Nový zákon o spotřebitelském úvěru dlužníkům pomůže, vše ale zdaleka neřeší

Potřebova jsem finanční pomoc, je spousta povodných společností, kteké si vzaly poplatek s tím že úvěr je schválen, stalo se mi i to, že mám smlouvu a po zaplacení poplatku se spol. vypařila i s mailovou adresou a telefoním spojením, klidně Vám mohu vypsat ony společnosti, které bez problémů okrádají neštastníky dál. Do problému se muže dostat kažký i šlušný člověk. Pak stačí pár takovýchto hajzlů bez charakteru a průšvich je dokonán.A to že je v našem státě binec, tak to tedy je. Normální slušný člověk nemá proti těmto podvodníkům šanci.

Mnohem užitečnější, než je řešit postavení potencionálního dlužníka, by bylo přimět naše mocipány, aby bylo více práce za více peněz. Všichni by byli spokojenější, i finančníci, soudy a exekutoři, měli by více času na kvalitu, pravda za méně peněz, ale i tak by určitě měli více jak obyčejní makáči.

Když neplatí, to je něco jiného, než o čem jsem psal. Ono je to tak, že když mi třeba zemře žena, která je spoluručitelka, můžou po mně chtít okamžité splacení úvěru, i když jsem řádně platil a jsem schopen platit dál. RB měla např. kdysi v podmínkách k hypotéčnímu úvěru (už to tam nemá), že můžou chtít okamžité splacení, pokud je na dlužníka podané trestní oznámení. To ale může podat kdokoliv na kohokoliv. Třeba i věřitel na dlužníka. Bojím se, že některé společnosti mají v podmínkách ještě větší prasárny.

Velmi by mě zajímalo trochu kokrétních údajů. V čem věřitel nedodržel podmínky? Co řeknete např. na úvahy státu o tom, že když můj dodavatel neuhradí DPH z dodávky zboží, budu za něj ručit já jako odběratel?

Tzv. propadnutí lhůt, které uvádíte jako příklad, je zcela běžné. Např. když dohodnete splátkový kalendář na Finančním úřadě (tj. vlastně stát), potom vězte, že při prvním porušení splátkového kalendáře se stává celý obnos splatným okamžitě. A věřte tomu, že toto právo je plně uplatňováno. A znovu (po kolikáté už) se ptám - zkuste se na problém podívat očima věřitele a zkuste si představit situaci, kdy jste někomu půjčil 50 000 a tento po třetí splátce přestal splácet. Co byste jako věřitel navrhoval pro tyto případy Vy?

PODVODY mi zničily život,poplatky a potom slíbený úvěr nedodržen ze strany věřitele.Bezcitnost a hyenismus ke slabším lidem, kteří splní požadované podmínky a pak jsou okradeni a podvedeni.Propadnou se pochpitelně ještě níž.Nevím jak je to v našem státě možné a že jim to stále prochází. I KDYŽ SI PENÍZE NECHÁVAJÍ POSÍLAT VĚTŠINOU NA SVÉ ÚČTY.Nevím opravdu jak je to možné.

No, to co píšete není úplně pravda. I renomované společnosti mají ve smlouvách o půjčce chytáky ve smyslu "když se stane tamto nebo tamto, máme právo požadovat okamžité vrácení celé půjčené částky". Kolikrát to jsou věci, které se mohou stát každému. Banka takové klauzule většinou nevyužije a má ji tam jen pro jistotu. Pokoutní firma, která se chce zmocnit mé nemovitosti, jí využije.

