Kéž by z ODS po šíbrech odešla i strašidla
30. 8. 2013 | Michal Kašpárek | 5 komentářů
ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je „hrozba totality“.
Bez ohledu na to, jak dopadnou nadcházející volby, o naší budoucnosti nerozhodne ixtá úprava daní, další stohy papíru na téma energetická koncepce (bez praktického dopadu) ani to, jak budeme podporovat tu či onu oblast života a podnikání. Naši budoucnost mohou zachránit pouze dvě věci, jedna povahy vnější a jedna vnitřní.
Vnější faktor je vývoj evropské (a zejména německé) ekonomiky a další osud evropské integrace a eura. Bude-li se našim sousedům dařit, bude-li pokračovat evropská integrace (a my opustíme nesmyslnou a hlavně partnerům zcela nesrozumitelnou antievropskou politiku posledních let), máme šanci svoji budoucnost opět najít.
Tedy pokud se dokážeme vyrovnat s druhou podmínkou. A to by bylo mnohem těžší – vyžaduje to totiž změnu našeho myšlení. Místo krátkodobých cílů musíme začít přemýšlet s horizontem dvaceti či více let a musíme se naučit být trpěliví. Místo budování kvalitních institucí západního typu se řada politiků v posledních letech rozhodla pro budování extraktivního systému, který dokázal ze země (ve fyzickém i přeneseném slova smyslu) vytáhnout, co jen šlo.
Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.
Z posledních tweetů:
Největším prokletím českých institucí je jejich roztříštěnost a to, jak jsou využívány pro krátkodobé zájmy. Pokud ale najdeme schopnost a dostatek trpělivosti svoje instituce zkvalitňovat a hlavně motivovat ke spolupráci, máme šanci vytvořit systém, který bude skutečně přínosem pro záchranu naší budoucnosti. Základ nové filozofie českých institucí by mohl stát na prvním pravidle z Hippokratovy přísahy: Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
S tímto přístupem bychom se mohli vyhnout výraznému navyšování nákladů pro všechny kvůli zisku několika (třeba fotovoltaických baronů) nebo rozbíjení fungujících systémů jen proto, abychom mohli vypsat nové zakázky a přihrát je spřáteleným institucím (nejen v případě, kdy řídíme ministerstvo, jehož posláním je pečovat o ty, kteří v životě neměli štěstí).
Stejně tak bychom neustále nepáchali nějaké reformy jen proto, že nám už zase nevyšla příliš optimistická makroekonomická předpověď a potřebujeme zvednout příjmy státního rozpočtu. Podnikatelé a firmy potřebují k fungování alespoň trochu stabilní prostředí. A ani bychom neignorovali reformy tam, kde by jakákoliv pozitivní změna mohla přinést výrazné úspory všem okolo (za příklad si dosaďte jakékoli síťové odvětví).
V ideálním případě bychom také mnohem rozumněji nakládali s prostředky na naše školství i vědu, kontrolovali kvalitu a dlouhodobý přínos. Ale to už je jen třešnička na dortu, na kterou si můžeme počkat. S budováním skutečně funkčních institucí, které neškodí, ale konají věci, které jsou správné, čekat nelze. Tedy pokud nechceme v praxi vyzkoušet, jak rychle můžeme ztratit naši budoucnost…
Psáno pro Lidové noviny
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
3. 9. 2013 10:39
Bude-li pokračovat evropská integrace, máme šanci najít akorát tak svoji minulost, neboť dnešní EU není nic jiného než novodobý komunismus.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 9. 2013 12:44, eďa
Jenže, milý koblížku, EU je všechno možné jen né komunistická.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.