Komu roste plat, ať se přihlásí

Naprosto souhlasím. Bohužel většina zaměstnavatelů si neuvědomuje, že je výhodnější "podpořit" stávající zaměstnance, než brát nové. Zatím jsem měl zkušenost, že jsou spíše zvýhodňováni noví zaměstnanci, proti stávajícím. U starého zaměstnavatele bylo naprosto běžné, že noví zaměstnanci nastupovali za vyšší plat, než ti stávající. Já, když jsem nastupoval do současného zaměstnání, tak jsem dostal o několik tisíc větší plat, něž měla kolegyně,kterou jsem "střídal". Zcela zbytečně raději mrhají penězi na inzeráty a zaučení nových zaměstnanců. A tak nezbývá nic jiného, než "přistoupit na jejich hru" a po určité době vždy změnit zaměstnání. Ti, kteří jsou na tenhle "kolotoč" líní, tak prostě prohrajou! Proto oceňuji firmu, kde si uvědomili, že to jde jinak a předpokládám, že se jim to vyplatí.

Nenaštval jste mě. Já to ale jako vy neumím. Jsem zaměstnanec a zaměstnavatel chce plné nasazení. Není možné, abych dělal čtyři hodiny denně. Riskovat podnikání na vlastní pěst se mi nechce. Mám děti, nejsem nejmladší a nemám se tak špatně, aby to stálo za to. Nemyslím, že smysl mého života je vydělat co nejvíce peněz. Nechci peníze za každou cenu. V životě jsem odmítl několik příležitostí, které by mi zvýšily příjem, ale neseděly mi. Např. práci v zahraničí. Jak jsem ale psal, mám spíš pocit, že se mi (nehledě na násobky průměrné hrubé mzdy) jen s problémy daří udržovat životní úroveň rodiny na výši, kterou vidím běžně ve svém okolí a kterou po mně rodina víceméně vyžaduje.

Pěkně napsané, gratuluji ke způsobu Vašeho uvažování a žití. Snad se té padesátky také ve zdraví dožiju. Teď dřu jako blázen, peněz hodně. Jenom pocit, že mi utíká dětství mých dětí mne tíží...

Ne možná, ale určitě jste to vzal za špatný konec. Což si takhle přehodnotit žebříček priorit? Pokud je Vaší prioritou co největší příjem, tak je to špatně. Potřebný příjem by měl být prostředkem k dosažení svých cílů, nikoliv cílem samotným.
Před deseti lety jsem si stanovil cíl být soběstačným tak, že budu pracovat jen když se mi bude chtít a spíše pro zábavu. S padesátkou na krku se mi to povedlo. Dnes "pracuji" v průměru 4 hodiny denně a zbytek si užívám. Zjistil jsem, že tu nejsem proto, abych se honil za každou korunou, ale proto, abych si užíval každého dne, tak, jak se mi chce. Jsem nenáročný a proto mi stačí možná méně, než je Váš příjem. Ostatní raději investuji do svého businessu. Jsem více s rodinou a přáteli, užívám si v přírodě, kterou miluji, provozují koníčky o kterých jsem dříve jen snil. Jsem v podstatě na osobní penzi........
Možn á tímto příspěvkem Vás a mnoho zdejších stěžovatelů naštvu, ale není to mým cílem. Jen jsem chtěl připomenout, že vzdělání, odbornost, znalost a praxe jsou k ničemu, když je nedokážete prodat. A dále, věřte jen tomu, co je na konci vašich ramen s pomocí toho, co máte na krku……

Máte pochopitelně naprostou pravdu, ale opět se dostáváme k tomu samému - přetlaku na trhu. Boom ve vznikání nových firem už pominul, podnikatelské prostředí se relativně pročistilo, zůstaly spíš ty firmy, které už nějaký ten pátek existují, no a takové už mají jak své vlastní účetní (větší firmy) nebo externí účetní (menší firmy), tak i případně své daňové poradce. A pokud jsou s nimi spokojení, znají už jejich způsob práce, těžko půjdou k někomu jinému, pokud ta "jejich" neudělá nějakou opravdu obrovskou chybu (stává se). Je spousta dobrých účetních i poradců, kteří svou práci ovládají, ale těžko získají někoho, kdo už je "uloven".

Já mám řekněme velký plat Asi 4,5 násobek toho průměrného. Jenže, moc vyskakovat si nemůžu. Daně, sociální a zdravotní pojištění, dvě děti, jedna ženská v domácnosti, hypotéka, dvě auta, životní náklady v Praze, padesátka na krku, v práci od nevidím do nevidím. Připadá mi, že někteří kamarádi, kteří v hrubém vydělají jen zlomek toho co já, se mají vlastně lépe. Občas udělají pár melouchů, na daních nezaplatí skoro nic, mají spoustu času a nemusí se nervovat. Okolí k nim přistupuje jako k těm chudým, nikdo jim nezávidí, někdy je i příbuzní finančně podpoří. Možná jsem to vzal za špatný konec.

Vážený pane,úplně náhodně jsem se dostal k uvedenému článku,který mne tak trochu rozčílil,poněvadž jsem se domníval,že neodpovídá pravdě.Já aniž bych si stěžoval,uvedl jsem jako důkaz svého nesouhlasu s obsahem článku,svoji zkušenost.Nic víc,nic míň.Já jsem se svoji práci spokojen a ohodnocení,přestože neodpovidá náročnosti práce,nepovažuji za rozhodující.Práce pr ojektanta řídicích systému technologických procesů,mne natolik uspokojuje,že bych jí neměnil za nic jiného.Nakonec v malé obci v pohraničí,ani jinou možnost zde nemám.Stěhovat se v mém věku do zcela cizího prostředí, nepovažuji za rozumné.Tolik na vysvětlenou.

Myslím si, že problém je zase někde jinde. Jednak v kvalitě nabízených služeb a pak v umění tuto kvalitu prodat.
Zmínil jste se o účetnictví. Je to profese, kterou znám a dost dlouho se kolem ní pohybuji. Znám celkem dobré účetní, které jsou méně sebejisté, znají „jen“ jak co zaúčtovat a to většinou bezchybně. A přesto nemohou najít klienty. Jejich inzeráty čtu v každých místních inzertních novinách. Pak znám jiné, kteří nové zákazníky odmítají a nebo si vybírají. Víte kde je problém? Ti první nabízí „jen“ vedení účetnictví, proti těm druhým, kteří k tomu přidávají nezbytnou přidanou hodnotu. Nebo-li znalost daní, financí a částečně práva. Umění komunikovat s úřady. Nejde samozřejmě o kumulované vzdělání (právo, ekonomika a finance), ale o všeobecný přehled. Dnešní moderní účetní poradce je tak trochu externí manažér svých klientů. Za své klienty vyřizuje, kromě vedení účetnictví, i mnoho dalších záležitosti. A za to si nechává samozřejmě dobře zaplatit.
A tohle platí všeobecně ve všech oborech.

Taky bych to tak řekl. Já za 6 let u svého posledního zaměstnavatele jsem byl nemocný asi celkem 2 týdny. Pokud to není nic vážného, tak to taky raději vyřeším dovolenou, než si nechat výplatu zkazit nemocenskou, která je při týdenní nemoci naprosto směšná.

A kde delate a v jakem oboru? Takhle to zni docela hezky.

Zdravím Julii. Pokud pracujete ve zdravotnictví - tipnul bych si na sestřičku, tak máte můj obdiv. Je to náročné povolání, spíš poslání, a z kamarádek sestřiček, co mám, vím, že máte pravdu - často se jim stalo, že když se zvýšili tabulové mzdy, tak se jim o podobnou sumu snížilo osobní ohodnocení, takže ve výsledku měly relativně stejně. Každá vláda ale samozřejmě neustále poukazovala na růst platů ve zdravotnictví, ale finance pro jejich reálné zvýšení většinou nedoputovaly. Ale hlavu vzhůru, snad se to zlepší. A my chlapi po sestřičkách vždycky rádi pokukujeme ;-)

Víte Fredy, problém je v tom, že současný trh podnikatelů je z účetního a daňového hlediska docela solidně rozebrán - málokdo dnes ještě shání nějakého externího účetního nebo daňového poradce, a pokud ano, tak se ve většině případů jedná o problémové firmy, se kterými jejich současní účetní, případně daňoví poradci, nechtějí mít už nic společného. A málokterá ze zavedených firem, co má tyto externí pracovníky už léta, chce riskovat a z relativně dobře zaběhnutého systému přestoupit k někomu, koho prakticky neznají a neví nic o jeho odborných znalostech a zkušenostech. Je to pro ně sázka do loterie, kterou si málokdo dovolí. Vím, o čem mluvím, protože se v tomto oboru pohybuju několik let - i když z "druhé strany barikády".

Náš účetní, který chodí do firmy jednou za týden má trojnásobek!

Neberte to ve zlém, ale proč své znalosti neuplatníte jako soukromý účetní? Pokud vím, tak ve většině regionů je těchto odborníků nedostatek. Zhruba před deseti lety jsem znal účetního poradce (OSVČ), který byl nejen na vozíku, ale měl problém i s řečí. Ovšem byl to "pan" účetní, ke kterému jezdili klienti i ze vzdálenějších míst. Ten dokázal "prodat" své znalosti. V tomto oboru totiž nezáleží na tom, zda jste muž, či žena, malý, nebo velký, blond, nebo tmavý, zdravý či postižený. Ale jen a pouze na tom, zda si věříte, že něco umíte a že to dokážete prodat.

Pane inženýre, problém není ve mzdové systému a jeho růstu, ani u politických pracovníků, natož nějakém tajemném Dalíkovi, ale jen a pouze u Vás. Podle toho, co píšete, jste možná odborníkem ve svém oboru, ale nevěříte si. Pokud byste si věřil a znal svoji cenu, tak si vyděláváte minimálně pětkrát tolik, co uvádíte. Tudíž místo brečení a diskutování na internetu zvažte svoji cenu vydejte se s ní na trh práce. Pokud Vás nebude trh akceptovat, tak buď není o váš obor zájem, nebo nejste odborníkem, za kterého se vydáváte. Pak je jediná možnost - jít tzv. do soukroma. Tam pak poznáte skutečnou svoji cenu.

Dobře, je mi líto, že Vás konkrétně někdo diskriminuje. Druhá věc je, co obnáší dělat účetního? Pro zaměstnavatele další náklad. Zkuste být daňový poradce. Za ušetřených 1000 na daních se s Vámi KAŽDÝ rád podělí.

Přijde inženýr do fabriky a hlásí se u mistra. Mistr mu povídá - hele mladej, vem si koště a zameť tady ten bordel. Inženýr: "Ale já jsem inženýr" Mistr:"AHA! !!! Tak pojď já ti to ukážu"
...takovejc h znááááááááááám

50? nesvalujte vinu za svou situaci na mlade, ale na svy rodice a na sebe? Copak delali Vasi za totace? Kdyby jste byli co k cemu, tak se mame VSICHNI jinak. Ale JENOM jste skuhrali. Cim to je v tyhle diskuzi je prevaha lidi co maji maly plat? Protoze ti co pracuji na ni nemaji cas.

Okamzite dat vypoved!!! Jestli je to tak, jak rikate, a mluvite plynne AJ a NJ, a ted mozna i SJ, tak po vas zamestnavatele sahnou vsema deseti, a nemyslim si, ze by vas vek byl zas takovou prekazkou. 14 tisic je ale opravdovou urazkou. Mozna ani nebude treba menit zamestnani. Uvidite, jak vas sef otoci, jen co zmiite, ze se chystate jit jinam.

Za ty samý peníze jsme teď bral holčinu, SŠ, bez praxe. Neviděl bych to jako chybu systému, holt každý je strůjcem svého štěstí.