„Ono jde primárně o to, zda dlužníkovi je zcela jasné za jakých podmínek si půjčuje.“ – Podle mne je to sice důležité, ale primární a rozhodující je to, zda dlužník je vůbec schopen dostát tomu nejzákladnějšímu a to je tu půjčku ve sjednaných splátkách vrátit (to se nám, si myslím, snaží sdělit Iveta). A o své schopnosti splácet (spíše nesplácet) má většina povědomost ještě před uzavřením smlouvy. A takové příklady, kdy se někdo dostal do potíží např. v důsledku dlouhodobé nemocí (i proti tomu se dá pojistit) jsou spíše výjimečné. A jestliže je někdo v důsledku nevracení dluhu v problémech a uzavírá druhou půjčkou, tak je velmi pravděpodobné, že se dostane do problémů i u druhé. A jestliže to někdo řeší uzavřením půjčky třetí, čtvrté, páté tak je mu ukradené za jakých podmínek si půjčuje, prostě si půjčí. A úlohu státu bychom měli velmi zvažovat. Protože stát tím, že nám něco nařizuje nebo zakazuje nás omezuje na svobodě.

ono je to spíš o riziku než o morálce. Kdybych měl půjčit 50 000 té proklamované 70 leté babičce, která má důchod 7 tisíc a jen za nájem dá 6 500, tak tu míru rizika nepokryje žádná RPSN. Když budu půjčovat 50 000 zaměstnanému majiteli domu s chatou a zahradou a dá mi nemovitost jako záruku, tak mi bude stačit i těch 10 %, protože je to výrazně víc než na termiňáku. Znovu opakuji, že je mi celkem líto lidí, kteří jsou nuceni svoji situaci řešit půjčkou, ještě víc je mi líto lidí, kteří z toho či onoho důvodu nemohou dodržet splátkový kalendář, ale příčí se mi z toho vinit věřitele. A znovu opakuji - když dodržím splátkový kalendář, nemusím se obávat ani exekutora, ani rozhodčí doložky.

Výše jsem ukázal, že i RPSN 3250% může být nejen morální, ale ve skutečnosti nejspíš na hranici rentability. Samotné RPSN neříká vůbec nic, jeho jediný smysl je v porovnání výhodnosti půjček podobných výší částky a dobou splácení.

Ono jde primárně o to, zda dlužníkovi je zcela jasné za jakých podmínek si půjčuje. I tito lidé by měli mít záruku, že dostanou zcela jasné a čitelné všechny důležité informace. Toto je úloha státu. Ono toto podnikání v sobě nese velké riziko. Já osobně bych nikdy za rizikových podmínek nikomu nepůjčil. Nikoho se nezastávám – ani nezpochybňuji nárok takové společnosti na vyšší provizi. Mimochodem - připadá vám 78% RPSN ještě morální?

Tak se zkusím znovu vrátit na začátek - nemyslím, že by existovala smlouva o půjčce peněz od kohokoliv, která by neobsahovala výši splátek a dobu splatnosti. Když tyto základní věci dlužník - tedy i 70 letá babička dodrží, pozbývají smyslu nějaké diskuse o drobném písmu či rozhodčí doložce. Zkuste se podívat i z druhé strany - člověk (firma) půjčí někomu peníze za krajně rizikových podmínek (bonitní člověk pravděpodobně nebude mít problém půjčit si v bance) a jaké má tento věřitel možnosti když tento rizikový dlužník přestane splácet? Za jakých podmínek byste takovému dlužníku půjil(a) Vy? Nejspíš za 4 % s možností obrátit se na soud když přestane splácet že? Jak byste si návratnost svojí investice pojistil(a) Vy? Jak by vypadala Vaše smlouva o půjčce 70 leté babičce? Opravdu by mě to zajímalo.

"Vskutku jste mě pobavil(a)- stát by měl chránit hlupáky před chytrými." Vůbec jste nepochopila podstatu věci. Opravdu si myslíte, že např. 70 letá babička je schopná vzdorovat manažerovi takové lichvářské společnosti. To asi nebude rovný souboj že? Takových nerovných případů jsou spousty. V podstatě jde jen o to, aby chování lichvářů bylo srozumitelné i pro takové lidi. Bez různých úskoků zamlčování, zamlžování a textů pod čarou atd.

