Co drží inflaci nízko?
15. 6. 2009 | Petr Čermák
Česko zažilo minulý rok inflaci ve výši 6,3 procenta. Od začátku roku inflace postupně klesá. I přes ekonomické oživení se dá očekávat, že bude pokles inflace pokračovat. Víte, který... celý článek
Podle ekonomické teorie je míra inflace dána rozdílem mezi růstem nominální peněžní zásoby a růstem potenciálního produktu. Toto ovšem platí při zjednodušení, že rychlost obratu peněz (resp. množství peněz, které nepracují) se v průběhu času podstatně nemění.
V důsledku šoku, který vyvolalo loňské zhroucení investiční banky Lehman Brothers, se ovšem obrat peněz v globální ekonomice výrazně zpomalil. Banky si přestaly vzájemně důvěřovat a z důvodu opatrnosti významně zpřísnily poskytování úvěrů jak mezi sebou navzájem, tak také směrem ke klientům, fyzickým osobám i podnikům. Jinými slovy banky nyní propouští do oběhu globálně daleko méně peněz než tomu bylo před krachem Lehman Brothers. Přestože se situace za posledního půl roku postupně uklidňovala a mezibankovní úvěrový trh se začal oživovat, stále jsme se ani zdaleka nevrátili na „předlehmanovské“ úrovně, zejména v oblasti úvěrů podnikům.
V důsledku tohoto úvěrového šoku se v globálním měřítku výrazně snížil reálný produkt, který se nyní nachází hluboko pod svým potenciálem. Jinými slovy soukromý bankovní sektor v současné době negeneruje dostatek peněz k tomu, aby ekonomika mohla vytvářet produkt na úrovni svého potenciálu. Vlády a centrální banky se svou fiskální a monetární politikou proto snaží soukromý sektor nahradit. Plně tento výpadek vykompenzovat však nedokážou.
K růstu inflace vyvolané expanzivní monetární a fiskální politikou tedy může dojít až v momentě, kdy budou splněny následující dvě podmínky:
Než tyto podmínky nastanou, je třeba, aby vlády a centrální banky s dostatečným předstihem svoje hospodářské politiky „neutralizovaly“, tzn. aby vlády snižovaly rozpočtové deficity (zejména snižováním výdajů) a centrální banky zpřísnily měnovou politiku (snižování objemu nakoupených cenných papírů, zvýšení úrokových sazeb).
Zatím splnění obou podmínek není v dohledu, takže výrazný nárůst inflace ještě pár čtvrtletí, možná i pár let, nehrozí.
Rozhodování o načasování výstupních strategií, tedy utažení fiskální a měnové politiky, bude velice delikátní vzhledem k riziku, že jejich předčasné uplatňování může způsobit, že k žádnému oživení světové ekonomiky v nejbližší době nedojde a globální ekonomika spadne do deflační pasti. Došlo by tak na tzv. „Japonský scénář“, tj. dlouhé období recese či stagnace doprovázené poklesem cen zboží, služeb i aktiv (akcií, nemovitostí). To by sice byla dobrá zpráva pro vládní dluhopisy, jejich výnosy by klesly k nule (ceny vzrostly), avšak velmi nepříznivá pro akcie a ostatní riziková aktiva.
Na rychlé zpřísnění fiskální a měnové politiky přesto finanční trhy zatím netlačí. Uvolněná měnová politika z krátkodobého pohledu subjektům na trhu vyhovuje. Ovšem pokud by situace přesáhla určitou mez, na nadměrnou měnovou a fiskální expanzi by finanční trhy upozornily výprodejem měn zemí, jejichž inflace by hrozila výrazně vzrůst. Zároveň by odmítly financovat příliš vysoký dluh některých států. To by vedlo jednak k růstu výnosů státních dluhopisů, tedy zdražení financování dluhu státu, jednak k problémům dluhopisy vůbec vydat a financování získat. Pro některé země by to mohlo znamenat až pád do státního bankrotu.
Autor je předseda představenstva společnosti Conseq IM.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem