Fondy: zdaleka není dobojováno

Nemyslím si, že by z našeho či jiného akciového trhu odplynuly nějaké peníze investorů, kteří teď neví, kam je umístit. Funguje to v něm totiž následovně: Koupím akcie (nejlépe poté, co vydám vlastní) za milion, dejme tomu 1000 za kus. Potom prodám pár kusů bráchovi, se kterým jsem domluven, za 1010. On pak dá pokyn k nákup za 1020 atd. Za bráchu a mě si dosaďte správní rady významných společností, investiční bankéře, obchodníky s CP, asset managementy, ratingové společnosti atd. Nevadí, že je zpočátku nikdo jiný nechce. Akcie budou stoupat po jednom procentíčku řadu měsíců. Když už vyrostou třeba na 2000, je pravděpodobné, že jim i drobní investoři začnou věřit podle hesla, "Nekup to, když už teď jsou tak drahé". Když se část podaří rozprodat, zbytek se zastaví na úvěry nebo prodá v opčních obchodech. Pak můžeme nechat bublinu splasknout. Rozhodující je, že znásobením "tržní" hodnoty akcie během několika let se jejich držitelé nestali bohatšími, jen dostávají výpisy z účtů od svých makléřů na vyšší částky, od kterých se odvozují jejich provize. Jakmile by se všichni pokusili zisky realizovat prodejem, zjistili by, že získali pouze fundamentální hodnotu zisku měřenou dividendami. Podívejme se však na dividendy většiny společností a srovnejme si je se zisky obchodníků, kteří mají své jisté. Kromě obchodníků vydělají ještě všichni ti, kteří znají okamžik zahájení globálního výprodeje. Dlouhodobě však budou akcie vždy růst, protože tato falešná hra se všem líbí a hlavě živí poměrně dost lidí. Důsledek je stejný, jako bychom si tiskli nekryté peníze. Totiž že v ekonomice je stále víc peněz, za což nás každý pohladí po hlavičce. Řeší to totiž jeden ze základních problémů moderní kapitalistické společnosti. Čím dál méně lidí je třeba, aby skutečně pracovali a živili zbytek lidstva. Co se zbytkem inteligentních a vzdělaných lidí, kteří by měli být frustrovaní? Hrubá práce se pro ně nehodí, tato sféra hospodářství se přesouvá od západu na východ a na jih a na západě se pěstuje hlavně činnost výše popisovaná, která nese nejvyšší produktivitu práce měřenou nikoli množstvím a užitečností, ale pouze vydělanými penězi za hodinu. Už jsem napsal dost, díky, že jste to dočetli až sem. Jinak bych mohl psát do rána.

No víš, soudruhu, z krátkodobého hlediska máš možná pravdu. Jenže ty propady povětšinou nesahají za horizont jednoho roku, takže z dlouhodobého hlediska se v zásadě nic neděje. Trpělivý investor dočasnou ztrátu oželí, počká si, až se růst obnoví (jak i ty sám naznačuješ, že to tak bude) a prodá až pak. Jeho výnos se totiž odvozuje od toho, že je ochoten své fondy riskovat a zainvestovat je do růstu hospodářství, což "skutečně pracující a živící zbytek lidstva" jaksi nepochopí a začne přemýšlet o tištění nekrytých peněz.

Hezký den, pane Hinku, ale musím vás potěšit, že prakticky v ničem nemáte pravdu. Trh je principiálně velmi demokratický, takže si můžete sice s bráchou emitovat akcie, ale o to vůbec nejde. Zkuste trochu ekonomie, ideálně Friedmana, ne mrtvolu Keynese. Možná, že byste mohl začít uvažovat třeba o něčem méně sofistikovaném např. o subtrhu nemovitostí - i tam si můžete s bráchou čenžovat volaaký domček (co to s jeho cenou udělá). Můžete si zkusit i myšlenkový experiment, co by se asi stalo, kdyby všichni baráčníci najednou chtěli tu svou nemovitost prodat - ano, ceny by klesly asymptoticky k nule. A což teprve, kdyby přišli Paroubkovi na pomoc z rudé planety Marťani :-)

Podívej, nejsem žádný soudruh, ale neurážím se. Jsem dost dalek od levicového smýšlení, jakož asi většina lidí na tomto serveru, ale snažím se přemýšlet. Je pravda, že "skutečně pracujících" stačí čím dál tím méně, ale co s tím dělat? Většina lidí je skutečně frustrovaná z toho, že nemají do čeho pořádného píchnout. Já se živím softwarem, ale je mi jasné, že v případě společenských krizí, jako jsou války, revoluce a jiné nestability, bude můj obor mezi prvními, které půjdou přes palubu, když se lidstvo bude muset vrátit ke kořenům. Základním problémem planety je, že je lidí příliš moc a že fungování světové ekonomiky je založeno na tom, aby se lidé honili za úspěchem měřeným penězi. My spalujeme ropu a ničíme přírodní prostředí ne proto, aby se nám žilo lépe a měli víc volného času a míň stresu, ale proto, aby ta nesmyslná honička trvala navěky.

O tom "dost dalek od levicového smýšlení" bych si dovolil úspěšně pochybovat, hlavně vzhledem k tomu rozlišování, kdo je "skutečně pracující" a kdo ne. Investor, který vkládá své prostředky do hospodářského rozvoje, asi podle toho "skutečně pracující" není, a to je jasně levicový názor.