Tak si prectete treba toto http://www.penize.cz/exekuce-a-exekutori/18946-zaloba-sos-klientum-finpomoci-penize-nejspis-nevrati
Krajsky soud v Brne pokud vim rozhodl, ze v danem pripade byla rozhodci dolozka neplatna.
Mimochodem, uplne stejne ustanoveni, o kterem jsem psala vyse (pravo veritele strhnout si splatku inkasem z uctu dluznika, ale neexistenci povinnosti toto ucinit, a zaroven sankce za to, ze splatka nebude uhrazena vcas), jsem mela ve sve hypotecni smlouve s Ceskou sporitelnou. Samozrejme byli natolik solidni, ze inkaso provadeli, a i kdyby ne, tak sankce za pozdni uhradu splatky nebyly nemravne vysoke. Podotykam, ze bez souhlasu s inkasem by mi hypo nedali. Podle vas je tedy nejlepsi hradit splatku nekolik dnu pred splatnosti trvalym prikazem a jeste dat souhlas s inkasem a nechavat si splatku strhavat o par dnu pozdeji podruhe..?

A zase jsme u toho. Povinnost splácet dluh leží výhradně na straně dlužníka. Jsem si téměř jista, že ve smlouvě je uvedena výše jednotlivých splátek i datum, kdy mají být uhrazeny. Ověřit si že k úhradě v daném termínu skutečně došlo je opět věcí dlužníka. Promiňte, ale spoléhat se na inkaso se mi jeví poněkud slaboduché. Disponuji-li účtem, ze kterého je možné realizovat inkaso, považuji za daleko pohodlnější a jistější zadání trvalého příkazu. Mám za to, že svolení k inkasu mělo být pouze jako pojistka věřitele, nikoliv jako platební standard - ostatně sama píšete, že se jednalo o PRÁVO (nikoliv povinnost)věřitele. Rozumím tomu tak, že v případě, že nedostojíte svým povinnostem při splácení, má věřitel PRÁVO uspokojit svoji pohledávku inkasem. Když si přečtete smlouvu ještě jednou, zcela určitě se tam dočtete že povinnost uhradit splátky leží na Vaší straně. V případě, že byste ve smlouvě měla ujednáno, že splátky budou hrazeny inkasním příkazem věřitele, určitě by se v tomto případě nejednalo o porušení smlouvy.

Vskutku jste mě pobavil(a)- stát by měl chránit hlupáky před chytrými. Můžete mi prosím uvést příklad období či režimu, za kterého toto platilo? Něco v tom smyslu snad kdysi hlásali snad jen komouši, v praxi to však i v tomto případě velmi pokulhávalo. A že si někdo může dělat co chce? NEMUŽE, protože aby si v případě půjčky mohl dělat co chce, musí najít toho druhého, který souhlasí s tím aby si dělal co chce. Smlouva musí být čietelná pro každého - smlouva je ujednání dvou stran. Jak kdosi tady dříve napsal, navrhnout mohu co chci, platí ale jen to, s čím souhlasí i druhá strana. Že smlouvu nečetl? že jí nerozuměl? ..... To je riziko každé ze zúčastněných stran. Podpisem smlouvy tato prostě platí. Pořád se chodí okolo horké kaše - prostě když si dlužník peníze půjčuje, tak mu smluvní ujednání nevadí. Když je má však vracet, hned se mu zdá písmo nečitelné, podmínky lichvářské, rozhodčí doložka nepřípustná apod.

Me kvuli registru temer nikde nepujci,jsem rad ze existuji nebankovni spolecnosti i kdyz jsou drahe.Osobne chodim kazdy mesic k mutuo.cz a bez nejmensiho problemu.Bylo by skoda kdyby to novy zakon nejak komplikoval.

Jednoduše: 3250% p.a. je 32.5 násobek za rok. To je týdenní úrok 7%, tedy za dva týdny cca 14%. 14% z 500 je asi 70 korun (záleží, kdy se připisují úroky).

A můžete nám prosím napsat výpočet, ze kterého Vám vyšlo oněch "závratných¨" 72 Kč ?

Nechci se nikoho zastávat, ale praktiky některých finanční institucí mi připadají jako z nějakého mafiánského filmu. Alespoň základní pravidla hry by měla být dodržována! Rozhodně by nemělo platit, že každý si může dělat co chce - jinak zvýhodňujete mladé před starými, chytré před hloupými atd. Smlouva musí být čitelná a jasná pro každého! Ale nastavení těchto pravidel je věc státu, který tu svou nečinností vytváří armádu chudáků.