Evropské volby jsem zatím nikdy nevynechal, ale vybírat poslance do Evropského parlamentu je mi proti srsti. Na jedné straně uznávám, že to je šance ovlivnit evropskou a potažmo českou legislativu, na straně druhé mi vadí volit do nejrozmařilejší z rozmařilých institucí Evropské unie.
Evropský parlament je možné použít jako vzorový příklad plýtvání a přebujelé byrokracie. V časech ekonomické krize, kdy se musely uskrovnit domácnosti, firmy i vlády a kdy rozpočty omezovaly i některé unijní instituce (dokonce Evropská komise a rada), se v europarlamentu hodovalo.
Bumbrlíček mezi parlamenty
Evropský parlament je bumbrlíček, nejnákladnější mezi parlamenty. A rok co rok kyne. V roce 2014 spořádá 1,756 miliardy eur.
Ti, kteří v něm zasedají, se doslova a do písmene dají vyvážit zlatem. Pokud bychom na jednu misku vah postavili všech 766 europoslanců, na misku druhou navršili cihly ze žlutého kovu a jazýčky vah nechali ustálit v rovnovážné poloze, pak cena za zlato bude zhruba odpovídat ročnímu rozpočtu Evropského parlamentu. Platí to za předpokladu, že vycházíme z ceny zlata 830 korun za gram, kurzu 27,5 koruny za euro a letošního rozpočtu parlamentu; průměrnou váhu (pro puristy hmotnost) poslance /poslankyně odhadneme na 75 kilogramů.
Ale pozor! Poslanci ve výsledku zlato spolehlivě převáží, protože jsou volení na pět let a své funkční období si nezkracují. Jak jinak.
Investorům do zlata se omlouvám za zjednodušený výpočet a nabízím ještě srovnání Evropského parlamentu s parlamentem českým: Obě komory českého parlamentu za rok nespotřebují v korunách to, co Evropský parlament v eurech. Na letošek jim Sněmovna schválila 1,596 miliardy korun (1,077 miliardy sněmovně a 0,519 senátu).
Připouštím, mezi Evropským parlamentem a parlamentem sídlícím ve starobylých pražských palácích je rozdíl. Liší se jak počtem poslanců (evropský jich má dvaapůlkrát víc), tak počtem úředníků, cestovními náklady, výdaji na tlumočení a překlady a kdoví čím ještě.
Ovšem i v případě, že vezmeme do úvahy parametry obou institucí, vychází evropský parlament o řád dráž.
Úředníků jako much
Evergreenem ve výdajích Evropského parlamentu jsou platy poslanců. Zástupci evropského lidu pobírají měsíčně 7957 eur hrubého. Kromě toho dostávají příspěvky na stravu a ubytování, které nemusí účtovat, parlament jim platí náklady na dopravu, kancelář, asistenty a expertizy. K tomu po 63 letech mají poslanci nárok na štědrý evropský důchod.
Náklady na poslance ukrojí z rozpočtového koláče na letošní rok 21 procent. Ještě větší díl však připadne na platy úředníků. Byrokraté spolykají 35 procent.
Úřednický aparát Evropského parlamentu během posledních let nabobtnal ze čtyř tisíc úředníků na šest tisíc. V parlamentu jsou teď úředníci k poslancům v poměru osm ku jednomu. V národních parlamentech bývá tento poměr tři až pět ku jedné.
Lisabonská smlouva pro počet poslanců předepsala strop. Bude jich maximálně 751, a to i po případném dalším rozšíření Unie. Pro úředníky strop neplatí. Mohou dál posilovat své šiky.
Nejdražší z putovních cirků
Evropský parlament je nezaměnitelný svým kočovným stylem. Tenhle cirk rozbil šapitó hned ve třech městech – ve Štrasburku (sídlo parlamentu), v Bruselu (tam zpravidla zasedají parlamentní výbory) a v Lucemburku (sídlo sekretariátu). Měsíc co měsíc putují stovky poslanců, tisíce úředníků a krabice plné dokumentů do Štrasburku. Za čtyři dny všichni sbalí a vyrazí zpátky do Bruselu, Lucemburku či do domovského státu.
Tyto manévry stojí téměř 200 milionů eur ročně, to znamená, že parlament, zvolený letos v květnu, projezdí mezi metropolemi Vlámska a Alsaska bezmála miliardu eur.
Uhlíkovou stopu stěhování vyčíslili experti na 11 000 tun CO₂ ročně. To je 11 procent celkových zplodin uhlíku, které parlament vypustí do ovzduší.
Turistika mezi Bruselem a Štrasburkem je většině poslanců na obtíž, nemůžou však na ní nic změnit. Putovní cirkus byl v roce 1997 zakotven v unijní smlouvě. Vyřadit Štrasburk ze hry je tak možné pouze změnou smlouvy, kterou by musely jednomyslně schválit všechny národní vlády a ratifikovat všechny národní parlamenty.
Žábou na prameni jsou v tomto případě Francouzi. Dávají najevo, že Štrasburk je pro ně prestižní destinace, které se nevzdají. Zatím nikdo nepřišel na to, co jim předhodit, aby ustoupili.
Sláva nazdar výletu
Pokud chcete nahlédnout do hospodaření parlamentu, doporučuji zprávu jeho generálního sekretariátu o finančním a rozpočtovém řízení. Obsahuje zajímavé, leč méně známé či neznámé případy plýtvání.
Ve zprávách sekretariátu z posledních let najdete třeba cestu skupiny poslanců do západoafrického Toga – účel: družba s tožskými politiky, náklady: půl milionu eur. (Proč někoho nenapadlo vyslat za ty peníze do Toga raději partu zedníků, aby tam postavila školu?)
Ze zpráv parlamentní administrativy se také dozvíte, že za rozvoz poslanců po Štrasburku a Bruselu, kterou limuzínami zajišťuje smluvní taxislužba, platí sekretariát ročně 4,36 milionu eur. Kromě toho utratí dalších 3,2 milionu na platy taxikářů.
V dokumentech sekretariátu jsem se dál dočetl, že parlament má v pronájmu nebo vlastnictví 63 budov. Toto číslo se od roku 2002 více než zdvojnásobilo.
A nakonec dva příklady velkorysosti: Evropský parlament pamatuje na děti zaměstnanců, kterým přispívá na prázdniny. A také na uklízečky – za dva roky zvýšil platbu za úklid sídla parlamentu ve Štrasburku z 11 milionů eur na 16 milionů.
Košile bližší než kabát
Nevládní skupina New Direction – The Foundation for European Reform vypracovala studii, podle níž by bylo možné rozpočet Evropského parlamentu snížit o 400 milionů eur, aniž by instituce utrpěla. Studie Ending excess: Cutting the Cost of the European Parliament (Konec nadbytku: Snižujeme náklady evropského parlamentu) především navrhuje zavřít parlamentní štaci ve Štrasburku, omezit překlady na pět šest jazyků a redukovat počet parlamentních budov.
Jsem však přesvědčen, že úspory by mohly být ještě výraznější. Vždyť New Direction nepočítá se škrty v platech poslanců a úředníků, navrhuje jen, aby byly dočasně zmraženy. Studie nekalkuluje ani se zrušením jejich nejrůznějších prebend. A co možnost podstatněji snížit počet poslanců, například na pět stovek?
Návrhy, obdobné tomu, jaký předložil New Direction, padají jako na běžícím pásu. Stojí za nimi také někteří z europoslanců, bojovníci proti unijní byrokracii, kteří si založili politickou kariéru na kritice rozhazovačného Bruselu. Je nicméně příznačné, že při hlasování až na výjimky rozpočty Evropského parlamentu schvalují.
V Česku se tomu říká „košile bližší než kabát“.
Sdílejte článek, než ho smažem