Vaší poslední větě vůbec nerozumím a uchází mi jakákoliv souvislost s textem článku, mým příspěvkem a vaší odpovědi. Možná, že někdo nemusí rozumět tomu, co jsem napsal já, nebo tomu, co jste napsal vy, nebo třeba oba píšeme úplné hovadiny. Já mám niminálně omluvu v tom, že nejsem studovaný ekonom. Poslední větě však každý porozumí a mnoho lidí vám okamžitě zatleská. Byl to váš záměr?
Opravdu nevím, proč mě také považujete za Paroubkova příznivce. Asi je toto nálepkování teď moderní, když se někdo kriticky zamýšlí nad některými ekonomickými aktivitami, které někomu vynášejí peníze, který jiný ztratí, avšak vcelku jde jen o obchod, jehož příspěvek ke kvalitě života lidstva je dost problematický.
Co se týče nemovitostí, tam existuje stejné měřítko, jako je u akcií poměr ceny k výnosu, u nemovitostí je to poměr ceny k výnosu z nájemného. Na rozdíl od akcií ovšem lidé nemovitosti k životu potřebují. To sem vnáší jistý prvek stability a totélní výprodej nehrozí. Ale stejně jako u akcií, tak i na trhu nemovitostí vznikají cenové bubliny, které jednou musí splasknout. Vy myslíte, že se teď nenacházíme v nebezpečné fázi nafukování? Já bych teď do nemovitostí rozhodně nešel.
Investice do akcií má pro ekonomiku význam jen tehdy, když se jedná o nově emitované akcie, pomocí kterých společnost získá peníze na svůj rozvoj. Já s bráchou nic emitovat nemohu, protože nemám ratingovou agenturu, jak jsem již řekl, dosaďte si místo nás vlivnější instituce.
Ve svém příspěvku jsem nebyl motivován politickou orientací, ale zamyšlením nad cíli světové ekonomiky, jak jsem odpověděl předchozímu kritikovi. Směřuje toto fungování ekonomiky ke světu, jaký chceme? Já opravdu nevím, jak udělat svět lepším a ani bych to nechtěl řešit. Bojím se všech revolucí, které se z všelidských cílů ideologie vždycky zvrhnou v naplňování výlučně inidividuálních zájmů.

Ono je dost těžké rozlišit, kam až sahá pravice a kde je hranice extrémní pravice. To "skutečně pracující" jsem dal do uvozovek proto, že jsem si vědom, že je to terminologie minulého režimu a musí každého demokrata dráždit jako bejka. Pravice vždy upřednostňovala individuální zájmy a souhlasím s tím, že je nutno tyto individuální zájmy sladit se vzdálenějšími cíli. Mysli však také nejen na sebe, ale na svou rodinu, své příbuzné, své známé, lidi se kterými sdílíš společné hodnoty a celý lidský živočišný druh a budoucnaost planety. Čím dál dohlédneš, tím lépe. Je prd platné, když se my dva budeme mít dobře, když naše činnost vyvolá růst jiných nebezpečí. Ryze pravicové názory náš druh možná přežije, ale bojím se, že zvítězí jiné kultury, které vyznávají jiné hodnoty mnohem odlišnější, než jsou ty nám společné. Je třeba trochu osvícenosti.

Jo, osvícenci, to už tady bylo. A pak lítala gillotina.

Když mám milion a za ten si nechám postavit dům, mám dům za milion a zároveň jsem nechal lidem kteří ho postavili vydělat milion. Nemusím si tisknout nekryté peníze, abych zvýšil jejich množství v ekonomice. Za pomocí kapitálu, zdrojů a know how vytvořím nové hodnoty.

V tom máte naprostou pravdu. Ty peníze jsou kryté domem, který někdo musel postavit a hodnotu vytvořit. Dosud jsme tu diskutovali jen o růstech či poklesech akciových trhů a kdo tím utrpí či vydělá. Já tvrdím, že jedině fundamentální růst, který je krytý ziskem případně vyplacený v dividendách, má smysl. Stejně jako když užijete peníze k vytvoření hodnoty. Vše ostatní je jen přehazování peněz, navíc nákladné, ze kterého sice není vůbec nic, ale zato se pozitivně promítne do makroekonomických čísel. Že totiž musely být vyrobeny tisíce vidlí, spáleno moře petroleje v letadlech, vzděláno plno odborníků a živeno plno institucí, vybudovány stavby, letiště, dálnice, informační technologie, telekomunikace atd. jen za tím účelem, aby toho přehazování peněz fungovalo.

Jenže právě to přehazování peněz je fundamentálně důležité pro to, aby se onen fiktivní dům postavil ve správném místě, v pravý čas a s co nejnižšími náklady investičními i provozními, aby mohl produkovat maximální zisk. O tom není schopen nikdo rozhodnout administrativně, ale rozhoduje demokraticky pouze trh, a to mnohdy i metodou pokusu a omylu - když bude alokace chybná, tak nastane krach, finance se tam dál přestanou přelévat a přežijí jen ty životaschopné investice. Je to podstatně méně nákladné, včetně všech těch investic do dopravy a sdělovací techniky, než kdyby z něčich rozhodnutí od zeleného stolu investice dál tekly směrem, který by tržně neobstál, zatímco jinde by třeba chyběly. To jsme právě zažili za bývalého režimu, který kvůli tomu nutně krachnul a doteď si vyžíráme důsledky.

Pane Hinku, že Vás nazývají soudruhem a zesměšňují jenom proto, že vyjádříte svůj názor, který zrovna nezapadá do toho skvělého modrého myšlení bych si nic nedělal. Přesně takhle si představuji onu modrou totalitu, která nemá šanci prosadit své názory jinak než nedemokraticky.