Musel jsem na běžeckém okruhu vypadat poněkud vyšinutě nebo nemocně. Jen si to představte: na první pohled obyčejný běžec, jedna ruka předpisově kmitá podle trupu, ale druhá zůstává vytrčená do prostoru. I takhle může vypadat příprava na rozhovor s ekonomickým esem. Když jsem si totiž domlouval rozhovor s Alešem Michlem, přemlouval mě, ať zkusíme něco netradičního. „Třeba rozhovor při běhání,“ vypadlo z něj po chvilce přemýšlení. V duchu jsem si klepal na čelo, ale nakonec jsme se domluvili. Kvůli hektickému závěru loňského roku, kdy Aleš Michl kromě působení v Radě ekonomických poradců (kterou sestavil Andrej Babiš po vzoru NERVu) cestoval s exportéry do Brazílie, to ovšem zabralo týdny. „Podařilo se vyjednat, že se nebudou zvyšovat daně. To by mohla být alespoň polehčující okolnost,“ říkal mi s úsměvem, když jsme se první letošní pátek konečně sešli na Dvořákově nábřeží před Právnickou fakultou UK.
I když jsme vyrazili v mírném tempu, naše pohyby kvůli namrzlému nábřeží u Vltavy chvílemi připomínaly spíš rychlobruslařku Sáblíkovou než odolné běžecké vytrvalce z Afriky. Mluvili jsme o receptech, jak nastartovat stagnující ekonomiku, o měnové intervenci České národní banky nebo o tom, jakým způsobem ušetřit na provozních nákladech ministerstev, aby stát nemusel zbytečně zvyšovat daně. Pětačtyřicet minut běhu nakonec uteklo překvapivě a zpětně si říkám, že běžecký rozhovor vlastně není vůbec špatný nápad. Zpovídaná osoba musí jít přímo k věci, na zbytečné řeči kolem totiž nezbývá čas ani dech. Jen ta ruka s diktafonem nešla ještě pár dní připažit.
Na úvodním obrázku nás vidíte před během. 3. ledna 2014, 9,30 hodin. Dvořákovo nábřeží. Vybíháme podél Vltavy směrem na Invalidovnu. Já (vpravo) mám ještě úsměv na rtech. Po pár kilometrech přešel. Aleš Michl už přemýšlí, na co ho budu chtít asi nachytat...
Foceno iPhonem Aleše Michla. Můj mobil zůstal takticky na pracovním stole. Každý dekagram navíc je při běhání znát.
Jaká bude česká ekonomika 2014?
Věřím, že firmám se bude dařit líp. Problém je ale ve státní správě. Tam se to jen tak nezlepší. Takže si myslím, že letos bude naše ekonomika stagnovat, případně může dojít k malému růstu.
Takže optimistické výhledy nejsou příliš na místě?
Jmenujte mi sektor, který bude hromadně nabírat lidi. Dokud tady nebudou firmy, které si můžou dovolit hromadné nabírání zaměstnanců, tak se nic zásadního nezmění. To je znak, že ekonomika startuje.
Co s tím?
Noví politici by měli zvednout zadek a zajet do Kalifornie do Tesly. Tahle firma má skvělou budoucnost. Teď plánují novou továrnu na elektromobily v Evropě. Nevidím důvod, proč bychom se neměli snažit o to, aby ji Elon Musk postavil u nás.
Aby to nedopadlo jako s Amazonem. Ten taky ohlásil, že u nás otevře obří distribuční centra a pak se to všechno začalo komplikovat…
To máte pravdu. Tohle je vážně něco neuvěřitelného. Oni tu chtějí investovat stovky milionů eur a vytvořit několik tisíc pracovních míst a my se začneme cukat. Amazon si vážně nesmíme nechat uniknout.
Jak to, že v mnoha okolních státech už našli cestu z recese a začali růst, ale my se plácáme na místě?
Vždycky je to o tržbách a nákladech. Ekonomiku můžete v recesi nastartovat, když lidem a firmám ulevíte a snížíte jim náklady. My jsme jim ale ještě víc zatopili – začali jsme zvyšovat daně. To bylo úplně na hlavu. Například Spojené státy tenhle mechanismus pochopily, a tak jsou teď na tom mnohem líp.
Vy jste byl jeden z mála, kdo nekritizoval Českou národní banku za oslabení koruny. Naopak jste se pustil do analytiků, kteří byli postupem centrální banky hodně zaskočeni. Proč?
Některé analytiky asi naštvalo, že měli už poněkolikáté chybné prognózy a že špatně poradili klientům. Naše ekonomika je založená na exportních firmách. Když jim pomůžete s kurzem, tak zvýšíte jejich tržby a podpoříte růst. Samozřejmě, že to není úplně čistě tržní rozhodnutí, já bych za to ale ČNB rozhodně nekritizoval. Posunutí kurzu o pár procent není žádná velká rána. Z celé té věci se udělala přefouknutá bublina. Když o centrálních bankéřích píšou už i v Blesku, tak je to na pováženou.
