Důchodová reforma představuje krůček k lepšímu světu

Ejhle pan Kohout znovu objevil perpetum mobile.

Tak jak nás už mnohokrát v minulosti o správnosti jediné určené cesty, jak tu hořekoval, proč se intenzívně nevydáme jako Island, nebo Irsko na cestu úspěšné prosperity, nebo proč více nevyužíváme na akciové fondy k aktivnímu zhodnocení svých naspořených prostředků, přichází s novým hitem.

Oznamuje nám, že naše zaopatření na důchod je shodné s fondovým hospodařením, které je mimořádně citlivé, na celkový vývoj společnosti ( inflaci, počet pracujících, migraci atd. ). Ale vždyť zatím to tak vůbec není. Stávající plátci se skládají na současné důchodce a jsou přesvědčeni, že budoucí plátci se zase budou skládat na ně. Stát by měl jen zabezpečit, aby objem těchto prostředků ( důchodů ) byl dostatečný, nebo přiměřený. Měl by to zabezpečit prorůstovou ekonomickou politikou, dostatkem rodících se dětí a přiměřeným příspěvkem každého na stávající seniory. Zbývající část by měl plně ponechat na lidech. Proč jim nutit, aby přispívali 2% a sám jim ještě přispíval 3% do pochybných penzijních fondů ( zkušenosti s PF VIVA jsou všeobecně známy). Chci–li si naopak rezervu pořídit v něčem jiném ( akciích Bank of Scotland, v investičním zlatě, nebo nemovitosti), mohu, ale tu povinou část stejně nedostanu.

Momentální činnost státu v oblasti důchodové reformy je adekvátní působení NERVU a Bezděkovy komise ( mimochodem je to jakoby vlci navrhovali jak stavět ohradu pro ovce ).
Pletou se zde hrušky s jablky. Vlastní spoření, příspěvky od státu, příspěvky z DPH, příspěvky od dětí. A poslední návrhy na okamžité zvýšení DPH jsou jasné, když vidíte, jak enormně narůstá dluh státního rozpočtu a výnosy ji aspoň poněkud zaplátují.