Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Petr Ludwig: Čím míň věcí máme, tím jsme spokojenější

| rubrika: Rozhovor | 28. 2. 2015 | 13 komentářů
„Už Leonardo da Vinci říkal, že jednoduchost je nekonečná dokonalost. Musíme se učit říkat ne, vybírat si skutečně jen to nejpodstatnější,“ říká v pokračování našeho rozhovoru autor bestselleru Konec prokrastinace.
Petr Ludwig: Čím míň věcí máme, tím jsme spokojenější

V první části rozhovoru jsme se s Petrem Ludwigem bavili především o začátcích jeho podnikání a plánované expanzi na zahraniční trhy. Ve druhé části se už přesouváme k tématům, které trápí nejenom jeho klienty, ale v podstatě celý západní svět. Na lidi se v obrovské rychlosti valí tolik podnětů, že si z nich zkrátka nedokážou smysluplně vybrat.

Petr Ludwig

Petr Ludwig

Narodil se v Pardubicích. Vystudoval Fakultu informačních technologií VUT v Brně, studoval také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Ještě na vysoké škole založil firmu LifeWeb, kterou později přejmenoval na GrowJob Institute. Společnost se zaměřuje na konzultační a přednáškovou činnost v oblasti osobního rozvoje. Její služby využívají jednotlivci i velké korporace.

V roce 2013 vyšla Petru Ludwigovi kniha Konec prokrastinace, která se stala okamžitě bestsellerem – doteď se prodalo přes 55 tisíc výtisků.

Říkáte, že s klienty stále častěji řešíte smysl jejich práce, nebo dokonce i života. Čím to je?

Za posledních třicet let se globálně zdesetinásobil počet depresí. Není to tím, že by se rodily děti, které mají v mozku nerovnováhu serotoninu a dopaminu. Studie ukazují, že velké procento depresí je takzvaně existenciálních. Lidé přestávají ve svém životě vidět smysl. Například v době válek bylo depresí méně, protože lidé měli smysl života daný externě. Přežít, zaopatřit rodinu jídlem, porazit protistranu. Ale my dnes žijeme v době hojnosti. Průměrná délka lidského života se za posledních sto let celosvětově zdvojnásobila, dětská úmrtnost za tu dobu klesla desetinásobně, máme k dispozici technologie, o kterých se předešlým generacím mohlo jen zdát.

Problém je v tom, že máme najednou tolik možností, že si z nich nakonec nedokážeme vybrat. Tenhle jev se jmenuje rozhodovací paralýza. A lidé mají tuto paralýzu, co se týče výběru studií, povolání a právě celkově smyslu jejich života. Krize smyslu vede k demotivaci, nespokojenosti a v horších případech vyúsťuje až do depresí.

Co s tím?

Viktor Frankl založil obor logoterapie. Logos řecky znamená smysl, takže logoterapie je terapie smyslem. Ukazuje se, že na deprese nejsou antidepresiva příliš účinná. Neřeší příčinu, a proto mají velké procento relapsu. Člověk se ve chvíli, kdy je vysadí, vrací zpět do stejného stavu jako na počátku. Logoterpie přináší dlouhodobější řešení. Člověk si musí ujasnit takzvanou osobní vizi. Ideální představu toho, do čeho chce investovat čas svého života. Proč dělá to, co dělá, jaké má životní hodnoty, jaké jsou jeho životní priority, co po sobě chce na zemi zanechat. Tímhle způsobem jsou pak lidé schopni dosáhnout spokojenosti mnohem častěji. Proto říkám, že na deprese nejlépe platí terapie smysluplnou prací.

Není problém také v tom, že si lidé často myslí, že můžou být šťastní jen v případě, když dosáhnou nějakého výrazného úspěchu?

To je dobrá otázka. Je sice pravda, že úspěch vytváří pocit štěstí, ale ten pocit je krátkodobý. Tento jev se jmenuje hédonická adaptace a je o tom, že si na dosažení i těch největších cílů v životě velmi rychle zvykáme. Spokojenost by tedy neměla být o velkých cílech v budoucnu, ale spíše o cestě, o radosti v přítomnosti, z činností, které dělám. Spokojený člověk v životě dosáhne větších úspěchů. Vyplavuje se mu v mozku více dopaminu, což je látka ovlivňující kreativitu, učení, paměť a celkově kognitivní funkce mozku. Nositel Nobelovy ceny za mír Albert Schweitzer říkal, že úspěch není klíčem ke spokojenosti, ale spokojenost je klíčem k úspěchu. Pokud máte rádi to, co děláte, budete úspěšní. Podle mě to naprosto přesně vystihuje podstatu věci. My se snažíme lidi učit, aby se neorientovali na cíle, ale na cestu. Spokojení by měli být už v přítomnosti. Nejúspěšnější podnikatelé, ale třeba i vynálezci dosáhli svých úspěchů kvůli tomu, že je bavilo to, co dělali.

Zatím mluvíme o problémech vašich klientů. Jak je to ale u vás? S čím musíte sám nejvíc bojovat?

Otázku smysluplnosti jsem měl poměrně rychle vyřešenou. Pokud s něčím bojuji, tak je to spíš vůle a neustálé překonávání se. Ať už jde o to, abych chodil běhat, četl studie, zdravě se stravoval. Mít sám sebe v lati je pro mě taková celoživotní výzva. Problém je v tom, že jak člověk s nějakým návykem přestane, musí potom začínat zase od začátku. Důležité je vědět, jakými metodami na sobě můžeme pracovat. Vůli je možné vytrénovat. Funguje jako svaly. Když sportujete, tak jste silnější. Když nic neděláte, tak vám svaly ochabují.

Takže se vám nejvíc lidí hlásí po Vánocích, kdy nějakou dobu hřešili, ale zároveň už mají novoroční předsevzetí, která chtějí dodržovat?

Je to tak. Vánoce jsou opravdu zrádné. Nebezpečná jsou ale i novoroční předsevzetí, protože hrozí, že to člověk přežene. Když si řeknete, že prvního přestanete pít, začnete vstávat brzo ráno, budete cvičit, tak to na vůli funguje stejně, jako byste šli jednou za rok do posilovny a hrozně si tam strhali svaly. Člověk by měl vždy postupovat po malých krůčcích a snažit se u toho vydržet dlouhodobě.

Jak moc se v oblasti osobního rozvoje lišíme od jiných národů?

Češi jsou dost náchylní věřit různým nepodloženým věcem a nechají se snadno natlačit do pseudověd. Pak to končí tak, že věří takovým nesmyslům, jako třeba že pití bazénové chemie vyléčí rakovinu. Gramotnost kritického myšlení je věc, na které by se tu mělo hodně zapracovat. Vezměte si naše školství, tam se kritické myšlení vůbec nepodporuje.

Dobrý Konec prokrastinace

„Prohlášení o střetu zájmů: Autor recenze se zná s autorem knížky i nakladatelem Tomášem Baránkem; ten jej odvezl do Prahy na křest novinky a ze křtu zpátky do Brna. Na večírku autor recenze vypil tři drinky na účet nakladatelství a dostal recenzní výtisk s podpisem a věnováním ‚milému trolíkovi‘.“

Často se říká, že nám chybí zdravé sebevědomí…

 Přijde mi, že si tu hrajeme na falešnou skromnost. Když se někoho zeptáte, co dokázal a co umí, tak mávne rukou a řekne, že vlastně nic. Je to ale takové neupřímné. Nakonec to bohužel vede k tomu, že sebedůvěru skutečně nemáme. Na druhou stranu nemám rád ani tu přehnanou americkou sebedůvěru, která je moc přifouknutá a přibarvená. Člověk by si měl uvědomovat své silné stránky a úspěchy, ale zase by to neměl lidem cpát na potkání.

Dnešní svět se vyznačuje obrovskou dynamikou a neuvěřitelným množstvím podnětů, které na nás ze všech stran působí. Spousta lidí žije ve spěchu a neustálém stresu, že jim někde něco uniká. Není to vražedná kombinace? Podaří se nám ještě někdy zpomalit?