ČNB tvrdila, že měnovou intervencí bojuje proti deflaci. Je pro nás právě teď deflace opravdu taková hrozba?
Při deflaci firmám nerostou zisky, nemůžou zdražovat a zboží je levnější. Následkem je pak větší propouštění. Když tři roky po sobě nerostete a vaše ekonomika strádá, tak už to určitá hrozba je. Možnost nakopnout ekonomiku přes měnový kurz mi tak přijde jako celkem dobrý mechanismus. Vezměte si Itálii, Řecko nebo Španělsko, co by dneska tyhle státy za takovou možnost daly.
Guvernér národní banky Miroslav Singer po intervenci říkal, že bychom měli nakupovat elektroniku, byty a auta. Levněji než teď už prý dlouho nebude. Podobné výroky ale lidi k větší spotřebě přece jen těžko motivují, nemyslíte?
Chápu, že se vám to moc nelíbí. Já bych to taky neříkal takhle. Lidem bych prostě na férovku řekl, že chceme pomoct firmám, a když se to rozjede v zahraničí, tak tím můžeme začít generovat nějaký kapitál. Vůbec bych nikomu neradil, jestli má utrácet nebo ne.
Když jsme se naposledy viděli, říkal jste, že na konci roku 2013 budete hodně cestovat. Že se chcete podívat, jak to vypadá s firmami a ekonomikami po světě. Nejdřív Spojené státy, pak Brazílie. Jaké jsou vaše postřehy? Začněme třeba tou Amerikou…
Mě nejvíc fascinovalo, jak se tam generuje kapitál. Všechno do sebe pěkně zapadá. Tak třeba ta Kalifornie. Jeden ze sta studentů univerzit ve Stanfordu nebo Berkeley se stane milionářem. Má super firmu, která hodně vydělává. Různými investicemi pak posílá peníze jak své bývalé univerzitě, tak nadějným firmám v regionu. Univerzity můžou nabídnout studentům skvělé podmínky, firmy rostou a generují další příjmy, které se postupně rozdělují. Tohle kolečko v Americe výborně funguje a žene lidi k aktivitě a kreativitě. Je to věc komunity – to je to hlavní. Komunita schopná se samofinancovat. To špatné z ní odpadává formou kreativní destrukce – zbankrotuje a je nahrazeno novým nápadem. U nás se vyplňují dotazníky do evropských fondů, které někdo přiklepává od úřednického stolu.
A co Brazílie? Co vás zaujalo tam?
Brazílie je ukázkový příklad toho, jakým způsobem může byrokracie totálně zpomalit ekonomiku. Je tam sice dobrá spotřebitelská poptávka, ale všechno brzdí zkostnatělé úřady a špatná infrastruktura. Do té by měli Brazilci hodně investovat. Stačí se podívat na to, že v Riu nebo São Paulu jedete autobusem do práce dvě hodiny.
Když jsme se nedávno v rubrice Očima expertů ptali na to, jaké oblasti je dobré sledovat, tak jste uváděl země jako Mexiko, Indonésie, Nigérie a Turecko. Myslíte si, že je to v těchto státech s byrokracií a infrastrukturou lepší než v Brazílii?
Řekl bych, že třeba Mexiko je určitě uvolněnější zemí, než jsou Brazílie a Argentina. Když chcete exportovat do některého z těchto dvou států, tak trvá minimálně rok, než to tam domluvíte a vyřídíte všechno potřebné. V tomhle jsou podmínky pro podnikání určitě lepší v Mexiku. No a v Argentině nedávno jmenovali experta na znárodňování. To snad mluví za vše.
Pojďme se přesunout do Evropy, která stále zápasí s dluhovou krizí. Před rokem a půl jste mi říkal, že velmi důležité pro další vývoj budou volby v Německu. Ty už máme za sebou. Angela Merkelová získala silný mandát. Změní se teď něco?
Tak teď si zase musíme počkat na volby ve Francii. Analytik si přece vždycky musí najít něco, k čemu se bude upínat. (smích) Ale vážně. Je pravda, že Angela Merkelová svoji pozici skvěle obhájila a Němci jí důvěřují. Myslím si ale, že sama se do žádných velkých akcí pouštět nebude. Proto je zajímavá právě ta Francie. Tam v předvolebních průzkumech boduje Národní fronta, krajně pravicová strana Marine le Penové. Já se pořád snažím najít nějaké body zvratu. Kam teď Evropa se svojí současnou politikou spěje, je celkem jasné. Změnit by to tedy mohly třeba právě volby ve Francii nebo obrovská nezaměstnanost mladých lidí na jihu Evropy, kterým brzy dojde trpělivost. Pak se svolají přes Facebook a udělají revoluci.
Nebo se všichni zvednou a odjedou pracovat do ciziny…
To je taky možné. Ale pak ty ekonomiky už nikdo nenastartuje.
Volby ovšem proběhly i u nás. Vy jste začal spolupracovat s Andrejem Babišem, který vás přizval do své Rady ekonomických poradců. Jak tahle spolupráce vznikla?
Napsal mi esemesku, ať se s ním sejdu. Tak jsem se u něho zastavil. Bavili jsme se o vysokých výdajích ministerstev a o daních.
Jednu dobu se o vás mluvilo jako o možném kandidátovi na post ministra financí. Jaké má s vámi Andrej Babiš plány teď?
V médiích se toho napovídá. Já to dělám zadarmo ve svém volném čase. Chtěl bych pomoct naší ekonomice. Vím, že to může někomu znít divně, ale takhle to prostě je. Rád budu pomáhat s novými nápady, chci sem dotáhnout Teslu, to vážně nebyl vtip, a taky je potřeba elektronizovat státní správu. Ministerstvo financí by mělo vidět na státní výdaje on-line. Neměly by se tady jednotlivým ministerstvům rozdávat bianko šeky. Každý ministr by měl jít na kobereček a obhájit si svoje výdaje.
Dá se to ale uhlídat? Jedna věc jsou větší podezřelé zakázky, něco jiného je běžný provoz. I tam se určitě plýtvá miliardami.
Přesně tak. Zjistit se to ale dá. U každého ministerstva si vyjedete deset největších výdajových kategorií. Pak se to porovná s čísly pět let zpátky. Hned uvidíte, jak zbytečně některá ministerstva navyšují výdaje a plýtvají. Když třeba srovnáte rok 2014 s rokem 2010, tak jen na top deseti největších provozních položkách se zvýšily náklady ministerstvu financí o víc než devět procent, poslanecké sněmovně o sedm procent, úřadu vlády o sedmnáct procent a senátu o jednadvacet procent. To všechno za období, kdy se firmy potýkaly s recesí a šetřily na provozu, kde to jen šlo.
Opravdu účinná kontrola ale může nastat až s elektronizací, ne?
Když bude elektronický rozpočet, tak se můžou udělat programy, které budou porovnávat jednotlivé výdaje ministerstev a upozorňovat na úřady, které si sjednávají předražené služby. Jsem přesvědčený o tom, že tímhle způsobem můžeme ušetřit desítky miliard a totálně tím vyrovnáme rozpočet. V Silicon Valley se tomuhle říká BIG DATA. Podívejte se na to, jak tam třeba Čech Roman Staněk „vyexitoval“ svou firmu GoodData: stal se z něj miliardář. Kéž by tyhle programy na vyhodnocení dat měl stát. Utrácení úřadů a vybírání daní by se hlídalo elektronicky, ušetřila by se spousta peněz a nemusely by se zvyšovat daně.
O efektivnějším vybírání daní ale mluví každý ministr financí. Realita je pak většinou jiná. Může se Babišovi na ministerstvu financí podařit něco změnit?
Musí se zkrátka kontrolovat všem tržby. To je sice drsné, ale jinak to nejde. Všechno by to mělo frčet elektronicky. Každý obchod, každá restaurace, všichni po zavíračce odešlou přes internet svoje tržby. Údaje tak budou neustále k dispozici kontrolorům. Pokud tam budou nějaké nesrovnalosti nebo něco podezřelého, tak to program okamžitě vyhodnotí a pošle tam kontrolu. Sice budou miliony datových stop, ale všichni budou vědět, že je celkem velké riziko, že se na případnou levárnu přijde. Babiš tohle všechno zkusí prosadit, věřím mu. Teď jde o to, kolik z těch dvou set poslanců uvažuje jako my a kolik tam sedí jen kvůli dobrému fleku a levné poslanecké kantýně s chlastem.
Po běhu. 3. ledna, 10.25 hodin. Dvořákovo nábřeží. Vracíme se zpátky na start. Nohy nebolí, ruka ano. A teď se ještě nějak dostat do redakce.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
11. 1. 2014 22:10, Olga
Současní ministři, kteří ministrují bez jakékoliv legitimity a rozhazují peníze horem i spodem by měli být před ukončením ministrování řádně prošetřeni. Zvůle Hradu ,bohužel, zatím nemůže být šetřena , ale jednou k tomu snad dojde. Jak mohli nechat projít minimální zvýšení důchodů cca o 40 Kč, každému důchodci dopis a známka , komu se přihrály peníze za tyto náklady, zbytečné( vždyť jde jen cca o 2500000 x 10 Kč).
Každá přechodná vláda za sebou zanechala spoušť, ale tato Zemanova vláda to je velký průšvih. A to se Zeman snaží jak může aby je udržel co nejdéle u moci .
V diskuzi je celkem (15 komentářů) příspěvků.