděpodobně zabrání novela zákona o penz.připojištění, která se připravuje.

Je to snad začarovaný kruh? Tenhle argument se tady objevuje stále dokola. Pokud zaměstnavatel něco nemá povinnost dělat, ať to nedělá. Pokud chce svým lidem nabídnout rozumnou sociální politiku, pak ať neomezuje jejich svobodnou volbu.

Zaměstnavatel mi dáva na penzijní připojištění 150,-Kč, sam si platím 1000,-Kč,opravdu má zaměstnavatel určovat který PF mám mít?

Zaměstnavatel nemá povinnost přispívat zaměstnancům na penzijní připojištění. Pokud se tak rozhodne, je jeho právo zvolit si i fond, do kterého chce přispívat.

Vaše jednoznačné odmítnutí svědčí o neznalosti.Doporučuji např. prostudovat systémy v Maďarsku a Polsku. Fondy spravují obdobné společnosti jako v ČR jen s tím rozdílem, že profit pro klienta je daleko vyšší nad inflací než u nás. Zákon je udělán tak, že zaměstnavatel povinně platí, ale jinak nemá nárok s pěnězi nakládat. Např. v Polsku si nejmenovaná anglická společnost bere za správu 0,006% z objemu depozit.Pokud by u nás prošel zákon o zaměstnaneckých PF, mají správci představu účtovat si za správu zhruba 10%! Je otázkou, do jaké míry podlehne zákonodarce loby finančních skupin, nebo zda bude mít zájem udělat opravdu něco pro občana. Jinak souhlasím, že Váš PF má zájem vydělat a dělá pro to všechno, je jen otázkou zda to dělá pro Vás. Viz. výsledky výnosů proti inflaci za rok 2000.

To je pravda. Typickým příkladem budiž poslední události okolo Nové Huti, kde tlak odborářů na vyšší mzdy a výhružky stávkou vedou k tomu, že potenciální zájemci o koupi tohoto problémového podniku ztrácejí zájem. Nikde jinde by si odbory nedovolily vyhrožovat a stávkovat ve chvíli, kdy se jedná o prodej podniku a jeho záchranu. Pokud odradí i ty poslední zájemce, čeká Novou Huť konec. Jedinou výhodou odborářů je to, že oni dostanou výpověď až jako poslední...