Vysoká inflace nejspíš ještě pár let nehrozí

Podle ekonomické teorie je míra inflace dána rozdílem mezi růstem nominální peněžní zásoby a růstem potenciálního produktu. Toto ovšem platí při zjednodušení, že rychlost obratu peněz (resp. množství peněz, které nepracují) se v průběhu času podstatně nemění.

V důsledku šoku, který vyvolalo loňské zhroucení investiční banky Lehman Brothers, se ovšem obrat peněz v globální ekonomice výrazně zpomalil. Banky si přestaly vzájemně důvěřovat a z důvodu opatrnosti významně zpřísnily poskytování úvěrů jak mezi sebou navzájem, tak také směrem ke klientům, fyzickým osobám i podnikům. Jinými slovy banky nyní propouští do oběhu globálně daleko méně peněz než tomu bylo před krachem Lehman Brothers. Přestože se situace za posledního půl roku postupně uklidňovala a mezibankovní úvěrový trh se začal oživovat, stále jsme se ani zdaleka nevrátili na „předlehmanovské“ úrovně, zejména v oblasti úvěrů podnikům.

V důsledku tohoto úvěrového šoku se v globálním měřítku výrazně snížil reálný produkt, který se nyní nachází hluboko pod svým potenciálem. Jinými slovy soukromý bankovní sektor v současné době negeneruje dostatek peněz k tomu, aby ekonomika mohla vytvářet produkt na úrovni svého potenciálu. Vlády a centrální banky se svou fiskální a monetární politikou proto snaží soukromý sektor nahradit. Plně tento výpadek vykompenzovat však nedokážou.

K růstu inflace vyvolané expanzivní monetární a fiskální politikou tedy může dojít až v momentě, kdy budou splněny následující dvě podmínky:

1. rychlost obratu peněz se zvýší na předchozí úroveň neboli finanční sektor začne fungovat normálně,
2. reálný produkt se přiblíží svému potenciálu.

Než tyto podmínky nastanou, je třeba, aby vlády a centrální banky s dostatečným předstihem svoje hospodářské politiky „neutralizovaly“, tzn. aby vlády snižovaly rozpočtové deficity (zejména snižováním výdajů) a centrální banky zpřísnily měnovou politiku (snižování objemu nakoupených cenných papírů, zvýšení úrokových sazeb).

Zatím splnění obou podmínek není v dohledu, takže výrazný nárůst inflace ještě pár čtvrtletí, možná i pár let, nehrozí.

Rozhodování o načasování výstupních strategií, tedy utažení fiskální a měnové politiky, bude velice delikátní vzhledem k riziku, že jejich předčasné uplatňování může způsobit, že k žádnému oživení světové ekonomiky v nejbližší době nedojde a globální ekonomika spadne do deflační pasti. Došlo by tak na tzv. „Japonský scénář“, tj. dlouhé období recese či stagnace doprovázené poklesem cen zboží, služeb i aktiv (akcií, nemovitostí). To by sice byla dobrá zpráva pro vládní dluhopisy, jejich výnosy by klesly k nule (ceny vzrostly), avšak velmi nepříznivá pro akcie a ostatní riziková aktiva.

Na rychlé zpřísnění fiskální a měnové politiky přesto finanční trhy zatím netlačí. Uvolněná měnová politika z krátkodobého pohledu subjektům na trhu vyhovuje. Ovšem pokud by situace přesáhla určitou mez, na nadměrnou měnovou a fiskální expanzi by finanční trhy upozornily výprodejem měn zemí, jejichž inflace by hrozila výrazně vzrůst. Zároveň by odmítly financovat příliš vysoký dluh některých států. To by vedlo jednak k růstu výnosů státních dluhopisů, tedy zdražení financování dluhu státu, jednak k problémům dluhopisy vůbec vydat a financování získat. Pro některé země by to mohlo znamenat až pád do státního bankrotu.

Autor je předseda představenstva společnosti Conseq IM.

Jakou cenu má vaše nemovitost?

Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.

Vyzkoušet zdarma

Sdílejte článek, než ho smažem