Myslím si, že tento trend se bude ještě prohlubovat. Rychlost a složitost doby stále roste. Na druhou stranu věda teď operuje s pojmy jako mindfulness, což je vlastně schopnost zpomalit a trénovat pozornost. Já si myslím, že lék na složitost je v jednoduchosti. Jsem proto velký příznivec minimalismu. Pokud se z toho člověk nechce zbláznit, tak čím méně věcí má, tím je spokojenější. Naopak potřeba hromadění věcí člověka stresuje. Už Leonardo da Vinci říkal, že jednoduchost je nekonečná dokonalost. Musíme se učit říkat ne, vybírat si skutečně jen to nejpodstatnější.

Jak to člověk může trénovat?

Ideální jsou k tomu jednoduchá meditační cvičení. Stačí opravdu třeba jen pět minut denně správně meditovat a člověk má pak daleko silnější vůli, lepší soustředění, ale taky menší zdravotní problémy se srdcem. Tohle vše je podložené řadou studií.

I když dokážeme problém pojmenovat, tak je tu ale pořád ještě dlouhá cesta, abychom ho začali skutečně řešit…

Když už člověk ví, co mu pomůže, tak se k tomu prostě musí takzvaně dokopat. Jedné z klíčových metod říkáme buzerlístek. Na papír si napíšete všechny návyky, které chcete během dne splnit. Od vstávání na první zazvonění budíku přes meditování, procvičování jazyků až po běhání a řadu dalších věcí. Když si žádný seznam nevedete, tak na všechno postupně zapomenete, navíc z toho nebudete mít ani špatný pocit. Jestliže si ale v buzerlístku už třetí den za sebou nějakou položku neodškrtnete, tak si aspoň uvědomíte, že je něco špatně. A třeba vás to namotivuje ke změně.

Je nějaké téma, které byste chtěl zmínit, ale žádný novinář se vás na něj nikdy neptal?

Nejvíc mě mrzí, že se nás nikdo neptá na metodu naší práce. Všichni to berou tak, že je to jen nějaká knížka. Vidí výsledný produkt, ale už je nezajímá, jak studie zpracováváme a jak dohledáváme materiály. Máme interní informační wiki síť, něco ve stylu osobní Wikipedie, kde si děláme výpisky a propojujeme je s dalšími relevantními poznámkami. Tímto způsobem tam už ukládáme a propojujeme texty přes sedm let. Našemu pracovnímu týmu to pak dává úplně jinou schopnost vytěžovat informace.

Anketa

Hledáte smysl?

Na začátku našeho rozhovoru jste říkal, že jste měl na univerzitě pocit, že vlastně žádný student nic pořádně nedělá. Je podle vás české vysoké školství neefektivní?

Myslím si, že velké množství vysokých škol učí studenty prokrastinovat. Lidé si mohou například navolit rozvrh jen na odpoledne. Celé dopoledne pak mohou prospat. Sice ušetří za snídani, ale disciplíně je to moc nenaučí. Když si vzpomenu, jaké to bylo za mých studií, tak mám pocit, že by člověk tu školu mohl se stejnými znalostmi vystudovat za rok a nemusel by tím ztrácet pět let. Efektivita studia by ale musela být výrazně vyšší. Vidím to i na studentech, se kterými dnes pracujeme. Oni sami nemají pocit, že by je škola vedla k efektivitě a že by se tam učili nějaké aktuální věci. Budoucnost spíš vidím v sebevzdělávání. Projekty jako coursera.org, kde můžete bezplatně studovat kurzy na nejprestižnějších univerzitách světa bezplatně a on-line. V Česku se mi zase líbí iCollege, kde se spojili nejúspěšnější internetoví podnikatelé, kteří učí mladé lidi, jak v téhle branži uspět.

Bavili jsme se taky o tom, že je tu v byznysu stále málo vzorů, ke kterým by se dalo vzhlížet. Kdo pro vás osobně představuje autoritu, kterou stojí za to sledovat a inspirovat se jejím příběhem?

První, kdo mě napadne, je asi Petr Sýkora. Měl úspěšnou firmu, kterou prodal a teď dělá Dobrého anděla. To je super příběh člověka, co změnil své podnikání a začal dělat něco smysluplného. A to obdivuji. Myslím si, že bychom ale měli vzhlížet i k lidem z úspěšných rodinných firem. Dnes se hodně zvedá i gastronomie. Vezměme si tuhle kavárnu, kde sedíme, Můj šálek kávy. Suprově vedený podnik. Výbornou práci odvádí také Tomáš Karpíšek se svojí sítí Ambiente. Je fajn, že se dostáváme do doby, kdy úspěšní jsou ti, kteří mají na prvním místě smysl a ne jenom peníze. V tomhle ohledu začínám být optimista, protože mi přijde, že takových lidí tu výrazně přibývá.


Foto isifa

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+164
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

28. 2. 2015 20:42, Karel

"Například v době válek bylo depresí méně, protože lidé měli smysl života daný externě".
Netýkalo se to jen období válek, ale způsobu života vůbec. V tradiční rodině běžně fungovalo soužití několika generací, kde každý měl svou nezastupitelnou roli. Aby přežili, museli si vzájemně pomáhat. Každý měl určené své povinnosti a neměl čas na kraviny. Hlavní příčinu současných problémů vidím v rozbití tradiční rodiny a zpřetrhání mezilidských vztahů. Jako základní příčinu vidím vliv emancipace žen a rozšíření neúplných rodin. Mnohdy se příbuzní ani neznají, natož aby nějak spolupracovali.

"Proto říkám, že na deprese nejlépe platí terapie smysluplnou prací".
Bohužel dneska už nikdo neví co je smyslem práce a smyslem života. Model, aby muž chodil do práce a měl roli živitele a žena aby se starala o domácnost a všichni žili šťastně až do smrti, je překonaný. Dneska mi to připomíná spíš krysí závody, kdy se všichni honíme za kariérou a za prachama, večer padneme na hubu a na nějaké vztahy už není kdy. Rodina je až na druhém místě. Asi to tak má být.

To jsou podle mě základní problémy současných lidí a ne otázky vůle překonávat nějaké uměle vymyšlené kraviny. Běhat, skákat, učit se jazyky a jíst zdravě přece není smyslem života. Smysl života je život sám.

Reagovat

 

+64
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

28. 2. 2015 9:23, marf

rozumný to člověk ,přesně takhle to je ,reálně popsaný

Reagovat

 

-3
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (13 komentářů)

13. 6. 2016 | 21:29 | tiffany

Karel, jistě jste zaznamenal, že 19., ba i 20. století je nenávratně pryč... a navíc ta zpropadená ženská emancipace, té je všude nějak plno, a k tomu ty vymyšlené kraviny... prostě život běží dál a na vaše nářky nějak nebere...více

6. 3. 2015 | 14:46 | jana

Do jisté míry souhlasím, náš pozemský život je jedno velké slzavé údolí. Přesto může i obyčejný člověk nacházet spousty důvodů k radosti, hlavně častý pohyb v přírodě dělá divy, mě tedy pomáhá a je to zadarmo A nekoukat na...více

6. 3. 2015 | 14:31 | jana

běhání či učení jazyků autor zmínil coby příklad, chtěl tím říct: dělejme něco smysluplného, to neznamená že každý má běhat, někomu sedí např kolo, jinému posilka, pěstování růží atp více

3. 3. 2015 | 23:32 | Jarda

Nesouhlasím s Vaším posledním odstavcem: "a ne otázky vůle překonávat nějaké uměle vymyšlené kraviny. Běhat, skákat, učit se jazyky a jíst zdravě přece není smyslem života. Smysl života je život sám."
"Smysl života je...
více

3. 3. 2015 | 13:50 | ivanka 12

Souhlasím. Od té doby, co na všechno seru, jen si užívám a nic neřeším je všechno super. Člověk potřebuje v životě co nejvíce zábavy a co nejméně nudy a stresu. To je základ. více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Podílník, Dluhopis, Participace, brno, martin stára, mobilní operátoři, tarify, operátoři, řešení, příspěvek na mobilitu, Praha 7, stabilita systému, havarijní pojištněí, Kapitalizace pohledávek, inflační očekávání, AdSense, mimořádné pojistné, digitální peněženka

4T72999, 7T77760, 1SH5595, 3P28091, 3P28091

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK