Spoření a inflace - jak reálně nepřijít o peníze
Ještě doporučujeme:
Neplač pro mne, Argentino…
Argentina se definitivně přihlásila k platební neschopnosti, když oznámila, že nezaplatila splatnou částku 28 miliónů dolarů u jednoho ze svých dluhopisů denominovaných v italských lirách.
Argentina jednoduše neustála především expansivní úvěrovou politiku tamních vlád. Celkový dluh Argentiny činí 141 miliard dolarů a vyhlášení platební neschopnosti této země je tak největším státním bankrotem ve světové historii. Vzápětí poté prohlásil ministr ekonomiky Jorge Remes Lenicov: "Je to zlé, ale nemůžeme jinak. Devalvujeme. Zkolabovali jsme. Argentina zkrachovala."
Plán na záchranu argentinské ekonomiky – dle agentury AP:
|
MĚNA: |
1. Opuštění vazby pesa na americký dolar v kursu 1:1 |
|
2. Devalvace pesa o 29 % | |
|
3. Stanovení pevného kursu (1,40 USD) pro obchodní výměnu | |
|
4. Souběžné zavedení plovoucího směnného kursu | |
|
DLUHY: |
1. Úvěry do 100 tis. USD budou převedeny na peso v kursu 1:1 |
| 2. Ostatní úvěry zůstávají v amerických dolarech | |
| 3. Bankám byla přislíbena úhrada ztrát z nedobytných úvěrů | |
|
ÚSPORY: |
1. Veškeré vklady v bankách jsou zmrazeny |
|
2. Stát si vyhrazuje dvouleté právo na jejich použití | |
Při svých rozhovorech s investory se často podivuji, jak vzdáleně tuto krizi vnímají. Napadlo mne. Dovede si vůbec občan České republiky představit osobní dopady, které má tato krize na obyvatele tak vzdáleného koutu světa?
Je to jednoduché, prostě ráno vstanete a jdete do práce. U brány vašeho podniku však zjistíte, že firma zbankrotovala a vy jste se stal dalším příslušníkem téměř dvacetiprocentní armády nezaměstnaných. Vracíte se tedy smutně domů. Cestou se zastavíte v bance, kde je vám suše sděleno, že veškeré vaše úspory byly zmrazeny a vy si můžete pouze vyzvednout vládou taxativně stanovený týdenní limit ve výši 250 amerických dolarů. Vaše těžce vydělané peníze si prostě půjčili státní úředníci.
Již notně rozladěn studujete v novinách index Merval a dlouhodobé propady vašich akcií na argentinské burze cenných papírů, když vás upoutá informace o státním zásahu v soukromých penzijních fondech. Vládním nařízením byla stažena veškerá disponibilní hotovost shromážděná ve vašem penzijním fondu a vyměněna za tržně takřka bezcenné dlouhodobé vládní dluhopisy. Jistota klidného stáří mizí před očima. K tomu všemu přidejte asi třicetiprocentní devalvaci a prudký růst cen zboží v obchodech. Pokud vás i tato vize ponechá zcela klidným, máte právo nárokovat si označení flegmatik.
"No a co. Z Argentiny znám stejně jenom Maradonu", řeknou si mnozí a otočí na další stránku novin, která se zabývá domácí ekonomikou. Tam stojí: "Státní dluh České republiky se v roce 2001 zvýšil ze 289,3 miliardy korun na konci roku 2000 na 345,1 miliardy korun na konci roku 2001. Jeho podíl na hrubém domácím produktu se tak zvýšil ze 14,8 procenta na 16,2 procenta." Meziroční tempo růstu zadlužení naší země tedy činí téměř 20 procent. 
Co byste udělali, kdyby popsaná situace v České republice nastala? Šli byste rabovat obchody? Křičeli byste před Strakovou akademií, nebo před Hradem? Podělte se s ostatními o své názory!
