Zápisky z krize aneb co dostalo svět na pokraj finančního kolapsu

| rubrika: Tip na knihu | 21. 10. 2009 | 7 komentářů
Zápisky z krize aneb co dostalo svět na pokraj finančního kolapsu
Za finanční krizi může nadměrný růst úvěrů v ekonomikách a slepá víra v některé ekonomické teorie. Tak by se dalo shrnout hlavní poselství mistrně napsané knihy ekonoma Pavla Kohouta Finance po krizi.

Stát může hospodařit s rozpočtovým deficitem, ale jen v recesi. V dobách růstu by měl takto nasekané dluhy splatit z rozpočtových přebytků. Hranice pro státní dluh, který je přípustný pro přistoupení k euru, tedy 60 procent HDP, není meta, ke které by se stát měl blížit. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli těmto myšlenkám by se vybrané pasáže nové knihy ekonoma Pavla Kohouta Finance po krizi měly stát povinnou četbou Čechů před volbami v příštím roce.

Kohout na konkrétních příkladech politických výroků ukazuje, jak k myšlenkám ekonoma Johna M. Keynese o dluhové stimulaci ekonomiky tíhnou nejen čeští politici a jak je překrucují. Zásobují občany důvody, proč se v nynější recesi je třeba ještě více zadlužit. Nikdo z nich ale už nedodává, že později by se měly tyto dluhy splatit.

Kohoutovu knihu má pochopitelně smysl číst i z dalších důvodů. Třeba proto, jak se vypořádal s úkolem napsat o krizi, která ještě neskončila a jejíž hluboké analýzy budou zaměstnávat ekonomy ještě pěkných pár let.

Finance po krizi
Pavel Kohout

Počet stran: 224
Nakladatelství: Grada Publishing
Cena: 249,- Kč

Zvolil originální metodu komentovaných zápisků. Při popisu a analýze krize chronologicky seřadil své dřívější texty publikované v médiích, které s odstupem, často vtipně, komentuje. Na prvních devadesáti stranách tímto velmi čtivým způsobem zachycuje nejen průběh krize, ale i její hlavní příčiny.

Už z těchto pasáží je zjevné, že Kohout víceméně souhlasí s aktivními kroky centrálních bank a vlád na záchranu bankovního sektoru. Dokládá to na srovnání s velkou depresí ze třicátých let minulého století, kdy se bez pomoci státu zhroutily stovky amerických bank. Zároveň ale upozorňuje, jak nadměrná regulace bankovnictví zvyšuje falešný pocit lidí a institucí, že není třeba se ničeho bát, protože všechny případné problémy a nekalosti odhalí státní dohled. Finanční krize ukázala, že státní dohled není všemocný a nikdy být nemůže.

Jako červená nit se knihou táhne myšlenka, že za nynější finanční krizí a konec konců i za akciovou bublinou na přelomu století stojí příliš uvolněná měnová politika. Tedy příliš nízké úrokové sazby, které vedou k nadměrnému poskytování úvěrů. Tento úvěrový doping, nikoli opatření vlád, hnal jednotlivé ekonomiky vpřed a spolu s překotným růstem zadělával na bubliny na akciových, realitních či komoditních trzích.

S nynější krizí padlo také několik zažitých dogmat, tvrdí v knize Kohout. Třeba teorie efektivních trhů, neboli že finanční trhy jsou naprosto racionální a všechny informace jsou okamžitě zohledněny v cenách. Jenže na takových trzích by se z definice neměly vyskytovat žádné bubliny. Kohout upozorňuje, jak víra v tuto teorii vedla k tomu, že investoři se přestali zabývat fundamentálními analýzami investičních příležitostí, protože spoléhali na to, že už to za ně na efektivním trhu udělali jiní.

Na tapetě se ocitla i společná evropská měna. Ta podle Kohouta fungovala v některých ekonomikách jako urychlovač hospodářského cyklu. Díky nízkým úrokovým sazbám, ušitým na míru pomalu rostoucím Německu či Francii, se začaly přehřívat Irsko či Španělsko. Když propukla recese, neměly tyto země možnost oslabit měnu, která by mohla propad ekonomiky zpomalit. Euro rovněž nesplnilo očekávání, že donutí rozhazovačné vlády dát do pořádku veřejné finance. Z toho Kohout vyvozuje doporučení, že Česko by mělo se zavedením eura počkat. Na druhou stranu samotný příklad Česka ukazuje, že ani samostatná měnová politika přehřátí ekonomiky nezabránila. Kohout se rovněž nezabývá tím, zda by si třeba Irsko mohlo dovolit výrazně vyšší úrokové sazby, než jaké byly v eurozóně, aniž by to vyvolalo silný příliv kapitálu a následné prudké posílení irské měny.

I tento příklad ukazuje, proč má smysl si Kohoutovu knihu přečíst. Nejen, že je čtivá i pro ekonomického laika, ale vybízí k zamyšlení a polemikám i ekonomicky vzdělanější čtenáře. Jako bonus pak Kohout servíruje vizi budoucnosti. Budoucnosti dluhů, inflace, skomírajících penzijních systémů a drahých energií.

Jaká budou podle vás dopady finanční krize? Podělte se o názor.

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

0
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 7 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

21. 10. 2009 19:18, Stanislav

Uhodil si hřebíček na hlavičku. A jak se to bude řešit, přece tak, jak se to řeší už od rozbití Československa Klausem, kdy zisky byly zprivatizovány a výdaje znárodněny, kdy ekonomika jede na čím dál tím větší dluh + úrok Problém po 20 letech tzv. parlamentního diktátu je v tom, že už není schopen splácet ani úroky z akcesoricky rostoucích dluhů, že koruna bude zadlužená z nynějších 70 halířů na 80 halířů v roce 2010 a v roce 2011 bude koruna zadlužená z 90 halířů. Pak se systém otřese v základech, páč mu nikdo nepůjčí ani haléř.

Zobrazit celé vlákno

+2
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.
Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.