To vám nebaštím. Koupit si byt? Dům? Nikdy!

Musíš ještě šetřit, suše, nekompromisně řekl kamarád, který už pár let radí lidem, jak zacházet s penězi. Zasmáli jsme se od srdce. Všichni jsme věděli, že hoch, co se ptal, jestli dostane hypotéku a jak to udělat, aby ji dostal, je ve svých pětatřiceti v lepším případě na nule, dost možná mírně v minusu.

Než se rok s rokem sešel, byla hypotéka na světě. Nepamatuju si to přesně – měřil ten brouček dvacet let a vážil milion a půl? Žádný zvláštní cvalík, ale taky žádný drobeček.

Takže teď už zbývá jen něco přes osmnáct let na špagátě napnutého rozpočtu bez záchranné sítě.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Z jeho produkce vybíráme:

Petr Syrový: Investování pro začátečníky

Po přečtení této knihy budete mít dost informací a odvahy, abyste udělali první investorské krůčky.

Jan Januš a Kristián Léko: Kurz právní sebeobrany

Kniha nabízí ve 30 lekcích právní vodítka ke každodenním situacím. Využívá zkušeností právníků; vychází tedy vysloveně z praktického pohledu na věc. 

Buď je tu někdo hráč s nervy ze železa, nebo slepejš slepá. Nejsem si vlastně jistý.

A už vůbec si nejsem jistý, co je to za lidi v bankách, kteří takovéhle úvěry schvalují. Ti by přece měli vědět, o co jde.

Dnes máš, zítra nemáš

Každopádně není v tom ten náš hoch sám, takových hypoték je… Předevčírem jsme psali o průzkumu, podle kterého téměř třicet procent lidí s hypotékou nemá na účtu nebo pod polštářem žádnou rezervu.

Touha vlastnit je silná. V Česku prý zejména.

Nepřijde vám to legrační? Zrovna v Česku, kde jsme si jen před pár desítkami let soudružsky předvedli, jak křehká věc je takové soukromé vlastnictví?

Samozřejmě neříkám, že bych – pěkně podle Cimrmana – byl s to říct, ten váš grunt, tatínku, ten já nechci, a odešel do Prahy vesele popelařit. Ale strkat kvůli nemovitosti hlavu do hypotéky? To tedy ne!

Když splácíte hypotéku, samozřejmě taky platíte cizím lidem. Jsou schovaní za institucí, nemají pro vás tvář, jakou může mít pán nebo paní domácí, ale nakonec jsou to zas jen lidi, akcionáři banky. Vřele doporučuju sehnat si k hypotéce taky akcii. Pro dobrý pocit, že vlastně platíte i sami sobě. 

Tip!

Když splácíte hypotéku, samozřejmě taky platíte cizím lidem. Jsou schovaní za institucí, nemají pro vás tvář, jakou může mít pán nebo paní domácí, ale nakonec jsou to zas jen lidi, akcionáři banky. Vřele doporučuju sehnat si k hypotéce taky akcii. Pro dobrý pocit, že vlastně platíte i sami sobě.

Nemít nic × mít kouli na noze

Když člověk platí nájem, platí cizímu člověku a nic za to nedostává. Když splácí hypotéku, investuje do svého. A na rozdíl od nájmu jednou platit přestane. Tak nějak se to říká, ne? Zaslouží si to pár upřesnění.

Především: Nevím, jak ostatní, ale já když platím nájem, něco dostávám. Bydlím. Kdybych přestal nájemné posílat, brzy bych poznal, co je to opravdové nic. Mezi mým něco a nic je rozdíl pořádných pár metrů čtverečných podlahy a stejného množství čtverečných metrů stropu, plus nějaké zdi okolo a vzduch mezi tím… Nekupuju ovšem zboží, kupuju službu. Když zajdete k holiči, taky vám nic nezbude, nic nekoupíte, vlastně máte po odchodu z oficíny na hlavě míň než před stříháním. A stejně chodíte k holiči, někdo i pravidelně. Když si zaplatíte cestu vlakem do Neapole, taky kupujete nic, zbude vám jízdenka, kterou si můžete nalepit do deníčku – ale uznejte, že za ty prachy ten kousek papíru nestál… A přece jste tohle nic potřebovali, abyste mohli spatřit Neapol a zemřít.

