Žaluji! Banku, rodiče, stát, vše

S autorkou článku částečně souhlasím, částečně ne.
Především se mi absolutně nelíbí způsob, jakým svůj názor podala. Je to arogantní a hrubé, vytržené z kontextu celé problematiky a hlavně - AUTORKA BY SI MELA UVEDOMIT, že tím její článek nevybočuje tedy v podstatě z rámce problému, který kritizuje - čili, měla by si to ve své makovici ve svém vlastním zájmu trochu urovnat. Ať už má důvody k napsání tohoto článku jakékoliv, potřebná zkušenost jimi rozhodně není..

Já mám osobně za to, že výše poplatků nebo jejich existence samotná není primárním problémem v přístupu bank ke klientům:
- jejich samotnou existenci vidím jako legitimní, proč by měli mít zadarmo banku, jenom proto, že má vysoké příjmy? A se všemi pěnězmi klientů obchodovat z logiky věci prostě nemůže...
- pokud někomu vadí výše poplatků, ať jde k jiné bance. Poplatky se různí a vzhledm k šíři výběri produktů a variací se při vyvinutí vlastní iniciativy obvykle nějaké uspokojivé řešení najde. Tím nejlépe dám najevo svůj nesouhlas a svým postojem přispěji ke změně.
- to, co mi ale stále vadí, je nerovný přístup dvou partnerů - tedy - klienta a banky, v neprospěch klienta a je docela možné, že se toto odráží i na výši poplatků. Po několikaleté praxi finančně poradenské firmě, čítající partnery 30 bank, vidím toto ve své praxi dnes a denně a není to problém jen ČSOB. Například jsou v mnohém víceméně diskriminující negativní dopady mezibankovní komunikace o klientech. Informace o klientech by se, v souladu s lidskými právy, měly týkat jen závažných a velkých prohřešků klientů vůči bance, kde hrozí prokazatelné nebezpečí poškození další banky a ne to, co mohu zcela čestně prohlásit, že se v praxi děje - informace jen slouží k efektivnějšímu obchodování bank....
- hranici mezi ochranou a diskriminací je těžké určit - je to otázka podcenění rizika, zvyšování specifičnosti a senzitivity - třeba i medicíně rozhodnutí léčit zdravého nebo neléčit nemocného.
Mám za to, že problém se v našem případě jmenuje korporátní zodpovědnost, význam tohoto termínu zatím bankami a řadou dalších komerčních institucí evidentně nepříliš zažitý.
Cesta k změně je však jen jediná - jestli se to někomu nelíbí, má se to snažit nějak ovlivnit- produkt neodebrat nebo se vší zodpovědností se chopit práci ke změně.
Tak, jak to činí Sdružení obrany spotřebitelů, nepovažuji jako nejlepší - naopak. Slovo korporátní zodpovědnost víceméně používají neziskovky a obecně prospěšné společnosti stále častěji, ale dalším úskalím je, že ho sami berou jako frázi. Ve sdružení obrany Spotřebitelů mně to, po zkušenosti s touto organizací příliš nepřekvapuje. Před lety jsem fundraisovala jednu společnost, která s jednou jejich pobočkou sdílela kancelář a získala jsem bohužel poznání, že jejich činnost je často amatérská a někdy i výsměchem celé občanské veřejnosti...Chce-li se tedy sdružení problému ve vztahu klient-banky, ujmout pořádně, ať napřed problém, zanalyzuje a cíleně řeší!!!!!

Šárka