To vám nebaštím. Koupit si byt? Dům? Nikdy!

Podle stejné logiky by se dalo říct, že se někdo nikdy nechce ženit, protože ho manžel/manželka může podvádět, můžou se rozvést, můžou se jim nepovést děti, atd. To, co ten autor píše je sice v zásadě pravda, ale pokud žádnou nemovitost nevlastníte, tak taky můžete za pár desítek let, až vám bude těch 65, odejít z pronajatého bytu rovnou do domova důchodců, protože ze svého důchodu nájem neutáhnete. Pokud někdo bydlí v Praze a platí měsíčně nějakých 15 tisíc nájem za nějaký panelákový byt, tak pokud nebere alespoň 50-100 tisíc měsíčně, tak mu toho po všech nutných platbách moc nezbyde. Všechno má své pro a proti a každý se musí rozhodnout, čemu dává přednost.

Mám to stejně, chci bydlet podle své momentální situace a potřeby, a nechci se starat o střechu, okapy, hádat se se spoluvlastníky. Chci mít za zabouchnutými dveřmi svůj prostor a o nic jiného se nestarat. A za to si ráda zaplatím.

Ano, tohle je typická ukázka současného směru uvažování. Aktuální trend velí pokud možno nic nevlastnit, vše si krátkodobě pronajímat. A když už přeci něco vlastním, nabídnout to dalším.
Svým způsobem jde o příznivý trend který snad přinese šetření zdroji a podpoří drobné podnikání. Na druhou stranu právě tvorba rezerv v podobném systému hodně pokulhává. Řada mladých nevidí důvod spořit, když si už teď mohou bez zadlužování pořídit co chtějí. Zvláště v dnešní situaci, kdy se TV reklamy na spořicí účet holedbají jedním procentem, spoření opravdu vypadá jako nesmysl.
Jenže podle mě jde o trend s nezanedbatelnými riziky. Vlastnictví je forma uložení majetku do hmotné podoby. S nějakou konkrétní, byť kolísavou, hodnotou. Čím víc vlastníte, tím víc máte možností s majetkem naložit podle aktuální potřeby, nebo se rozhodnout jinak a upravit své plány. Konec konců i v aktuálních trendech můžete být jako vlastník in. Stačí svůj majetek pronajímat. V principu vlastně nejde o nic nového, nové jsou jen komunikační prostředky.
Ano, vlastnit znamená zodpovědnost. A je jedno jestli je řeč o nemovitosti, autě, nebo investičním účtu. Podstatné je, že bez zodpovědnosti se člověk většinou moc daleko nedostane.
Takže já osobně bych se klonil spíše na stranu toho chudáka s hypotékou. Pokud není zrovna stěhovavý pták, hypotéka ho naučí dělat si rezervy a přinutí svým prostřednictvím investovat milion a půl na dobu za dvacet let, pak rozhodně smysl má.

Nic vlastního neexistuje za vše se platí mafii výpalné v podobě daní ...

Nikdy neříkej nikdy! Pro všechny neexistuje stejný recept. Někdo si hypotékou zadělá na problémy, někdo na tom vyrejžuje. Důležité je si to srovnat v hlavě a reálně zhodnotit své možnosti a hlavně schopnosti. Trochu té matematiky se také hodí. To je ale u mnohých bolavá pata. Každý jsme jiný a v tom je ta krása. Univerzální recept nabízí jen finanční poradce nebo jeho synonymum šarlatán.