Nekoupit nemovitost má navíc proti koupi nemovitosti jednu velkou výhodu: něco vlastnit znamená odpovědnost. Majetek zavazuje a musíte se o něj starat. Nemůžete se zítra sebrat a navěky zmizet v Austrálii, Rokycanech nebo o ulici dál a už nikdy si na svoji nemovitost nevzpomenout. Určitě ne, pokud vlastně ještě není tak docela vaše, ale máte ji vlastně od banky v užívání. Hypotéka je závazek na pár desítek let. Pakliže vás to takhle baví, ok. Buďte opatrní, počítejte s tím, že vám můžou vyschnout příjmy a že se můžou změnit úrokové sazby. Směrem nahoru. A taky počítejte s tím, že se můžou změnit ceny nemovitostí. Směrem dolů. Třeba budete chtít nebo budete muset prodávat.

Za dobré slovo knížku

Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? informovali o tom, jak chce italská vláda zachraňovat kulturní tradice. Rozdá mezi osmnáctileté kopec peněz, ale budou si z nich smět pořídit jenom kulturu. Knížky, lístky do divadla a tak. Chcete taky?

500 eur na knížky a na divadlo. Itálie obdaruje čerstvě plnoleté

ROzhazování peněz je ovšem dneska asi docela běžná věc. Není to tak dávno, kdy prohlášení Bena Bernankeho, někdejšího šéfa americké centrální banky, o tom, že inflaci by bylo možné podpořit rozhazováním peněz z vrtulníku, budilo pohoršní. Už jsme si zvykli. A tak byla diskuze pod článkem tak chudičká, že ani nebudeme vybírat nejlepší příspěvek. Knížku schováme pro příště.

Čas běží stále rychleji: Víc věcí se stačí stát

Koupit nemovitost není legrace. Ale rozumně prodat může být ještě těžší. Zvlášť když třeba spěcháte a máte málo času. Když jsou ceny o hodně níž, než když jste kupovali. Když mají lidi nouzi. Nebo když se změní místo, kde vaše nemovitost stojí. Tím nemyslím, že byste po šnečím vzoru vzali domek na záda a přesunuli se někam za devatero řek. Mám na mysli fakt, že dneska kvetoucí čtvrť může být za pár desítek let zchátralá doména společenské spodiny, díra bez dopravního spojení, přistávací plocha mimozemských plavidel.

Nebo přijde jedno z hnutí velkých dějin. Možná si myslíte, že tady ve Středozemi nikoho nezajímáme, velké dějiny že chodí kolem po špičkách… Sakra půjčte si někde učebnici dějepisu. A až se pokocháte minulým stoletím, nalistujte si, jak se Komenský loučí s vlastí na Růžovém paloučku a představte si na jeho místě sami sebe… Jak skvělá je útěcha, že vám vchod do vily hlídají dva sádroví lvi.

To už je ovšem extrémní úvaha, ale těch dvacet let, co budete splácet půjčku na bydlení, je opravdu dlouho. Ba, dokonce je to dneska mnohem víc než před dvacíti, před padesáti nebo před sto lety.

Vždycky musíš ještě šetřit

Samozřejmě argument s tím, že hypotéku jednoho krásného dne, pokud všechno klapne, přestanete platit, což se s nájmem z dobrých důvodů neodporučuje, ten platí a je zatraceně mocný. Absenci hlavního výdaje na bydlení v stáří oceníte. Kdo nebude ve vlastním má to krušnější. Samozřejmě může se snadno přestěhovat někam, kde je lacino, i když chtít se mu asi na stará kolena nebude, každopádně ale platí, že si musí našetřit. Ale za tu svobodu to snad stojí.

Šetřit se dá různě. Například si nepořídíte spoustu věcí, které s sebou nese koupě nemovitosti. Třeba si pronajímáte byt ve městě se slušným dopravním spojením. Nemusíte kupovat a živit auto nebo dvě. Když ho budete potřebovat, tak si ho – přirozeně nekoupíte, ale půjčíte v půjčovně, když to nebude často, nějaký halíř to hodí. Ale to je jen malý tip, který není pro každého.

Na rozdíl od toho velkého tipu: pokud na nemovitost aspoň z větší části nemáte, tak ji nekupujte. Osvoboďte se od touhy vlastnit. Pokud byste na ni museli být dva, vzpomeňte si na statistiky rozvodovosti a rozchodovosti, přestaňte si lhát, že jste něco speciálního a ušetřte se budoucích nepříjemností spojených s likvidováním společných dluhů. Pokud na nemovitost máte, pořádně si rozmyslete, jestli není lepší peníze uložit jinam, do něčeho skladnějšího a likvidnějšího.

Co si myslíte vy? Je potřeba vlastnit byt nebo dům? Nebo tři domy v Praze? Jsou to rozumně uložené peníze? Vzali byste si hypotéku na krev, bez rezervy? Pište. Pro debatéra, jehož příspěvek se nám zvlášť zalíbí, máme v redakci schovanou knížku z nakladatelství Grada.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem